Ons Jabeurová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ons Jabeurová
أُنْس جابر
Ons Jabeurová ve Wimbledonu 2018
Stát TuniskoTunisko Tunisko
Datum narození 28. srpna 1994 (26 let)
Místo narození Ksar Hellal, Tunisko
Bydliště Súsa, Tunisko
Výška 167 cm
Profesionál od 2008
Držení rakety pravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek 2 343 596 USD
Dvouhra
Poměr zápasů 298–179
Tituly 0 WTA, 11 ITF
Nejvyšší umístění 39. místo (2. března 2020)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open čtvrtfinále (2020)
French Open 4. kolo (2020)
Wimbledon 2. kolo (2018)
US Open 3. kolo (2019, 2020)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry 1. kolo (2012, 2016)
Čtyřhra
Poměr zápasů 19–18
Tituly 0 WTA, 1 ITF
Nejvyšší umístění 116. místo (3. února 2020)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20201006a6. října 2020
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ons Jabeurová, arabsky أُنْس جابر‎‎, Ons Jabeur, (* 28. srpna 1994 Ksar Hellal) je tuniská profesionální tenistka a vítězka juniorské dvouhry French Open 2011, kde byla o rok dříve také ve finále. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour nevyhrála žádný turnaj. Na moskevském Kremlin Cupu 2018 se stala historicky první Tunisankou ve finále turnaje WTA.[1] V rámci okruhu ITF získala jedenáct titulů ve dvouhře a jeden ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v březnu 2020 na 39. místě a ve čtyřhře pak v únoru téhož roku na 116. místě. V roce 2018 se trenérem stal Bertrand Perret.[3]

Na Australian Open 2020, kde ji vyřadila vítězka turnaje Sofia Keninová, se stala první Arabkou v osmifinále i čtvtfinále dvouhry na grandslamu a prvním africkým tenistou v této fázi od Maročana Hišáma Arázího na Australian Open 2004.

V tuniském fedcupovém týmu debutovala v roce 2011 základním blokem 3. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Egyptu, v němž zdolala Mennu El Nagdyovou. Tunisanky zvítězily 2:1 na zápasy. Do dubna 2020 v soutěži nastoupila k třiceti třem mezistátním utkáním s bilancí 28–5 ve dvouhře a 9–8 ve čtyřhře.[4]

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

V roce 2008 vyhrála juniorský turnaj Petits Ducs v Dijonu a stala se dvojnásobnou mistryní Afriky juniorek v kategorii do 16 let.

Na juniorce French Open 2010 se probojovala do finále dvouhry, ve kterém nestačila na Jelinu Svitolinovou.[5] V následujícím ročníku již French Open 2011 v juniorské dvouhře vyhrála, když ve finále zdolala Mónicu Puigovou po dvuousetovém průběhu. Stala se tak první Severoafričankou, která získala grandslamový titul bez rozdílu soutěže, včetně seniorské kategorie.

Tunisko reprezentovala na londýnských Letních olympijských hrách 2012, když do ženské dvouhry obdržela pozvání ve formě divoké karty od Mezinárodní tenisové federace. V úvodním kole nestačila na Němku Sabine Lisickou. O postupující rozhodl až závěr rozhodující sady. Zúčastnila se také Her XXXI. letní olympiády v Riu de Janeiru opět na divokou kartu, kde v úvodním kole dvouhry podlehla ruské tenistce Darje Kasatkinové ve třech setech.

Hráčku elitní světové desítky poprvé porazila ve druhém kole French Open 2017 výhrou nad slovenskou světovou sedmičkou Dominikou Cibulkovou. Podruhé se tak stalo v prvním zápase pekingského China Open 2018, kde jí po ztrátě úvodní sady skrečovala světová jednička Simona Halepová. Potřetí pak ve druhé fázi Kremlin Cupu 2018, když ztratila jen pět gamů s americkou světovou osmičkou Sloane Stephensovou. V červnu 2018 vyhrála turnaj ITF v Manchesteru.

Do premiérového finále okruhu WTA Tour postoupila na Kremlin Cupu 2018 v Moskvě, v němž ji přehrála 21letá Ruska Darja Kasatkinová po třísetovém průběhu.[6] Stala se tak první Tunisankou v historii, která se probojovala do finále turnaje WTA.[1]

Do Australian Open 2020 vstoupila překvapivou výhrou nad dvanáctou nasazenou Britkou Johannou Kontaovou.[7] Následně vyřadila Francouzku Caroline Garciaovou. Třísetovou výhrou ve třetím kole nad Dánkou Caroline Wozniacká, ukončila profesionální kariéru soupeřky. V zápase dominovala ve vítězných míčích, jichž zahrála 43 oproti 9 winnerům Dánky. Stala se tak historicky první Arabkou ve čtvrtém kole grandslamové dvouhry.[8] Tento rekord navýšila postupem do čtvrtfinále po vítězství nad dvacátou sedmou nasazenou Číňanku Wang Čchiang.[9] V obou předchozích vzájemných duelech přitom nezískala ani jeden set, v lednové šenčenské přípravě uhrála pouze tři gemy.[10] Mezi poslední osmičkou však nenašla recept na pozdější šampionku a světovou patnáctku Sofii Keninovou. Američanka dvousetovou výhrou navýšila aktivní bilanci vzájemných duelů na 4–1. Po třech předchozích výhrách vždy ovládla celý turnaj, což se stalo i počtvrté.[11] Jabeurová postoupila do čtvrtfinále grandslamu jako první africký tenista od Maročana Hišáma Arázího na Australian Open 2004, respektive první Afričanka od Amandy Coetzerové na Australian Open 2001.[11][12]

Na únorovém Dubai Tennis Championships 2020 podlehla ve druhé fázi pozdější vítězce Simoně Halepové, když nevyužila mečbol.[13] Přes světovou trojku Karolínu Plíškovou postoupila na Qatar Total Open 2020 do čtvrtfinále, v němž nezvládla dvě zkrácené hry s Petrou Kvitovou.

Finále na okruhu WTA Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistryň (0)
Premier Mandatory & Premier 5 (0)
Premier (0–1 D)
International (0)

Dvouhra: 1 (0–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Finalistka 1. 20. října 2018 Moskva, Rusko tvrdý (h) Rusko Darja Kasatkinová 6–2, 6–7(3–7), 4–6

Finále na okruhu ITF[editovat | editovat zdroj]

Dotace turnajů okruhu ITF
100 000 $ tournaments 80 000 $ tournaments
75 000 $ tournaments 60 000 $ tournaments
50 000 $ tournaments 25 000 $ tournaments
15 000 $ tournaments 10 000 $ tournaments

Dvouhra: 15 (13–2)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Vítězka 1. 26. dubna 2010 Antalya, Turecko antuka Polsko Sandra Zaniewská 2–1skreč
Vítězka 2. 19. července 2010 Casablanca, Maroko antuka Rusko Anna Morginová 7–5, 6–3
Vítězka 3. duben 2013 Tunis, Tunisko antuka Španělsko Sara Sorribesová Tormová 6–3, 6–2
Vítězka 4. květen 2013 Fukuoka, Japonsko tráva Belgie An-Sophie Mestachová 7–6(7–2), 6–2
Vítězka 5. září 2013 Kurume, Japonsko tráva Belgie An-Sophie Mestachová 6–0, 6–2
Vítězka 6. říjen 2013 Saguenay, Kanada tvrdý (h) USA Coco Vandewegheová 6–7(0–7), 6–0, 6–3
Vítězka 7. květen 2014 Tunis, Tunisko antuka Rusko Valeria Savinychová 6–3, 7–6(7–4)
Finalistka 1. srpen 2014 Landisville, Spojené státy tvrdý Polsko Paula Kaniová 7–5, 3–6, 4–6
Finalistka 2. říjen 2014 Nantes, Francie tvrdý (h) Česko Kateřina Siniaková 5–7, 2–6
Vítězka 8. leden 2016 Daytona Beach, Spojené státy antuka Ukrajina Olga Fridmanová 0–6, 6–2, 6–4
Vítězka 9. leden 2016 Sunrise, Spojené státy antuka USA Anna Tatišviliová 3–6, 6–2, 6–1
Vítězka 10. květen 2016 Tunis, Tunisko antuka Švýcarsko Romina Oprandiová 1–6, 6–2, 6-2
Vítězka 11. červen 2018 Manchester, Spojené království tráva Španělsko Sara Sorribesová Tormová 6–2, 6–1

Čtyřhra: 2 (1–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Finalistka 1. říjen 2009 Monastír, Tunisko tvrdý Tunisko Nour Abbèsová Nizozemsko Elise Tamaëlová
Nizozemsko Nicole Thijssenová
1–6, 7–5, [4–10]
Vítězka 1. červenec 2010 Casablanca, Maroko antuka Slovensko Katarína Baranová Rusko Galina Fokinová
Rusko Anna Morginová
6–3, 6–3

Finále na juniorce Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra juniorek: 2 (1–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav rok turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Finalistka 2010 French Open antuka Ukrajina Elina Svitolinová 2–6, 5–7
Vítězka 2011 French Open antuka Portoriko Mónica Puigová 7–6(10–8), 6–1

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ons Jabeur na anglické Wikipedii.

  1. a b 'It was my childhood dream': Home favorite Kasatkina denies Jabeur to claim Moscow crown. Dostupné online. WTA Tour, Inc., 2018-10-20
  2. (anglicky) Ons Jabeurová na stránkách Mezinárodní tenisové federace, přístup: 20200302a2. března 2020
  3. (anglicky) Ons Jabeurová na stránkách Ženské tenisové asociace, přístup: 20200302a2. března 2020
  4. (anglicky) Ons Jabeurová na stránkách Billie Jean King Cupu, přístup: 20200227a27. února 2020
  5. ADLER, Benjamin. Getting to know… Ons Jabeur [online]. [cit. 2010-06-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Kasatkinová vyhrála domácí turnaj v Moskvě. Druhý titul vybojovala proti Jabeurové [online]. TenisPortal.cz, 2018-10-21 [cit. 2018-10-20]. Dostupné online. 
  7. Ondřej Jirásek, TenisPortal.cz, Luboš Zabloudil, ČTK. Šarapovové se stále nedaří. Na Australian Open v prvním kole nestačila na Vekičovou. TenisPortal.cz [online]. 2020-01-21 [cit. 2020-01-21]. Dostupné online. 
  8. Ondřej Jirásek, TenisPortal.cz, ČTK, Luboš Zabloudil. Wozniacká v Melbourne další výhru nevybojovala. Její kariéru ukončila Džabúrová. TenisPortal.cz [online]. 2020-01-24 [cit. 2020-01-25]. Dostupné online. 
  9. PYE, John. First for Jabeur as she reaches quarterfinals in Australia. AP News [online]. Associated Press, 26-01-2020 [cit. 27-01-2020]. Dostupné online. 
  10. Jabeur jolts Wang to notch historic quarterfinal at Australian Open [online]. WTA Tennis, 2020-01-26 [cit. 2020-01-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. a b Alex Macpherson. Australian Open 2020: Day 9, Match Points [online]. WTA Tennis, 2020-01-27 [cit. 2020-01-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Kenin defeats Jabeur to clinch maiden major semifinal in Melbourne [online]. WTA Tennis, 2020-01-28 [cit. 2020-01-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Halepová zdolala Rybakinovou a z Dubaje si odváží 20. titul [online]. TenisPortal.cz, 2020-02-22 [cit. 2020-02-24]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]