Emil František Burian: Porovnání verzí
+ IB, aut. data, kat. |
přidání odkazu na matriku narozených, editace infoboxu |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba |
{{Infobox - osoba |
||
| jméno = Emil František Burian |
|||
| obrázek = EFB Voiceband 1928.jpg |
| obrázek = EFB Voiceband 1928.jpg |
||
⚫ | |||
| velikost obrázku = 200 px |
|||
⚫ | |||
| datum narození = {{Datum narození|1904|6|11}} |
|||
| místo narození = [[Plzeň]]<br />{{Vlajka a název|Rakousko-Uhersko}} |
|||
| datum úmrtí = {{Datum úmrtí a věk|1959|8|19|1904|6|11}} |
|||
| místo úmrtí = [[Praha]]<br /> {{Vlajka a název|Československo}} |
|||
| citát = |
|||
}} |
}} |
||
'''Emil František Burian''' ([[11. červen|11. června]] [[1904]], [[Plzeň]] – [[9. srpen|9. srpna]] [[1959]], [[Praha]]) byl [[Češi|český]] [[poezie|básník]], [[publicistika|publicista]], [[zpěvák]], [[herec]], [[hudebník]], [[hudební skladatel]], [[dramaturg]], [[drama]]tik a význačný [[režisér]]. |
'''Emil František Burian''' ([[11. červen|11. června]] [[1904]], [[Plzeň]]<ref name="matrika">[http://www.portafontium.cz/iipimage/30070765/plzen-115_3910-n?x=145&y=546&w=462&h=169 Matriční záznam o narození a křtu]</ref> – [[9. srpen|9. srpna]] [[1959]], [[Praha]]) byl [[Češi|český]] [[poezie|básník]], [[publicistika|publicista]], [[zpěvák]], [[herec]], [[hudebník]], [[hudební skladatel]], [[dramaturg]], [[drama]]tik a význačný [[režisér]]. |
||
== Život == |
== Život == |
Verze z 20. 3. 2015, 21:00
Emil František Burian | |
---|---|
Voice-band E. F. Buriana na festivalu v Sieně, cca 1928 | |
Narození | 11. června 1904 Plzeň Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 19. srpna 1959 (ve věku 55 let) Praha Československo |
Příčina úmrtí | onemocnění trávicího traktu |
Místo pohřbení | Vyšehradský hřbitov |
Alma mater | Pražská konzervatoř |
Povolání | spisovatel, hudební skladatel, teatrolog, básník, novinář, zpěvák, herec, dramatik, dramaturg, divadelní režisér, filmový režisér, režisér, politik, dirigent, hudebník, učitel, scénograf a divadelní herec |
Ocenění | národní umělec (1954) |
Politická strana | Komunistická strana Československa |
Choť | Zuzana Kočová |
Děti | Jan Burian Kateřina Burianová |
Rodiče | Emil Burian |
Příbuzní | Jiří Burian[1] a Jan Burian ml.[1] (vnoučata) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Emil František Burian (11. června 1904, Plzeň[2] – 9. srpna 1959, Praha) byl český básník, publicista, zpěvák, herec, hudebník, hudební skladatel, dramaturg, dramatik a význačný režisér.
Život
otec | Emil Burian |
---|---|
strýc | Karel Burian |
manželka | Zuzana Kočová |
syn | Jan Burian |
dcera | Kateřina Burianová |
vnuk | Filip Rajmont |
Narodil se v Plzni, kde byl jeho otec pěvec. Dostal se v Praze na konzervatoř, do její mistrovské školy.[3]
E. F. Burian byl členem levicově orientované literární skupiny Devětsilu. V letech 1926–1927 spolupracoval s Osvobozeným divadlem,[4] odkud po rozepřích s Jindřichem Honzlem spolu s Jiřím Frejkou odešli a založili si vlastní Divadlo Dada. Poté spolupracoval s Frejkovou scénou Moderní studio.
V roce 1923, tj. ve svých devatenácti letech, vstoupil z přesvědčení do KSČ, což ovlivnilo jeho další činnost, která byla často až agitační.
Roku 1927 založil hudebně recitační soubor Voiceband.
V sezóně 1930/1931 jej angažoval ředitel Antonín Drašar jako režiséra do divadla v Olomouci, kde Burian využíval i svého voicebandu a sám se také uplatnil jako jazzový zpěvák. Ve druhé polovině roku 1931 se vrátil Burian krátce do Brna do Zemského divadla.[5]
Koncem roku 1933 založil divadlo D 34, kde uskutečňoval svůj program politicky vyhraněného levicového divadla – každý rok název divadla posouval o jedno číslo (v roce 1935 se tedy jmenovalo D 35 a tak dále až do D 41). V předválečných letech mimo jiné ve svém divadle zorganizoval protestní petici proti uvěznění slavného ruského režiséra Mejercholda, jenž byl později na Stalinův příkaz zavražděn. Pro řadu komunistických funkcionářů byl proto, ač byl přesvědčeným stoupencem jejich hnutí, nepohodlným a nevypočitatelným členem.
V roce 1941 byl zatčen a celý zbytek druhé světové války prožil v koncentračních táborech. Nejprve byl v Terezíně, poté v Dachau a nakonec v Neuengamme (předměstí Hamburgu), zde pracoval v továrně s válečnou výrobou, ve volném čase se, podle svých vzpomínek, podílel na organizaci ilegálních kulturních pořadů pro vězně. 3. května 1945 se mu za dramatických okolností podařilo zachránit se z lodi Cap Arcona po sporném útoku britského královského letectva RAF.
Po válce založil ještě divadlo D 46 a D 47, mimo těchto divadel řídil ještě tři brněnské scény a karlínskou operetu, které byly sdruženy do tzv. Družstva divadla práce.
Ve volbách roku 1948 byl zvolen do Národního shromáždění za KSČ ve volebním kraji Kladno. Zasedal zde do konce funkčního období, tedy do roku 1954.[6]
Roku 1951 poté, co hrozil bezprostřední zánik jeho divadla, převedl své D 51 do svazku Československé armády, a to se pak stalo Armádním uměleckým divadlem. V roce 1955 z armády odešel a toto divadlo přejmenoval opět na D 34.
V poválečné době se stal jedním z předních účastníků nastupující nomenklatury komunistické kultury. Patřil však k osobnostem, které byly do značné míry režimu nepohodlné a nevypočitatelné a byl často kritizován zprava i zleva. Krátce řídil týdeník Kulturní politika, v němž působila řada později známých novinářů – Antonín Jaroslav Liehm, Stanislav Budín aj.
V roce 1954 byl jmenován národním umělcem.
V roce 1958 navštívil SSSR a pod vlivem Chruščovovy kritiky Stalina a jeho praktik vystoupil ve Španělském sále Pražského hradu se zásadním sebekritickým projevem.
Byl několikrát ženatý – s první ženou Ludmilou Matějovskou (nar. 1902), absolventkou mistrovské školy pražské konzervatoře, se oženil v roce 1927 a rozvedl v roce 1931. V roce 1934 se oženil s Marií Šubrtovou (nar. 1906), se kterou se seznámil v Brně, kde studovala na Filosofické fakultě Masarykovy university.[7] Jeho poslední manželkou byla Zuzana Kočová (1922-1988).
Smrt
Zemřel 9. srpna 1959 v Praze, za dosud nevyjasněných okolností ve státním sanatoriu na selhání jater.
Dílo
Jeho dílo bylo ovlivněno dadaismem, futurismem a poetismem, je silně levicové a prakticky místy až agitační. Přesto především svou divadelní tvorbou pozitivně ovlivnil celé moderní české divadlo. Jeho inscenační postupy byly na svou dobu objevné (metafora jako hlavní výrazový prostředek, poezie, symbol, „vynálezy“ theatergraph a voice-band atd.) a divadlo z nich čerpá dodnes.
Filmová režie
- Věra Lukášová (1939), vlastní scénář podle novely Věry Benešové,
- Chceme žít (1949), vlastní scénář podle románu Karla Nového.
Hudební dílo
Kromě filmové hudby, oper a baletů psal také scénickou hudbu a koncertních skladby.
Filmová hudba
Burian složil hudbu ke dvaceti filmům[8], například
- Před maturitou (1932), režie Vladislav Vančura a Svatopluk Innemann,
- Ze světa lesních samot (1933), režie Miroslav Josef Krňanský,
- Svítání (1933), režie Václav Kubásek,
- Vojnarka (1936), režie Vladimír Borský,
- Ulička v ráji (1936), režie Martin Frič,
- Jan Výrava (1937), režie Vladimír Borský,
- Věra Lukášová (1939), hudba k vlastnímu filmu,
- Čekanky (1940), režie Vladimír Borský,
- Siréna (1947), režie Karel Steklý, na VIII. Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách získal film kromě Velké ceny také Cenu za filmovou hudbu.
- Chceme žít (1949), hudba k vlastnímu filmu,
- Mordová rokle (1951), režie Jiří Slavíček,
- Psohlavci (1955), režie Martin Frič,
- Cesta do pravěku (1955) Karel Zeman.
Opery
- Alladina a Palomid (1923),
- Před slunce východem (1925),
- Bubu z Montparnassu (1927),
- Mistr Ipokras, mastičkář drkolenský (1928),
- Maryša (1940),
- Císařovy nové šaty (1947),
- Opera z pouti (1955),
- Račte odpustit (1956),
- Evžen Oněgin (1957), melodrama.
Balety
Divadlo
Libreta
- U muziky (1940), libreto k baletu J. Zicha,
- Maryša (1940), libreto k vlastní opeře,
- Císařovy nové šaty (1947), libreto k vlastní opeřče,
- Opera z pouti (1956), libreto k vlastní opeře,
- Evžen Oněgin (1957), libreto k vlastnímu melodramatu.
Divadelní dramatizace a režie
- Vojna (1935, dramatická montáž z lidové poezie sebrané K. J. Erbenem,
- Jaroslav Hašek: Dobrý voják Švejk (1935),
- Karel Hynek Mácha: Máj (1935) Hudba Karel Reiner. Premiéra 35' a 36' v D 36. Roku 36' natočil EFB s Voicebandem v Čs rozhlasu inscenaci, ta se stala podle pamětníků legendou, avšak záznam se nepodařilo v archivu ČsR nalézt. Existuje jen několik natočených snímků Máchových znělek.[zdroj?] Rok 1936 bylo právě 100. výročí Máchova úmrtí.
- Karel Hynek Mácha: Kat (1936),
- Frank Wedekind: Procitnutí jara (1936),
- Alexandr Sergejevič Puškin: Evžen Oněgin (1937),
- Johann Wolfgang Goethe: Utrpení mladého Werthera (1938),
- První lidová suita (1938), obsahuje Hra o sv. Dorotě, Salička a Žebravý Bakus,
- Druhá lidová suita (1939), obsahuje Vojáci sv. Řehoře, Komedie o Františce a Honzíčkovi a Jak se kdy v Čechách strašívalo,
- Viktor Dyk: Krysař (1940),
- Charles De Coster: Ulenspiegel (1946),
- Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Bílé noci (1946),
- Marie Majerová: Siréna (1950),
- a další
Divadelní hry
Vlastní divadelní hry začal Burian psát až po roce 1945, kdy se zcela přiklonil k modelu socialistického realismu a stal se jeho zaujatým obhájcem.
- Hráze mezi námi (1947),
- Krčma na břehu (1948),
- Láska ze všech nejkrásnější (1948),
- Není pozdě na štěstí? (1948),
- Pařeniště (1950),
- Ani láska není sama (1957).
- Proč žiješ, Václave Řího? (1958),
- Dálky (1959),
- Rozcestí (1959).
Literární dílo
Burianovo literární dílo zahrnuje filmové scénáře, libreta, divadelní hry a dramatizace (viz výše), básně, beletrii a práce o hudbě a divadle.
- Idioteon (1926), básně,
- O moderní ruské hudbě. Populární úvod (1926ú, studie,
- Polydynamika (1926), studie,
- Jazz (1928), studie,
- Černošské tance (1929), stať k fotografiím,
- Divadlo práce. Studie divadelního prostoru (1938),
- O nové divadlo 1930–1940 (1946), výbor z prací, obsahuje např. Zameťte jeviště (1936) nebo Pojďte, lidé, na divadla s železnýma kladivama (1940).
- Jeden ze všech (1947, román ve verších (v tom samém roce také inscenováno),
- Viděno slzami (1947), básně z let 1925–1947,
- Atomový mír (1950), báseň (v tom samém roce také inscenováno),
- Horkým srdcem (1950), básně,
- Osm odtamtud (1954), povídky, rozšířeno 1956 s titulem Osm odtamtud a další z řady,
- Vítězové (1955), román, roku 1965 rozšířeno o druhou část s titulem Trosečníci z Cap Arcony,
- Básně (1955).
Odkazy
Reference
- ↑ a b Discogs. Dostupné online. [cit. 2021-03-11].
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc: ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Burian Emil František, s. 38.
- ↑ Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo. Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, 248 s. Týž: Zpráva o Osvobozeném divadle. Práce, Praha, 1982, 216 s. Týž: Osvobozené divadlo. Mladá fronta, Praha, 1990, 488 s., ISBN 80-204-0165-2. Zde v oddílu „Osvobozené divadlo neznámé“ podrobněji o akcích kulturní levice, při nichž postupovalo D 34 E. F. Buriana v součinnosti s Osvobozeným divadlem J. Voskovce a J. Wericha.
- ↑ Jaroslav Kladiva: E. F. Burian, Jazzová sekce, Praha, 1982, str. 98–9
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-14]. Dostupné online.
- ↑ Jaroslav Kladiva: E. F. Burian, Jazzová sekce, Praha, 1982, str. 14, 103, 355
- ↑ http://www.fdb.cz/lidi/18260.html
Literatura
- BEZOUŠKA, Bohumil. Jak jsem proskotačil život. Praha: Lunarion, 1993, str. 165–8, 173–4, 191, ISBN 80-85774-08-9
- BUCHNER, Alexander. Opera v Praze. Praha: PANTON, 1985, str. 28, 38, 49, 59, 201, 212, 214–5
- FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A–G. Praha: Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0.
- KLADIVA, Jaroslav. E. F. Burian. Praha: Jazzová sekce SH, 1982. 443 s.
- Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 85.
- PELC, Jaromír. Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo. Praha: Ústav pro kulturně výchovnou činnost, 1981, str. 7, 19, 25, 27, 45, 75, 93, 115, 119–121, 129–130, 136, 145, 164
- PELC, Jaromír. Zpráva o Osvobozeném divadle. Praha: Práce, 1982, 216 s.
- PELC, Jaromír. Osvobozené divadlo. Praha: Mladá fronta, 1990, 488 s., ISBN 80-204-0165-2. Blíže in:[1]
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 160–161.
- TUNYS, Ladislav. Hodně si pamatuju…Perličky v duši Raoula Schránila. Praha: Ametyst, 1998, str. 103, 117, 144, ISBN 80-85837-35-8
- TUNYS, Ladislav. Otomar Korbelář. Praha: nakl. XYZ, 2011, str. 110, 120, 121, 180, 213, ISBN 978-80-7388-552-6
- VALTROVÁ, Marie. ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských. Praha: Brána, 2001, str. 7, 9, 10, 24, 89, ISBN 80-7243-121-8
- VALTROVÁ, Marie – ORNEST, Ota. Hraje váš tatínek ještě na housle?. Praha: Primus, 1993, str. 18, 51, 55, 82, 87–8, 90, 154–5, 157, 159, 174, 187, 189, 224, 226, 237, 240, 241, 249, 253, 300, 326, ISBN 80-85625-19-9
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 8. sešit : Brun–By. Praha: Libri, 2007. 225–368 s. ISBN 978-80-7277-257-5. S. 340–341.
Související články
- Seznam českých spisovatelů
- Osvobozené divadlo
- Divadlo D 34
- Divadlo Dada
- Poetismus
- Dadaismus
- Svaz moderní kultury Devětsil
- Česká literatura v letech 1900–1945
- Česká literatura v letech 1945–1990
- Vznik a vývoj českého divadla
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Emil František Burian
- Emil František Burian ve Slovníku české literatury po roce 1945
- Emil František Burian v databázi Archivu Národního divadla
- Emil František Burian na Kinoboxu
- Emil František Burian ve Filmové databázi
- Emil František Burian v Česko-Slovenské filmové databázi
- Emil František Burian v Internet Movie Database (anglicky)
- Čeští dramatici
- Čeští hudební skladatelé
- Čeští literární teoretici
- Čeští divadelní režiséři
- Dadaističtí spisovatelé
- Spisovatelé poetismu
- Čeští političtí spisovatelé
- Vězni nacistických koncentračních táborů
- Spisovatelé socialistického realismu
- Členové KSČ
- Svaz moderní kultury Devětsil
- Narození 1904
- Úmrtí 1959
- Narození 11. června
- Úmrtí 9. srpna
- Poslanci československého Národního shromáždění
- Českoslovenští politici české národnosti
- Operní skladatelé
- Českoslovenští národní umělci
- Pohřbení na Vyšehradě
- Vězni koncentračního tábora Terezín