František Vnouček
| František Vnouček | |
|---|---|
 | |
| Narození | 27. prosince 1903 Benešov  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 24. června 1960 (ve věku 56 let) Praha  Československo |
| Alma mater | Právnická fakulta Univerzity Karlovy |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
František Vnouček (27. prosince 1903 Benešov[1] – 24. června 1960 Praha) byl český herec a pedagog.
Život[editovat | editovat zdroj]
V divadle působil profesionálně od roku 1925. Byl angažován v letech 1926 až 1930 v Českém divadle v Olomouci, v letech 1930 až 1932 v Osvobozeném divadle a od roku 1932 v Národním divadle v Bratislavě[2]. V roce 1934 jej odtud angažoval do pražského Divadla na Vinohradech umělecký šéf Dr.Jan Bor[3]. Zde pak působil až do roku 1945[4]. Po 2. světové válce úzce spolupracoval např. s E. F. Burianem. Byl výrazně levicově orientovaný a byl znám také coby velký propagátor sovětského divadelního umění. Stal se po Jindřichu Honzlovi redaktorem časopisu Sovětské divadlo.[5] Dne 25. února 1948 podepsal výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok podporující komunistický převrat.[6]
Vytvořil i několik desítek filmových rolí, z nichž patrně vůbec nejznámější je postava mladého středoškolského profesora Voříška ve známém filmu Cesta do hlubin študákovy duše.
Dle pamětí Nataši Gollové byl homosexuál.[zdroj?]
Ocenění[editovat | editovat zdroj]
- 1954 titul zasloužilý umělec
Divadelní role, výběr[editovat | editovat zdroj]
- 1926 G.B.Shaw: Svatá Jana, král Karel, divadlo v Olomouci, režie František Salzer
- 1930 V+W: Sever proti Jihu, Buffalo Bill, Osvobozené divadlo, režie V+W
- 1931 V+W: Golem, hvězdopravec Břeněk, Osvobozené divadlo, režie Jindřich Honzl
- 1931 V+W: Don Juan a comp., Juan, Osvobozené divadlo, režie V+W
- 1935 František Langer: Jízdní hlídka, Soukup, Divadlo na Vinohradech, režie Jan Bor
- 1936 Vítězslav Nezval: Nový Figaro, titul.role, Komorní divadlo, režie Bohuš Stejskal
- 1937 František Langer: Dvaasedmdesátka, Ludvík, Divadlo na Vinohradech, režie Bohuš Stejskal
- 1946 Edmond Rostand: Cyrano z Bergeracu, Raguenau, D46, režie E. F. Burian
- 1947 E. F. Burian (volně dle H.Ch.Andersena): Císařovy nové šaty, tovaryš, D47, režie E. F. Burian
- 1948 E. F. Burian: Krčma na břehu, dělník Jan, D49, režie E. F. Burian
- 1949 K. Simonov: Cizí stín, ředitel, D50, režie Ivan Weiss
- 1951 Sergej Michalkov: Jarní vody, generálmajor, Déčko, režie E. F. Burian
- 1951 M. J. Lermontov: Maškaráda, Arbenin, Déčko, režie E. F. Burian
- 1952 Honoré de Balzac: Farář z Tours, farář Birotteau, Armádní umělecké divadlo (AUD), režie E. F. Burian
- 1953 N. F. Pogodin: Muž s puškou, V. I. Lenin, AUD, režie E. F. Burian
- 1955 J. P. Sartre: Holá pravda (Někrasov), šéfredaktor Palotin, obnovené D34[7], režie František Štěpánek
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti Benešov
- ↑ Antonín Dolenský: Kulturní adresář ČSR, vyd. Českolipská knih- a kamenotiskárna, Česká Lípa, 1936, str. 606
- ↑ V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd.Ústřední národní výbor hl.m.Prahy, Praha, 1958, str. 180
- ↑ V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 180
- ↑ Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 384, ISBN 978-80-200-1502-0
- ↑ VEBER, Václav. Osudové únorové dny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 426 s. ISBN 978-80-7106-941-6. S. 327.
- ↑ Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 437, ISBN 978-80-200-1502-0
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 31, 44, ISBN 80-7023-118-1
- B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 66, 74–5, 77, 209, 211, 244–7
- František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 200, 240, 266
- František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 119, 123
- Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 76–7, 128, 146, 171, 222–3, 303, 355, 384, 405, 410, 437–8, 474, ISBN 978-80-200-1502-0
- Antonín Dolenský: Kulturní adresář ČSR, vyd. Českolipská knih– a kamenotiskárna, Česká Lípa, 1936, str. 597
- Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 172, ISBN 80-207-0419-1
- Zdeněk Hedbávný: Divadlo Větrník, Panorama, Praha, 1988, str. 127
- Václav Holzknecht: Jaroslav Ježek & Osvobozené divadlo, SNKLHU, Praha, 1957, str. 114–7, 220–1
- Bedřich Jahn: Pět let ředitelem Městských divadel pražských, Melantrich, Praha, 1940, str. 15, 31, 61
- Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 156
- Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 178, 224, 266, 367, 369, 402, 592, 597, 652
- František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 204, 251, 255–6
- Adina Mandlová: Dneska už se tomu směju, vyd. Čs. filmový ústav, 1990, str. 91, 117, 125, 129
- V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 60, 135, 180
- Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, str. 80–82, 224–5
- Jaromír Pelc: Zpráva o Osvobozeném divadle, Práce, Praha, 1982, str. 96–8
- Jaromír Pelc: Osvobozené divadlo, Mladá fronta, Praha, 1990, 488 s., ISBN 80-204-0165-2. Blíže in: [1]
- Miroslav Rutte, Josef Kodíček: Nové české divadlo 1928–1929, vyd. Dr. Ot. Štorch–Marien, Aventinum, Praha, 1929, str. 110
- Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 52–4, 57, 194, ISBN 978-80-239-9604-3
- Ondřej Suchý, Oldřich Dudek: Ljuba jako vystřižená, Melantrich, Praha, 1986, str. 38, 46
- Vladimír Šlik: Divadlo a jeho tvůrci, nakl. A. Varhaníková, Praha, 1941, str. 55, 181
- Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 46, 52, 208, 248, ISBN 978-80-7388-552-6
- Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 72, 125, 133, 148, ISBN 80-207-0485-X
- Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 51, ISBN 80-85625-19-9
