Přeskočit na obsah

Jaromír Štětina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ing. Jaromír Štětina
Jaromír Štětina (2018)
Jaromír Štětina (2018)
1. předseda hnutí ESO
Ve funkci:
16. února 2019 – 17. března 2022
Předchůdcesubjekt vznikl
Nástupcesubjekt zanikl
Poslanec Evropského parlamentu
Ve funkci:
1. července 2014 – 1. července 2019
3. senátor za obvod č. 22 – Praha 10
Ve funkci:
13. listopadu 2004 – 30. června 2014
PředchůdceZuzana Roithová
NástupceIvana Cabrnochová
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ (1965–1968)
ESO (2019–2022)
Nestraník
v Senátuza SZ (2004–2010)
za TOP 09 (2010–2014)
do EPza SZ (2004)
za STAN (2009)
v EPza TOP 09 (2014–2018)
Narození6. dubna 1943 (81 let)
Praha
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Choťženatý
Dětijeden syn
Alma materUniverzita Karlova v Praze
VŠE v Praze
Profesepolitik, novinář, spisovatel, ekonom, geolog a překladatel
OceněníCena Ferdinanda Peroutky (1997)
Cena 1. června (2003)
Mkhitar Gosh Medal (2017)
Cena Rudolfa Medka
Medaile za zásluhy 3. stupně
CommonsJaromír Štětina
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaromír Štětina (* 6. dubna 1943 Praha) je český novinář, spisovatel, politik a zakladatel neziskové organizace Člověk v tísni. Nejvíce je znám jako válečný reportér z oblastí bývalého Sovětského svazu a bojovník za zákaz komunismu. V roce 2004 byl jako nestraník za Stranu zelených zvolen do Senátu PČR, v roce 2010 svůj mandát obhájil s podporou TOP 09 a hnutí STAN. Byl místopředsedou senátního Klubu TOP 09 s podporou Starostů. V letech 2014 až 2019 byl poslancem Evropského parlamentu (v roce 2014 mu tak zanikl mandát senátora). V roce 2019 založil hnutí ESO, kterému předsedal (v roce 2022 hnutí zaniklo).

Biografie

[editovat | editovat zdroj]

Rodina

[editovat | editovat zdroj]

Podle vlastních slov pochází z buržoazně-komunistického prostředí.[1] Jeho babička byla zakládající členkou Komunistické strany Československa, zatímco jeho dědeček z matčiny strany žil v Chicagu, kde vlastnil hospodu jménem Praha, kam chodil na pivo i chicagský starosta Antonín Čermák. Jeho otec pracoval na velvyslanectví v Číně.

Vyrůstal v pohraničí ve Višňové u Frýdlantu v severních Čechách, kam se jeho rodiče přistěhovali v roce 1945.[2] Absolvoval jedenáctiletku, maturoval na gymnáziu v Praze 10 ve Voděradské ulici.[3]

Studium

[editovat | editovat zdroj]

V letech 1961–1967 vystudoval Vysokou školu ekonomickou. Podle jedné vlastní verze v roce 1965 podal přihlášku do KSČ, ale nebyl přijat. Na tu nastoupil v roce 1966 a po roce se stal členem Fakultní organizace KSČ na Vysoké škole ekonomické. Podle jiné své verze[4] do strany vstoupil o rok později. Podle údajů ministerstva vnitra členem (ne kandidátem) KSČ byl od roku 1965.[5] Stranickou legitimaci vrátil po sovětské okupaci. V letech 1970–1978 vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor geologie. Od 70. let pořádal výpravy do Sovětského svazu na Sibiř a do Asie, kde mj. sjel i řeku Indus. Od 11. května 1977[6] byl veden v Evidenci zájmových osob Státní bezpečnosti.

Novinářská kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Na podzim roku 1968 nastoupil Jaromír Štětina jako elév v tehdejším deníku Mladá fronta. Začátkem roku 1969 nastoupil jako pomocný dělník v tehdejším národním podniku Geologický průzkum, pozdější Geoindustria v Holešovicích. V letech 1970–1999 uspořádal přibližně dvacet pět přírodovědných a sportovních výprav na Sibiř a do asijských zemí; je zakladatelem českého raftingu; je autorem několika cestopisů.[3]

Jaromír Štětina dále v letech 1987 až 1989 pořádal série politických přednášek v tehdejším Československu; několikrát byl zadržen orgány StB. Koncem roku 1989 se v Praze stal spoluzakladatelem Syndikátu novinářů.[3] V roce 1992 založil Nadaci Lidových novin, stal se jejím prvním ředitelem a v letech 1993–1994 dělal šéfredaktora Lidových novin.

V roce 1994 založil Jaromír Štětina soukromou novinářskou agenturu Epicentrum, je spoluzakladatelem humanitární společnosti Člověk v tísni. V letech 1994–2004 byl šéfredaktorem agentury Epicentrum; jako reportér se specializuje na válečné konflikty v Evropě, Asii i Africe.[3]

Jaromír Štětina je autorem několika set různých statí, autorem či spoluautorem řady monografií, mnoha desítek dokumentárních filmů a množství rozhlasových a televizních pořadů.[3] Za svou práci obdržel v roce 1997 Cenu Ferdinanda Peroutky.

Politická kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Jaromír Štětina byl v letech 1965 až 1968 členem KSČ.

Ve volbách do Senátu PČR v roce 2004 kandidoval jako nestraník za Stranu zelených v obvodu č. 22 – Praha 10. Postoupil do druhého kola, v němž porazil v poměru hlasů 55,32 % : 44,67 % kandidáta ODS Jana Malypetra.[7] Stal se tak prvním členem Senátu za Stranu zelených.

O šest let později se mu podařilo ve volbách do Senátu PČR v roce 2010 mandát senátora v obvodu č. 22 – Praha 10 obhájit, když kandidoval jako nestraník za TOP 09 a hnutí STAN. Ve druhém kole tentokrát porazil kandidáta ODS a starostu Prahy 10 Vladislava Lipovského v poměru hlasů 57,50 % : 42,49 %.[8]

V březnu 2014 v reakci na anexi Krymu podepsal dopis adresovaný české vládě, jehož signatáři požadovali tvrdší postup vůči Rusku a zásah proti příslušníkům ruské menšiny v Čechách, kteří mají ruské občanství, konkrétně okamžité zastavení vydávání víz občanům Ruské federace, zrušení možnosti obdržení dvojího občanství pro občany Ruské federace nebo zmrazení kont ruských občanů v ČR.[9]

Mandát senátora mu zanikl ke dni 30. června 2014, jelikož se od následujícího dne ujal funkce poslance Evropského parlamentu. Tyto dvě pozice jsou totiž neslučitelné.[10]

Odhalení spolupráce s StB a reakce

[editovat | editovat zdroj]

Tomáš Pecina v roce 2010 doložil, že Štětina spolupracoval s StB.[11] Štětina přiznal, že 19. dubna 1977 podepsal závazek spolupráce, avšak tvrdí, že šlo o „trik“, který „zachránil řadu lidí včetně [Štětinova] otce“. StB mu přidělila krycí jméno Plavec.[12]

Štětina z pozice senátora označil odhalení za konspiraci BIS; tvrdil, že se ho BIS snažila zastrašovat a pokoušela se ho fyzicky ohrozit. Podle Štětiny BIS zneužívala k jeho diskreditaci své spolupracovníky a agenty, za které označil aktivistu Tomáše Pecinu, bývalého pracovníka BIS Jana Schneidera a novináře Jana Rejžka. (Rejžek v článku v Lidových novinách Štětinovi vytýkal spolupráci s komunistickou tajnou službou. Jan Schneider prohlásil, že Štětina „V roce 1977 udal své spolupracovníky a vystavil je riziku kriminálu. Je to prototyp práskače, který má tu drzost, že dnes bojuje proti bolševismu.“)[13]

Mandát europoslance (2014–2019)

[editovat | editovat zdroj]

V roce 2009 neúspěšně kandidoval v čele hnutí Starostové a nezávislí do Evropského parlamentu.[14] Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 kandidoval z pozice nestraníka na 5. místě kandidátky TOP 09 a STAN.[15] Získal 18 951 preferenčních hlasů, skončil na třetím místě kandidátky a vzhledem k zisku čtyř mandátů pro TOP 09 a STAN se dostal do Evropského parlamentu. Zde místopředsedal podvýboru pro obranu (SEDE), byl členem Výboru pro zahraniční věci (AFET) a náhradníkem ve Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (LIBE). Byl členem několika zahraničních delegací.

Aktivity v Evropském parlamentu

[editovat | editovat zdroj]

V Evropském parlamentu se zabýval především děním v zemích bývalého Východního bloku a souvisejícími tématy, jako je terorismus, lidská práva a ruská propaganda.

Pravidelně jezdil na zahraniční mise do krizových oblastí, jako je například Sýrie,[16] Donbas[17] či Náhorní Karabach.[18] Počínaje rokem 2014 se hojně zajímal o dění na Ukrajině (viz Euromajdan), kam také několikrát z vlastní iniciativy vycestoval.

V červenci 2015 pozval do Evropského parlamentu zakladatele a tehdejšího velitele ukrajinského dobrovolnického pluku (do ledna 2015 šlo o prapor) Azov, pravicového nacionalistu Andreje Jevhenovyče „Bílého vůdce“ Bileckého. Americká Sněmovna reprezentantů označila v roce 2014 Azovský tehdy ještě prapor za neonacistickou organizaci, ale podle Štětiny během války na východní Ukrajině právě Azov a další dobrovolnické skupiny jako Pravý sektor nejvíc přispěly k obraně Donbasu před proruskými separatisty. Jaromír Štětina upozorňuje na skutečnost, že je to ruská propaganda, která se snaží o označení všech obránců Ukrajiny v podobě dobrovolnických regimentů za nacisty. Vedení jednotek si je navíc tohoto problému vědomo a bojuje proti tomu.[19]

V srpnu 2014 v rozhovoru pro Radiožurnál označil Rusko za říši zla.[20] Jaromír Štětina aktivně podpořil usnesení Evropského parlamentu, které označuje zapojení Ruska do ozbrojeného konfliktu na Ukrajině, anexi Krymu a porušování územní celistvosti Gruzie za úmyslné porušování demokratických zásad a základních hodnot a mezinárodního práva.[21] Navrhl usnesení odsuzující teroristické činy a zločinné jednání separatistů a jiných paravojenských jednotek na východní Ukrajině a podporující sankce EU vůči Rusku.[22] Jaromír Štětina též vystoupil proti založení reprezentační kanceláře povstalecké Doněcké lidové republiky v Česku a vyzval ministra zahraničních věcí ČR, aby podnikl proti této propagandistické iniciativě příslušné kroky.[23] Jaromír Štětina je hlasitým zastáncem prohlubování spolupráce mezi EU a Ukrajinou, Gruzií a Moldavskem[24] a dlouhodobě bojuje za práva Krymských Tatarů a jejich návrat na rodný Krym.[25] V Evropském parlamentu byl iniciátorem několika usnesení,[26][27] která odsuzují vyhnání Krymských Tatarů na příkaz sovětského diktátora Josifa Stalina (vrátit na Krym se mohli až po roce 1989) a vyzývají k dodržování jejich základních lidských práv.

Byl rovněž spoluautorem usnesení, ve kterém Evropský parlament vyjadřuje hluboké znepokojení nad vraždami a systematickým zastrašováním a pronásledováním členů ruské opozice, novinářů a osob vyjadřujících se kriticky o ruských orgánech. Aktivně usiloval o přijetí usnesení[28] upozorňujícího na nebezpečí ruské propagandy v EU.

Je spolupředkladatelem usnesení o svobodě slova a demokratizačním procesu v Bělorusku[29] a v Kazachstánu.[30]

Dne 12. dubna 2016 hlasoval pro rezoluci Evropského parlamentu, která podpořila návrh Evropské komise pod vedením Jeana-Clauda Junckera na zavedení trvalých povinných kvót pro přerozdělování uprchlíků mezi členské státy EU v reakci na evropskou migrační krizi.[31] Následně nicméně podpořil zřízení Evropské pobřežní a pohraniční stráže, kterou mohou členské státy, jejichž hranice se ocitne pod tlakem migračních toků, požádat o okamžitou pomoc,[32] a zavedení evidence cestujících (PNR)[33] v letecké dopravě překračujících vnější hranice EU, která umožní sledovat osoby podezřelé z terorismu a organizovaného zločinu.

Společně s Pavlem Svobodou (KDU-ČSL) se zasazoval o vydání Petra Jaška, českého občana vězněného[34] v Súdánu. Na jejich návrh vyzval Evropský parlament v usnesení[35] o Súdánu k Jaškovu propuštění.

V únoru 2017 vydal Ázerbájdžán na Štětinu mezinárodní zatykač, poté co se Štětina jako pozorovatel zúčastnil referenda v separatistickém Náhorním Karabachu, který se s podporou Arménie v krvavé válce v 90. letech odtrhl od Ázerbájdžánu. Štětina vyjádřil podporu karabašským separatistům a obvinil Ázerbájdžán z vedení hybridní války proti Karabachu.[36]

V březnu 2018 jako jeden z českých politiků kritizoval tureckou invazi do Afrínu, která byla namířena proti syrským Kurdům, když prohlásil: „Členský stát NATO, náš vojenský spojenec, se dopouští násilí vůči Kurdům na cizím území, v Sýrii a Iráku. Vyřešit dilema, kdo je náš spojenec v Afrínu, vyžaduje mnoho diplomatické obratnosti. Vyžaduje však i schopnost odpovědět na otázku, zda je brutální porušování lidských práv ze strany Turecka akceptovatelné za cenu oslabení vojenského spojenectví.“[37]

V polovině prosince 2018 oznámil, že ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2019 odmítá obhajovat svou funkci europoslance na kandidátce TOP 09.[38] Předsedu strany Jiřího Pospíšila obvinil z rozkolu v TOP 09 i špatných volebních výsledků.[39] Následně vytvořil nové hnutí Evropa společně (ESO), které bylo na Ministerstvu vnitra ČR zaregistrováno v únoru 2019.[40] V březnu 2019 se pak stal lídrem kandidátky hnutí ESO.[41] Získal sice 2 925 preferenčních hlasů, ale hnutí jako celek obdrželo jen 0,53 % hlasů. Jako europoslanec tak skončil.[42]

Vyznamenání a ocenění

[editovat | editovat zdroj]
  • 1992 – Cena Františka Kriegla
  • 1997 – Cena Ferdinanda Peroutky
  • 2000 – Státní vyznamenání Za zásluhy
  • 2001 – Prestižní cena SAIS – Novartis Award, udělovaná Johns Hopkins University ve Washingtonu
  • 2023 – Vojenské vyznamenání Záslužný kříž ministryně obrany České republiky

Dílo

[editovat | editovat zdroj]
  • ŠTĚRBA, Otakar. Jezdec na Šedobílém koni : altajské eposy. [Vyprávějí Otakar Štěrba a Jaromír Štětina.] Praha: Albatros, 1981. Ilustr. Karel Šafář. Graficky upravil Josef Týfa. Edice Obnovené obrazy. Epické příběhy, které vznikaly před dávnými časy a ústním podáním se uchovávaly mezi obyvateli Altaje.
  • S Matyldou po Indu. 1. vyd. Praha: Panorama, 1979. Edice Cesty. Fotografie Jiří Koudela, Jaromír Štětina, Wolfgang Wenzel, František Sláma. (2. vyd. Praha: Panorama, 1983. | 3., dopl. vyd. Praha: Ivo Železný, 2000. Kapitolu Od Matyldy k raftu naps. Pavel Kolínský a Petr Kolínský. ISBN 80-240-1478-5.) Líčení plavby po řece Indu, kterou podnikli čtyři Čechoslováci v r. 1975.
  • Studna pro Mandon. Praha: Panorama, ©1984. Autor vypráví o svých zážitcích v Íránu, kde působil jako prospektor při průzkumu nalezišť aluminiové rudy v pohoří Zágros.
  • ŠTĚRBA, Otakar. Od pramenů k oceánu : expedice Ob. Praha: Panorama, 1986. Cestopisná reportáž z plavby přátel po altajských řekách, z nichž vzniká Ob, a po veletoku Ob samém.
  • PROCHÁZKA, Zdeněk. Souostroví naděje : po stopách stalinských koncentračních táborů na Kolymě. Praha: Mladá fronta, 1990. Edice Cesty.
  • Století zázraků. 1. vyd. Praha: Nakl. Lidové noviny, 2000, ISBN 80-7106-384-3. (2. vyd. Praha: Nakl. Lidové noviny, 2006. ISBN 80-7106-854-3). Dvacet pět povídek cestovatele a válečného korespondenta vychází z jeho zkušeností i fantazie, která čerpá z legend Východu i Západu.
  • PROCHÁZKOVÁ, Petra. Rošangol. Praha: G plus G, 2003. ISBN 80-86103-70-6. Dvě krátké povídky (Adžamal – P. Procházková, Svět podle Hobbese – J. Štětina) jsou inspirované pobytem ve válkou vyčerpaném a hladovějícím Afghánistánu na počátku 21. století.
  • Vykradači hrobů : povídky o válce a o lásce. Praha: G plus G, 2004. ISBN 80-86103-76-5. Soubor patnácti povídek, nichž autor beletristickou formou zúročil bohaté zkušenosti válečného zpravodaje.
  • VOLENCOVÁ, Dagmar. Jaromír Štětina : život v epicentru. Praha: Portál, 2004. Edice Rozhovory. ISBN 80-7178-794-9. Knižní rozhovor.
  • Výprava za českými čerty: epochální encyklopedie pekelných historií v Čechách. Fotografiemi, mapami a palubním deníkem doplnila Pavla Hájková. Praha: Nakl. Lidové noviny, 2005. ISBN 80-7106-770-9. Vyprávění o putování za českými čerty kolem celých Čech s koňským spřežením.
  • Bastardi. Praha: Nakl. Lidové noviny, 2006. ISBN 80-7106-851-9. Román o terorismu a velké ruské duši.
  • S Matyldou v Afghánistánu. Fotografie Petr Kolínský. Praha: Nakl. Lidové noviny, 2007. ISBN 978-80-7106-833-4. Cestopisná reportáž z plavby sedmi účastníků na raftu po řece Band-e-Amír, tekoucí napříč centrálním pohořím Hindúkuš.
  • VADAS, Martin; PERNES, Jiří; MAŠÍNOVÁ, Zdena. Pravda o Vladimíru Hučínovi. Praha: [V. Hučín], 2008.
  • HÁJKOVÁ, Pavla. Jaromír Štětina : brutalita moci : rozhovor. Praha: Praha: Portál, 2010. ISBN 978-80-7367-672-8. Knižní rozhovor věnovaný předchozím šesti letům života novináře a od r. 2004 senátora J. Štětiny.
  • Gravitace : frýdlantské povídky. Předmluva Ivan Klíma. Praha: Nakl. Lidové noviny, 2010. ISBN 978-80-7422-015-9. Soubor deseti povídek, v nichž autor čerpá ze vzpomínek na poválečné období a dobu normalizace.
  • Pergameny : román o čtvrtém přikázání. Praha: Portál, 2013. ISBN 978-80-262-0360-5. (2. vyd. Praha: Portál, 2015. ISBN 978-80-262-0881-5.) Osudy čtyř mužů, kteří se setkávají na severočeské uhelné šachtě Maxim Gorkij.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ LEBL, Zdeněk; ŠTĚTINA, Jaromír. Jaromír Štětina: Dobrého člověka poznám, když se dotknu jeho srdce. Naše rodina. 2008, roč. 40, č. 8. ISSN 0323-2743.. www.nase-rodina.cz [online]. [cit. 2011-03-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-05-27. 
  2. ↑ GÁLIS, Radek. Jaromír Štětina: Senátorské řemeslo mám k novinařině. Deník [online]. 2010-09-24 [cit. 2018-08-14]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e Jaromír Štětina poslanec Evropského parlamentu. In: TOP09. © 2009–2016 [cit. 2014-07-01]. Dostupné online Archivováno 2. 4. 2015 na Wayback Machine..
  4. ↑ Volencová, Dagmar. Jaromír Štětina : život v epicentru. Praha: Portál, 2004, s.??
  5. ↑ BAKALÁŘ, Petr. Intelektuálové v KSČ. In: Dluhy české politiky. Vimperk: Lucie, 2006, s. 6–39. ISBN 80-903639-4-6.
  6. ↑ Evidence zájmových osob StB
  7. ↑ Volby do Senátu Parlamentu ČR konané dne 5. 11. – 6. 11. 2004, Jmenné seznamy a přehledy, Obvod: 22 – Praha 10 [online]. Český statistický úřad, 2004 [cit. 2014-07-01]. Dostupné online. 
  8. ↑ Volby do Senátu Parlamentu ČR konané dne 15. 10. – 16. 10. 2010, Jmenné seznamy a přehledy, Obvod: 22 – Praha 10 [online]. Český statistický úřad, 2010 [cit. 2014-07-01]. Dostupné online. 
  9. ↑ Nedávejte Rusům víza, zmrazte jim konta, píší exministři Sobotkovi. iDnes.cz [online]. 15. března 2014. Dostupné online. 
  10. ↑ Jaromír Štětina [online]. Senát PČR [cit. 2014-07-01]. Dostupné online. 
  11. ↑ Slepecká hůl - Senátor Štětina byl spolupracovníkem StB. slepeckahul.pecina.cz [online]. [cit. 2021-11-14]. Dostupné online. 
  12. ↑ Štětina přiznal podpis StB. Odmítá ale, že by spolupracoval. Echo24 [online]. 30. prosince 2017. Dostupné online. 
  13. ↑ BIS mě chce zastrašit, černé auto mě tlačilo ze silnice, tvrdí Štětina. iDnes.cz [online]. 12. září 2011. Dostupné online. 
  14. ↑ MATYÁŠ, Zdeněk. Štětina povede starosty a nezávislé do europarlamentu. iDNES.cz. 6. února 2009 [cit. 21. 5. 2009]
  15. ↑ Volby do EP: Nabízíme mezinárodně uznávané odborníky [online]. TOP 09, 2014-02-20 [cit. 2014-02-20]. Dostupné online. 
  16. ↑ CÁPOVÁ, Michaela. FOTO ze zničeného Kobani: Jen Kurdové mohou zastavit islamisty. Echo24.cz. 2015-10-23. Dostupné online [cit. 2017-02-02]. 
  17. ↑ Karel Schwarzenberg na Ukrajině: Rusko bude konflikt na Donbasu udržovat. Forum24.cz. Dostupné online [cit. 2017-02-02]. 
  18. ↑ NKR Foreign Minister Received Member of the European Parliament – MFA NKR. www.nkr.am [online]. [cit. 2017-02-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-02-03. 
  19. ↑ ČTK. Štětina pozval do Evropského parlamentu velitele ukrajinských radikálů. Deník.cz. 28. července 2015.
  20. ↑ HENZL, Lukáš. Štětina označil Rusko za říši zla Archivováno 24. 6. 2016 na Wayback Machine.. EuroZprávy.cz. 22. srpna 2014 12:58.
  21. ↑ Evropský parlament. Přijaté texty – Středa 10. června 2015 – Situace ve vztazích EU-Rusko – P8_TA(2015)0225. www.europarl.europa.eu [online]. [cit. 2017-02-02]. Dostupné online. 
  22. ↑ Evropský parlament. Společný návrh usnesení o situaci na Ukrajině – RC-B8-0008/2015. www.europarl.europa.eu [online]. [cit. 2017-02-02]. Dostupné online. 
  23. ↑ Doněcká republika otevřela v Ostravě "konzulát". Ruská propaganda a divadýlko, demonstrovali lidé. Aktuálně.cz [online]. Economia [cit. 2017-02-02]. Dostupné online. 
  24. ↑ Evropský parlament. Společný návrh usnesení o dohodách o přidružení a prohloubených a komplexních zónách volného obchodu s Gruzií, Moldavskem a Ukrajinou – RC-B8-0068/2016. www.europarl.europa.eu [online]. [cit. 2017-02-02]. Dostupné online. 
  25. ↑ European Parliament. Joint motion for a resolution on the case of Ildar Dadin, prisoner of conscience in Russia – RC-B8-1261/2016. www.europarl.europa.eu [online]. [cit. 2017-02-02]. Dostupné online. 
  26. ↑ European Parliament. Joint motion for a resolution on the Crimean Tatars – RC-B8-0582/2016. www.europarl.europa.eu [online]. [cit. 2017-02-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. ↑ European Parliament. Texts adopted – Thursday, 4 February 2016 – Human rights situation in Crimea, in particular of the Crimean Tatars – P8_TA(2016)0043. www.europarl.europa.eu [online]. [cit. 2017-02-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. ↑ Evropský parlament. Přijaté texty – Středa 23. listopadu 2016 – Strategické sdělení EU o boji s propagandou, kterou proti ní vedou třetí strany – P8_TA-PROV(2016)0441. www.europarl.europa.eu [online]. [cit. 2017-02-02]. Dostupné online. 
  29. ↑ Evropský parlament. Společný návrh usnesení o situaci v Bělorusku – RC-B8-1232/2016. www.europarl.europa.eu [online]. [cit. 2017-02-02]. Dostupné online. 
  30. ↑ Evropský parlament. Společný návrh usnesení o svobodě projevu v Kazachstánu – RC-B8-0337/2016. www.europarl.europa.eu [online]. [cit. 2017-02-02]. Dostupné online. 
  31. ↑ PALATA, Luboš. Europarlament podpořil trvalé uprchlické kvóty, většina Čechů byla proti. iDNES.cz. 12. dubna 2016
  32. ↑ Europoslanci schválili evropskou pobřežní a pohraniční stráž. Novinky.cz. Borgis. Dostupné online [cit. 2017-02-02]. 
  33. ↑ HOUSKOVÁ, Silvie. Státy získají data o cestujících v letadlech. Má to pomoci proti teroristům. Hospodářské noviny. 2016-04-14. Dostupné online [cit. 2017-02-02]. 
  34. ↑ ECHO24. Europoslanci vyzvali k propuštění Čecha vězněného v Súdánu. Echo24.cz. 2016-10-06. Dostupné online [cit. 2017-02-02]. 
  35. ↑ Evropský parlament. Společný návrh usnesení o Súdánu – RC-B8-1062/2016. www.europarl.europa.eu [online]. [cit. 2017-02-02]. Dostupné online. 
  36. ↑ "Vydali na mne zatykač, nesmím do zemí diktátorů, říká europoslanec Štětina". Lidovky. 23. února 2016.
  37. ↑ Ticho po Afrínu. 'Všichni tady umřeme,' říká Češka z odříznutého města. Český rozhlas. 15. března 2018.
  38. ↑ "Štětina už nechce kandidovat za TOP 09, kritizoval Pospíšila". Novinky.cz. 16. prosince 2018.
  39. ↑ "Štětina odmítl v eurovolbách kandidovat za TOP 09. Pospíšila viní z rozkolu i špatných výsledků Archivováno 16. 12. 2018 na Wayback Machine.". Info.cz. 15. prosince 2018.
  40. ↑ "STAN a TOP 09 půjdou společně do evropských voleb, kandidátku zřejmě povede Pospíšil". iROZHLAS. 12. února 2019.
  41. ↑ "Se Štětinou kandiduje i Fischer, jemuž v rádiu neprodloužili smlouvu". iDNES.cz. 7. března 2019.
  42. ↑ Volby do Evropského parlamentu konané na území České republiky ve dnech 24.05. – 25.05.2019, Jmenné seznamy, Strana: Evropa společně, Výběr: všichni platní kandidáti dle poř. čísla, Výběr kandidátní listiny (strany) [online]. Český statistický úřad, 2019 [cit. 2019-05-31]. Dostupné online. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Poslanci Evropského parlamentu z Česka
5. období (2004)
6. období (2004–2009)
7. období (2009–2014)
8. období (2014–2019)
9. období (2019–2024)
10. období (2024–2029)
Česká republika vstoupila do Evropské unie v roce 2004, proto v předchozích funkčních obdobích Evropského parlamentu své zástupce neměla.
Senátor za obvod č. 22 – Praha 10
1996–1998: Milan Kondr • 1998–2004: Zuzana Roithová • 2004–2014: Jaromír Štětina • 2014–2016: Ivana Cabrnochová • 2016–2022: Renata Chmelová • od 2022: Jan Pirk
Laureáti Ceny Františka Kriegla
Vladimír Kadlec (1987) • Jaroslav Šabata (1988) • Jan Dus / Josef Zvěřina (1989) • Mirosław Jasiński / Jan Ruml (1990) • Peter Mariánek (1991) • Petr Pithart (1992) • Igor Blaževič a Jaromír Štětina (1993) • Milena Hübschmannová (1994) • Vlado Čech / Karel Kryl / Josef Vavroušek (1995–1996) • František Stíbal (1997) • Kumar Vishwanathan (1998) • Václav Trojan (1999) • Jakub Polák (2000) • Stanislav Milota a Miloš Rejchrt (2001) • Miroslav Opatřil (2002) • František Lízna (2003) • Petra Procházková (2004) • Maria Machnig (2005) • Yekta Uzunoğlu (2006) • Ondřej Cakl (2007) • Jiří Voráč (2008) • Jakub Štěrbík / Stanislav Vodička (2009) • Alena Dernerová (2010) • Libor Michálek (2011) • Vladimíra Dvořáková (2012) • Matěj Hollan (2013) • Božena Fuková / Miloslava Pošvářová (2014) • Činoherák Ústí (2015) • Autonomní sociální centrum Klinika (2016) • Radek Banga (2017) • Ilja Hradecký (2018) • Karel Karika a David Tišer (2019) • zdravotní sestry (2020 a 2021) • Daniel Hůle (2022) • Barbora Antonová (2023)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jaromír_Štětina&oldid=24238701“