Přeskočit na obsah

Josef Ugarte

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Josef Ugarte
Litografie Josefa Kriehubera (1853)
Litografie Josefa Kriehubera (1853)
Poslanec rakouské Říšské rady
Ve funkci:
1861 – 1862
PanovníkFrantišek Josef I.
Poslanec Moravského zemského sněmu
Ve funkci:
1861 – 1862
PanovníkFrantišek Josef I.

Narození27. října 1804 nebo 26. října 1804
Brno
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí27. července 1862 (ve věku 57 let)
Schönau an der Triesting
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
ChoťHelene von Stackelberg (1842-1843)
Elisabeth Karoline Luise von Rochow (1845-1896)
RodičeMaximilian Ugarte
DětiGabriele Locatelli (1848–1935)
Maximilian Ugarte (1851–1875)
Anna Baltazzi (1855–1905?)
Profesediplomat a politik
CommonsJosef Ugarte
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef hrabě Ugarte (27. října 1804 Brno[1]27. července 1862 Schönau an der Triesting[2]) byl moravský šlechtic z původně aragonského rodu Ugartů, velkostatkář a politik, v letech 18611862 poslanec Říšské rady a Moravského zemského sněmu.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako syn hraběte Maximiliana Ugarteho a jeho ženy Gabriely von Lützow. Po smrti svého děda Johanna Ugarteho a jeho bezdětného bratra Aloise v roce 1817 zdědil panství v Jevišovicích a po dosažení plnoletosti v roce 1829 se ujal jeho správy.[3] Jeho strýcem byl hornorakouský a později moravskoslezský gubernátor Alois Ugarte.

Do roku 1849 působil v diplomatických službách. Reprezentoval Rakousko v Petrohradě, Karlsruhe (18401844) a Stuttgartu (18441848). V roce 1859 koupil statky v Sollenau a Schönau an der Triesting v Dolním Rakousku.[3] V 50. letech se věnoval Jevišovicím, kde si získal popularitu podporou místního školství, chudých a na vlastní náklady nechal zbudovat městský vodovod. Po zřízení obecní samosprávy zastával také úřad místního starosty. Patřilo mu rovněž panství Pavlice.[4]

Po obnovení ústavnosti se v roce 1861 stal poslancem Říšské rady a Moravského zemského sněmu. Sympatizoval se Stranou konzervativního velkostatku. Již v roce 1862 ale zemřel po pádu z koně.[3]

Byl dvakrát ženatý. Poprvé se oženil 15. ledna 1843 s Helenou von Stackelberg (20. 8. 1820 – 12. 2. 1843), která ale zemřela pouhý měsíc po svatbě. V roce 1845 se jeho druhou manželkou stala Elizabeth von Rochow-Briest (14. 5. 1822 – 26. 8. 1896), s níž měl tři děti:

  • 1. Gabriela (11. 6. 1848 – 29. 1. 1935), manž. 1866 hrabě Carlo Lovatelli (1843–1892)
  • 2. Maximilián (13. 5. 1851 – 3. 2. 1875 Sanremo)[3] poslední mužský člen rodu Ugartů, jeho smrtí vymřel rod po meči, panství zdědily obě jeho sestry
  • 3. Anna (1. 5. 1855 – 1905), manž. 1875 Hector Baltazzi (21. 9. 1851 Konstantinopol – 2. 1. 1916 Vídeň), trojnásobný vítěz Velké Pardubické v letech 1881, 1883 a 1887.
  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost Schoenau an der Triesting, Dolní Rakousy
  3. a b c d MALÍŘ, Jiří, a kol. Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861-1918. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2012. 887 s. ISBN 978-80-7325-272-4. S. 736. 
  4. Ugarte, Josef, 1804-1862 [online]. www.knihovnazn.cz [cit. 2013-09-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-19. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]