Ons Jabeurová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ons Jabeurová
أُنْس جابر
Ons Jabeurová ve Wimbledonu 2018
Stát TuniskoTunisko Tunisko
Datum narození 28. srpna 1994 (24 let)
Místo narození Ksar Hellal, Tunisko
Bydliště Súsa, Tunisko
Výška 167 cm
Profesionál od 2008
Držení rakety pravou rukou; bekhend obouruč
Výdělek 970 381 USD
Dvouhra
Poměr zápasů 246–144
Tituly 0 WTA, 13 ITF
Nejvyšší umístění 83. místo (2. října 2017)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open 1. kolo (2015, 2018)
French Open 3. kolo (2017)
Wimbledon 2. kolo (2018)
US Open 2. kolo (2017)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry 1. kolo (2012, 2016)
Čtyřhra
Poměr zápasů 13–14
Tituly 0 WTA, 1 ITF
Nejvyšší umístění 698. místo (13. září 2010)
Poslední aktualizace: 2018-10-1717. října 2018

Ons Jabeurová, rodným jménem arabsky أُنْس جابر‎‎, Ons Jabeur (* 28. srpna 1994 Ksar Hellal) je tuniská profesionální tenistka a vítězka juniorské dvouhry French Open 2011, kde byla o rok dříve také ve finále. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour nevyhrála žádný turnaj. V rámci okruhu ITF získala do října 2018 třináct titulů ve dvouhře a jeden ve čtyřhře.[1]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v říjnu 2017 na 83. místě a ve čtyřhře pak v září 2010 na 698. místě. Trénuje ji .[2]

V tuniském fedcupovém týmu debutovala v roce 2011 základním blokem 3. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Egyptu, v němž zdolala Mennu El Nagdyovou. Tunisanky zvítězily 2:1 na zápasy. Do roku 2019 v soutěži nastoupila k dvaceti šesti mezistátním utkáním s bilancí 22–4 ve dvouhře a 8–4 ve čtyřhře.[3]

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

V roce 2008 vyhrála juniorský turnaj Petits Ducs v Dijonu a stala se dvojnásobnou mistryní Afriky juniorek v kategorii do 16 let.

Na juniorce French Open 2010 se probojovala do finále dvouhry, ve kterém nestačila na Jelinu Svitolinovou.[4] V následujícím ročníku již French Open 2011 v juniorské dvouhře vyhrála, když ve finále zdolala Mónicu Puigovou po dvuousetovém průběhu. Stala se tak první Severoafričankou, která získala grandslamový titul bez rozdílu soutěže, včetně seniorské kategorie.

Tunisko reprezentovala na londýnských Letních olympijských hrách 2012, když do ženské dvouhry obdržela pozvání ve formě divoké karty od Mezinárodní tenisové federace. V úvodním kole nestačila na Němku Sabine Lisickou. O postupující rozhodl až závěr rozhodující sady. Zúčastnila se také Her XXXI. letní olympiády v Riu de Janeiru opět na divokou kartu, kde v úvodním kole dvouhry podlehla ruské tenistce Darje Kasatkinové ve třech setech.

Hráčku elitní světové desítky poprvé porazila ve druhém kole French Open 2017 výhrou nad slovenskou světovou sedmičkou Dominikou Cibulkovou. Podruhé se tak stalo v prvním zápase pekingského China Open 2018, kde jí po ztrátě úvodní sady skrečovala světová jednička Simona Halepová. Potřetí pak ve druhé fázi Kremlin Cupu 2018, když ztratila jen pět gamů s americkou světovou osmičkou Sloane Stephensovou. V červnu 2018 vyhrála turnaj ITF v Manchesteru.

Finále na okruhu ITF[editovat | editovat zdroj]

Dotace turnajů okruhu ITF
100 000 $ tournaments 80 000 $ tournaments
75 000 $ tournaments 60 000 $ tournaments
50 000 $ tournaments 25 000 $ tournaments
15 000 $ tournaments 10 000 $ tournaments

Dvouhra: 15 (13–2)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Vítězka 1. 26. dubna 2010 Antalya, Turecko antuka Polsko Sandra Zaniewská 2–1skreč
Vítězka 2. 19. července 2010 Casablanca, Maroko antuka Rusko Anna Morginová 7–5, 6–3
Vítězka 3. duben 2013 Tunis, Tunisko antuka Španělsko Sara Sorribesová Tormová 6–3, 6–2
Vítězka 4. květen 2013 Fukuoka, Japonsko tráva Belgie An-Sophie Mestachová 7–6(7–2), 6–2
Vítězka 5. září 2013 Kurume, Japonsko tráva Belgie An-Sophie Mestachová 6–0, 6–2
Vítězka 6. říjen 2013 Saguenay, Kanada tvrdý (h) USA Coco Vandewegheová 6–7(0–7), 6–0, 6–3
Vítězka 7. květen 2014 Tunis, Tunisko antuka Rusko Valeria Savinychová 6–3, 7–6(7–4)
Finalistka 8. srpen 2014 Landisville, Spojené státy tvrdý Polsko Paula Kaniová 7–5, 3–6, 4–6
Finalistka 9. říjen 2014 Nantes, Francie tvrdý (h) Česko Kateřina Siniaková 5–7, 2–6
Vítězka 10. leden 2016 Daytona Beach, Spojené státy antuka Ukrajina Olga Fridmanová 0–6, 6–2, 6–4
Vítězka 11. leden 2016 Sunrise, Spojené státy antuka USA Anna Tatišviliová 3–6, 6–2, 6–1
Vítězka 12. květen 2016 Tunis, Tunisko antuka Švýcarsko Romina Oprandiová 1–6, 6–2, 6-2
Vítězka 13. červen 2018 Manchester, Spojené království tráva Španělsko Sara Sorribesová Tormová 6–2, 6–1

Čtyřhra: 2 (1–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Finalistka 1. říjen 2009 Monastír, Tunisko tvrdý Tunisko Nour Abbèsová Nizozemsko Elise Tamaëlová
Nizozemsko Nicole Thijssenová
1–6, 7–5, [4–10]
Vítězka 1. červenec 2010 Casablanca, Maroko antuka Slovensko Katarína Baranová Rusko Galina Fokinová
Rusko Anna Morginová
6–3, 6–3

Finále na juniorce Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra juniorek: 2 (1–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav rok turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Finalistka 2010 French Open antuka Ukrajina Elina Svitolinová 2–6, 5–7
Vítězka 2011 French Open antuka Portoriko Mónica Puigová 7–6(10–8), 6–1

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ons Jabeur na anglické Wikipedii.

  1. (anglicky) Ons Jabeurová na stránkách Mezinárodní tenisové federace, přístup: 2018-10-1717. října 2018
  2. (anglicky) Ons Jabeurová na stránkách Ženské tenisové asociace, přístup: 2018-10-1717. října 2018
  3. (anglicky) Ons Jabeurová na stránkách Fed Cupu, přístup: 2018-10-1717. října 2018
  4. ADLER, Benjamin. Getting to know… Ons Jabeur [online]. [cit. 2010-06-07]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]