Siegfried Clary-Aldringen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Siegfried Clary-Aldringen
Hrabě Siegfried Clary-Aldringen jako vyslanec v Sasku
Hrabě Siegfried Clary-Aldringen jako vyslanec v Sasku

Rakousko-uherský vyslanec v Belgii
Ve funkci:
1902 – 1914
Panovník František Josef I.

Rakousko-uherský vyslanec v Sasku
Ve funkci:
1899 – 1902
Panovník František Josef I.

Rakousko-uherský vyslanec v Württembersku
Ve funkci:
1897 – 1899
Panovník František Josef I.

Tajný rada

C. k. komoří

Narození 14. října 1848
Teplice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 11. února 1929 (ve věku 80 let)
Teplice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Rodiče Edmund Clary-Aldringen a Elisabeth-Alexandrine de Ficquelmont
Děti Alphons Clary-Aldringen
Elizabeth Alexandrina Gräfin von Clary und Aldringen
Alfons Maria Graf von Clary und Aldringen
Sophie Marie Gräfin von Clary und Aldringen
Profese diplomat
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Siegfried František Jan Karel kníže Clary-Aldringen (Siegfried Franz Johann Karl Fürst von Clary-Aldringen) (14. října 1848, Teplice11. února 1929, Teplice) byl rakouský šlechtic z rodu Clary-Aldringenů usazeného v Čechách a rakousko-uherský diplomat. Od mládí sloužil v diplomacii, byl vyslancem v německých zemích a nakonec před první světovou válkou dlouholetým rakousko-uherským vyslancem v Belgii (1902–1914). Po starším bratru Karlovi zdědil v roce 1920 knížecí titul, správu rodového majetku (Teplice) ale přenechal synu Alfonsovi. Siegfriedův mladší bratr Manfred působil také ve státních službách a v roce 1899 byl krátce rakouským předsedou vlády.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se na zámku v Teplicích jako druhorozený syn knížete Edmunda Clary-Aldringena (1813–1894) a jeho manželky Alžběty Alexandry Ficquelmontové (1825–1878), dcery rakouského generála a diplomata Karla Ficquelmonta. Siegfried od roku 1873 působil v diplomatických službách ve Francii a Rusku, v letech 1897–1899 byl rakousko-uherským vyslancem ve Würtembersku, poté v Sasku (1899–1902). Z hlediska mezinárodní diplomacie neměl post vyslance v Sasku příliš velký význam, za vlády císaře Františka Josefa ale platilo, že funkce vyslance v Drážďanech byla přidělována císařovým oblíbencům. V letech 1902–1914 byl rakousko-uherským vyslancem v Belgii, stal se též c. k. komořím a tajným radou. Z Bruselu musel odejít na počátku první světové války. Poté žil v soukromí v Čechách, v roce 1920 po starším bratru Karlovi zdědil titul knížete, správu majetku (Teplice) ale předal svému nejstaršímu synovi Alfonsovi. V Teplicích nicméně pobýval až do své smrti. Mezitím koncem 19. století krátce vlastnil velkostatek Zborov v Horních Uhrách (nynější Slovensko).

Terezie Clary-Aldringen, rozená Kinská (1896)

V roce 1885 se ve Vídni oženil s hraběnkou Terezií Kinskou (1867–1943) z kostelecké větve Kinských, tímto sňatkem se stal mimo jiné švagrem knížete Karla IV. Schwarzenberga a knížete Aloise Löwensteina. Z manželství s Terezií Kinskou pocházely tři děti, nejstarší dcera Alžběta Alexandra (1885–1955) byla manželkou belgického šlechtice hraběte Henriho Bailleta de Latour (1876–1942), dlouholetého předsedy Mezinárodního olympijského výboru. Mladší dcera Sophie (1891–1961) zůstala neprovdaná, dědicem majetku a titulu byl jediný syn Alfons (1887–1978).

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]