Přeskočit na obsah

Jáchym Topol

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jáchym Topol
Jáchym Topol na Lipském knižním veletrhu (2019)
Jáchym Topol na Lipském knižním veletrhu (2019)
Narození4. srpna 1962 (62 let)
Praha
Povoláníbásník, spisovatel, hudebník, publicista, novinář, dramatik, překladatel a redaktor
Témataliteratura, hudba, žurnalistika, překlad, editace a underground
Významná dílaSestra
Noční práce
Chladnou zemí
Kloktat dehet
Citlivý člověk
OceněníCena Toma Stopparda (1988)
Cena Egona Hostovského (1995)
Cena Jaroslava Seiferta (2010)
Vilenická cena (2015)
Státní cena za literaturu a překladatelské dílo (2017)
… více na Wikidatech
Manžel(ka)Barbora
DětiMarie Topolová

Josefína Topolová

Vojtěch Eliáš Topol
RodičeJosef Topol a Jiřina Topolová
PříbuzníFilip Topol (sourozenec)
Karel Schulz (děd)
PodpisPodpis
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jáchym Topol (* 4. srpna 1962 Praha) je český básník, prozaik, hudebník a žurnalista, jenž se stal v říjnu roku 2017 za román Citlivý člověk laureátem Státní ceny za literaturu.[1]

Život

[editovat | editovat zdroj]

Jáchym Topol se narodil 4. srpna 1962 v Praze jako syn básníka a dramatika Josefa Topola a Jiřiny Topolové, dcery spisovatele Karla Schulze.

V roce 1981 složil maturitu. V letech 1981–1983 studoval na střední škole sociálně právní, kterou předčasně opustil. V jeho klubovém bytě v Radlicích tehdy proběhlo pásmo literárně-dramatických pořadů.

Do roku 1986 pracoval jako skladník, topič, nosič uhlí. Od roku 1991 je spisovatelem z povolání, od roku 1996 byl posluchačem oboru etnologie na Filozofické fakultě UK, studium nedokončil.

Přibližně od roku 1980 působil jako zpěvák a textař skupiny Psí vojáci (frontman skupiny byl jeho bratr Filip Topol), později skupiny Národní třída, jeho básně zhudebnila i Monika Načeva. Je představitelem undergroundu.

Do roku 1993 byl šéfredaktorem časopisu Revolver Revue. Byl členem redakce týdeníku Respekt od jeho založení v roce 1990 do roku 2007. V letech 2009–2011 působil v redakci deníku Lidové noviny, nyní pracuje jako dramaturg Knihovny Václava Havla.

Roku 1984 obdržel za samizdatovou sbírku Miluju tě k zbláznění Cenu Toma Stopparda. V září 2010 se stal laureátem Ceny Jaroslava Seiferta.[2] V září 2015, na závěr Vilenického mezinárodního literárního festivalu, byl oceněn Vilenickou cenou, kterou mu udělil Slovinský svaz spisovatelů za mimořádnou literární činnost ve střední Evropě.[3] Časopis A2 zařadil v roce 2020 jeho román Sestra do českého literárního kánonu po roce 1989, tedy do výběru nejdůležitějších českých knih v období třiceti let od sametové revoluce.[4]

Na jaře 1988 se stal prvním aktivistou monarchistické opoziční iniciativy České děti a prvním signatářem monarchistického manifestu Návrat krále hned po jeho autorovi Petru Placákovi.[5][6] V roce 1999 se stal jedním ze signatářů prohlášení Na prahu nového milénia[7] a účastní se akcí pořádaných studentským spolkem Babylon.

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Do počátku 90. let psal především poezii a písňové texty, vydávat mohl pouze formou samizdatu. Po roce 1989 v jeho díle postupně převážila próza a svá díla mohl začít oficiálně publikovat.

Poezie

[editovat | editovat zdroj]
  • Eskymáckej pes (samizdat, 1982)
  • Stěhovavá tvář (samizdat, 1983)
  • Noty pro podzimní bytost (samizdat, 1984)
  • Miluju tě k zbláznění (Atlantis, 1991) – shrnutí básní z předchozího období, buřičská revolta proti společnosti
    / překlad Анжелина Пенчева (Anželina Penčeva): Обичам те до лудост, Парадокс, Sofie (2020, bulharsky)
  • V úterý bude válka (Vokno, 1992) – představa o nepřijatelném vnějším světě, ke kterému citlivý vnitřní svět nepatří
  • Děsivý spřežení (Revolver Revue, 2016) – výběr básní ze tří samizdatových sbírek a povídka Venezuela. Sbírku uspořádal Marek Vajchr.
  • Udržuj svou ledničku plnou. Písňové texty a zhudebněné básně 1979-2021 (Torst, 2021)

Próza

[editovat | editovat zdroj]
  • Výlet k nádražní hale (Petrov, 1994)
    / překlad Alex Zucker: A Trip to the Train Station (Petrov: 1995, Albatros PLUS: 2011, anglicky a česky)
    / překlad Hagar William Olsson, Utflykt till järnvägsstationen, Rámus Förlag HB, Malmö (2002, švédsky)
  • Sestra (Atlantis, 1994) – rozsáhlý román, drsně naturalistický a zároveň poetický, v němž se prolíná realita a sen; ich-forma
    / překlad Eva Profousová, Beate Smandek: Die Schwester, Volk und Welt (1998), Suhrkamp (2004, německy)
    / překlad Péter Koloszár, Nővérem, Kalligram, Pozsony (1998, maďarsky)
    / překlad Alex Zucker: City Sister Silver, Catbird Press, North Haven, USA (2000, anglicky)
    / překlad Leszek Engelking: Siostra, Wydawnictwo W.A.B., Warszawa (2002, polsky)
    / překlad Nives Vidrih: Sestra, Sanje, Ljubljana (2007, slovinsky)
  • Anděl (Hynek, 1995)
    / překlad Peter Sacher: Engel Exit, Volk und Welt (1997, německy)
    / překlad Marianne Canavaggio: Ange exit, Laffont, Paris (1999, francouzsky)
    / překlad Péter Koloszár, Angyal, Kalligram, Pozsony (2000, maďarsky)
    / překlad Marcin Babko, Anioł, FA-art, Bytom (2002, polsky)
    / překlad Martin Alaçam: Andel, Norgunk, Istanbul (2005, nové vydání jako Melek Kavşağı, 2020, turecky)
    / překlad Laura Angeloni: Andel: l'incrocio dell'Angelo, Azimut, Roma (2008, italsky)
    / překlad Вераніка Бяльковіч (Veranika Bjal’kovič) a Сяргей Сматрычэнка (Sjarhej Smatryčenka): Анёл, Логвінаў, Мінск (2008, bělorusky)
    / překlad Alex Zucker: Angel Station Dalkey Archive Press, Victoria, Texas, USA (2017, anglicky)
  • Trnová dívka (Hynek, 1997), přeložené příběhy severoamerických indiánů
  • Noční práce (Torst / Hynek, 2001)
    / překlad Marianne Canavaggio: Missions nocturnes, Laffont (2002, francouzsky)
    / překlad Eva Profousová, Beate Smandek: Nachtarbeit, Suhrkamp (2003, německy)
    / překlad Edgar de Bruin: Nachtwerk, Ambo|Anthos Publishers (2003, nizozemsky)
    / překlad Leszek Engelking: Nocna praca, Wydawnictwo W.A.B. (2004, polsky)
    / překlad Péter Koloszár, Éjszakai munka, Kalligram, Pozsony (2004, maďarsky)
    / překlad Laura Angeloni: Lavorna notturno, Azimut, Roma (2006, italsky)
    / překlad Kepa-Lluís Uharte-Mendikoa: Misiones nocturnas, Lengua de trapo, Madrid (2006, španělsky)
    / překlad Kristin Sofie Kilsti: Nattarbeid, Bokvennen forlaget (2007, norsky)
    / překlad Sanja Milićević Armada: Noćni posao, Fraktura, Zaprešić (2007, chorvatsky)
    / překlad Tora Hedin, Nattarbete, Ersatz Publishers, Stockholm (2008, švédsky)
    / překlad Marek Tomin: Nightwork, Portobello Books, Londýn (2014, anglicky)
    / překlad Donka Rous: Ноќна работа, Издавачки центар ТРИ, Skopje (2016, makedonsky)
    / překlad Nives Vidrih: Nočno delo, Cankarjeva založba, Ljubljana (2016, slovinsky)
    / překlad Uroš Nikolić: Noćna smena, Dereta, Beograd (2017, srbsky)
    / překlad Анжелина Пенчева (Anželina Penčeva): Нощни работи, Парадокс, Sofie (2019, bulharsky)
  • Kloktat dehet (Torst, 2005) – protifaktová historická fikce[8][p 1]
    / překlad Edgar de Bruin: Spoelen met teerzeep, Ambo Anthos Publishers (2006, nizozemsky)
    / překlad Andreas Tretner, Milena Oda: Zirkuszone, Suhrkamp (2007, německy)
    / překlad Leszek Engelking: Strefa cyrkowa, Wydawnictwo W.A.B. (2008, polsky)
    / překlad Péter Koloszár, Kátrány, Kalligram, Pozsony (2009, maďarsky)
    / překlad Kepa-Lluís Uharte-Mendikoa: Gárgaras con alquitrán, Lengua de trapo, Madrid (2009, španělsky)
    / překlad Kristin Kilsti: Å gurgle tjære, Bokvennen, Oslo (2009, norsky)
    / překlad Marianne Canavaggio: Zone cirque, Noir sur Blanc Paris (2009, francouzsky)
    / překlad David Short: Gargling with Tar, Portobello Books, Londýn (2010, anglicky)
    / překlad Ани Бурова (Ani Burova): Katpaн, Парадокс Sofia (2010, bulharsky)
    / překlad Laura Angeloni: Artisti e animali del Circo socialista, Giulio Einaudi editore, Torino (2011, italsky)
    / překlad Münire Turan: Sirk Bölges, Önce Kitap, Istanbul (2012, turecky)
    / překlad Pierre Friedmann: לגרגר זפת, Achuzat Bayit, Tel Aviv (2013, hebrejsky)
    / překlad Lidia-Veronica Našincová: Gargară cu gudron, Editura Art, București (2017, rumunsky)
    / překlad Маргарета Карајанова (Margareta Karajanova): Гаргара со катран, Антолог, Skopje (2020, makedonsky)
  • Zlatá hlava (Život, 2005)
    / překlad Edgar de Bruin: Het Gouden Hoofd, Uitgeverij Voetnoot, Antwerpen (2007, nizozemsky)
    / překlad Sophie Sköld, Det gyllene huvudet, Rámus Förlag HB, Malmö (2008, švédsky)
  • Supermarket sovětských hrdinů (Torst, 2007): kniha obsahuje již dříve publikované povídky, stejně jako text divadelní hry Cesta do Bugulmy
    / překlad Leszek Engelking: Supermarket bohaterów radzieckich, wydawnictwo czarne, Sękowa (2005, polsky)
  • Chladnou zemí (Torst, 2009)
    / překlad Tora Hedin, Kallt Land, Ersatz Publishers, Stockholm (2009, švédsky)
    / překlad Eva Profousová: Die Teufelswerkstatt, Suhrkamp (2010, německy)
    / překlad Edgar de Bruin: De werkplaats van de duivel, Ambo Anthos Publishers (2010, nizozemsky)
    / překlad Kristin Kilsti: Gjennom et kaldt land, Bokvennen, Oslo (2010, norsky)
    / překlad Nives Vidrih: Hladna dežela, Cankarjeva založba, Ljubljana (2010, slovinsky)
    / překlad Péter Koloszár, Az ördög mühelye, Kalligram, Pozsony (2011, maďarsky)
    / překlad Tihana Hamović: Hladnom zemljom, Treći Trg, Beograd (2011, srbsky)
    / překlad Marianne Canavaggio: L'atelier du diable, Noir sur Blanc Paris (2012, francouzsky)
    / překlad Letizia Kostner: L'officina del diavolo, Zandonai, Rovereto (2012, italsky)
    / překlad Ани Бурова (Ani Burova): През студената земя, Парадокс, Sofie (2012, bulharsky)
    / překlad Leszek Engelking: Warsztat Diabła, Wydawnictwo W.A.B. (2013, polsky)
    / překlad Alex Zucker: The Devil’s Workshop Portobello Books, Londýn (2013, anglicky)
    / překlad Kepa-Lluís Uharte-Mendikoa: Por el país del frío, Lengua de trapo, Madrid (2013, španělsky)
    / překlad Sorin Paliga: Atelierul Diavolului, Editura Art, București (2015, rumunsky)
    / překlad Mirna Stehlíková Đurasek: Hladnom zemljom, V.B.Z., Zagreb (2015, chorvatsky)
    / překlad Тетяна Окопна (Tetjana Okopna): Майстерня диявола, Темпора, Kyjev (2016, ukrajinsky)
    / překlad Сяргей Сматрычэнка (Sjarhej Smatryčenka): Цзх д'ябла, Логвінаў, Мінск (2017, bělorusky)
    / překlad Lada Halounová: Gennem et koldt land, Forlaget Silkefyret, Aarhus (2018, dánsky)
    / překlad Сергей Сергеевич Скорвид (Sergej Skorvid): Мастерская дбявола, Книжники, Moskva (2019, rusky)
    / překlad Amr Ahmed Shatury, Al Arabi, Káhira (2019, arabsky)
    / překlad Li Hui, Guangdong Flower City Publishing House Co., Kuang-tung (2019, čínsky)
  • Citlivý člověk (Torst, 2017)
    / překlad Dorota Dobrew: Wrażliwy człowiek, wydawnictwo czarne, Sękowa (2019, polsky)
    / překlad Eva Profousová: Ein empfindsamer Mensch, Suhrkamp (2019, německy)
    / překlad Laura Angeloni: Una persona sensibile, Keller editore, Rovereto (2020, italsky)
    / překlad Edgar de Bruin: Een gevoelig iemand, Uitgeverij Voetnoot, Antwerpen (2020, nizozemsky)
    / překlad Соња Стојменска-Елзесер (Sonja Stojmenska-Elzeser): Чувствителен човек, Артконект, Skopje (2020, makedonsky)
    / překlad Marianne Canavaggio: Une personne sensible, Noir sur Blanc Lausanne (2021, francouzsky)
    / překlad Uroš Nikolić: Osetljivi čovek, Heliks, Beograd (2021, srbsky)
    / překlad Vaida Braškyté Němečková: Jautrus žmogus, Aukso žuvys, Vilnius (2021, litevsky)
    / překlad Mirna Stehlíková Đurasek: Osjetljiv čovjek, V.B.Z., Zagreb (2022, chorvatsky) / překlad Marie Wenger: En Känslig Själ, Rámus förlag, Malmö (2022, švédsky) / překlad Alex Zucker: A Sensitive Person, Yale University Press (2023, anglicky)

Divadelní hra

[editovat | editovat zdroj]
Inscenace:
fantasmagorické scénické čtení: Divadlo v Dlouhé Praha, režie: Karel Král, premiéra 23. 1. 2007
inscenace: Divadlo Na zábradlí Praha, režie: Jiří Pokorný, premiéra 15. 6. 2007
překlad Eva Profousová: Die Reise nach Bugulma, henschel SCHAUSPIEL (2006, německy)
překlad Leszek Engelking: Droga do Bugulmy, Dialog č. 11 (2005), wydawnictwo czarne (2006, polsky)
Rozhlasová adaptace:
Český rozhlas Vltava, režie: Thomas Zielinski, hudba: Ivan Acher, 2007[9]

Publicistika

[editovat | editovat zdroj]

Filmové adaptace

[editovat | editovat zdroj]

Divadelní adaptace

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Doležel charakterisuje dílo jako protifaktovou historickou fikci, protože Topol vychází z fiktivní situace, kdy se v roce 1968, kdy se československá armáda i lid postavili okupační armádě se zbraní v ruce.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Jáchym Topol získal za román Citlivý člověk a za dosavadní tvorbu Státní cenu za literaturu. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2017-10-22 [cit. 2017-10-22]. Dostupné online. 
  2. ↑ Kolega Jáchym Topol oceněn Seifertovou cenou Archivováno 25. 9. 2010 na Wayback Machine. – lidovky.cz, 23. 9. 2010
  3. ↑ ČTK. Spisovatel Jáchym Topol obdržel slovinskou literární cenu. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2015-09-06 [cit. 2015-09-06]. Dostupné online. 
  4. ↑ Český literární kánon po roce 1989 - podzimní literární příloha A2. www.advojka.cz [online]. [cit. 2022-06-03]. Dostupné online. 
  5. ↑ Manifest Českých dětí. Místa Paměti národa [online]. [cit. 2019-09-10]. Dostupné online. 
  6. ↑ Fenomén Underground: Druhá generace undergroundu. Česká televize [online]. [cit. 2019-09-10]. Dostupné online. 
  7. ↑ Nepraktická výzva. Babylon [online]. 2018-01-04 [cit. 2019-08-28]. Dostupné online. 
  8. ↑ DOLEŽEL, Lubomír. Heterocosmica II: fikční světy postmoderní české prózy. Praha: Karolinum, 2014, s. 151. ISBN 978-80-246-2661-1.
  9. ↑ Český rozhlas – Webová stránka adaptace hry Cesta do Bugulmy.
  10. ↑ Národní divadlo – Webová stránka inscenace.
  11. ↑ Divadlo Kámen – Webová stránka inscenace S citem.
  12. ↑ Divadlo Kámen – Webová stránka inscenace Poříčská Madona.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • DOLEŽEL, Lubomír. Heterocosmica II: fikční světy postmoderní české prózy. Praha: Karolinum, 2014. 190 stran. ISBN 978-80-246-2661-1.
  • ENGELKING, Leszek. Nowe mity. Twórczość Jáchyma Topola. Łódź: Wydawnictwo Uniwersytetu Łódzkiego, 2016. ISBN 978-83-8088-038-2.
  • ENGELKING, Leszek. „V mládí jsem občas chtěl být Polák...“: Polsko, polština a Poláci v románu Sestra Jáchyma Topola. In: FEDROVÁ, Stanislava, ed. Hodnoty a hranice: svět v české literatuře, česká literatura ve světě: sborník příspěvků z III. kongresu světové literárněvědné bohemistiky, Praha 28.6.-3.7.2005. Svazek 1, Otázky českého kánonu. Praha: Ústav pro českou literaturu AV ČR, 2006, s. 562–574. Edice K, sv. 11. ISBN 80-85778-50-5.
  • ENGELKING, Leszek. Zplozenci zlýho ducha (Násilí a agrese v tvorbě Jáchyma Topola). In: KUBÍKOVÁ, Pavlína. Agresivita a násilí v jazyce, literatuře, médiích a společnosti: sborník referátů z konference uspořádané 28. června 2008 Obcí spisovatelů. Praha: Obec spisovatelů, 2008. ISBN 978-80-904218-1-3.
  • CHALOUPKA, Otakar. Příruční slovník české literatury od počátků do současnosti. Brno: Centa, 2005. S. 987–989. ISBN 80-86785-03-3.
  • PROKOP, Vladimír. Přehled české literatury 20. století. Sokolov: O.K.-Soft, 1998. S. 76. ISBN 80-238-2348-5.
  • ŘÍHA, Ivo. Otevřený rány: vybrané studie o díle Jáchyma Topola. Praha: Torst, 2013. 391 s. ISBN 978-80-7215-451-7. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Díla Jáchyma Topola
Próza
Výlet k nádražní hale (1994) • Sestra (1994) • Anděl (1995) • Trnová dívka (1997) • Noční práce (2001) • Kloktat dehet (2005) • Supermarket sovětských hrdinů (2007) • Chladnou zemí (2009) • Citlivý člověk (2017)
Poezie
Ostatní
Laureáti Ceny Jaroslava Seiferta
Dominik Tatarka (1986) • Ludvík Vaculík (1987) • Ivan Diviš (1988) • Karel Šiktanc (1989) • Emil Juliš (1990) • Jiří Kolář (1991) • Ivan Wernisch / Josef Hiršal (1992) • Bohumil Hrabal (1993) • Milan Kundera (1994) • Antonín Brousek / Petr Kabeš (1995) • Zbyněk Hejda / Jiřina Hauková (1996) • Karel Milota (1997) • Věra Linhartová (1998) • Jiří Kratochvil (1999) • Pavel Šrut (2000) • Zdeněk Rotrekl (2001) • Jiří Gruša (2002) • Miloslav Topinka (2003) • Viktor Fischl / Josef Škvorecký (2004) • Michal Ajvaz / Jiří Suchý (2005) • Ivan Martin Jirous (2006) • František Listopad (2007) • Václav Havel (2008) • Ludvík Kundera (2009) • Jáchym Topol (2010) • Karel Šiktanc (2011) • Vladimír Binar (2012) • Eugen Brikcius (2015) • Jiří Brabec / Jiří Opelík (2017) • Miroslav Petříček (2019)
Laureáti Ceny Toma Stopparda
Eva Kantůrková / Zdeněk Urbánek (1987) • Ivan Martin Jirous / Milan Jungmann (1985) • Bohumila Grögerová / Josef Hiršal (1986) • Milan Uhde (1987) • Jáchym Topol (1988) • Zbyněk Hejda (1989) • Jiří Kratochvil (1991) • Jan Lopatka (1993) • Jiří Olič (1994) • Jiří Kovtun (1995) • Sergej Machonin (1996) • Jolana Poláková (1997) • Jiří Pechar (1998) • Jana Červenková (1999) • Karel Kosík (2000) • Pavel Kosatík (2001) • Jiří Opelík (2002) • Martin Hilský (2003) • Václav Jamek (2004) • Václav Cílek (2005) • Stanislav Komárek (2006) • Přemysl Rut (2007) • Zdeněk Neubauer (2008) • Lubomír Martínek (2009) • Petr Rezek (2010) • Martin C. Putna (2011) • Jan Vladislav (2012) • Patrik Ouředník (2013) • A. J. Liehm (2014) • Petr Holman (2015) • Sylvie Richterová (2016) • Josefína Formanová (2021) • Marie Iljašenko (2023) • Vladimír Merta (2024)
Držitelé Státní ceny za literaturu
Ivan Diviš (1995) • Emil Juliš (1996) • Milan Jankovič (1997) • Vladimír Macura (1998) • Josef Škvorecký (1999) • Karel Šiktanc (2000) • Věroslav Mertl (2001) • Květa Legátová (2002) • Petr Kabeš (2003) • Pavel Brycz (2004) • Edgar Dutka (2005) • Vladimír Körner (2006) • Milan Kundera (2007) • Ludvík Vaculík (2008) • Zdeněk Rotrekl (2009) • Antonín Bajaja (2010) • Daniela Hodrová (2011) • Ivan Wernisch (2012) • Petr Hruška (2013) • Patrik Ouředník (2014) • Pavel Šrut (2015) • Petr Král (2016) • Jáchym Topol (2017) • Karol Sidon (2019) • Michal Ajvaz (2020) • Miloslav Topinka (2021) • Kateřina Tučková (2022) • Jiří Kratochvil (2023)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jáchym_Topol&oldid=24284539“