Druhé bydlení
Druhé bydlení, někdy též sekundární bydlení, je odborný termín označující obytné objekty (chaty, chalupy, apartmány) sloužící pro individuální rekreaci.[1] Může se jednat i o obytný objekt (byt či dům), který majitel nevyužívá jako trvalé bydliště.[2] Klasickým příkladem druhého bydlení je chataření a chalupaření. V Československu došlo k rozvoji druhého bydlení od 60. let 20. století[2] a nárůst významu tohoto fenoménu podle Vilímka (1996) „souvisí se změnami ve způsobu života (rozšiřování volného času) a se změnami funkcí ve venkovském osídlení.“[1]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b VILÍMEK, Vít a kolektiv. Zeměpisný slovníček. Praha: Česká geografická společnost, 1996. 55 s. ISBN 80-901942-6-5. S. 10.
- ↑ a b Češi si druhé bydlení pořizují kvůli odpočinku, cizinci jako investici [online]. Peníze.cz, 2007-03-16 [cit. 2010-02-19]. Dostupné online.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu druhé bydlení na Wikimedia Commons - (česky) iDNES.cz – Zájem o druhé bydlení na horách citelně ochladl (02/2009)
- (česky) Univerzita Karlova – Druhé bydlení v Česku - chataření a chalupaření v proměnách generací
- (česky) Západočeská univerzita v Plzni, Marie Novotná – Prostorová analýza druhého bydlení na příkladu Plzeňského kraje Archivováno 28. 1. 2007 na Wayback Machine. (PDF)
- (anglicky) Urban Institute – America's Second Housing Boom Archivováno 3. 2. 2010 na Wayback Machine.
