Bedřich Karel Kinský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bedřich Karel Kinský
Bedřich Karel Kinský jako předseda výboru jubilejní zemské výstavy 1891
Bedřich Karel Kinský jako předseda výboru jubilejní zemské výstavy 1891

Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1866 – 1867
Ve funkci:
1878 – 1892

Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1873[1] – 1893

Člen Panské sněmovny
Ve funkci:
1893 – 1899
Stranická příslušnost
Členství Český klub
(Str. konzervativního velkostatku)

Narození 18. února 1834
Vídeň
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 23. září 1899 (ve věku 65 let)
Kostelec nad Orlicí
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Choť Sophie Mensdorff-Pouilly
Rodiče Josef Kinský a Marie Henrietta Czerninová
Děti Maria Theresia Schwarzenberg
Therese Marie Clary-Aldringen
Wilhemine Marie Henckel von Donnersmarck
Marie Josephina Löwenstein-Wertheim-Rosenberg
František Josef Kinský
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bedřich Karel Kinský (18. února 1834 Vídeň[2][3]23. září 1899 Kostelec nad Orlicí[4]) byl český šlechtic a politik, poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Byl synem hraběte Josefa Kinského (1806–1862), mladšího syna knížete Ferdinanda Jana Kinského, a jeho ženy Marie Černínové z Chudenic. Sídlil na rodovém panství v Kostelci nad Orlicí. Zapojil se zde do veřejného i politického života. Zastával funkci prvního okresního starosty v Kostelci nad Orlicí. V roce 1870 nechal v tomto městě zbudovat panský cukrovar. Byl aktivní při prosazení výstavby železniční trati Hradec Králové - Kyšperk. V Kostelci se podílel na vzniku různých spolků.[3]

Ve volbách roku 1873 se stal poslancem Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor), kde zastupoval kurii venkovských obcí, obvod Rychnov, Žamberk, Ústí nad Orlicí atd. Z politických důvodů se nedostavil do sněmovny, čímž byl jeho mandát i přes opakované zvolení prohlášen za zaniklý.[5] Jako český konzervativní šlechtic a stoupenec českého státního práva totiž podobně jako liberální česká politická reprezentace odmítal legitimitu ústředních zákonodárných sborů a praktikoval tak politiku pasivní rezistence.

V lednu 1866 byl v doplňovacích volbách za kurii velkostatkářskou, nesvěřenecké velkostatky, zvolen na krátkou dobu za poslance Českého zemského sněmu.[6] Opětovně zasedal jako poslanec Českého zemského sněmu v letech 1878–1892.[7] Patřil do Strany konzervativního velkostatku. Roku 1890 byl jedním z osmnácti vyjednavačů během takzvaných punktací (pokus o česko-německé vyrovnání v Čechách, později odmítnutý mladočechy jako nevýhodný pro českou stranu).[8] Na schůzi sněmu v září 1892 byla oznámena jeho rezignace na mandát.[9]

Do práce Říšské rady se zapojil až po volbách roku 1879, v nichž byl zvolen za velkostatkářskou kurii v Čechách. Mandát obhájil ve stejné kurii i ve volbách roku 1885 a volbách roku 1891. Ve vídeňském parlamentu setrval do 10. října 1893, kdy byla oznámena na schůzi sněmovny jeho rezignace.[5] Po volbách v roce 1879 se na Říšské radě připojil k Českému klubu (jednotné parlamentní zastoupení, do kterého se sdružili staročeši, mladočeši, česká konzervativní šlechta a moravští národní poslanci).[10] Jako člen parlamentního Českého klubu se uvádí i po volbách v roce 1885.[11]

Od roku 1893 působil jako doživotní člen Panské sněmovny (jmenovaná horní komora Říšské rady).[12][2]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

S manželkou Žofií Mensdorff-Pouilly, neteří Alexandra Mensdorffa-Pouilly, měl tři syny a čtyři dcery. Panství zdědil nejmladší syn František Josef Kinský (1879-1975), dcera Marie Terezia se stala manželkou knížete Karla Schwarzenberga.

Jeho švagrem byl hrabě Bohuslav Chotek, otec Žofie Chotkové.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Fakticky převzal mandát až roku 1879, předtím v rámci politiky pasivní rezistence Říšskou radu bojkotoval.
  2. a b Úmrtí. Národní listy. Září 1899, roč. 39, čís. 265, s. 3. Dostupné online. 
  3. a b BEDŘICH KAREL KINSKÝ [online]. hradecko.cz [cit. 2013-06-01]. Dostupné online. (česky) 
  4. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
  5. a b Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  6. Neues Fremden-Blatt, 10. 1. 1866, s. 7.
  7. Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 677. (česky) Dále jen: Česká společnost 1848-1918. 
  8. Česká společnost 1848–1918. 392
  9. http://www.psp.cz/eknih/1889skc/4/stenprot/001schuz/s001003.htm
  10. Salzburger Volksblatt, 21. 10. 1879, č. 126, s. 2.
  11. Našinec, 14. 6. 1885, s. 1-2.
  12. Česká společnost 1848–1918. 677

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]