Antonín Kurš
Antonín Kurš | |
---|---|
Narození | 6. dubna 1901 Praha Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 23. září 1960 (ve věku 59 let) Praha Československo |
Povolání | pedagog, režisér, překladatel, učitel, herec, teatrolog, divadelní režisér, dramaturg, divadelní herec a literární publicista |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Antonín Kurš (6. dubna 1901 Praha[1] – 23. září 1960 Praha) byl český divadelní režisér, herec, překladatel a pedagog.
Život a divadlo
Narodil se v rodině pražského zlatnického pomocníka Jana Kurše (původem z Vodňan).[2] Na Dramatickém oddělení Pražské konzervatoře byl posluchačem v letech 1930–1933 [3]. V letech 1934–1935 byl režisérem Komorního divadla v Moskvě. Poté se vrátil do Prahy a mezi lety 1935–1937 působil v Pražském dětském divadle Míly Mellanové. V letech 1937–1938 byl šéfem činohry divadla v Ostravě. Po krátkém působení v Košicích (1938) založil v Praze v roce 1939 „Lidovou scénu“ v pražské Unitárii v Karlově ulici, kam se uchýlili někteří z herců Osvobozeného divadla. V letech 1939–1943 pak působil v Pardubicích, Kladně a Třebíči.
V letech 1943–1944 byl šéfem divadla v Plzni,[4] od roku 1944 do konce války byl režisérem Městských divadel pražských.[5]
Již v roce 1944 připravil založení nového divadla v Praze (založeno následně v květnu 1945), pojmenovaného pak jako Divadlo 5. května (D5K). Soubor divadla vznikl spojením dvou skupin herců – členů Svazu DDOČ (Dělničtí divadelní ochotníci Československa) a Českého lidového divadla. Jednalo se převážně o herce z holešovického divadla Uranie – v souboru působili např.: Rudolf Deyl ml., Vítězslav Vejražka, Otýlie Beníšková, Blanka Waleská, Felix le Breux. K souboru se dále připojili František Kovářík, Vladimír Hlavatý, Jindřich Plachta, Vojtěch Plachý-Tůma, Světla Amortová, Rudolf Hrušínský st.
Divadlo 5. května působilo na dvou scénách:
- Malá scéna: Komorní divadlo v Hybernské ulici
- Velká scéna: bývalé Nové německé divadlo (pozdější Státní opera)
V Divadle 5. května vykonával funkci uměleckého ředitele činohry a režiséra. Pod jeho režijním vedením nastudoval soubor 8 premiér [6]. V polovině roku 1946 však z Divadla 5. května po vyslovení nedůvěry souborem odešel [7].
Následně spoluzaložil v září 1947 v žižkovské Akropoli Divadlo města Žižkova (pozdější Divadlo pod Palmovkou, též známé jako Divadlo S. K. Neumanna), odkud však odešel v roce 1948.
Přešel do Ostravy a v letech 1948–1952 byl ředitelem Státního divadla Ostrava, kde pak v letech 1952–1954 působil již jen jako režisér. Od roku 1957 do roku 1960 byl režisérem v Městském divadle (Divadlo bratří Mrštíků) v Brně.
Celý svůj život byl levicově orientován, byl členem KSČ. Jeho inscenaci Tylových Kutnohorských havířů ocenil v roce 1949 tehdejší president Klement Gottwald osobním dopisem, který byl zveřejněn v tisku.[8]
Vybrané divadelní režie
- 1935 R. L. Stevenson: Poklad na ostrově, Národní divadlo
- 1939 Alois Jirásek: Jan Roháč, Lidová scéna v Unitarii
- 1939 Simeon Karel Macháček: Ženichové, Lidová scéna v Unitarii
- 1941 William Shakespeare: Večer tříkrálový, Horácké divadlo
- 1941 Carlo Goldoni: Naše paní hostinská, Horácké divadlo
- 1941 Gerhart Hauptmann: Před západem slunce, Horácké divadlo
- 1941 Alois Jirásek: Vojnarka, Horácké divadlo
- 1942 Sofoklés: Antigona, Horácké divadlo
- 1942 Frank Tetauer: Úsměvy a kordy, Horácké divadlo
- 1945 A. Serafimovič: Železný potok, Divadlo 5. května (Velká scéna) – uvedeno 19. června 1945 jako oficiální zahajovací představení Divadla 5. května [9]
- 1945 Alois Jirásek: Jan Žižka, Divadlo 5. května (Velká scéna)
- 1946 Jean Anouilh: Antigona, Divadlo 5. května (Velká scéna)
- 1946 Jiří Mahen: Mrtvé moře, Divadlo 5. května (Velká scéna)
- 1946 L. M. Leonov: Obyčejný člověk, Divadlo 5. května (Malá scéna)
- 1946 K. Beníško: Arabská devítka, Divadlo 5. května (Malá scéna)
- 1952 Maxim Gorkij: Nepřátelé, Tylovo divadlo
Poslední Kuršovou režijní prací v Divadle 5. května bylo v roce 1946 spolunastudování několika her s režisérem Fr.Salzerem pro Vesnické divadlo (konkrétně pro zájezdovou skupinu Jindřicha Plachty – Divadlo pod Plachtou):
- P. A. Karatygin: Cizí uniforma; A. P. Čechov: Bezděčný tragik; I. Ščeglov: Před obchodem; P. P. Gnědič: Hořící listy (uvedeno jako večer slovanských aktovek pod názvem Bože, to je člověk) [10]
Pro Vesnické divadlo později spolupracoval také na nastudování dalších her:
- A. P. Čechov: Bankovní jubileum
- I. A. Krylov: Medvěd námluvčím
- A. P. Čechov: Labutí píseň (uvedeno na scéně Velké operety)
- V. Petrovičová: Růžové dopisy (uvedeno na scéně Velké operety)
- G. Gradov: Směšná práce (uvedeno na scéně Velké operety)
Vybrané divadelní role
- 1932 Vladislav Vančura: Alchymista, role: Filip Jakub Güstenhöfer, Stavovské div., režie J.Honzl
- 1933 Alois Jirásek: Jan Hus, role: M. John Stokem, ND, režie Jiří Frejka
Filmografie
- 1947 Jan Roháč z Dubé (role kněze Jakuba Vlka) – režie Vladimír Borský
Překladatelská činnost
- 1945 A. N. Arbuzov: Šest zamilovaných, vyd. ÚRO Praha
- 1952 A. N. Ostrovskij: Pozdní láska, překlad pro ND (režie František Salzer)
- 1952 Maxim Gorkij: Nepřátelé, překlad pro ND společně s Otto Haasem (režie A. Kurš)
- 1954 S. K. Stanislavskij: Režisérský plán Othella, vyd. Orbis Praha
Literární činnost
- 1932 A. Kurš, M. Disman: Teorie a prakse sborového přednesu s ukázkami nácviků, Praha, Spisy „Dědictví Komenského, č. 315“
Pedagogická činnost
- 1952–1959 děkan Divadelní fakulty Janáčkovy akademie múzických umění v Brně a profesor herecké a režijní tvorby
Odkazy
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv.Petra a Pavla na Vyšehradě v Praze
- ↑ Policejní přihlášky, Praha, rodina Jana Kurše
- ↑ Vlastimil Blažek: Sborník na paměť 125 let Konservatoře hudby v Praze, Vyšehrad, Praha, 1936, str. 510
- ↑ Národní politika, 14.8.1943, s.3 (dostupné online v NK ČR)
- ↑ V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 179
- ↑ Kolektiv autorů: Divadlo nové doby (1945–1948), Panorama, Praha, 1990, str. 54, ISBN 80-7038-140-X
- ↑ Vladimír Hlavatý: Monolog herce z Vinohrad, 1984, Praha, Melantrich, str. 177
- ↑ Rudé právo, 23.9.1949, s.1 (dostupné online v NK ČR)
- ↑ Kolektiv autorů: Divadlo nové doby (1945–1948), Panorama, Praha, 1990, str. 48, ISBN 80-7038-140-X
- ↑ Kolektiv autorů: Divadlo nové doby (1945–1948), Panorama, Praha, 1990, str. 54, ISBN 80-7038-140-X
Literatura
- František Černý: Hraje František Smolík, 1983, Praha, Melantrich, str. 320
- František Černý: Kalendárium dějin českého divadla, Svaz českých dramatických umělců a Český literární fond, Praha, 1989, str. 84, 98, 102, ISBN 80-85096-02-1
- František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 319, 322, ISBN 80-200-0782-2
- František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 242, 253, 274
- František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 17–20, 27, 124, 126, 146–7, 168, 178, 192, 194, 198, 344, 349, 358, 360, 383
- Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945 – 1955, Praha, Academia, 2007, str. 21, 27, 29–31, 43, 86, 88, 131–2, 134, 178, 185, 189, 208, 231–2, 273, 290, 318, 352–3, 355, 357, 410, 465, 470, 466, 492, ISBN 978-80-200-1502-0
- Divadelní zápisník, roč.I, 1945 – 1946, Praha, Sdružení pro divadelní tvorbu v Umělecké besedě, str. 425
- Zdeněk Hedbávný: Divadlo Větrník, Panorama, Praha, 1988, str. 168
- Vladimír Hlavatý: Monolog herce z Vinohrad, 1984, Praha, Melantrich, str. 174–5, 177
- Ljuba Klosová: Život za divadlo (Marie Hübnerová), Odeon, Praha, 1987, str. 49, 104
- Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 106, 189, 272, 327–9, 332–4, 296–9, 402, 410, 414–5, 417, 422, 424, 436, 452, 479, 493–5, 514–5, 521, 523–4, 538, 553, 588, 597, 620–3, 627, 630, 635, 656–7, 661
- Kolektiv autorů: Divadlo nové doby (1945–1948), Panorama, Praha, 1990, str. 10, 19, 32, 35–7, 39, 41–3, 46–56, 61, 70, 71, 76–9, 81, 83, 481, ISBN 80-7038-140-X
- František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, 1982, Praha, Odeon, str. 265, 273, 308
- Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, str. 130
- Jaromír Pelc: Zpráva o Osvobozeném divadle, Práce, Praha, 1982, 216 s.
- Jaromír Pelc: Osvobozené divadlo, Mladá fronta, Praha, 1990, 488 s., ISBN 80-204-0165-2. Blíže in: http://www.obrys-kmen.cz/index.php?rok=2012&cis=26&tisk=04
- Alena Urbanová: Vítězslav Vejražka, 1963, Praha, Orbis, str. 32–3, 98–9
- Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, 1994, Praha, Odeon, str. 76, 84–5
- Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 28, 44, 158, 163–4, 190, 208–210, ISBN 80-85625-19-9