Alois Rašín: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
jasně
značky: revertováno možný vandalismus odstraněn infobox editace z Vizuálního editoru
Bez shrnutí editace
značky: revertováno editace z Vizuálního editoru
Řádek 1: Řádek 1:
filipe černý ([[18. říjen|18.&nbsp;října]] [[1867]] [[Nechanice]]<ref name="matrika">{{Citace elektronického periodika |titul=Matrika N Nechanice, 1857-1878, s.136, snímek 141 |url=http://195.113.185.42:8083/108-03631.zip |datum přístupu=2016-11-03 |url archivu=https://web.archive.org/web/20161104015626/http://195.113.185.42:8083/108-03631.zip |datum archivace=2016-11-04 |nedostupné=ano }}</ref> – [[18. únor]]a [[1923]] [[Praha]]<ref>Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých POD Z5 • 1915-1923, s. 186. [http://amp.bach.cz/pragapublica/permalink?xid=E1D35502B7FC41369EA6F8B95BE9409A&scan=191 Dostupné online.]</ref>) byl [[Česko|český]] a&nbsp;[[Československo|československý]] [[politik]] a&nbsp;[[ekonom]]. V&nbsp;období [[První světová válka|první světové války]] byl jedním z&nbsp;odsouzených v&nbsp;procesu s&nbsp;[[Omladina|Omladinou]], účastníkem [[První československý odboj|prvního odboje]] a&nbsp;jedním z&nbsp;[[Muži 28. října|mužů 28.&nbsp;října]]. Stal se prvním československým ministrem financí a&nbsp;funkcionářem [[Československá národní demokracie|Československé národní demokracie]]. Při [[atentát]]u v&nbsp;roce 1923 byl smrtelně zraněn.
filipe černý ([[18. říjen|18.&nbsp;října]] [[1867]] [[Nechanice]]<ref name="matrika">{{Citace elektronického periodika |titul=Matrika N Nechanice, 1857-1878, s.136, snímek 141 |url=http://195.113.185.42:8083/108-03631.zip |datum přístupu=2016-11-03 |url archivu=https://web.archive.org/web/20161104015626/http://195.113.185.42:8083/108-03631.zip |datum archivace=2016-11-04 |nedostupné=ano }}</ref> – [[18. únor]]a [[1923]] [[Praha]]<ref>Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých POD Z5 • 1915-1923, s. 186. [http://amp.bach.cz/pragapublica/permalink?xid=E1D35502B7FC41369EA6F8B95BE9409A&scan=191 Dostupné online.]</ref>) byl [[Česko|český]] a&nbsp;[[Československo|československý]] [[politik]] a&nbsp;[[ekonom]]. V&nbsp;období [[První světová válka|první světové války]] byl jedním z&nbsp;odsouzených v&nbsp;procesu s&nbsp;[[Omladina|Omladinou]], účastníkem [[První československý odboj|prvního odboje]] a&nbsp;jedním z&nbsp;[[Muži 28. října|mužů 28.&nbsp;října]]. Stal se prvním československým ministrem financí a&nbsp;funkcionářem [[Československá národní demokracie|Československé národní demokracie]]. Při [[atentát]]u v&nbsp;roce 1923 byl smrtelně zraněn. L


== Život ==
== Život ==

Verze z 15. 10. 2021, 12:48

filipe černý (18. října 1867 Nechanice[1] – 18. února 1923 Praha[2]) byl český a československý politik a ekonom. V období první světové války byl jedním z odsouzených v procesu s Omladinou, účastníkem prvního odboje a jedním z mužů 28. října. Stal se prvním československým ministrem financí a funkcionářem Československé národní demokracie. Při atentátu v roce 1923 byl smrtelně zraněn. L

Život

Před založením Československa

Matrika narozených města Nechanice – záznam o narození Aloise Rašína

Narodil se 18. října 1867 v Nechanicích, městě nedaleko Hradce Králové, jako deváté dítě Františka a Františky Rašínových. Otec František Rašín pracoval jako pekař a rolník. Byl také poslancem Říšské rady. Jako nejnadanější ze svých sourozenců studoval Alois na gymnáziích v Novém Bydžově, Broumově a Hradci Králové. Maturitu složil v roce 1886 a po ní začal studovat v Praze na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy, odkud však ze zdravotních důvodů přestoupil na Právnickou fakultu UK. Zde byl také mj. členem tradičního Spolku československých právníků Všehrd. Svá studia úspěšně ukončil v roce 1891. V tomto roce také napsal brožurku České státní právo, kterou rakouské úřady zabavovaly a za niž byl Alois Rašín vyšetřován. Už v době svých vysokoškolských studií se začal politicky angažovat. Tato angažovanost mu posléze vynesla ztrátu titulu a dva roky žaláře, ke kterým byl 14. února 1894 odsouzen v procesu s takzvanou Omladinou. Vězněn byl ve věznici Plzeň – Bory, v listopadu 1895 byl Rašín amnestován a dostal zpět i titul doktora práv. Během svých studií sympatizoval především s mladočechy. V roce 1899 se Alois Rašín oženil[3] a za ženu si vzal Karolínu Jánskou ze Smíchova.

S mladočechy se posléze rozešel a podílel se na založení Radikálně státoprávní strany (oficiálně Česká strana státoprávní) a přeměně Radikálních listů v deník. Roku 1900 se však z aktivní politiky stáhl, založil advokátní kancelář (zastupoval kupříkladu Živnobanku) a politické dění komentoval příležitostně na stránkách deníku Slovo. V roce 1907 vstoupil díky změnám vedení do strany mladočeské, kde se věnoval psaní do Národních listů.

Ve volbách do Říšské rady roku 1911 se stal poslancem Říšské rady (celostátní parlament), kam byl zvolen za okrsek Čechy 31 (Klatovy). Usedl do poslanecké frakce Český klub. Na Říšské radě působil ve finančním a rozpočtovém výboru. Mandát ztratil 30. května 1917 na základě pravomocného rozsudku z 20. listopadu 1916.[4]

Po vypuknutí 1. světové války se aktivně zapojil do odboje jako člen organizace Maffie.[5] 12. července 1915 byl zatčen a v procesu, který trval od 6. prosince 1915 do 3. července 1916, spolu s Karlem Kramářem, Vincencem Červinkou a Josefem Zamazalem odsouzen k trestu smrti pro velezradu a vyzvědačství. Podle svědků vynesení rozsudku trest přijal nejstatečněji, dokonce se po vynesení rozsudku smál. Před popravou jej zachránil nástup císaře Karla I. na rakousko-uherský trůn. Trest si odpykával ve velmi tvrdých podmínkách ve věznici v rakouském Möllersdorfu, kde sdílel celu společně s Karlem Kramářem. Trest byl mu nejprve zmírněn na 10 let a v červenci 1917 byl Alois Rašín spolu s dalšími odsouzenými amnestován v rámci snah o dialog s opozičními silami, ačkoliv císaře o milost nepožádal. Již během procesu se stal v očích české veřejnosti národním hrdinou. Po návratu z vězení se Rašín okamžitě aktivně zapojil do politického života. 22. září 1917 byl opět promován doktorem práv, protože rozsudkem z července 1916 již podruhé titul (JUDr.) ztratil. Podílel se na vzniku České státoprávní demokracie a stal se členem předsednictva Národního výboru.

Po vzniku Československa

První zákon ČSR, autor Alois Rašín
Alois Rašín na dvacetikorunové bankovce
Pamětní reliéf na domě, ve kterém žil a před kterým byl postřelen

28. října 1918 spolu s Antonínem Švehlou, Jiřím Stříbrným, Františkem Soukupem a Vavrem Šrobárem vyhlásil samostatný stát (viz Národní výbor československý). Právě Rašín byl autorem textu prvního zákona o zřízení samostatného státu.

Původně se s Rašínem v Kramářově vládě počítalo na post ministra vnitra, ale on raději přijal funkci ministra financí, kterou do 14. listopadu vykonával spolu s úřadem předsedy vlády T. G. Masaryk[6]. V této funkci Rašín setrval od 14. listopadu 1918 až do 7. července 1919. Díky svému působení získal Rašín pověst budovatele státu a stabilizátora rozvrácených poválečných státních financí. Byl taktéž tvůrcem měnové odluky.[5] Na základě zvláštních pravomocí, které mu byly uděleny, nechal v době od 26. února do 9. března 1919 uzavřít státní hranice a okolkovat veškeré oběživo, které se na území Československa nacházelo. Část finančních prostředků nechal zadržet ve formě nucené státní půjčky.

Kromě toho v letech 1918–1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění za Českou státoprávní demokracii, respektive za z ní vzniklou Československou národní demokracii.[7] V parlamentních volbách v roce 1920 získal za národní demokraty poslanecké křeslo v Národním shromáždění. Po jeho smrti ho na poslaneckém postu nahradil Jan Kamelský.[8][9]

Ministrem financí se stal znovu v první Švehlově vládě. Na tomto místě nahradil svého stranického kolegu, politického soka a odborného oponenta Karla Engliše. Nadále podporoval politiku rozpočtové úspory a deflace. Dostával se do sporu s některými legionáři, když použil výrok, že „práce pro národ se neplatí“.

5. ledna 1923 ráno byl Alois Rašín u svého bydliště v Žitné ulici střelen do zad.[10] Pachatelem atentátu byl devatenáctiletý anarchokomunista Josef Šoupal, který si za tento čin odpykal 18 let vězení.[11]

Záchranka Rašína převezla do Podolského sanatoria. Lékařský tým vedl prof. Julius Petřivalský, asistovali mu internista Ladislav Syllaba a chirurg Rudolf Jedlička.[12] Rašínův zdravotní stav byl podle lékařů beznadějný – kulka ho zasáhla do jedenáctého obratle, v němž uvízla. Poranění míchy způsobilo úplné ochrnutí dolních končetin a těžké poruchy střev a močového měchýře; po šesti týdnech utrpení došlo k infekci mozkomíšního moku, k bakteriální sněti a sepsi. Dne 18. února ráno Rašín zemřel. Pohřben je v Praze-Dejvicích na hřbitově Šárka u kostela sv. Matěje. Jednou z jeho posledních starostí bylo, zda atentát nesouvisí s jeho sporem s legionářskými představiteli, což by podle něj bylo tragickým nedorozuměním. V reakci na jeho smrt byl přijat zákon na ochranu republiky, který byl připraven již v předchozím roce. Pro svoji kontroverznost byl tento nepopulární zákon schválen až v reakci na atentát, který posloužil jako vhodná příležitost k jeho schválení.

Alois Rašín byl po celý život orientován nacionalisticky, v mládí zastával radikální postoje, ale postupem života se stával konzervativcem. Jako ekonom byl pod vlivem svého učitele Albína Bráfa stoupencem rakouské ekonomické školy (Carl Menger, Eugen von Böhm-Bawerk a Friedrich von Wieser). Jako ministr financí prosazoval striktní rozpočtovou politiku a snažil se zejména posílit československou měnu,[13] čímž ovšem prohloubil i dopad následující hospodářské krize na tuzemský průmysl a export. Už mezi roky 1921 a 1923 se cenová hladina snížila o 43 %, export klesl o 53 % a nezaměstnanost vzrostla ze 72 na 207 tisíc osob.[14] V době první republiky se stavěl kriticky ke skupině politiků okolo Hradu, ale k pravděpodobnému vyostření konfliktu s nimi vzhledem k Rašínově náhlé smrti nedošlo.

Manželství

Na témže domě se nacházející pamětní deska Aloise Rašína a jeho syna Ladislava, slavnostně odhalená 17. října 2003
Hrob Aloise Rašína na hřbitově Šárka u sv. Matěje v Praze-Dejvicích

12. září roku 1899 se oženil s Karlou Janskou, dívkou z pražské vlastenecké rodiny. Jedním z jejích bratří byl Jan Janský, pozdější objevitel krevních skupin. Manželka byla Rašínovi vždy velkou oporou. Ze šťastného manželství se narodily tři děti – synové Ladislav a Miroslav a dcera Ludmila.

Dílo

  • České státní právo (1891)
  • Politické zločiny (1915)
  • Můj finanční plán (1920)
  • Národní hospodářství (1921, napsáno v letech 1915–1916 ve vězení)
  • Finanční a hospodářská politika do konce roku 1921 (1922)
  • Inflace a deflace (1922)
  • Mé vzpomínky z mládí (1928)
  • Paměti (1929)
  • Listy z vězení (1937)

Citáty

„ Ono je to těžké. Kde hrozí bída, tam hrozí socialismus. A kde hrozí socialismus, tam hrozí bída. “
„ Můžeš a jsi zajisté přesvědčen, že vždycky jen to nejlepší jsem Ti přál a toužil, aby z tebe byl pravý český muž, který by v budoucnosti mohl zdatně pracovat ku povznesení svého národa a své vlasti. Víš dobře, že se na vás dívám jako na budoucnost svoji, jako na pokračování svého života, na jeho prodloužení ve vás. Ač musíme býti od sebe vzdáleni v době, kdy dorůstáš v muže a kdy by Ti snad potřebna a mila rada taťkova, očekávám přece, že máš tolik zdravého úsudku, abys neutrpěl škody ve svém vývoji. “
— dopis synovi Ladislavu Rašínovi, z vězení
„ Pracuj a šetři “

Památky

Již za svého života a v následujícím desetiletí byl Rašín několikrát portrétován, většina výtvarných děl je uložena ve sbírkách Národního muzea v Praze:

  • Olejomalba, autor Viktor Stretti, Praha 1924
  • Busta, autor Vojtěch Eduard Šaff, Vídeň
  • Busta, autor František Rous, ml.
  • Busta, anonym
  • Plaketa (též pamětní medaile), Josef Šejnost, 1924
  • Dvacetikorunová bankovka československá, portrét Alfons Mucha, Praha 1926
  • Československá oběžná mince nominální hodnoty 10 Kčs s portrétem Aloise Rašína 1992, (autoři Jarmila Truhlíková-Spěváková, Josef Úprka).[15]
  • Pamětní medaile, s portrétem; autor Milan Knobloch
  • Medaile Aloise Rašína (1999) je ocenění udělované Vysokou školou ekonomickou v Praze osobnostem, které se zasloužily o rozvoj Vysoké školy ekonomické nebo o rozvoj ekonomické vědy a vzdělanosti.

Místní názvy:

Inspirace v umění

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matrika N Nechanice, 1857-1878, s.136, snímek 141. 195.113.185.42:8083 [online]. [cit. 2016-11-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-11-04. 
  2. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých POD Z5 • 1915-1923, s. 186. Dostupné online.
  3. ↑ Matriční záznam o sňatku Aloise Rašína s Karolínou Jánskou farnost při kostele sv.Václava na Smíchově
  4. ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období. Dostupné online.
  5. ↑ a b PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2012. 720 s. ISBN 978-80-7243-597-5. S. 125–126. 
  6. ↑ KVÍZ: Co si pamatujete ze školy o vzniku První republiky?. ČT24 - Česká televize. Dostupné online [cit. 2018-10-25]. 
  7. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2015-01-16]. Dostupné online. 
  8. ↑ Alois Rašín [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2013-05-24]. Dostupné online. 
  9. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2013-05-24]. Dostupné online. 
  10. ↑ Ferdinand Peroutka: Budování státu. Lidové noviny 1991. S. 1723.
  11. ↑ Borovička V. P.: Atentáty, které měly změnit svět. Svoboda 1975. s. 179.
  12. ↑ BOHATA, Jan. Atentát na Aloise Rašína. Ministra zabil mladý buřič. MF Dnes [online]. 2018-1-3. Dostupné online. 
  13. ↑ Koderová et al., Teorie peněz, str. 244.
  14. ↑ Koderová et al., Teorie peněz, str. 260.
  15. ↑ Předpis 130/1992 Sb. – Vyhláška Státní banky československé o vydání mincí po 10 Kčs s letopočtem 1992
  16. ↑ Orientační plán hlavního města Prahy s okolím (1938), list č. 48. Dostupné online.
  17. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Plan der Hauptstadt Prag: 1:14000. Prag: Rudolf Jiřík, 1943. 50 s. Dostupné online.
  18. ↑ Archiv hl. m. Prahy, MAP P 3/6402 (Orientační plán hlavního města Prahy s okolím z r. 1952, stav k r. 1948). Dostupné online.
  19. ↑ Pražský uličník: encyklopedie názvů pražských veřejných prostranství. Díl 2, (O-Ž), zpracoval kolektiv autorů pod vedením Marka Lašťovky; [úvod Václav Ledvinka]. Praha : Libri 1998; nepřesně též http://www.pis.cz/cz/praha/ruzne/nabrezi/
  20. ↑ Rašínov [online]. encyklopedierokycan.sweb.cz [cit. 2015-07-13]. Dostupné online. 
  21. ↑ Rašín ve Filmové databázi

Literatura

  • Koderová - Sojka - Havel, Teorie peněz. Praha: Wolters Kluwer 2011
  • KOSATÍK, Pavel. Čeští demokraté: 50 nejvýznamnějších osobností veřejného života. Praha: Mladá fronta, 2010. 280 s. ISBN 978-80-204-2307-8. 
  • Lacina, V.: Alois Rašín, Praha 1992
  • PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, 219 str. Karvinná: Paris ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3. Str. 8-48; 95-116; 125-148; 157-162; 165-169
  • RAŠÍN, Alois. Paměti Dra Aloise Rašína. Příprava vydání Ladislav Rašín. Praha: vl.n., 1929. 229 s. Dostupné online. 
  • Šetřilová, J.: Alois Rašín: Dramatický život českého politika, Praha 1997
  • Šlechta, O.: Alois Rašín in Národní Myšlenka: Osobnosti pravice podruhé, Praha 2006, ISBN 80-903582-2-5
  • Olivová Věra: Dějiny první republiky, Praha 2000 (2012), ISBN 978-80-86107-47-9
  • HOCH, Karel: Alois Rašín, jeho život, dílo a doba, Praha, Orbis, 1934 dostupné online

Externí odkazy

„Muži 28. října“ – vzniku Československa
Alois Rašín (1867–1923) • František Soukup (1871–1940) • Jiří Stříbrný (1880–1955) • Vavro Šrobár (1867–1950) • Antonín Švehla (1873–1933)
Vláda Karla Kramáře
Ministerský předseda
Karel Kramář (jmenován 14. listopadu 1918, ČsND)
Členové v den jmenování vlády
14. listopadu 1918
Alois Rašín (finance, ČsND) • Adolf Stránský (obchod, ČsND) • Antonín Švehla (vnitro, RSZML) • Isidor Zahradník (železnice, RSZML) • František Staněk (veřejné práce, RSZML) • Karel Prášek (zemědělství, RSZML) • Gustav Habrman (školství a národní osvěta, ČSDSD) • František Soukup (spravedlnost, ČSDSD) • Lev Winter (sociální péče, ČSDSD) • Václav Klofáč (národní obrana, ČSNS) • Jiří Stříbrný (pošty a telegrafy, ČSNS) • Bohuslav Vrbenský (výživa lidu, ČSNS) • Mořic Hruban (bez portfeje, KNS) • Edvard Beneš (zahraniční věci, nestraník) • Milan Rastislav Štefánik (vojenství, nestraník) • Vavro Šrobár (zdravotnictví, pro správu Slovenska, nestraník)
Ministři financí Československa
První republika (1918–1938)
Druhá republika (1938–1939)
Protektorát Čechy a Morava (1939–1945)
Exilové vlády (1939–1945)
Třetí republika (1945–1948)
Komunistický režim (1949–1989)
ČSFR (1990–1992)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Alois_Rašín&oldid=20549625“