Karel Ferdinand z Buol-Schauensteinu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Karel Ferdinand hrabě z Buol-Schauensteinu
Karel Ferdinand z Buol-Schauensteinu jako rakouský ministerský předseda a ministr zahraničí (1854, Josef Kriehuber)
Karel Ferdinand z Buol-Schauensteinu jako rakouský ministerský předseda a ministr zahraničí (1854, Josef Kriehuber)
Rakouský ministerský předseda
Ve funkci:
11. dubna 1852 – 17. května 1859
PředchůdceAlexander Bach
NástupceJohann Bernhard von Rechberg
7. ministr zahraničí Rakouského císařství
Ve funkci:
5. dubna 1852 – 17. května 1859
PředchůdceFelix ze Schwarzenbergu
NástupceJohann Bernhard von Rechberg
Rakouský velvyslanec ve Velké Británii
Ve funkci:
1851 – 1852
PředchůdceFrantišek de Paula z Colloreda-Waldsee
NástupceFrantišek de Paula z Colloreda-Waldsee
Rakouský velvyslanec v Rusku
Ve funkci:
1848 – 1851
PředchůdceFrantišek de Paula z Colloreda-Waldsee
NástupceFrantišek de Paula z Colloreda-Waldsee
Rakouský vyslanec v Sardinii
Ve funkci:
1844 – 1848
PředchůdceBedřich František z Thun-Hohensteinu
NástupceRudolf Apponyi
Rakouský vyslanec ve Württembersku
Ve funkci:
1837 – 1844
PředchůdceJindřich Eduard ze Schönburg-Hartensteinu
NástupceJosef Ugarte
Narození17. května 1797
Vídeň
Úmrtí28. října 1865 (ve věku 68 let)
Vídeň
RodičeJohann Rudolf von Buol-Schauenstein
Profesediplomat a politik
Oceněnívelkokříž Řádu nizozemského lva (1852)
Řád černé orlice
velkokříž Řádu čestné legie
PodpisKarel Ferdinand hrabě z Buol-Schauensteinu, podpis
CommonsKarl Ferdinand Buol-Schauenstein
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Ferdinand hrabě z Buol-Schauensteinu (německy Karl Ferdinand Graf von Buol-Schauenstein, 17. května 1797, Vídeň[pozn. 1] – 28. října 1865, Vídeň) byl rakouský šlechtic, státník a diplomat. Od roku 1816 působil v diplomatických službách, později byl vyslancem v několika zemích, převážně v Německu. V letech 1848–1851 byl rakouským velvyslancem v Rusku a v letech 1851–1852 ve Velké Británii. V letech 1852–1859 byl rakouským ministerským předsedou (respektive předsedou ministerské konference) a ministrem zahraničí. Svou nepříliš vydařenou zahraniční politikou přivedl Rakousko do mezinárodní izolace, z funkcí odstoupil na jaře 1859 během války se Sardinií.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Hrabě Karel Ferdinand z Buol-Schauensteinu (1854)

Pocházel ze starobylé rakouské šlechty, narodil se ve Vídni jako jediný syn vlivného diplomata Johanna Rudolfa Buol-Schauensteina (1763–1834) a jeho manželky Alexandry, rozené hraběnky Lerchenfeldové (1769–1851).[1][2]. Karl od roku 1816 působil v diplomatických službách, začínal jaké atašé ve Florencii, další posty zastával v Hannoveru, Kasselu, Paříži, Londýně a Petrohradě. Do funkce zplnomocněného vyslance byl jmenován poprvé v roce 1830, kdy se stal vyslancem v Hesensku (1830–1837), následně byl vyslancem ve Württemberském království (1837–1844). Poté byl přeložen do Itálie, kde byl v letech 1844–1848 vyslancem v Sardinském království, do roku 1847 zároveň diplomatickým zástupcem pro Parmu. V listopadu 1848 byl jmenován velvyslancem v Petrohradě, kde úspěšně splnil úkol vyjednat ruskou vojenskou podporu při potlačení uherské revoluce v roce 1849. V této době se stal blízkým spolupracovníkem ministra zahraničí prince Felixe ze Schwarzenbergu, kterého doprovázel na mezinárodní kongresy v Olomouci (1850) a Drážďanech (1851). V prosinci 1851 byl jmenován rakouským velvyslancem ve Velké Británii, kde však setrval jen čtyři měsíce.

Erb rodu Buol-Schauensteinů

Po náhlém úmrtí Felixe Schwarzenberga (5. dubna 1852) byl povolán do Vídně, aby převzal funkci rakuského ministra zahraničí[3], o týden později byl jmenován i předsedou rakouské vlády.[4] Dominantní pozici ve vnitřní politice Rakouska si udržel ministr vnitra Alexander Bach, zatímco Buol-Schauenstein se nadále věnoval zahraničním záležitostem. Během krymské války zaujal smířlivý postoj a snažil se převzít úlohu zprostředkovatele mezi znepřátelenými mocnostmi. Díky tomu získal na domácí půdě dočasnou popularitu, ale nerozhodný postoj přivedl nakonec Rakousko do mezinárodní izolace a ke zhoršeným vztahům s Ruskem. Nepříznivá pozice Rakouska v postavení evropských velmocí se projevila v závěru krymské války na kongresu v Paříži (1856), kde byl rakouským zástupcem spolu s Alexandrem Hübnerem. V následujících letech se snažil o sblížení s francouzským císařem Napoleonem III., ale komplikované poměry v Itálii nakonec vedly k vyhlášení války se Sardinií. Rakousko zaslalo ultimátum do Turínu koncem dubna 1859.[5] Začátkem května se na stranu Sardinie diplomaticky i vojensky postavila Francie, v důsledku toho Buol-Schauenstein 17. května 1859 rezigoval na obě funkce ministerského předsedy i ministra zahraničí. Válku se Sardinií podporovanou Francií Rakousko prohrálo, což vedlo k významným vnitropolitickým změnám především v důsledku pádu Bachova absolutismu v létě 1859.

Karel Ferdinand z Buol-Schauensteinu žil od roku 1859 v soukromí a zemřel ve Vídni 28. října 1865 jako poslední mužský potomek rodu (ve vzdáleně příbuzné linii Buol-Berenberg žije rod dodnes). Byl mimo jiné c.k. tajným radou a komořím. Po otci vlastnil několik panství v Rakousku (Strassburg, Ehrenfels, Riedberg).

Tituly a ocenění[editovat | editovat zdroj]

Spolu s otcem užíval od dětství titul hraběte. V roce 1818 byl jmenován c. k. komořím[6] a jako vyslanec v Sardinii obdržel v roce 1844 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[7] V Rakousku byl nositelem nejvyšších státních vyznamenání a vzhledem k dlouholeté diplomatické službě získal řadu ocenění také od zahraničních panovníků. Mimo jiné získal čestné občanství ve Vídni, Praze a Terstu a byl také čestným rytířem Maltézského řádu.[8]

Rakousko[editovat | editovat zdroj]

Zahraničí[editovat | editovat zdroj]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

V roce 1830 se oženil s německou princeznou Karolínou von Isenburg (1809–1861), která byla dámou Řádu hvězdového kříže, dámou bavorského Tereziina řádu a c. k. palácovou dámou.[9] Manželé měli dvě dcery[10]:

  • Josefína Karolína (1835–1916), manžel 1858 Otto Gustav hrabě von Blome (1829–1906), c.k. tajný rada, komoří, rakouský vyslanec v Bavorsku 1863–1866, doživotní člen rakouské panské sněmovny

Karlovým švagrem byl ruský diplomat baron Peter Meyendorff (1796–1863), dlouholetý ruský velvyslanec v Prusku (1839–1850) a Rakousku (1850–1854).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Podle některých zdrojů se narodil v Řezně, kde byl jeho otec tehdy vyslancem u říšského sněmu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Rodina Johanna Rudolfa Buol-Schauensteina na webu geni.com dostupné online
  2. ↑ Genealogisches Taschenbuch der deutschen gräflichen Häuser; Gotha, 1837; s. 115–116 dostupné online
  3. ↑ Československé dějiny v datech; Praha, 1987, s. 583
  4. ↑ Československé dějiny v datech; Praha, 1987, s. 585
  5. ↑ Československé dějiny v datech, Praha, 1987, s. 300
  6. ↑ Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes 1819; Vídeň, 1819; s. 83 dostupné online
  7. ↑ dostupné online
  8. ↑ Přehled řádů a vyznamenání Karla Ferdinanda Buol-Schauensteina in: Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes 1859; Vídeň, 1859; s. 136 dostupné online
  9. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser; Gotha, 1861; s. 147 dostupné online
  10. ↑ Rodina Karla Ferdinanda Buol-Schauensteina na webu geni.com dostupné online
  11. ↑ Rodokmen rodu Hunyadyů dostupné online

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný, 4. díl; Praha, 1891 (reprint 1997), s. 939, heslo Buol-Schauenstein ISBN 80-7185-057-8
  • TARABA, Luboš: Krve po kolena. Solferino 1859 – zlom ve válkách o sjednocení Itálie; Praha, 2011, 320 stran; ISBN 978-80-7557-205-9
  • TARLE, J. V.: Krymská válka; Praha, 1951; 1. a 2. díl (599 a 704 stran)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Ministři zahraničí Rakouska
Habsburská monarchie
Jan Kryštof z Bartensteina (1727–1753) • Antonín Corfitz z Ulfeldu (1742–1753) • Václav Antonín z Kounic-Rietbergu (1753–1792) • Jan Filip Cobenzl (1792–1793) • Johann Amadeus Thugut (1793–1800) • Ferdinand z Trauttmansdorffu (1800–1801) • Jan Ludvík Cobenzl (1801–1804)
 Znak Rakouska
Rakouské císařství
Jan Ludvík Cobenzl (1804–1805) • Jan Filip Stadion (1805–1809) • Klemens Václav Metternich (1809–1848) • Karl Ludwig Ficquelmont (1848) • Johann von Wessenberg (1848) • Felix ze Schwarzenbergu (1848–1852) • Karl Ferdinand Buol-Schauenstein (1852–1859) • Johann Rechberg-Rothenlöwen (1859–1864) • Alexandr Mensdorff-Pouilly (1864–1866) • Friedrich von Beust (1866–1867)
Rakousko-Uhersko
Friedrich von Beust (1867–1871) • Gyula Andrássy st. (1871–1879) • Heinrich Karl von Haymerle (1879–1881) • Benjámin Kállay (1881) • Gustav Kálnoky (1881–1895) • Agenor Gołuchowski ml. (1895–1906) • Alois Lexa von Aehrenthal (1906–1912) • Leopold Berchtold (1912–1915) • István Burián (1915–1916) • Ottokar Czernin (1916–1918) • István Burián (1918) • Gyula Andrássy ml. (1918) • Ludwig von Flotow (1918)
První Rakouská republika
a Rakouský stát
Victor Adler (1918) • Otto Bauer (1918–1919) • Karl Renner (1919–1920) • Michael Mayr (1920–1921) • Johann Schober (1921–1922) • Walter Breisky (1922) • Leopold Hennet (1922) • Alfred Grünberger (1922–1924) • Heinrich Mataja (1924–1926) • Rudolf Ramek (1926) • Ignaz Seipel (1926–1929) • Ernst Streeruwitz (1929) • Johann Schober (1929–1930) • Ignaz Seipel (1930) • Johann Schober (1930–1932) • Karl Buresch (1932) • Engelbert Dollfuß (1932–1934) • Stephan Tauschitz (1934) • Egon Berger-Waldenegg (1934–1936) • Kurt Schuschnigg (1936) • Guido Schmidt (1936–1938) • Wilhelm Wolf (1938)
Druhá Rakouská republika
Karl Gruber (1945–1953) • Leopold Figl (1953–1959) • Bruno Kreisky (1959–1966) • Lujo Tončić-Sorinj (1966–1968) • Kurt Waldheim (1968–1970) • Rudolf Kirchschläger (1970–1974) • Erich Bielka (1974–1976) • Willibald Pahr (1976–1983) • Erwin Lanc (1983–1984) • Leopold Gratz (1984–1986) • Peter Jankowitsch (1986–1987) • Alois Mock (1987–1995) • Wolfgang Schüssel (1995–2000) • Benita Ferrerová-Waldnerová (2000–2004) • Ursula Plassniková (2004–2008) • Michael Spindelegger (2008–2013) • Sebastian Kurz (2013–2017) • Karin Kneisslová (2017–2019) • Alexander Schallenberg (2019–2021) • Michael Linhart (2021) • Alexander Schallenberg (od 2021)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Karel_Ferdinand_z_Buol-Schauensteinu&oldid=23792057“