Schwarzenbergové: Porovnání verzí
m →Rodokmen: Ferdinand Schwarzenberg |
m odebrána Kategorie:Německé šlechtické rody za použití HotCat |
||
Řádek 211: | Řádek 211: | ||
[[Kategorie:Schwarzenbergové| ]] |
[[Kategorie:Schwarzenbergové| ]] |
||
[[Kategorie:Německé šlechtické rody]] |
|||
[[Kategorie:České šlechtické rody]] |
[[Kategorie:České šlechtické rody]] |
||
[[Kategorie:Rakouské šlechtické rody]] |
[[Kategorie:Rakouské šlechtické rody]] |
Verze z 5. 6. 2019, 00:37
Schwarzenbergové (Schwarzenberg) | |
---|---|
Země | České království Bavorské kurfiřtství Dolní Rakousy Štýrské vévodství |
Tituly | Knížata, vévodové |
Zakladatel | Erkinger ze Seinsheimu |
Rok založení | 13. století |
Současná hlava | Karel Schwarzenberg |
Větve rodu | Bavorská, stefansberská, hohenlandsberská, lutyšská, západofríská a nizozemská, v Čechách hlubocká (hlubocko-krumlovská), orlická |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Schwarzenbergové jsou český a německý šlechtický rod, původem ze středofranského města Seinsheim v Bavorsku, kde jsou poprvé doloženi v roce 1172. Schwarzenbergové patří mezi prominentní evropské šlechtické rody a hráli významnou roli v české a německé historii, neboť dosáhli titulu princů ve Svaté říši římské a knížat a vévodů v Českém království.
Jméno a vzestup Schwarzenbergů
Erkinger ze Seinsheimu (1362–1437) zakoupil panství Schwarzenberg v dnes bavorském okrese Střední Frankách a začal se psát ze Seinsheimu na Schwarzenbergu (německy von Seinsheim auf Schwarzenberg) a po vynechání prvního jména pak jen ze Schwarzenbergu (německy von Schwarzenberg). V letech 1420–21 se účastnil válečné výpravy proti husitům. Tím jakož i značnými půjčkami získal od krále Zikmunda zástavu měst Žatec, Kadaně a Berouna. Roku 1429 byl povýšen do stavu svobodného pána ze Schwarzenbergu (Freiherr von Schwarzenberg). Po rozmnožení rodu bylo potomstvo rozděleno na několik linií, např. bavorskou, stefansberskou, hohenlandsberskou, lutyšskou, západofrískou a nizozemskou. Mnohé z těchto větví vymřely.
V roce 1599 obdržel Adolf Schwarzenberg za vítězství nad Turky v bitvě u Rábu titul říšského hraběte a polepšení erbu (pole s hlavou Turka, kterému vyklovává oči krkavec). V roce 1654[1] získali Schwarzenbergové inkolát v Čechách a roku 1670 byl Jan Adolf ze Schwarzenbergu povýšen na říšského knížete (Reichsfürst zu Schwarzenberg) a stal se maršálem. Prvním trvalým majetkem v Čechách bylo panství Třeboň získané roku 1660, dále pak Hluboká nad Vltavou. Kníže Jan Adolf I. navštívil svá panství v dubnu 1661.
Nákupem statků a dědictvím po rodu Eggenbergů vytvořili po roce 1719 Schwarzenbergové postupně rozsáhlou državu v jižních a severních Čechách. Mj. jim patřila města a panství Český Krumlov, Hluboká nad Vltavou, Netolice, Prachatice, Volary, Vimperk, Orlík. Všechen tento majetek v Čechách připojili k územím drženým v Bavorsku, Dolních Rakousích a ve Štýrsku. V roce 1723 získali také titul vévodů z Krumlova.
Diplomat Karel Filip (1771–1820) působil v Petrohradě a Paříži a snažil se odvrátit válku od Rakouska. Jako velitel rakouského sboru doprovázel Napoleona Bonaparte při jeho výpravě do Ruska, avšak když se rakouský postoj k Napoleonovi změnil, stál v roce 1813 v čele spojeneckých vojsk, která jej porazila v Bitvě národů u Lipska. Jako druhorozený syn vládnoucího knížete měl Karel Filip nejprve nárok jen na titul „princ“. Byl však rakouským císařem povýšen na knížete; tak byla založena tzv. schwarzenberská sekundogenitura (2. majorát), jejímž přímým potomkem je Karel Schwarzenberg, podle rodinné tradice 7. kníže ze Schwarzenbergu z tzv. orlické větve (Schwarzenberg-Orlík).
V 19. století působil kníže Felix Schwarzenberg (1800–1852) z tzv. primogenitury (hlubocko-krumlovská větev) ve funkci rakouského ministerského předsedy a přispěl k potlačení revoluce 1848. Karel III. (1824–1904) se stal zemským i říšských poslancem, patřil k představitelům a tvůrcům programu české konzervativní šlechty a hájil českou otázku. Jeho syn Bedřich Schwarzenberg (1862–1936) pokračoval v otcových vlasteneckých myšlenkách, předsedal Společnosti Národního musea či Národní besedě a České zemědělské radě. Jeho starší syn Karel IV. kníže ze Schwarzenbergu toto nadšení nesdílel.
Před 1. světovou válkou vlastnily obě dvě větve rodu (hlubocko-krumlovská a orlická) jen v Čechách 176 146 ha půdy s významným lesním, polním a rybničním hospodářstvím, dále doly, pivovary, cukrovary, pily, cihelny, vápenky a jiné podniky. Tehdy patřili Schwarzenbergové k nejbohatším rodům v celé Evropě. Kromě celkově zhruba 200 tisíc hektarů zemědělské a lesní půdy vlastnil rod více než tucet zámků v Rakousku, Čechách a Německu, kromě toho značné podíly v průmyslových podnicích a v jiných podnikatelských oblastech.
Schwarzenbergové v českých zemích
V rámci první pozemkové reformy převzal československý stát v roce 1922 postupně 61 000 ha zemědělské a lesní půdy z majetku rodu Schwarzenbergů. V roce 1940 byla na majetek hlubocko-krumlovské a v roce 1942 také orlické větve Schwarzenbergů dosazena německá nucená správa. Po skončení druhé světové války v roce 1945 byl majetek obou větví v Rakousku a Německu rodu vrácen. Členové hlubocko-krumlovské větve Schwarzenbergů, z nichž nejstarší Adolf Schwarzenberg byl v době světové války v exilu v USA a Jindřich Schwarzenberg uvězněn v koncentračním táboře Buchenwaldu, se po válce nemohli do Československa vrátit.
V roce 1947 byl zákonem č. 143/1947 Sb. o převodu vlastnictví majetku hlubocké větve Schwarzenbergů na zemi Českou neboli Lex Schwarzenberg převeden veškerý nemovitý majetek hlubocko-krumlovské větve i s inventářem a provozním kapitálem do vlastnictví státu. Představitel orlické větve Karel VI. Schwarzenberg, který zůstal po dobu války na českém území, musel se svou rodinou opustit Československo koncem roku 1948. Republiku opustil i jeho bratr František Schwarzenberg, který tou dobou pracoval na ministerstvu zahraničí a byl československým velvyslancem u Svatého stolce (ve Vatikánu).
Karel VI. Schwarzenberg v exilu oživil činnost českého velkopřevorství Maltézského řádu a zastával funkci velkopřevora Řádu svatého Lazara do roku 1973.
Hlavním představitelem rodu je v současnosti syn knížete Karla VI. Karel Schwarzenberg (jako Karel VII. kníže ze Schwarzenbergu), který byl v roce 1962 adoptován členem hlubocko-krumlovské větve rodu JUDr. Jindřichem Schwarzenbergem. Po Jindřichově smrti a smrti adoptivního strýce Josefa Schwarzenberga v roce 1979 se obě schwarzenberské větve a část jejich původního majetku spojily v osobě Karla Schwarzenberga. Po přesídlení do České republiky v roce 1990 zrestituoval Karel Schwarzenberg majetek orlické větve. Roku 2007 a opět v roce 2010 se stal ministrem zahraničních věcí ČR. Mezi lety 2009 a 2015 předsedal politické straně TOP 09. V roce 2013 kandidoval na funkci prezidenta České republiky, kde skončil jako druhý.
Erb Schwarzenbergů
Tři fáze vývoje:
- 1. Původní erb pánů ze Seinsheimu byl osmkrát stříbrně a modře pruhovaný štít. Rodové barvy stříbrnou (bílou) a modrou můžeme najít např. na čalounění nebo závěsech na zámcích Český Krumlov a Hluboká.
- 2. Po dobytí turecké pevnosti Raab (Győr) v Uhrách 29. března 1598 Adolfem ze Schwarzenbergu (1551–1600) byl císařem Rudolfem II. 5. června 1599 erb polepšen tak, že byl k původnímu erbu pánů ze Seinsheimu přidán znak s hlavou Turka, do které klove krkavec (nikoliv havran – ten není masožravý). Krkavec představuje mluvící znamení, neboť Rabe je německy jak havran tak krkavec. Současně získal vojevůdce Adolf Schwarzenberg i titul říšského hraběte. Zajímavě ztvárněnou podobu heraldické figury krkavce klovajícího do hlavy Turka můžeme najít na klice hlavní brány na zámku Hluboká.
- 3. Koncem 17. století získal schwarzenberský znak podobu, kterou má do současnosti. Roku 1688 došlo totiž k úpravě erbu, který byl polepšen o symboly panství Sulz, Brandis a Kleggau, které připojil Ferdinand Vilém ze Schwarzenbergu (1652-1703) sňatkem (1674) s Marií Annou ze Sulzu.
- 4. Orlické větvi byl erb polepšen ještě v roce 1814 jako odměna za vítězství nad Napoleonem. Mezi horní pole byl vsunut císařský erb s mečem.
Popis erbu: Hlavní štít je čtvrcený. Uprostřed je polcený střední (srdeční) štítek.
- 1. V prvním poli (heraldicky nahoře vpravo) je původní erb pánů ze Seinsheimu - osmkrát střídavě stříbrně a modře pruhovaný štít.
- 2. Ve druhém stříbrném poli (heraldicky nahoře vlevo) jsou tři červené špice symbolizují hrabství Sulz.
- 3. Ve třetím stříbrném poli (heraldicky dole vpravo) je hořící ostrev (větev) představující panství Brandis.
- 4. Ve čtvrtém zlatém poli je krkavec klovající do hlavy poraženého Turka.
- 5. Ve středním červeném štítě vpravo je znak panství Schwarzenberg - věž na černé tříhrbé hoře (německy Schwarzer Berg znamená černá hora).
- 6. Ve středním modrém štítě vlevo jsou tři zlaté snopy - lankrabství Kleggau ve Švábsku. Kleggau také vyženil kníže Ferdinand, roku 1689 bylo povýšeno na okněžněné landrabství, po mediatizaci ho za napoleonských válek roku 1812 Schwarzenbergové prodali, titul i erbovní pole jim však nadále zůstaly.[2]
- 7. Jako štítonoši se zřídka objevují dva zlatí lvi.
- 8. Knížecí koruna nad znakem značí knížecí titul, který získal v roce 1670 Jan Adolf I. hrabě ze Schwarzenbergu (1615–1683).
- 9. Devisou Schwarzenbergů je latinské NIL NISI RECTUM (v překladu Nic než právo).[3]
Erb Schwarzenbergů vytvořený z lidských kostí se nachází v kostnici v Kutné Hoře.
Pohřebiště Schwarzenbergů
- Různá pohřebiště v Astheimu, Augsburgu, Mnichově, Norimberku, Římě
- Schwarzenberská rodinná hrobka v kapli sv. Mikuláše Tolentinského v augustiniánském kostele ve Vídni – zřídil ji Jan Adolf I. (1615–1683) v roce 1683, dal tam přemístit i ostatky svého děda, dobyvatele turecké pevnosti Raab Adolfa (1551–1600).[4] Pohřben tam byl rovněž Ferdinand Vilém Eusebius ze Schwarzenbergu (1652–1703).
- Kostel svatého Víta v Českém Krumlově - zde byla podle své vůle pochována v kryptě pod kaplí sv. Jana Nepomuckého "upíří princezna" Eleonora Amálie z Lobkovic (1682–1741). V kapli samé po levé straně je schránka na srdce Schwarzenbergů. Byla tam v 7 speciálních schránkách uložena srdce Eleonory Amálie z Lobkovic, jejího chotě Adama Františka ze Schwarzenbergu (1680-1732), který byl omylen zastřelen při lovu císařem Karlem VI.; dále jejich syna Josefa I. Adama (1722–1782), Jana Nepomuka I. (1742–1789), jeho manželky Marie Eleonory z Oettingen-Wallersteinu (1747–1797), tragicky uhořelé Pauliny z Arenbergu (1774–1810) a jejího chotě Josefa II. Jana (1769–1833).
- Hřbitovní kostel svatého Jiljí v Domaníně u Třeboně – od roku 1784, kdy byl zrušen klášter augustiniánů ve Vídni. V letech 1786–1875 zde bylo pohřbených 16 členů rodu.
- Schwarzenberská hrobka v Domaníně u Třeboně z let 1874–1877 - pro hlubocko-krumlovskou větev Schwarzenbergů. Pohřbívalo se v ní od roku 1877 do začátku druhé světové války. V hrobce bylo uloženo 26 rakví. Po válce nový režim hrobku znárodnil.
- Schwarzenberská hrobka v Orlíku nad Vltavou z let 1862–1864 – pro orlickou větev Schwarzenbergů. Byl zde pohřben zakladatel sekundogenitury Karel I. Filip (1771–1820), polní maršálek a vítěz nad Napoleonem v bitvě u Lipska.
- Schwarzenberská hrobka v rakouském Murau v klášterní zahradě kapucínů – od roku 1950. Zde byl pochován JUDr. Adolf Schwarzenberg (1890–1950).
Rodová posloupnost Schwarzenbergů
- Erkinger I. (1362–1437), zúčastnil se válek proti husitům
- Michal II. († 1469), jeho syn
- Michal III. († 1499), jeho syn
- Erkinger II. († 1518), jeho syn
- Vilém I. (1486–1526), jeho syn
- Vilém II. († 1557), jeho syn
- Adolf hrabě ze Schwarzenbergu (1551–1600), jeho syn; roku 1599 získal tureckou hlavu v erbu a hraběcí titul
- Adam hrabě ze Schwarzenbergu (1583–1641), jeho syn
- Jan Adolf I. hrabě ze Schwarzenbergu (1615–1683), jeho syn, od roku 1670 kníže
- Ferdinand Vilém Eusebius kníže ze Schwarzenbergu (1652–1703), jeho syn
- Adam František Karel Eusebius kníže ze Schwarzenbergu (1680–1732), jeho syn, dědic Eggenbergů, první vévoda krumlovský z tohoto rodu (1723)
- Josef I. Adam kníže ze Schwarzenbergu (1712–1782), jeho syn
- Jan I. Nepomuk kníže ze Schwarzenbergu (1742–1789), jeho syn
- Karel I. Filip kníže ze Schwarzenbergu (1771–1820), jeho syn, generalissimus jeden z vítězných vojevůdců bitvy národů u Lipska
- Karel II. kníže ze Schwarzenbergu (1802–1858), jeho syn
- Karel III. kníže ze Schwarzenbergu (1824–1904), jeho syn
- Karel IV. kníže ze Schwarzenbergu (1859–1913), jeho syn
- Karel V. kníže ze Schwarzenbergu (1886–1914), jeho syn
- Karel VI. kníže Schwarzenberg (1911–1986), jeho syn
- Karel VII. / I. kníže Schwarzenberg (* 1937), jeho syn, současná hlava rodu, politik
- Jan Nepomuk Schwarzenberg (* 1967), jeho syn
Rodokmen
Jsou zde uvedeni potomci knížete Jana I. (1742–1789), kteří se rozdělili na větev hlubocko-krumlovskou a orlickou. Pro zjednodušení jsou zde uvedeni výhradně mužští potomci. Tučně jsou označeni hlavní představitelé rodu.
Jan I. Nepomuk (1742–1789), 5. kníže ze Schwarzenbergu, 10. (z tohoto rodu 3.) vévoda krumlovský
- A1. Josef II. Jan (1769–1833), 6. kníže ze Schwarzenbergu, 11. (z tohoto rodu 4.) vévoda krumlovský (1789–1833), zakladatel primogenitury (hlubocko-krumlovská větev)
- B1. Jan Adolf II. (1799–1888), 7. kníže ze Schwarzenbergu, 12. (z tohoto rodu 5.) vévoda krumlovský (1833–1888)
- C1. Adolf Josef (1832–1914), 8. kníže ze Schwarzenbergu, 13. (z tohoto rodu 6.) vévoda krumlovský (1888–1914)
- D1. Jan II. Nepomuk (1860–1938), 9. kníže ze Schwarzenbergu, 14. (z tohoto rodu 7.) vévoda krumlovský (1914-1938)
- E1. Adolf Jan (1890–1950), 10. kníže ze Schwarzenbergu, 15. (z tohoto rodu 8.) vévoda krumlovský (1938–1950)
- E2. Karel (1892–1919)
- E3. Edmund Černov (1897–1932) - "černá ovce rodiny"
- D2. Alois (1863–1937)
- D3. Felix (1867–1946)
- E1. Josef III. (1900–1979), 11. kníže ze Schwarzenbergu (1950-1979), poslední ze schwarzenberské primogenitury
- E2. Jindřich (1903–1965), 16. (z tohoto rodu 9.) vévoda krumlovský (1950–1965)
- D4. Jiří (1867–1952)
- D5. Karel (1871–1902)
- D1. Jan II. Nepomuk (1860–1938), 9. kníže ze Schwarzenbergu, 14. (z tohoto rodu 7.) vévoda krumlovský (1914-1938)
- C2. Cajus (1839–1941)
- C1. Adolf Josef (1832–1914), 8. kníže ze Schwarzenbergu, 13. (z tohoto rodu 6.) vévoda krumlovský (1888–1914)
- B2. Felix (1800–1852), rakouský ministerský předseda
- B3. Bedřich (1809–1885), arcibiskup pražský
- B1. Jan Adolf II. (1799–1888), 7. kníže ze Schwarzenbergu, 12. (z tohoto rodu 5.) vévoda krumlovský (1833–1888)
- A2. Karel I. Filip (1771–1820), kníže ze Schwarzenbergu, zakladatel sekundogenitury (orlická větev), vojevůdce
- B1. Bedřich (1800–1870), knížecí hodnost přenechal svému bratrovi
- B2. Karel II. (1802–1858), kníže ze Schwarzenbergu
- C1. Karel III. (1824–1904), kníže ze Schwarzenbergu
- D1. Karel IV. (1859–1913), kníže ze Schwarzenbergu
- E1. Karel V. (1886–1914), kníže ze Schwarzenbergu
- F1. Karel VI. (1911–1989), kníže ze Schwarzenbergu
- G1. Karel (VII. / I.) Schwarzenberg (* 1937), 12. kníže ze Schwarzenbergu (od roku 1979), 17. (z tohoto rodu 10.) vévoda krumlovský (od roku 1965), spojení primo- a sekundogenitury, bývalý ministr zahraničí, kandidát na prezidenta ČR (2013)
- H1. Jan Nepomuk (* 1967)
- G2.Bedřich (* 1940–2014)
- H1. Ferdinand (* 1989), Forbes 30 pod 30 (2019)
- G1. Karel (VII. / I.) Schwarzenberg (* 1937), 12. kníže ze Schwarzenbergu (od roku 1979), 17. (z tohoto rodu 10.) vévoda krumlovský (od roku 1965), spojení primo- a sekundogenitury, bývalý ministr zahraničí, kandidát na prezidenta ČR (2013)
- F2. František (1913–1992)
- G1. Jan Nepomuk (* 1957)
- H1. Alexandr (* 1984)
- G1. Jan Nepomuk (* 1957)
- F1. Karel VI. (1911–1989), kníže ze Schwarzenbergu
- E2. Arnošt (1892–1979)
- E3. Josef (1894–1894)
- E4. Jan Nepomuk (1903–1978), rakouský velvyslanec
- F1. Erkinger (* 1933)
- G1. Jan (* 1963)
- G2. Alexandr (* 1971)
- H1. Karel Filip (* 2003)
- F1. Erkinger (* 1933)
- E1. Karel V. (1886–1914), kníže ze Schwarzenbergu
- D2. Bedřich (1862–1936)
- D1. Karel IV. (1859–1913), kníže ze Schwarzenbergu
- C1. Karel III. (1824–1904), kníže ze Schwarzenbergu
- B2. Leopold (1803–1873), rakouský maršál
Majetková držba
- 1658 - Křivoklát, Nižbor, Krušovice (3 panství do zástavy)
- 1660 - Třeboň
- 1661 - (1.10.) Hluboká (koupil Jan Adolf I. ze Schwarzenbergu za 385.000 zlatých od Bartoloměje Solera Marradas y Vique, hraběte ze Sallentu).
- 1719 - Český Krumlov, k němuž náležely ještě panství Netolice, Volary, Vimperk, Orlík, Zvíkov a Chýnov (dědictví po Marii Arnoštce)
Důležitá data
- 1127 - první zmínka o zakladateli rodu (Siegfried ze Seinsheimu)
- 1599 - říšský hraběcí titul a polepšení erbu - Adolf hrabě ze Schwarzenbergu
- 1646 - vymření rodové linie bavorských Schwarzenbergů
- 1654 - inkolát v Českém království
- 1660 - 1. panství v Čechách (Třeboň - Jan Adolf I. ze Schwarzenbergu)
- 1670 - říšský knížecí titul (Jan Adolf I. ze Schwarzenbergu) - na říšském sněmu mu náleželo 95. místo
- 1688 - polepšení erbu
- 1703 - kníže Ferdinand Vilém Eusebius v závěti ustanovil fideikomis a zřízení 2 rodových větví
- 1719 - dědictví po Eggenbercích (Český Krumlov)
- 1746 - rozšíření knížecího titulu na všechny členy rodu
- 1802 - rozdělení na 2 větve (krumlovsko-hlubockou = primogenitura - a orlickou = sekundogenitura)
- 1942 - nucená správa uvalená nacisty na majetek sekundogenitury
- 1947 - Lex Schwarzenberg (zákon č. 143/1947 Sb.)
- 1979 - obě větve rodu znovu spojeny pod osobou Karel Schwarzenberga
- 1990 - v České republice restituován majetek sekundogenitury
Příbuzenstvo
Spojili se s mnoha českými a zahraničními rody, nejčastěji se mezi sebou ženili a vdávali synové a dcery Schwarzenbergů a Lobkowiczů. Jaroslav Lobkowicz je také členem strany TOP 09 jako Karel Schwarzenberg. Dále pak uzavírali sňatek i s Lichtenštejny (např. lichtenštejnské princezny Marie Terezie (1721-1753), manželka knížete Josefa I. ze Schwarzenbergu; Eleonora (1812-1873), manželka Jana Adolfa II. ze Schwarzenbergu a Ida (1839 – 1921), manželka knížete Adolfa Josefa ze Schwarzenbergu.
Odkazy
Reference
- ↑ Gothaischer Hofkalender, 175. Jg; 1938; str. 307
- ↑ BUBEN, Milan. Encyklopedie heraldiky. Světská a církevní titulatura a reálie. Praha: Libri, 1994. 432 s. ISBN 80-901579-4-7. S. 250.
- ↑ JANÁČEK, Josef; LOUDA, Jiří. České erby. Praha: Albatros, 1988. 13-737-88. S. 268-269.
- ↑ Schwarzenbergové v české a středoevropské kulturní historii. České Budějovice: Halama a NPÚ, územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích, 2013. 736 s. ISBN 978-80-87082-28-7. S. 654.
Literatura
- HALADA, Jan. Lexikon české šlechty : Erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti. 1. Praha: Akropolis, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Schwarzenberkové, s. 140–142.
- JUŘÍK, Pavel. Jihočeské dominium. Praha: Libri, 2008. 448 s. ISBN 978-80-7277-359-6. S. 425-426.
- JUŘÍK, Pavel. Knížata s krkavcem ve znaku. Živá historie. Září 2009, s. 8-11.
- JUŘÍK, Pavel. Schwarzenbergové: nic než rovné. Praha: Euromedia Group a. s. – Knižní klub, 2018. 168 s. ISBN 978-80-242-6010-5.
- OURODOVÁ-HRONKOVÁ, Ludmila. Schwarzenbergové 1615-1789. České Budějovice: NPÚ, územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích, 2009. ISBN 978-80-85033-15-1.
- OURODOVÁ-HRONKOVÁ, Ludmila. Schwarzenbergové 1790-1950. České Budějovice: NPÚ, územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích, 2009. ISBN 978-80-85033-25-0.
- Schwarzenberská krajina Hlubocka a Třeboňska. Příprava vydání Ourodová-Hronková Ludmila. České Budějovice: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích, 2017. ISBN 978-80-85033-79-3.
- Schwarzenbergové v české a středoevropské kulturní historii. České Budějovice: Halama a NPÚ, územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích, 2013. 736 s. ISBN 978-80-87082-28-7.
- ŽUPANIČ, Jan; STELLNER, František; FIALA, Michal. Encyklopedie knížecích rodů zemí Koruny české. Praha: Aleš Skřivan ml., 2001. 340 s. ISBN 80-86493-00-8.
Související články
- Seznam českých, moravských a slezských šlechtických rodů
- Adolf Schwarzenberg (1551)
- Karel VI. Schwarzenberg
- Karel Schwarzenberg
- Seznam hlav schwarzenberského rodu
- Schwarzenberské dominium
- Lex Schwarzenberg
- Schwarzenberská hrobka
- Krumlovské vévodství
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Schwarzenbergové na Wikimedia Commons
- Encyklopedické heslo ze Schwarzenberka v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
- ze Švarcenberka ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž tématem jsou Schwarzenbergové
- Rodokmen
- Mapa schwarzenberských panství z roku 1711
- (anglicky) Genealogie rodu Schwarzenbergů na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)
- Modrá krev - pořad České televize