Zbytečný člověk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Zbytečný člověk (rusky лишний человек, lišnij čelověk) je častý motiv v ruské literatuře 19. století. Jedná se o typ osobitého jedince, zejména šlechtice či příslušníka vyšší společenské vrstvy, snad talentovaného a schopného, který se ale nehodí pro obvyklou kariéru ve státní službě. V důsledku toho se stane líným, neúspěšným, ve vztahu ke svému životu zcela pasivním, má pocit, že je zbytečný.

Typickou postavou tohoto typu je Oblomov ze stejnojmenného románu Ivana Alexandroviče Gončarova, nepojmenovaná hlavní postava Dostojevského Zápisků z podzemí, Pečorin v Lermontovově románu Hrdina naší doby, Rudin ze stejnojmenného románu Ivana Sergejeviče Turgeněva a zejména Puškinův Evžen Oněgin ve stejnojmenném veršovaném románu. Mimo ruskou literaturu je tento motiv použit například v Byronově básni Childe Haroldova pouť.

Motiv zbytečného člověka je většinou zpracováván v románech a novelách, občas také ve větších básnických dílech. Tato díla se většinou vyznačují podrobnou psychologií postav. Jedná se o jeden z převažujících literárních motivů ruského romantismu a realismu.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku superfluous man na anglické Wikipedii.