Michail Jurjevič Lermontov
| Michail Jurjevič Lermontov | |
|---|---|
 | |
| Narození | 3.jul. / 15. října 1814greg. Moskva |
| Úmrtí | 15.jul. / 27. července 1841greg. (ve věku 26 let) Pjatigorsk |
| Příčina úmrtí | střelná rána |
| Místo pohřbení | Pjatigorsk (od 1841) Tarchany (od 1842) |
| Pseudonym | —въ |
| Povolání | básník, překladatel, malíř, romanopisec, dramatik, důstojník, spisovatel, prozaik a duelant |
| Alma mater | Николаевское кавалерийское училище Московский университет |
| Žánr | verš a epická poezie |
| Témata | literární činnost a poezie |
| Významná díla | Maškaráda, Píseň o caru Ivanu Vasiljeviči, mladém gardistovi a smělém kupci Kalašnikovu, Smrt básníka , Hrdina naší doby, Démon |
| Rodiče | Jurij Petrovič Lermontov[1] a Marija Michajlovna Arseněvová[1] |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| galerie na Commons | |
 původní texty na Wikizdrojích | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Michail Jurjevič Lermontov (rusky Михаил Юрьевич Лермонтов; 15. října 1814 – 27. července 1841) byl ruský básník, prozaik, dramatik, představitel romantismu.
Život a dílo
Lermontov se narodil v Moskvě. Jeho matka zemřela roku 1817, tři roky po jeho narození. Jeho otec, Jurij Petrovič Lermontov, byl chudý vojenský důstojník. Po smrti své ženy předal svého syna do výchovy jeho bohaté babičce. V novém domově byl Michail ohniskem rodinných hádek mezi svou babičkou a otcem, který se nesměl na výchově svého syna podílet.
Lermontovovi se dostalo rozsáhlého vzdělání. Ve čtrnácti letech nastoupil do moskevské internátní školy pro chlapce z aristokratických rodin. Potom šel studovat na Moskevskou univerzitu. Tam se věnoval etice, politologii a později také literatuře. Z kázeňských důvodů byl v roce 1832 vyloučen. Nato se vydal do Petrohradu, kde v roce 1834 absolvoval vojenskou školu s nejnižší důstojnickou hodností a byl povolán ve stejném městě k regimentu husarů imperiální stráže.
Ze své pozice u husarů Lermontov pozoroval společenský život boháčů. Byl zanícen pro psaní. Roku 1832 měl již napsáno 200 lyrických básní, 10 delších básní a tři hry. Maškaráda (1836) je považována za Lermontovo nejlepší drama, točí se okolo ztraceného náramku, pochybných osobností a závisti. Na konci je věrná žena otrávena zmrzlinou od svého muže. Cenzura povolila první uvedení hry až roku 1862.
Roku 1837 Lermontov získal širšího uznání jako spisovatel. Po smrti Alexandra Puškina publikoval elegii Smrt básníka. Tato báseň byla nadšeně přijata v liberálních kruzích, ale vadila carovi Mikuláši I. Lermontov byl zadržen a musel odejít do exilu na Kavkaz. Tam působil jako důstojník u dragounů a musel bojovat proti horalům. Díky vlivu jeho babičky mu však byl umožněn návrat do Petrohradu. Jeho postoj k tehdejším státním záležitostem se však nijak nezměnil.
V letech 1838–1840 napsal řadu příběhů, později shromážděných pod názvem Hrdina naší doby. Dílo patří ke klasické ruské literatuře 19. století a je charakterizováno jako novela psychologického realismu. Skládá se z pěti oddělených příběhů, jejichž spojovacím prvkem je společný hrdina Grigorij Pečorin, který je mladý, inteligentní, ale cítí se zbytečný (literární typ tzv. zbytečného člověka). Kniha zahrnuje tři, chronologicky na sebe nenavazující vypravěčské linie.
Lermontovova největší báseň Démon (1841) je o andělovi, který se zamiluje do smrtelnice Tamary. Zde se odráží básníkovo sebeposouzení jako démonického stvoření. Melancholický Démon, který byl vyvržen z Ráje, putuje po Zemi v naději, že opět nalezne klid. V noci navštíví Tamaru, ale jeho polibek ji zabije jako smrtící jed. Démon proklíná své sny o lepším životě. Lermontov napsal koncept této melancholické a sebekritizující básně už ve svých 14 letech.
Popularitu získal hlavně po revoluci roku 1917, protože jeho báseň Předpověď z roku 1830 říká: "Rok přijde zlý, ó Rusko, v příští tvém, kdy s hlavy carů sletí diadém, kdy luzy láska k nim se změní v hněv, kdy stravou mnohých bude smrt a krev."
Kvůli duelu se synem francouzského vyslance musel Lermontov opět do vyhnanství, tentokrát k Černému moři. Regiment byl ve stálé aktivní službě. Lermontov byl pro svou odvahu obdivován ostatními důstojníky. Služba na frontě mu však bránila psát a tak, předstíraje nemoc, odjel do lázní Pjatigorsk. Pohádal se zde s majorem N. S. Martynovem, starým rodinným přítelem, a v souboji s ním roku 1841, ve svých 26 letech, našel smrt.
Bibliografie
- Korzár (1828, Корсар), poema,
- Oleg (1829, Олег), poema,
- Poslední syn volnosti (1830, Последний сын вольности), poema,
- Předpověď (1830, Предсказание), báseň,
- Anděl (1831, Ангел), báseň,
- Izmail-Bej (1832, Измаил-Бей), poema,
- Plachta (1832, Парус), báseň (někdy uváděna pod názvem Na obzoru plachta bílá),
- Vadim (1832–1834, Вадим), nedokončený román odehrávající se v době povstání Jemeljana Pugačova,
- Hadži Abrek (1835, Хаджи-Абрек), poema,
- Bojar Orša (1835–1836, Боярин Орша), poema zobrazující konflikt mezi nevolníkem a bojarem v době cara Ivana IV.,
- Maškaráda (1836, Mаскарад), veršovaná tragédie lásky, žárlivosti a msty,
- Dva bratři (1836, Два брата), divadelní hra, ve které o mladou ženu soupeří dva bratři, jeden jako naivní zamilovaný manžel a druhý, Alexandr, hlavní postava dramatu, jako démonský milenec.
- Kněžna Ligovská (1836, Княгиня Лиговская), nedokončený román řešící téma sociální nerovnosti,
- Píseň o caru Ivanu Vasiljeviči, mladém gardistovi a smělém kupci Kalašnikovu (1837, Песня про царя Ивана Васильевича, молодого опричника и удалого купца Калашникова), poema z doby cara Ivana IV. napsaná v duchu lidových historických písní, v níž básník dává za pravdu hrdinovi z lidu proti carovi a jeho milci (kupec Kalašnikov, hájící čest své ženy, zabije v souboji mladého gardistu a hyne za to na popravišti, potrestán carem).
- Smrt básníka (1837, Смерть поэта), elegie věnovaná památce Alexanda Sergejeviče Puškina tvrdě odsuzující všechny, kteří básníka dotlačili k souboji, ve kterém byl zabit.
- Borodino (1837, Бородино), báseň o hrdinství Rusů v bitvě u Borodina roku 1812,
- Hrdina naší doby (1838–1840, Герой нашего времени), román s hlavním hrdinou Grigorijem Alexandrovičem Pečorinem, cynickým bohémem bez jasného životního cíle (jde o další typ tzv. zbytečného člověka v ruské literatuře), skládající se z pěti relativně nezávislých novel:
- Duma (1839, Дума), báseň,
- Paní důchodní z Tambova (1838, Тамбовская казначейша), poema popisující nudný život v ruském maloměstě,
- Kozácká ukolébavka (1840, Казачья колыбельная песня), báseň,
- Novic (1840, Мцыри), poema, jejíž hrdina, od dětství zavřený v klášteře, touží po svobodném životě v rodných kavkazských horách a protestuje proti těm, kteří ho uvěznili,
- Sen (1841, Сон), báseň,
- Sám a sám si vyjdu (1841, Выхожу один я на дорогу), báseň,
- Démon (1841, Демон), poema, jejíž první verzi napsal Lermontov již roku 1829, považovaná za druhý největším počin ruského romantismu hned po Puškinově Evženu Oněginovi. Démon je padlý anděl, který musí pykat za svou vzpouru proti Bohu, ve své opuštěnosti se zamiluje do smrtelné gruzínské princezny Tamary, ta však po jeho polibku umírá.
Česká vydání
- Básně I., Eduard Grégr, Praha 1872, přeložil A. Durdík,
- Básně II., Eduard Grégr, Praha 1874, přeložil A. Durdík,
- Hrdina naší doby, Jan Otto, Praha 1879, přeložil Jan Žebro, znovu 1915.
- Básně I. (1828–1832), Jan Otto, Praha 1892, přeložil František Táborský,
- Bela, Zdeněk V. Tobolka, Praha 1893, přeložil Zdeněk V. Tobolka,
- Básně II. (1833–1837), Jan Otto, Praha 1895, přeložil František Táborský,
- Démon, Svaz českoslovanského studentstva, Praha 1906, přeložil F. Hais,
- Hrdina naší doby, Jan Otto, Praha 1911, přeložil Čestmír Stehlík, znovu 1925.
- Fatalista, Josef R. Vilímek, Praha 1912, přeložil Vladimír Feršman,
- Ašik-Kerib, Josef Springer, Praha 1913, přeložil Jan Beneš,
- Básně, Jan Otto, Praha 1916, přeložil František Tropp,
- Dvojí dobrodružství, E. Šolc, Praha 1916, přeložil Stanislav Minařík, obsahuje Tamaň a Fatalista,
- Básně III. (1838–1841), Jan Otto, Praha 1918, přeložil František Táborský,
- Vadím, Obrození, Praha 1924, přeložil V. Urban,
- Maškarní ples, Jan Otto, Praha 1929, přeložil František Táborský,
- Ašik-Kerib, Spolek Radhošť, Praha 1931, přeložil František Táborský,
- Démon, Melantrich, Praha 1939, přeložil Josef Hora, znovu SNKLHU, Praha 1954 a Odeon, Praha 1972.
- Novic, František Borový, Praha 1940, přeložil Vladimír Holan,
- Démonova přísaha Tamaře, Otto Girgal, Praha 1940, přeložil Josef Hora,
- Píseň o caru Ivanu Vasiljeviči, mladém gardistovi a smělém kupci Kalašnikovu, Evropský literární klub, Praha 1941, přeložil Bohumil Mathesius, znovu Mladá fronta, Praha 1951.
- Bratr smutek (vybrané spisy, sv. 1), Melantrich, Praha 1941, přeložili Josef Hora, Marie Marčanová a Bohumil Mathesius,
- Dobrodružství Grigorije Alexandroviče Pečorina (vybrané spisy, sv. 2), Melantrich, Praha 1941, přeložili Ivan Hálek a Bohuslav Ilek,
- U hraběnky V. byl hudební večírek ..., Josef R. Vilímek, Praha 1941, přeložila Anna Zahradníčková,
- Kozácká ukolébavka, Vladimír Pour, Praha 1941, přeložil Bohumil Mathesius,
- Borodino, Vladimír Pour, Praha 1941, přeložil Bohumil Mathesius,
- Poemy (vybrané spisy, sv. 3), Melantrich, Praha 1945, přeložili Vladimír Holan, Josef Hora, Marie Marčanová, Bohumil Mathesius a Jiří Víška,
- Dopisy, V. Šmidt, Praha 1946, přeložil Jaroslav Teichman,
- Lyrika, Svoboda, Praha 1948, přeložil Petr Křička,
- Výbor z díla I. – Lyrika a poemy, Svoboda, Praha 1951, přeložil Emanuel Frynta, Vladimír Holan, Josef Hora, Petr Křička, Marie Marčanová, Bohumil Mathesius, Jaroslav Teichman, Jiří Víška a Zdenka Vovsová, obsahuje básníkovu lyriku a poemy Píseň o caru Ivanu Vasiljeviči, mladém gardistovi a smělém kupci Kalašnikovu, Bojar Orša, Paní důchodní z Tambova, Novic a Démon.
- Výbor z díla II. – Kněžna Ligovská, Hrdina naší doby, Maškaráda, Svoboda, Praha 1951, přeložil Emanuel Frynta, Ivan Hálek, Bohuslav Ilek a Zdenka Vovsová,
- Maškaráda, Osvěta, Praha 1952, přeložil Emanuel Frynta, znovu Orbis, Praha 1963 a DILIA, Praha 1970.
- Dva bratři, ČLDJ, Praha 1953, přeložil Jiří Míka, znovu DILIA, Praha 1954.
- Hrdina naší doby, Mladá fronta, Praha 1955, přeložili Bohuslav Ilek a Zdenka Bergrová, znovu SNKLU, Praha 1966 a Odeon, Praha 1983.
- Básně, SNDK, Praha 1956, přeložili Emanuel Frynta, Josef Hora, Petr Křička, Bohumil Mathesius a Zdenka Vovsová,
- Jak volný vítr, Naše vojsko, Praha 1957, přeložili Petr Křička, Josef Hora, Jaroslav Teichman a Bohumil Mathesius,
- Deset ruských novel 19. století, Československý spisovatel, Praha 1960, obsahuje mimo jiné také Tamaň (překlad Bohuslav Ilek),
- Samota a láska, SNKLU, Praha 1964, přeložili Emanuel Frynta, Josef Hora a Marie Marčanová,
- Proměny démona, Československý spisovatel, Praha 1967, přeložili Zdenka Bergrová a další,
- Maškaráda, Dva bratři, Odeon, Praha 1971, přeložili Emanuel Frynta a Zdenka Bergrová,
- Stesk rozumu, Lidové nakladatelství, Praha 1976, přeložili Zdenka Bergrová, Marie Marčanová a další,
- Z plamene a jasu, Odeon, Praha 1978 přeložili Zdenka Bergrová, Josef Hora, Emanuel Frynta, Marie Marčanová, Petr Křička, Hana Vrbová a Miloš Matula,
- Strážný zvon, Albatros, Praha 1979, přeložila Hana Vrbová,
- Bludný kruh, Astra, Praha 1991, přeložila Zdenka Bergrová.
Odkazy
Literatura
- Dějiny ruské literatury (Svoboda, 1945, překlad z rus. orig.)
- Ruská klasická literatura (Svoboda, 1977)
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Michail Jurjevič Lermontov na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Michail Jurjevič Lermontov
Autor Michail Jurjevič Lermontov ve Wikizdrojích
Osoba Michail Jurjevič Lermontov ve Wikicitátech- (rusky) Биография М. Ю. Лермонтова. Его стихотворения, портреты, живопись
- ↑ a b Краткая литературная энциклопедия. Moskva: The Great Russian Encyclopedia. 1962. Dostupné online.