Světla Amortová
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Světla Amortová (7. ledna 1911 v Dobromilicích u Prostějova - 14. března 1985 v Praze) byla česká herečka, politička a divadelní pedagožka, dcera českého sochaře Vlastimila Amorta, manželka herce Karla Beníška.
Herectví studovala pouze soukromě, koncem 20. let 20. století působila jako elévka činohry Národního divadla v Praze, své první angažmá získala v holešovickém Divadle Uranie. Za velmi významnou etapu jejího života je považováno angažmá ve Slovenském národním divadle v Bratislavě v letech 1932 až 1935. Po svém návratu do Prahy v roce 1935 se věnovala především rozhlasové práci.
Za 2. světové války se coby komunistka zúčastnila odbojové činnosti a byla jeden a půl roku nacisty vězněna. Po roce 1945 byl společensky značně angažovaná, stala se komunistickou funkcionářkou a poslankyní, funkcionářkou Svazu československo-sovětského přátelství, zakladatelkou Svazu dramatických umělců. Za svoji společenskou angažovanost byla také často odměňována totalitními řády, tituly a vyznamenáními.
Po 2. světové válce působila v Divadle 5. května, v Městských divadlech pražských a nakonec od roku 1951 až do roku 1980 působila přibližně třicet let ve Vinohradském divadle.
Českými filmaři nebyla příliš vyhledávána, ke konci svého života si zahrála několik zajímavých televizních rolí v českých totalitně propagandistických seriálech.
