Moderní studio (divadlo)
| Moderní studio | |
|---|---|
 | |
| Stát |  Česko |
| Další informace | |
| Adresa | Praha, Česko |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Moderní studio, byla experimentální divadelní scéna, kterou vytvořil režisér Jiří Frejka začátkem roku 1929 po zániku divadla Dada[1].
Vznik divadla[editovat | editovat zdroj]
Po zániku divadla Dada založil režisér Jiří Frejka novou divadelní scénu – Moderní studio, kam přešli spolu s ním někteří členové divadla Dada, včetně E. F. Buriana a Miloše Hlávky. Zahájení pravidelné činnosti studia proběhlo dne 10. února 1929 v pražské Umělecké besedě[2].
Zaměření divadla[editovat | editovat zdroj]
V programu divadla, který vyšel v propagačním letáku "Živé divadlo" č. 1 dne 15. března 1929[3], uvedl Jiří Frejka, že „Moderní studio je svobodnou a zásadně nepolitickou tribunou mladého českého divadelního umění“[2]. "Živé divadlo", redigované Frejkou, mělo vycházet každý pátek a být k dispozici zdarma. Moderní studio se nechtělo specializovat, chtělo využívat všestranně připravených herců, kteří uměli zpívat, hrát a tančit. Přesto se E. F. Burian snažil, aby se v divadle objevila aktuální politická satira[4]. Program divadla znamenal příklon k repertoáru velkých scén, byly zde užity konstruktivistické prvky a civilní lyrika, Frejka zde již nejevil zájem o novou avantgardní dramatiku[5].
Soubor divadla[editovat | editovat zdroj]
V novém divadle se Jiří Frejka stal uměleckým šéfem, E. F. Burian dramaturgem hudby a voicebandu. Choreografem se stala Jarmila Kröschlová. Výtvarníky, se kterými divadlo spolupracovalo byli mj. Otakar Mrkvička, František Muzika, František Zelenka a Jan Zrzavý. Hudební složku měli s E.F.Burianem na starosti např. Jaroslav Ježek a Iša Krejčí. V hereckém souboru se objevili Bohuš Záhorský, Václav Trégl, Jiří Vasmut, Milada Matysová, Lola Skrbková, Josef Skřivan, František Vnouček[6] a další. Jako host zde vystupoval v roli Romea v Shakespearově hře Romeo a Julie herec Ladislav Boháč. Výrazným prvkem bylo uplatnění Burianova voicebandu, který se stal stálou součástí inscenací, i když jeho přísně stylizovaný a rytmizovaný projev příliš neodpovídal lyricky laděnému stylu Frejkových režií[7]. Herci dostávali za své angažmá částku typickou pro tehdejší malá divadla, 600 Kč měsíčně a to za předpokladu, že byly k dispozici peníze[8].
Zánik divadla[editovat | editovat zdroj]
V závěru roku 1929 se divadlo dostalo do materiálních a finančních potíží[9]. V srpnu 1929 odešel E. F. Burian do brněnského Národního divadla, při kterém vytvořil samostatné studio, a spolu s ním odešli do Brna z Moderního studia i Bohuš Záhorský[10]a Jožka Šaršeová. Jiří Frejka hledal angažmá ve smíchovské Aréně, což se však nepodařilo, nakonec se stal asistentem K. H. Hilara v Národním divadle v Praze[11].
Citát[editovat | editovat zdroj]
| „ | Jednou jsem se s Frejkou setkal na Národní třídě. Zatáhl mě do svého bytu v Jirchářích, kde obýval jeden velmi chudě zařízený pokoj. Seděli jsme spolu dlouho. Chtěl, abych šel k němu do Studia. Na moji námitku, že mám již podepsáno u Honzla, mi odpověděl: „To je jedno, ať má vztek!“. Shodli jsme se na tom, že svůj závazek nezruším, ale že budu u něho hrát Romea...To byla moje první a poslední role v Moderním studiu...Moc jsem si této Frejkovy režijní práce – a vůbec jeho talentu – vážil. | “ |
| — Ladislav Boháč[12] | ||
Repertoár, výběr[editovat | editovat zdroj]
- 1929 (premiéra dne 14.2.) Hans Sachs, E. F. Burian: O muži, který vysedával telata, režie Jiří Frejka
- 1929 Yamada Kakashi, z fr. přeložil M. Hlávka: Hra o Asagao, režie Jiří Frejka
- 1929 Eurípidés, M. Hlávka: Kyklops, režie Jiří Frejka
- 1929 (28.2.) W. Shakespeare, M. Hlávka: Romeo a Julie, režie Jiří Frejka
- 1929 V.Lacina: Kocour Felix v Čechách (pohádková parodie), režie Jiří Frejka
- 1929 (březen) Brandon Thomas: To se řekne neboli Charleyova teta, režie Jiří Frejka
- 1929 (březen) E. Erckmann, A. Chatrian: Pod mostem wéchemským (Polský žid), režie Jiří Frejka
- 1929 (duben) E. F. Burian: Mastičkář, režie Jiří Frejka
- 1929 (29.4.) Jules Romains, M. Hlávka: Kumpáni, režie Jiří Frejka
- 1929 (15.5.) K. H. Mácha: Máj, režie Jiří Frejka, dirigoval E. F. Burian
- 1929 (1.6.) Jiří Wolker: Balady, Nemocnice, režíroval a dirigoval E. F. Burian (jednalo se o jeho první režii)
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Moderní studio, plakát Mastičkář, 1929 -
Moderní studio, plakát Hra o Asagao a Kyklops, 1929
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Kolektiv autorů: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, Divadelní ústav, Praha, 2000, str. 299, ISBN 80-7008-107-4
- ↑ a b Jaroslav Kladiva: E. F. Burian, Jazzová sekce, Praha, 1982, str. 61
- ↑ Jaroslav Kladiva: E. F. Burian, Jazzová sekce, Praha, 1982, str. 349
- ↑ Jaroslav Kladiva: E. F. Burian, Jazzová sekce, Praha, 1982, str. 61, 63
- ↑ Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 95
- ↑ Kolektiv autorů: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, Divadelní ústav, Praha, 2000, str. 300, ISBN 80-7008-107-4
- ↑ Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 95
- ↑ Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 68
- ↑ Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 69
- ↑ Zdeněk Digrin: Bohuš Záhorský, Orbis, Praha, 1968, str. 28
- ↑ Jaroslav Kladiva: E. F. Burian, Jazzová sekce, Praha, 1982, str. 70–71
- ↑ Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 68-9
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 67–9, 95, 280, foto: 19
- Zdeněk Digrin: Bohuš Záhorský, Orbis, Praha, 1968, str. 26–8, 140–141
- Jaroslav Kladiva: E. F. Burian, Jazzová sekce, Praha, 1982, str. 61–5, 349
- Kolektiv autorů: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, Divadelní ústav, Praha, 2000, str. 299–300, ISBN 80-7008-107-4
- Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 93, 95, 100–102, 577