Karel V. Schwarzenberg

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Karel V. kníže ze Schwarzenbergu
Karel V. ze Schwarzenbergu v roce 1912
Karel V. ze Schwarzenbergu v roce 1912

Narození 26. února 1886
Čimelice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 6. září 1914 (ve věku 28 let)
Vukovar (srbská fronta)
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Choť Eleonora rozená hraběnka Clam-Gallasová
Rodiče Karel IV. kníže ze Schwarzenbergu a Marie Terezie Kinská
Děti Karel VI. Schwarzenberg
František Schwarzenberg
Alma mater Karlo-Ferdinandova univerzita
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Příbuzenstvo
otec Karel IV. Schwarzenberg
1859–1913
matka Marie Terezie Kinská
1866–1889
manželka Eleonora Clam-Gallasová
1887–1967
syn Karel VI. Schwarzenberg
1911–1986
syn František Schwarzenberg
1913–1992
nevlastní bratr Jan Schwarzenberg
1903–1978
nevlastní bratr Arnošt Schwarzenberg
1892–1979
děd Bedřich Karel Kinský
1834–1899
babička Žofie Mensdorff-Pouilly
1845–1909
děd Karel III. Schwarzenberg
1824–1904
babička Vilemína Marie z Öttingen–Wallersteinu
1833–1910
praděd Karel II. Schwarzenberg
1802–1858
prababička Josefína Marie Wratislavová z Mitrowicz
1802–1881
praděd Bedřich Kraft z Oettingen-Wallersteinu
1793–1842
prababička Marie Anna z Trauttmansdorff-Weinsbergu
1806–1885

Karel V. Schwarzenberg, německy Karl Friedrich Johann Alfons Ignaz Alexander Fürst zu Schwarzenberg (26. února 1886, Praha6. září 1914, Vukovar) byl kníže z orlické větve rodu Schwarzenbergů, rakousko-český velkostatkář a dědeček Karla Schwarzenberga.

Život[editovat | editovat zdroj]

V mládí mu byl poručníkem jeho strýc Bedřich Schwarzenberg, který zasedal v říšském sněmu společně s Tomášem Garriguem Masarykem. Chodil na gymnázium s Janem Masarykem.

Jeho manželkou byla Eleonora, rozená hraběnka Clam-Gallasová, která se po jeho smrti znovu provdala, a to do českého vlasteneckého hraběcího rodu Kinských.

Jeho mladší bratr Jan (Johann von Nepomuk Erkinger Alfred Joseph Peter zu Schwarzenberg) se stal po druhé světové válce rakouským občanem. Byl velvyslancem Rakouska v Itálii (1947–1955), Velké Británii (1955–1966) a posléze u Svatého stolce, tedy ve Vatikánu (1966–1969).

V roce 1913 zavedl na svém panství Orlík češtinu jako výlučný úřední jazyk.[1]

Karel zemřel na úplavici[zdroj?] jako důstojník rakousko-uherské armády na srbské frontě.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Karel V. se oženil 5. února 1910 ve Vídni s Eleonorou, rozenou Clam-Gallasovou (4. listopad 1887 Frýdlant v Čechách - 31. květen 1967 Vídeň, ve Vídni byla také pochována), dcerou hraběte Františka Clam-Gallase (26. července 1854 Liberec20. ledna 1930 Frýdlant) a Marie Hoyos-Sprinzenstein (1858-1938). Měli spolu dva syny:

Vdova Eleonora se podruhé vdala 7. června 1921 v Praze za Zdenka Radslava Kinského (14. červenec 1896 Chlumec nad Cidlinou - 1. leden 1975 Řím). Spolu měli tři děti (dva syny a jednu dceru):

Nevlastní sourozenci z obou manželství Eleonory se stýkali.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MAJEWSKI, Piotr. Sudetští Němci 1848–1948. Dějiny jednoho nacionalismu. Brno : Conditio humana, 2014. ISBN 978-80-905323-2-8. S. 29.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Bezecný, Zdeněk : Nedokončená povídka Karla Vysokého ze Schwarzenberka. Jihočeský sborník historický 62, 1993, s. 218–219.
  • Bezecný, Zdeněk : Karel V. ze Schwarzenberku. (Životní styl šlechtice přelomu 19. a 20. století.) Opera Historica 4, 1995, s. 281–295.
  • Křížek, Jiří : Čtyřicet koní pro Karla V. ze Schwarzenbergu. Šlechta a počátky automobilismu na příkladu orlických Schwarzenbergů. In: Schwarzenbergové v české a středoevropské kulturní historii. České Budějovice, Národní památkový ústav 2008, s. 629–634.
  • Ourodová-Hronková, Ludmila : Víra a konfese Karla V. ze Schwarzenbergu. In: Schwarzenbergové v české a středoevropské kulturní historii. České Budějovice, Národní památkový ústav 2008, s. 529–538.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce Karel V. Schwarzenberg Nástupce
Karel IV. Karel V.
kníže schwarzenberský
2. majorát

19131914
Karel VI.