Selenid sodný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Selenid sodný
Sodium-selenide-unit-cell-1992-CM-3D-balls.png
Obecné
Systematický název Selenid sodný
Anglický název Sodium selenide
sodium(I) selenide
Německý název Natriumselenid
Sumární vzorec Na2Se
Vzhled amorfní pevná látka
Identifikace
Registrační číslo CAS
Vlastnosti
Molární hmotnost 124,94 g/mol
Teplota tání >875 °C (>1 148,15 K
Hustota 2,620 g/cm3[1]
Rozpustnost ve vodě reaguje
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Selenid sodný je anorganická sloučenina se vzorcem Na2Se.

Příprava[editovat | editovat zdroj]

Selenid sodný se připravuje reakcí selenu se sodíkem rozpuštěným v amoniaku[2]:

2 Na + Se → Na2Se.

Reakce[editovat | editovat zdroj]

Stejně jako ostatní chalkogenidy alkalických kovů je Na2Se vysoce citlivý na vodu a podstupuje hydrolýzu, při níž vzniká směs hydrogenselenidu a hydroxidu. K této hydrolýze dojde z důvodu silné zásaditosti iontu Se2-:

Na2Se + H2O → NaHSe + NaOH.

Podobně se Na2Se oxiduje na polyselenidy.

Selenid sodný reaguje s kyselinami za vzniku jedovatého plynu selanu, druhým produktem je sodná sůl příslušné kyseliny, např.:

Na2Se + 2 HCl → H2Se + 2 NaCl.

Tato sloučenina reaguje s elektrofily za vzniku různých sloučenin selenu. S halogenderiváty alkanů se získá velké množství organických sloučenin selenu:

Na2Se + 2 RBr → R2Se + 2 NaBr.

organocínové a organokřemíkové halogenidy reagují s Na2Se podobně při vzniku odpovídajících derivátů:

Na2Se + 2 Me3ECl → (Me3E)2Se + 2 NaCl (E= Si, Ge, Sn).

Bezpečnost[editovat | editovat zdroj]

Selenid sodný by se měl skladovat a mělo by se s ním manipulovat za nepřístupu vlhkosti a vzduchu.

Podobné sloučeniny[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sodium selenide na anglické Wikipedii.

  1. CRC Handbook of Chemistry and Physics. Redakce David R. Lide. 90th. vyd. [s.l.]: [s.n.] ISBN 9781420090840. (anglicky) 
  2. Handbook of Preparative Inorganic Chemistry, 2nd Ed. Edited by G. Brauer, Academic Press, 1963, NY. Vol. 1. p. 421.