Fluorid sodný
| Fluorid sodný | |
|---|---|
 Struktura krystalové mřížky fluoridu sodného | |
| Obecné | |
| Systematický název | fluorid sodný |
| Ostatní názvy | Florocid |
| Latinský název | Natrii fluoridum Natrium fluoratum |
| Anglický název | Sodium fluoride |
| Německý název | Natriumfluorid |
| Sumární vzorec | NaF |
| Vzhled | bílý prášek nebo krystalky |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 7681-49-4 |
| EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) | 231-667-8 |
| Indexové číslo | 009-004-00-7 |
| PubChem | 5235 |
| UN kód | 1690 |
| Číslo RTECS | WB0350000 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 41,988 713 g/mol |
| Teplota tání | 993 °C |
| Teplota varu | 1 695 °C |
| Hustota | 2,790 g/cm3 (25 °C) 2,558 g/cm3 (41 °C) |
| Dynamický viskozitní koeficient | 1,85 cP (1 015 °C) 1,41 cP (1 110 °C) 1,14 cP (1 200 °C) |
| Index lomu | nD = 1,336 (20 °C) |
| Rozpustnost ve vodě | 3,66 g/100 g (0 °C) 4,05 g/100 g (20 °C) 4,54 g/100 g (50 °C) 4,67 g/100 g (60 °C) 4,90 g/100 g (80 °C) 5,07 g/100 g (100 °C) |
| Rozpustnost v polárních rozpouštědlech | methanol 0,413 g/100 g (20 °C) ethanol 0,095 g/100 g (20 °C) fluorovodík |
| Povrchové napětí | 185 mN/m (1 000 °C) 181 mN/m (1 050 °C) 179 mN/m (1 080 °C) |
| Struktura | |
| Krystalová struktura | krychlová |
| Hrana krystalové mřížky | a=462,0 pm |
| Dipólový moment | 27,2×10−30 Cm |
| Termodynamické vlastnosti | |
| Standardní slučovací entalpie ΔHf° | −569,6 kJ/mol |
| Entalpie tání ΔHt | 766 J/g |
| Entalpie varu ΔHv | 4 980 J/g |
| Entalpie rozpouštění ΔHrozp | 31 J/g (18 °C) |
| Standardní molární entropie S° | 51,3 JK−1mol−1 |
| Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | −539,3 kJ/mol |
| Izobarické měrné teplo cp | 1,115 JK−1g−1 |
| Bezpečnost | |
 GHS06  GHS07 Nebezpečí[1] | |
| H-věty | H301 H319 H315 EUH032 |
| R-věty | R25 R32 R36/38 |
| S-věty | (S1/2) S22 S36 S45 |
| NFPA 704 |  0
3
0
|
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Fluorid sodný je anorganická sloučenina se vzorcem NaF. Tato bezbarvá tuhá látka slouží jako zdroj fluoridového iontu pro různá použití. Fluorid sodný je levnější a méně hygroskopický než příbuzná sůl fluorid draselný.
Struktura, vlastnosti, výskyt
[editovat | editovat zdroj]Fluorid sodný je iontová sloučenina, při rozpouštění disociuje na Na+ a F−. Krystalizuje v krychlové soustavě (jako chlorid sodný), kde jak Na+, tak F− zaujímají pozice v osmistěnu.[2][3]
Minerální forma NaF, villiaumit, je poměrně vzácná. Je známa z vyvřelé horniny nefelínového syenitu.[4]
Výroba
[editovat | editovat zdroj]NaF se připravuje neutralizací kyseliny fluorovodíkové nebo hexafluorokřemičité (H2SiF6), vedlejších produktů při výrobě superfosfátového hnojiva. Mezi neutralizační činidla patří hydroxid a uhličitan sodný. Někdy se pro vysrážení NaF používají alkoholy:
- HF + NaOH → NaF + H2O
Z roztoků obsahujících HF se fluorid sodný sráží jako bifluoridová sůl NaHF2. Při zahřívání se pak uvolňuje HF a zbývá NaF.
- HF + NaF ⇌ NaHF2
Ve zprávě z roku 1986 se světová roční spotřeba NaF odhaduje na několik milionů tun.[5]
Použití
[editovat | editovat zdroj]
Fluoridové soli se používají k posilování zubů tvorbou fluorapatitu, přirozené složky zubní skloviny. Přestože se k fluoridaci vody za tímto účelem používá i fluorid sodný, ve Spojených státech amerických je častější použití kyseliny hexafluorokřemičité (H2SiF6) a její soli hexafluorkřemičitanu sodného (Na2SiF6).[6] Zubní pasty často obsahují fluorid sodný jako složku proti zubnímu kazu.[7]
Fluorid sodný se používá také jako čisticí činidlo.[5] Široká škála speciálních chemických aplikací je v syntéze a extraktivní metalurgii. Fluorid je výchozí látkou pro syntézu fluorovaných uhlovodíků. Mezi reprezentativní substráty patří elektrofilní chloridy včetně acylchloridů, chloridy síry a fosforu.[8] Stejně jako další fluoridy, nachází fluorid sodný použití při desilylaci v organické syntéze.
V lékařských zobrazovacích metodách se fluorid sodný značkovaný fluorem-18 používá pro pozitronovou emisní tomografii (PET). V porovnání s běžnou kostní scintigrafií nabízí PET vyšší citlivost a prostorové rozlišení. Nevýhodou je, že fluorid sodný značkovaný fluorem 18 je méně dostupný než běžná radiofarmaka značkovaná techneciem-99m.
Fluorid sodný se používá ke konzervaci vzorků tkáně v biochemii a lékařských testech, protože fluoridový iont zastavuje glykolýzu inhibicí enzymu enolázy. Fluorid sodný se často používá společně s kyselinou jodoctovou, která inhibuje enzym aldolázu. Využívá se i v pufru RIPA jako inhibitor fosfatázy, společně s Na3VO4.
Bezpečnost
[editovat | editovat zdroj]Fluorid sodný je klasifikován jako toxický jak při vdechování (prachu nebo aerosolů), tak při požití.[9] Při velkých dávkách postihuje srdce a oběhový systém, smrtelná dávka pro 70kg člověka se odhaduje na 5 až 10 g.[5]
Při vyšších dávkách používaných k léčbě osteoporózy může fluorid sodný způsobovat bolest v nohou a neúplné stresové zlomeniny. Také dráždí žaludek, někdy tak silně, že může způsobit vředy. Pomalu se rozpouštějící a potahované verze tablet fluoridu sodného nemají tak významné žaludeční vedlejší účinky, slabší a méně časté jsou i komplikace v kostech.[10] Při nízkých dávkách používaných k fluoridaci vody je jediným jednoznačným vedlejším účinkem zubní fluoróza, která může změnit vzhled zubů u dětí během vývoje chrupu. Většinou jsou tyto účinky slabé a není pravděpodobné, že by měly skutečné dopady na vzhled zubů nebo na zdraví.[11]
Související články
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sodium fluoride na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Sodium fluoride. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ WELLS, A.F. Structural Inorganic Chemistry. [s.l.]: Clarendon Press, 1984. Dostupné online. ISBN 0-19-855370-6.
- ↑ Toxicological profile for fluorides, hydrogen fluoride, and fluorine. [s.l.]: Agency for Toxic Substances and Disease Registry (ATDSR), September 2003. Dostupné online. Kapitola Chemical and physical information, s. 187.
- ↑ Mineral Handbook [PDF]. Mineral Data Publishing, 2005. Dostupné online.
- ↑ a b c AIGUEPERSE, Jean, Paul Mollard, Didier Devilliers, Marius Chemla, Robert Faron, Renée Romano, Jean Pierre Cuer. Encyclopedia of Industrial Chemistry. Weinheim: Wiley-VCH, 2005. DOI 10.1002/14356007.a11_307. Kapitola Fluorine Compounds, Inorganic.
- ↑ Division of Oral Health, National Center for Prevention Services, CDC. Fluoridation census 1992. cdc.gov. 1993. Dostupné online [PDF, cit. 2008-12-29].
- ↑ Sodium fluoride, Molecule of the week [online]. American Chemical Society, 2008-02-19 [cit. 2008-11-01]. Dostupné online.
- ↑ HALPERN, D.F. Encyclopedia of Reagents for Organic Synthesis. [s.l.]: John Wiley & Sons, 2001. DOI 10.1002/047084289X.rs071. Kapitola Sodium Fluoride.
- ↑ http://www.jtbaker.com/msds/englishhtml/S3722.htm Archivováno 7. 1. 2010 na Wayback Machine. NaF MSDS
- ↑ Murray TM, Ste-Marie LG. Prevention and management of osteoporosis: consensus statements from the Scientific Advisory Board of the Osteoporosis Society of Canada. 7. Fluoride therapy for osteoporosis. CMAJ. 1996, roč. 155, čís. 7, s. 949–54. PMID 8837545.
- ↑ National Health and Medical Research Council (Australia). A systematic review of the efficacy and safety of fluoridation. [s.l.]: [s.n.], 2007. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-10-14. ISBN 1864964154. Summary: Yeung CA. A systematic review of the efficacy and safety of fluoridation. Evid Based Dent. 2008, roč. 9, čís. 2, s. 39–43. DOI 10.1038/sj.ebd.6400578. PMID 18584000.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu fluorid sodný na Wikimedia Commons
