Přeskočit na obsah

Druhé bydlení

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Chaty jsou jedním z hlavních objektů druhého bydlení

Druhé bydlení, někdy též sekundární bydlení, je odborný termín označující obytné objekty (chaty, chalupy, apartmány) sloužící pro individuální rekreaci.[1] Může se jednat i o obytný objekt (byt či dům), který majitel nevyužívá jako trvalé bydliště.[2] Klasickým příkladem druhého bydlení je chataření a chalupaření. V Československu došlo k rozvoji druhého bydlení od 60. let 20. století[2] a nárůst významu tohoto fenoménu podle Vilímka (1996) „souvisí se změnami ve způsobu života (rozšiřování volného času) a se změnami funkcí ve venkovském osídlení.“[1]

V Česku se problematikou druhého bydlení zabývá Dana Fialová a Jiří Vágner z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.[3][4][5]

  1. 1 2 VILÍMEK, Vít a kolektiv. Zeměpisný slovníček. Praha: Česká geografická společnost, 1996. 55 s. ISBN 80-901942-6-5. S. 10.
  2. 1 2 Češi si druhé bydlení pořizují kvůli odpočinku, cizinci jako investici [online]. Peníze.cz, 2007-03-16 [cit. 2010-02-19]. Dostupné online.
  3. Geovoč – Centrum výzkumu geografie volného času [online]. [cit. 2026-03-30]. Dostupné online.
  4. RNDr. Dana Fialová, Ph.D.. Přírodovědecká fakulta Univerzita Karlova [online]. [cit. 2026-03-29]. Dostupné online.
  5. VÁGNER, Jiří; FIALOVÁ, Dana, a kol. Regionální diferenciace druhého bydlení v Česku [online]. Praha: Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze, 2004 [cit. 2026-03-30]. Dostupné online.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]