Přeskočit na obsah

Černíč

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o obci na Telečsku. Další významy jsou uvedeny na stránce Černíč (rozcestník).
Černíč
Černíč
Černíč
Znak obce ČerníčVlajka obce Černíč
ZnakVlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecTelč
Obec s rozšířenou působnostíTelč
(správní obvod)
OkresJihlava
KrajVysočina
Historická zeměMorava
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel125 (2025)[1]
Rozloha7,63 km²[2]
Nadmořská výška485 m n. m.
PSČ588 56
Počet domů54 (2021)[3]
Počet částí obce3
Počet k. ú.3
Počet ZSJ3
Kontakt
Adresa obecního úřaduČerníč 10
588 56 Telč
obec@cernic.cz
StarostaMarie Prknová
Oficiální webwww.cernic.cz
Černíč
Černíč
Další údaje
Kód obce587001
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Černíč (německy Tschernitz[4]) je obec v okrese Jihlava v Kraji Vysočina. Žije zde 125[1] obyvatel.

Jméno vesnice bylo odvozeno od osobního jména Černík (ve starší podobě Črník) a jeho význam byl "Černíkův majetek". Podoba jména v písemných pramenech: Czirnicz (1350), Czerncz (1353), Circze (1385), Cžernicže (1678), Czierniest (1718), Cžernitz (1720), Czernitz (1751), Czernitz a Černice (1846, 1872), Černíč (1881), Czernitz a Černič (1915), Černíč (1924).[5]

Historie a vývoj do současnosti

[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1350.[6] V roce 1365 se stala Černíč součástí Telčského panství. Podle vceňovacího operátu žilo v roce 1843 v obci 121 obyvatel v 17 domech a 27 domácnostech. Desátky byly odváděny klášteru v Nové Říši, faře v Kostelní Myslové a panství v Telči. V tomto dokumentu je také při výčtu místních živností uveden 1 mlynář, 1 krejčí a 1 kovář. Z toho je zřejmé, že v té době již stál pod Černíčským rybníkem mlýn. U mlýna se dochovala vodní tvrz, chráněná památkovým úřadem. Tato usedlost měla číslo popisné 1 a nebyla povinná robotou. Její majitel měl právo nosit bílé kalhoty a bílý klobouk.

K elektrifikaci obce došlo v roce 1932 připojením na síť ZME Brno. Od roku 1960 byly k obci připojeny jako místní části obce Slaviboř a Myslůvka. V současné době je v obci 21 obytných domů, které jsou až na dva obydleny trvale žijícími obyvateli. V obci nikdy nebyla škola, žactvo chodilo do obecné školy do Radkova, do měšťanky do Telče. Nyní žáci převážně navštěvují základní školu v Telči.

Přírodní poměry

[editovat | editovat zdroj]

Obec leží v nadmořské výšce 485 metrů, šest kilometrů jižně od Telče na Moravské Dyji, která na severozápadní straně obce protéká Černíčským rybníkem, jenž je přírodní památkou pro svou květenu. Údolí Moravské Dyje je v těchto místech značně široké (až 500 metrů) neboť do ní ústí z pravé strany říčka Myslůvka. Celá tato lokalita je značně zamokřená s rašelinnými loukami.

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]

Podle sčítání 1930 zde žilo v 18 domech 97 obyvatel. 95 obyvatel se hlásilo k československé národnosti a 1 k německé. Žilo zde 85 římských katolíků a 12 evangelíků.[7]

Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[8][9]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 103 117 103 87 99 94 97 82 80 81 77 76 70 72 61
Počet domů 17 17 18 17 15 16 18 19 44 17 21 19 20 21 25

Obecní správa a politika

[editovat | editovat zdroj]

Místní části, členství ve sdruženích

[editovat | editovat zdroj]

Obec je rozdělena na tři místní části (Černíč, Myslůvka a Slaviboř).[10] Každá z částí má své samostatné katastrální území (pojmenované „Černíč“, „Myslůvka“ a „Slaviboř“)[11] a tři stejnojmenné základní sídelní jednotky.[12]

Černíč je členem Mikroregionu Telčsko, Sdružení místních samospráv České republiky, z.s., Vodárenského svazku Podyjí, Lesního družstva Borovná, Dobrovolného svazku obcí Oběhové hospodářství Renesance a Svazku obcí Železnice Kostelec – Slavonice. Územně spadá pod místní akční skupinu Mikroregionu Telčsko.

Zastupitelstvo a starosta

[editovat | editovat zdroj]

Obec má devítičlenné zastupitelstvo, v jehož čele stojí starosta Štěpán Komárek.

ObdobíVoličiÚčast v %MandátyVýsledkyStarosta
2002–200612180,9994 SNK Myslůvka
3 SNK Černíč
2 SNK Slaviboř
Bohuslav Richter
2006–201011472,819Bohuslav Richter
2010–201411171,179Marie Prknová
2014–201810581,909Jana Cechová
2018–202210376,7094 KDU-ČSL
2 PRO OBEC
2 VŠE PRO DĚTI
1 PRO OBČANY
Štěpán Komárek
2022–202610471,1595 KDU-ČSL
1 PRO OBEC
3 VŠE PRO DĚTI
Štěpán Komárek

Obecní symboly

[editovat | editovat zdroj]

Znak a vlajka byly obci uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 6. června 2017.[13]

Hospodářství a doprava

[editovat | editovat zdroj]
Železniční zastávka ve Slaviboři

V obci sídlí firmy Zemědělské družstvo Telč a BRYPA spol. s r.o.[14] Obcí prochází silnice II. třídy č. 406 z Dačic do Telče a III. třídy č. 40622.[15] Dopravní obslužnost zajišťují dopravci ICOM transport a ČSAD Jindřichův Hradec. Autobusy jezdí ve směrech Dačice, Telč, Třešť, Jihlava, Bítov, Myslůvka a Řásná.[16] Obcí prochází cyklistická trasa č. 5124 (ze Strachoňovic do Velkého Pěnčína) a zeleně značená turistická trasa (ze Slaviboře do Velkého Pěnčína).

Obcí prochází železniční trať Kostelec u JihlavySlavonice, postavená v roce 1902. Železniční zastávka Slaviboř, vzdálená od obce 500 m, je společná pro Černíč i její místní část Slaviboř.

Školství, kultura a sport

[editovat | editovat zdroj]

Děti dojíždějí do základní školy v Telči. Tělovýchovná jednota Podyjí Černíč má dva fotbalové týmy mužů, mladší a starší přípravku a dvě družstva mladších a starších žáků.[17] Tým A hraje v sezoně 2014/2015 Okresní přebor[18] a mužstvo B IV. třídu mužů, skupina B v okrese Jihlava.[19] Působí zde Sbor dobrovolných hasičů Černíč.

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]
  1. 1 2 Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2025. Praha: Český statistický úřad. 16. května 2025. Dostupné online. [cit. 2025-05-18].
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren
  5. HOSÁK, Ladislav; ŠRÁMEK, Rudolf. Místní jména na Moravě a ve Slezsku A-L. Svazek I. Praha: Academia, 1970. S. 160.
  6. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí ČR 1869 - 2005 - 1. díl [online]. 2007-03-03 [cit. 2013-02-28]. S. 564, záznam 12. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-12-15.
  7. Statistický lexikon obcí v Republice československé 1930. Díl II. Země Moravskoslezská. Praha: Orbis, 1935. 212 s. S. 25.
  8. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
  9. Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
  10. Část obce [online]. Český úřad zeměměřický a katastrální [cit. 2013-11-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-06-10.
  11. Katastrální území [online]. Český úřad zeměměřický a katastrální [cit. 2013-11-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-06-10.
  12. Základní sídelní jednotka (ZSJ) [online]. Český úřad zeměměřický a katastrální [cit. 2013-11-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-06-10.
  13. Udělené symboly – Černíč [online]. 2017-06-06 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online.
  14. Černíč [online]. Živnostenský rejstřík, 2014-10-06 [cit. 2014-10-15]. Dostupné online.
  15. Silniční a dálniční síť ČR [online]. ŘSD, 2014-07-01 [cit. 2014-10-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-04-05.
  16. Černíč [online]. Jízdní řády veřejné linkové osobní dopravy, 2014 [cit. 2014-10-15]. Dostupné online.
  17. TJ Podyjí Černíč [online]. TJ Podyjí Černíč, 2014-11-10 [cit. 2014-11-10]. Dostupné online.
  18. Okresní přebor [online]. FAČR, 2014-11-10 [cit. 2014-11-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-05-17.
  19. IV.tř. mužů, skupina B [online]. FAČR, 2014-11-10 [cit. 2014-11-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-27.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • NEKUDA, Vladimír. Vlastivěda moravská Dačicko Slavonicko Telčsko. Brno: Muzejní spolek Brno, 2005.  str. 833 – 835

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]