Burkina Faso

Burkina Faso
vlajka znak
Hymna: Une Seule Nuit (Jedna jediná noc)
Geografie
Poloha Burkiny Faso
Hlavní město:	Ouagadougou
Rozloha:	274 200 km² (72. na světě) z toho 0,1 % vodní plochy
Nejvyšší bod:	Ténakourou (749 m n. m.)
Časové pásmo:	+0
Poloha:	12°16′ s. š., 2°4′ z. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel:	20 107 509 (59. na světě, 2017)
Hustota zalidnění:	56 ob. / km² (119. na světě)
HDI:	▲ 0,305 (nízký) (161. na světě, 2010)
Jazyk:	francouzština (úřední)
Náboženství:	tradiční africká náboženství, islám, křesťanství
Státní útvar
Státní zřízení:	republika
Vznik:	5. srpna 1960 (nezávislost na Francii)
Prezident:	Roch Marc Christian Kaboré
Předseda vlády:	Paul Kaba Thieba
Měna:	CFA frank (XOF)
HDP/obyv. (PPP):	1 696 USD (171. na světě, 2015)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1:	854 BFA BF
MPZ:	BF
Telefonní předvolba:	+226
Národní TLD:	.bf
multimediální obsah na Commons

Burkina Faso je vnitrozemský stát ležící v Západní Africe. Do roku 1984 se tento stát jmenoval republika Horní Volta, poté byl přejmenován na Burkina Faso, což znamená v překladu republika Země spravedlivých. Hraničí se šesti státy: Mali na severu, Nigerem na východě, Beninem na jihovýchodě, Togem a Ghanou na jihu a s Pobřeží slonoviny na jihozápadě. Na území o rozloze 274 200 km² žije 15,2 miliónů obyvatel. Hlavním městem je Ouagadougou.

Dějiny

Předkoloniální a koloniální období

Mezi 11.-14. stoletím vznikly na území dnešního státu silné mossijské státy (Vagadugu-Ouagadougou, Jatenga, Dagomba), které byly s to vzdorovat expanzi sousedů. Francie si zajistila kontrolu území až v 90. letech 19. století. Od roku 1896 ustanovila Francie protektorát nad královstvím Wagadugu. Mezi léty 1904-1919 bylo toto území součástí kolonie Horní Senegal-Niger (v rámci Francouzské Západní Afriky), v letech 1919-1932 fungovala už jako samostatná kolonie Horní Volta. V letech 1932-47 bylo toto území rozděleno mezi Francouzský Súdán, Pobřeží slonoviny a Niger. Roku 1947 byla dnešní Burkina Faso obnovena v původních hranicích z roku 1919 jako zámořské území Horní Volta.

Samostatnost

Železniční stanice ve městě Bobo-Dioulasso, postavená za koloniálního období

V roce 1958 získala statut autonomní republiky v rámci Francouzského společenství. Dne 5.8.1960 byla vyhlášena nezávislost republiky Horní Volta. V lednu 1966 prezident vyhlásil výjimečný stav a byl proveden vojenský převrat. Do začátku 80. let byli v čele státu příslušníci armády. V roce 1983 se dostal k moci kapitán Thomas Sankara a byla ustanovena vojensko-civilní vláda, která hleděla do budoucnosti s optimismem, a proto změnila jméno a symboly země (vlajku, hymnu i ústavu). V rámci této vlády však byl nastolen socialismus a došlo k postupnému zestátňování půdy. Vláda slíbila emancipaci žen a zdvojnásobení pracovních příležitostí. Brzy však zakázala politické strany a rozpustila parlament. Roku 1985 bylo touto vládou změněno koloniální jméno Horní Volta na Burkinu Faso. Další státní převrat následoval roku 1987, když Sankara vyzval k založení jediné socialistické politické strany. To bylo však pro lidovou frontu vedenou kapitánem Blaisem Compaorém příliš. Vojenské komando zavraždilo Sankaru i třináct jeho nejbližších spolupracovníků a připravilo Lidové frontě cestu k moci. O rok později zavedl Compaoré hospodářské reformy podporující soukromý sektor a zahraniční investice. Ve skutečnosti se však změnilo málo.

Současnost

Během 90. let došlo k velké akumulaci moci v rukou prezidenta. V květnu 1992 se bídou sužovaná země pokusila o první krok k demokracii konáním voleb, jež však kýženou změnu nepřinesly. V roce 1998 se Compaoré opět dostal do čela státu díky drtivému volebnímu vítězství. Vojenský převrat z roku 2003 byl neúspěšný a tak byl Compaoré zvolen do čela Burkiny Faso i po třetí roku 2005. Jeho vláda byla poznamenána diktátorskými prvky, zejména silnou mocí tajné policie, která sloužila k pronásledování a mučení mnoha odpůrců Compaorého režimu. Dle názoru veřejného mínění a některých lidskoprávních organizací, byly volby během jeho vlády silně falšovány.

Na konci října 2014 se proti Compaorého snaze dál vést zemi zvedla vlna nepokojů. Poté, co demonstranti zapálili budovu parlamentu, vyhlásil prezident dočasně výjimečný stav. Compaoré demonstrantům nabídl, že povede po dohodě s opozicí přechodnou vládu, a to až do voleb v roce 2015. To ale protestující odmítli, Compaoré tedy podal demisi. Funkci prezidenta přechodně převzal plukovník Isaac Zida, kterého v této funkci podpořila armáda (původně chtěl tuto funkci převzít náčelník generálního štábu Honoré Traoré, ten ale neměl armádní podporu). Demonstranti ale převzetí prezidentského úřadu armádou odmítli.

Krátce po převzetí moci armádou se konala schůzka zástpců armády, opozice, příznivců bývalého prezidenta Compaorého a náboženských a tradičních předáků, kde mělo být dohodnuto složení vlády, která zemi povede do voleb v listopadu 2015. Na schůzce však nedošlo k žádné dohodě. V polovině listopadu se ale nakonec (pod tlakem ze zahraničí) armáda dohodla s opozicí na vzniku přechodné vlády, v níž by post prezidenta a předsedy Přechodné národní rady (Conseil national du transition) měli civilisté, post premiéra by mohl obsadit představitel armády. Po této dohodě byl prezidentem jmenován diplomat Michel Kafando, premiérem se stal dosavadní přechodný prezident Isaac Zida.

Nová vláda se distancovala od předchozího režimu: rozpustila stranu Congrès pour la démocratie et le progrès, spojenou s bývalým prezidentem, slíbila, že prošetří období vlády Blaise Compaorého a bude vyžadovat jeho vydání (po převratu utekl nejdříve do Pobřeží slonoviny, posléze do Maroka). Dne 16. září 2015 prezidentská stráž, podporující bývalého prezidenta Compaorého, zajala prezidenta Kafandoa, premiéra Zidu a několik ministrů. Následujícího dne prohlásila státní instituce za zrušené a vytvořila Národní radu pro demokracii v čele s generálem Gilbertem Diendérém. Zbytek armády se však k puči nepřidal a vyzval pučisty, ať složí zbraně. To se stalo 21. září. Při puči zahynulo 10 lidí a více než 100 bylo raněno.

Dodnes je tento stát jednou z nejchudších zemí na světě. Hlavním problémem je zde neutěšená sociální situace, negramotnost a vysoká inflace.

Geografie

Mapa Burkina Faso

Stát Burkina Faso leží v Západní Africe. Hraničí se státy: Mali, Niger, Benin, Ghana, Pobřeží slonoviny a Togo. Tento vnitrozemský stát z velké části pokrývá rovinatá, místy mírně zvlněná plošina s výškami 250 – 350 metrů nad mořem. Jde o střední a nižší část Hornoguinejské vysočiny, která zde formuje jakoby jednotlivé vyvýšené ostrovy a směrem na západ strmě spadá do příkopového zlomu Falaise de Banfora. Protékají zde tři řeky: Červená, Bílá a Černá Volta (jediný stálý tok). Na jihozápadě najdeme až 750 metrů vysoké pískovcové tabule s nejvyšším vrcholem Ténakourou (749 m n. m.) a na východě Nigerijskou pánev. V oblasti Sahelu převládá tropické suché podnebí, v jižní části země zase vlhké tropy. Půda je rozdělena mezi lesy (50 %), pastviny (22 %), ornou půdu (13 %) a ostatní (15 %).

Burkina Faso má dva hlavní typy krajiny:

• Severní, východní a střední část země je typická mírně zvlněnou krajinu, místy prostoupenou několika kopci.
• Jihozápad Burkiny Faso je tvořen pískovcovým masívem, kde se nachází nejvyšší vrchol státu – Ténakourou.

Průměrná nadmořská výška se pohybuje okolo 400 m n. m. a rozdíl mezi nejvýše a nejníže položeným bodem není víc než 600 m n. m. Burkina Faso tedy leží v relativně rovném terénu bez významných převýšení.

• 

  Vodopády u obce Karfiguela na západě země

• 

  Savana v kraji Gbomblora na východě země

• 

  Satelitní pohled

• 

  Vrcholky na jihozápadě země poblíž Fabédougou.

Podnebí

Burkina Faso má především tropické klima se dvěma rozdílnými sezónami. Deštivé období je charakteristické srážkami v rozmezí 600-900 milimetrů a suché období, během kterého vane saharský suchý vítr harmattan. Deštivé období trvá asi čtyři měsíce a je kratší na severu země.

Burkina Faso má tři hlavní klimatické pásy/zóny:

• Sahelský pás – Oblast suché tropické savany, s nízkými srážkami a vysokými teplotami. Dříve v této oblasti rostlo mnoho stromů, ale dnes ve vyprahlé krajině rostou stromy jen sporadicky. V této oblasti někdy po celá léta neprší, což má za následek různě intenzivní hladomory.
• Súdánsko-sahelský pás – Přechodná zóna mezi oběma hlavními typy je charakteristická především vydatnějšími srážkami.
• Súdánsko-guinejský pás – Tento pás je typický nižšími průměrnými teplotami a deštivějším počasím.

Administrativní rozdělení

Burkina Faso je rozdělena na 13 regionů, 45 provincií a 301 obcí. Existují následující regiony:

• Boucle du Mouhoun
• Cascades
• Centre
• Centre-Est
• Centre-Nord
• Centre-Ouest
• Centre-Sud
• Est
• Hauts-Bassins
• Nord
• Plateau-Central
• Sahel
• Sud-Ouest

Obyvatelstvo

Vesnická pumpa v Burkině Faso

Na území Burkiny Faso trvale žije přes 160 různých etnik. Dominantním etnikem jsou Mossiové (40 %-50 %), kteří odvozují svůj původ od válečníků, kteří na dnešní území přišli v dávné minulosti, dále jsou zde zastoupeni Fulbové (8 %-10 %) či Lobiové (7 %). Asi 50 % z nich vyznává islám, 40 % obyvatel vyznává tradiční africká náboženství a asi 10 % jsou křesťané, hlavně katolíci. I když je zde úředním jazykem francouzština, obyvatelé mluví také arabsky, nebo místními domorodými jazyky jako je more, mande, pularština a fulbština.

Nejvíce obyvatel žije v jižních oblastech Burkiny Faso, což je také způsobeno každoroční migrací statisíců obyvatel z této oblasti do sousední Ghany a Pobřeží slonoviny za sezónními pracemi. V republice je velmi vysoká negramotnost – 82 %. Asi 80 % obyvatel žije na venkově. Pravděpodobná míra dožití je u mužů 51 a u žen 54 let. Populační přírůstek se pohybuje okolo 3,1 % ročně, na jednu ženu zde připadá více než 6 dětí.

Ekonomika

HDP Burkiny Faso se odhaduje na asi 6 miliard dolarů. V této zemi je stále ještě dominantním zdrojem zisků zemědělství, které zůstává páteří ekonomiky Burkiny Faso.

Zemědělství

Obchodnice s oříšky

Na celkové tvorbě HDP se sektor zemědělství v roce 2005 podílelo 34,4 %, zaměstnává však až 84 % obyvatel. Nejdůležitější pěstovanou plodinou z hlediska národního hospodářství je bavlna – Burkina Faso je největším africkým producentem této komodity. V roce 2006 se sklidilo rekordních 0,74 mil tun. Země aktivně prosazuje omezení subvencí ze strany USA a evropských zemí, tyto subvence kritizuje i ve WTO. Ostatní pěstované plodiny: proso, rýže, cukrová třtina, čirok, kukuřice, zelenina – obdělávána je pouze malá část území na jihu země. Burkina Faso má proto problém s dosažením potravinové soběstačnosti. Dobrým vývozním artiklem posledních let se stává mango.

Průmysl

Průmysl se podílí na tvorbě HDP asi 18 %. Nosným odvětvím je těžební průmysl; v posledních dvou letech vláda vydala 370 nových licencí. V roce 2007 má začít těžba ze tří nových dolů (investice kanadských a britských firem) – celková těžba zlata má do tří let růst na 9,4 tun. Dalším těženým kovem je zinek (70 tisíc tun). Výrobní sektor je malý – důležitějšími odvětvími jsou zemědělsko–potravinářský, a textilní. Výrobní podniky v Burkině Faso se potýkají se značnými problémy, zejména díky vysokým cenám ropy a vysokým přepravním nákladům z přístavu v Lomé (Togo) a Tema (Ghana). Také stavební sektor je v posledních letech na vzestupu.

Služby

Na tvorbě HDP se podílí 39,6 %. Burkina Faso má malý finanční sektor (8 větších komerčních bank, 3 pojišťovací ústavy). Turistický potenciál není využíván – větší návštěvnost je registrována v období Festpaco (největší africký filmový festival), národního dne kultury a mezinárodní výstavy řemesel (SIAO).

Infrastruktura

Náměstí spojených národů v Ouagadougou

Doprava

Země má kolem 15 000 km silnic, z toho je zhruba 4800 km asfaltovaných. Železnice vede z města Kaya (přes Ouagadougou a Bobo-Dioulasso) do Abidjanu, avšak krádeže a přepadení jsou zde na denním pořádku. Podél této železnice také leží téměř všechna velká burkinská města. Mezinárodní letiště je v Ouagadougou a Burkina Faso má pravidelné spojení linkou Air France a Brussles Airlines. Místní společnost Air Burkina zajišťuje spojení do některých okolních západoafrických zemí.

Telekomunikace

Telekomunikační síť je velmi řídká – přípojku má zhruba 100 000 účastníků. Naopak rychle roste počet mobilních telefonů, které má kolem 500 000 účastníků. Vláda chce povzbudit rozvoj telekomunikací privatizací státní telekomunikační společnosti ONATEL. 51 % akcií bylo v roce 2006 prodáno Maroc Telecom. V Burkině Faso působí tři operátoři mobilních sítí.

Energetika

Pouze 1 % energetických potřeb obyvatel je kryto elektrickou energií (91 % je kryto tradičními palivy-dřevným uhlím atd.). Vyrábí se asi 400 MW elektrické energie, z toho 76 % v tepelných/generátorových elektrárnách a 24 % v malých vodních elektrárnách. Elektřina je dostupná pouze ve velkých městech (7 % území je elektrifikováno). Monopolním výrobcem a distributorem je státní společnost Sonabel.

Politika

Bývalý premiér Tertius Zongo.

Burkina Faso je prezidentská republika, kde prezident plní funkci jak hlavy státu, tak předsedy vlády. Exekutivní moc je vykonávána vládou. Legislativní moc má jak parlament, tak také vláda. Soudní moc je nezávislá na vládě a parlamentu. Prezidentem byl Blaise Compaoré, předsedou vlády byl Tertious Zongo, zvolený roku 2007. Prezident je volen na 7 let, s neomezeným množstvím následujících mandátů. Předseda vlády je vybírán prezidentem a musí být schválen parlamentem.

Roku 1990 svolala Národní fronta první národní kongres, který ustanovil komisi, jež měla vytvořit ústavu. Ta byla schválena v referendu roku 1991. Následujícího roku byl za prezidenta hladce zvolen Blaise Compaoré díky bojkotu voleb ze strany opozice. Opozice se však aktivně účastnila následných voleb do parlamentu a strana ODP/MT získala většinu křesel v parlamentu.

Současný vládní systém zahrnuje silný prezidentský úřad, předsedu vlády, radu ministrů dohlížející na prezidenta, dvoukomorové národní shromáždění a soudní moc. Legislativa a soudní moc jsou nezávislé, ale stále zůstávají náchylné k vnějším vlivům.

V roce 1995 se v Burkině Faso konaly první pluralitní volby do obecních zastupitelstev. Kromě několika výjimek byly volby shledány bezúhonnými a svobodnými místními organizacemi ochraňujícími lidská práva. Vládnoucí strana ODP/MT získala 1100 křesel z 1700 možných.

V únoru 1996 se vládní ODP/MT sloučila s několika malými opozičními stranami a vytvořila Kongres pro demokracii a pokrok (CDP). Zbylé opoziční strany se připravovaly na další volby, které se konaly roku 1997 a 1998 (parlamentní a prezidentské). Roku 1997 získal CDP v parlamentu 101 z 111 možných křesel. Do r.2014 byl Kongres pro demokracii a pokrok u moci v čele s Blaisem Compaorém. Ten rezignoval po protestech 31. října 2014. / VIZ výše odstavec Současnost.

Přehled hlav státu

Od	Do	Hlava státu
1959-12-11	1966-01-04	Nawalagmba Maurice Yaméogo – prezident; UDV
1966-01-04	1980-11-25	Aboubakar Sangoulé Lamizana – prezident; voj./MNR
1980-11-25	1982-11-07	Saye Zerbo – předseda Vojenského výboru obnovy pro národní rozvoj; voj.
1982-11-08	1982-11-11	Jean-Baptiste Ouédraogo – prozatímní předseda Prozatímního výboru lidové záchrany; voj.
1982-11-11	1982-11-26	Jean-Baptiste Ouédraogo – předseda Prozatímního výboru lidové záchrany; voj.
1982-11-26	1983-08-04	Jean-Baptiste Ouédraogo – hlava státu; voj.
1983-08-04	1987-10-15	Thomas Isidore Noël Sankara – předseda Národní revoluční rady a hlava státu; voj.
1987-10-15	1987-10-31	Blaise Compaoré – předseda Lidové fronty; voj./FP
1987-10-31	1991-12-24	Blaise Campaoré – předseda Lidové fronty a hlava státu; voj./FP
1991-12-24	2014-10-31	Blaise Campaoré – prezident; ODP-MT, CDP
2014-11-01	2014-11-21	Issac Zida – prozatímní hlava státu; voj.
2014-11-21	2015-12-25	Michel Kafando – prozatímní prezident
2015-12-25		Roch Marc Christian Kaboré – prezident; MPP

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Burkina Faso ve Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo Burkina Faso ve Wikislovníku
• Umění v Burkině Faso
• Informace o Burkina Faso, fotogalerie a tipy na výlet – česky
• Radio Impuls: Cestování s Jiřím Kolbabou - 21.12.2008
• Burkina Faso - Amnesty International Report 2011 [online]. Amnesty International [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
• Burkina Faso (2011) [online]. Freedom House [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
• Bertelsmann Stiftung. BTI 2010 — Burkina Faso Country Report [online]. Gütersloh: Bertelsmann Stiftung, 2009 [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
• Bureau of African Affairs. Background Note: Burkina Faso [online]. U.S. Department of State, 2011-07-25 [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
• CIA. The World Factbook - Burkina Faso [online]. Rev. 2011-07-07 [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
• Zastupitelský úřad ČR v Akkře. Souhrnná teritoriální informace: Burkina Faso [online]. Businessinfo.cz, 2008-11-10 [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (česky) 
• DESCHAMPS, Hubert Jules, a kol. Burkina Faso [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 

Autoritní data: AUT: ge128862 | GND: 4088707-8 | LCCN: n84112192 | VIAF: 140653363 | WorldcatID: lccn-n84112192