Přeskočit na obsah

Thomas Sankara

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Thomas Sankara
1. prezident Burkiny Faso
Ve funkci:
4. srpna 1983 – 15. října 1987
PředchůdceJean-Baptiste Ouédraogo
(jako prezident Horní Volty)
NástupceBlaise Compaoré
5. přeseda vlády Horní Volty
Ve funkci:
10. ledna 1983 – 17. května 1983
PrezidentJean-Baptise Ouédraogo
PředchůdceSaye Zerbo
NástupcePost zrušen
Stranická příslušnost
ČlenstvíAfrická strana nezávislosti
Vojenská služba
SlužbaHorní VoltaHorní Volta Horní Volta
Burkina FasoBurkina Faso Burkina Faso
Doba služby1966–1987
HodnostKapitán
Bitvy/válkyVálka o Agacher
Rodné jménoThomas Isidore Noël Sankara
Narození21. prosince 1949
Yako
Francie Francouzská Horní Volta
Úmrtí15. října 1987
Ouagadougou
Burkina FasoBurkina Faso Burkina Faso
Příčina úmrtíAtentát
Místo pohřbeníOuagadougou
ChoťMariam Sankara
Děti2
PříbuzníOdile Sankara (sestra)
Alma materPrytanée militaire de Kadiogo
Profesepolitik, důstojník, státník, voják a ministr
Náboženstvíkatolicismus
OceněníŘád Josého Martího (1984)
PodpisThomas Sankara, podpis
Webová stránkawww.thomassankara.net
CommonsThomas Sankara
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Thomas Isidore Noël Sankara (21. prosince 1949 Yako – 15. října 1987 Ouagadougou) byl burkinafaský voják, marxista a panafrikanistický revolucionář, který byl mezi lety 1983–1987 prezidentem Burkiny Faso. K moci se dostal díky převratu v roce 1983, po čtyřech letech ve funkci se ale stal obětí atentátu během dalšího státního převratu, který vedl Blaise Compaoré.

Sankara bývá někdy nazýván africkým Che Guevarou.[1] Mimo jiné se zasadil o změnu jména své země, když dal postkoloniální název Horní Volta nahradit jménem vycházejícím z africké tradice, Burkina Faso, „země spravedlivých lidí“. Až do své smrti se snažil svou zemi a burkinský národ osvobodit od koloniálního dědictví a orientovat ji marxistickým směrem.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Mládí

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 21. prosince 1949 v tehdejší kolonii Francouzská Horní Volta. Otec měl smíšené etnické kořeny Mossi a Fulba, jeho matka pocházela z etnika Mossi.[2] Vyrůstal ve městě Gaoua, kam byl převelen jeho otec, který sloužil v četnictvu.[3] Thomas Sankara vystudoval základní školu a lyceum ve městě Bobo-Dioulasso.[3] V rodině byl vychováván jako katolík, přičemž místní kněz doporučoval rodině, aby Thomas přestoupil na kněžský seminář. Ten to ovšem odmítl a raději nastoupil do armády, která se těšila popularitě kvůli svržení nepopulárního prezidenta Maurice Yaméoga, prvního představitele nové Republiky Horní Volta. Armáda byla prezentována jako nacionální síla, která v zájmu občanů bude dohlížet na zkorumpované politiky. V sedmnácti letech začal studovat na vojenské akademii v Ouagadougou, kde získal stipendium.[3]

Armádní kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Na vojenské akademii v té době učil také civilní učitel sociálních věd Adama Touré. Ten měl za sebou vlastní historiii studentského aktivismu, když na začátku šedesátých let vstoupil do komunistické Africké strany nezávislosti působící ve Francouzské Západní Africe. Touré si vybral skupinu nadaných studentů, včetně Sankary, se kterými vytvořil mimoškolní diskusní skupinu. V ní diskutovali o kolonialismu, neoimperialismu, socialismu, komunismu, o revolucích v Rusku a v Číně a o národněosvobozeneckých hnutích v Africe.[3] Vedle studia revolucí se Sankara věnoval také hudbě. Hrál na kytaru ve skupině Tout-à-Coup Jazz.[4]

V roce 1970, ve dvaceti letech, byl převelen na vojenskou akademii pro budoucí důstojníky v Antsirabe na Madagaskaru. Zde úspěšně absolvoval v ročníku 1973. Zaměření studia bylo širší než jen na obor vojenské vědy. Studenti mohli zvolit také další vedlejší obory. Sankara takto vystudoval zemědělskou vědu.[3] Na akdemii na Madagaskaru byl dále ovlivněn francouzskými levicovými profesory. Ti ho dovedli k myšlenkám Samira Amina, který hlásal národní soběstačnost a vymanění se z kapitalistického světového řádu. Vedle marxismem (četl díla Karla Marxe a Vladimira Iljiče Lenina)[5] byl Sankara ovlivněn i maoismem. K tomu ale čerpal postoj k chudým také z Bible a Koránu.[6] Během svého studia v Antsirabe byl svědkem několika demonstrací a povstání proti prezidentovi Philibertu Tsirananovi.

Po svém návratu do Horní Volty bojoval v pohraniční válce s Mali. V roce 1976 se stal instruktorem v armádním výcvikovém centru ve městě Pô.

Poté, co se v roce 1980 stal prezidentem země plukovník Saye Zerbo, skupina mladých důstojníků, včetně Sankary, založila tajnou politickou Revoluční armádní organizaci (ROC). K té se později přidal i Blaise Compaoré.[7][8]

Politická kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Na podzim 1981 byl jmenován ministrem pro informace ve vojenské vládě plukovníka Saye Zerba.[3] Sankara oproti svým předchůdcům necenzuroval média, což vedlo ke zveřejnění řady armádních a politických skandálů.[9][3] Dne 21. dubna 1982 na svou funkci rezignoval se slovy „běda tomu, kdo utlačuje lid!“ (“Malheur à ceux qui bâillonnent le peuple!”), jelikož se domníval, že se vláda obrací proti zájmům lidu.[3]

V roce 1982 proběhl další puč a prezidentem se stal major Jean-Baptiste Ouédraogo, který ze Sankary v lednu 1983 udělal premiéra. Sankara se snažil prosadit progresivní reformu, což se mu ale stalo osudným a 17. května 1983 byl z funkce odvolán. Následně byl zatčen a uvězněn.[10]

Prezidentství

[editovat | editovat zdroj]

Sankarova důstojnická klika, v čele s Blaisem Compaoré, v srpnu 1983 provedla další puč. Po jeho úspěchu byl Sankarovi nabídnut prezidentský post a ten ho ve svých třiceti třech letech přijal. Převrat byl podpořen Kaddáfího Libyí. Sankara sám sebe v této době považoval za revolucionáře a inspiraci ve vedení země čerpal od Che Guevary, Fidela Castra a Jerryho Rawlingse.[11] Svou vládu propagoval jako „lidovou a demokratickou revoluci“ a za hlavní ideologii označoval antiimperialismus (zaměřený hlavně proti Francii).[12] Veřejně odsuzoval korupci a učinil kroky k zastavení odlesňování země.[13] k srpnu 1984, na výročí prvního roku své vlády, přejmenoval zemi z Horní Volta na Burkina Faso, což v mossijštině znamená „země čestných lidí“. Současně byla přijata nová státní vlajka a hymna.[14]

Během své vlády zavedl orgán Revoluční rady, ve kterém byli řadoví zástupci armády a civilního obyvatelstva. Rozhodnutí byla přijímána kolektivně v tajné volbě.[3] V soudnictví zřízil Lidový revoluční tribunál, který měl původně soudit představitele předchozích vlád, a to za účasti lidu. Procesy byly kritizovány jako politické, nicméně odsouzení často dostávali jen nízké tresty.[15] Postupně kritizované tribunály začaly soudit i osoby obviněné z kontrarevoluce nebo tzv. „líné pracující“, kteří se nechtěli podílet na obnově země; ti byli odsuzování k nucené práci.[16] Vedle toho zřídil také Výbory na obranu revoluce, které sloužily jako místní ozbrojené buňky na pracovištích a jako jakási protiváha armády. V tomto orgánu se inspiroval u Fidela Castra.[17]

Veřejné služby

[editovat | editovat zdroj]

Sankarovými prvními prioritami po nástupu do úřadu bylo zajistit výživu, bydlení a lékařskou péči chudým obyvatelům země. Zahájil masový očkovací program zaměřený na vymýcení dětské obrny, meningitidy a spalniček. V letech 1983 až 1985 byly očkovány dva miliony lidí, což výrazně zlepšilo výsledky v oblasti veřejného zdraví.[18] Před jeho prezidentstvím byla kojenecká úmrtnost v zemi přibližně 20,8 %. Během jeho působení v úřadu klesla na 14,5 %.[19] Jeho administrativa byla také první africkou vládou, která veřejně uznala epidemii AIDS jako zásadní hrozbu pro Afriku.[20] Kromě zdravotnictví se Sankara zaměřoval na rozsáhlé projekty v oblasti bydlení a infrastruktury. Založil cihelny, aby pomohl stavět domy a zmenšit městské slumy. Tato iniciativa poskytovala dostupné bydlení a vytvářela pracovní místa, čímž přispívala k ekonomické stabilitě.[21]

Sankara také podporoval vzdělávání, aby snížil 90% negramotnost v zemi. Jeho administrativa zavedla úspěšné vzdělávací programy, které vedly k významnému zlepšení gramotnosti.[22]

Hospodářství: Obchod, průmysl a zemědělství

[editovat | editovat zdroj]

Pokud jde o obchodní politiku, Sankara upřednostňoval autarkii, zakázal dovoz řady zboží a podporoval industrializaci s cílem zvýšení domácí produkce. Jedním z příkladů byla bavlna, kde se rychle začaly používat výhradně látky vyráběné v tuzemsku. Tento přístup přijal i v souvislosti s potravinářskými plodinami a vyzýval občany, aby konzumovali lokálně pěstované potraviny namísto rýže nebo obilí dovážených z Evropy.[23]

V Sankarově pětiletém plánu bylo přibližně 71 % plánovaných investic pro produktivní sektory vyčleněno na zemědělství (90 % obyvatel v té době pracovalo v zemědělství), chov hospodářských zvířat, rybolov, divokou zvěř a lesy. Za tři roky bylo díky dobrovolnickým projektům zavlažováno o 25 % více půdy. V údolí Sourou byla během několika měsíců postavena přehrada téměř výhradně dobrovolnickou prací. Spotřeba hnojiv se zvýšila o 56 %. Pro rozsáhlé kooperativní projekty byly zakoupeny a dovezeny stovky traktorů.[3]

V srpnu 1984 byla veškerá půda znárodněna. Předtím o tom, kdo může hospodařit, rozhodovali místní náčelníci. V některých oblastech začalo vznikat soukromé vlastnictví půdy. Celková produkce obilovin se mezi lety 1983 a 1986 zvýšila o 75 %.[3] Během čtyř let analytici OSN prohlásili burkinské zemědělství za dostatečně produktivní, aby bylo „potravinově soběstačné“.[24]

V boji proti odlesňování zahájil program, v rámci kterého zásobil 7 000 vesnic sazenicemi a zorganizoval výsadbu několika milionů stromů. Toto úsilí o zalesňování si kladlo za cíl nejen obnovit životní prostředí, ale také vytvořit udržitelné zemědělské postupy. Jeho administrativa propojila všechny regiony země rozsáhlým programem výstavby silnic a železnic. Národní společnosti položily přes 700 km železnic, což usnadnilo těžbu manganu, a to bez jakékoli zahraniční pomoci. Tyto iniciativy demonstrovaly jeho přesvědčení, že africké země mohou dosáhnout prosperity bez zahraniční pomoci.[25]

Ženská práva

[editovat | editovat zdroj]

Sankara se rozsáhle zasazoval o práva žen a prohlásil: „Bez osvobození žen neexistuje žádná skutečná sociální revoluce.“[26] Zlepšení postavení žen v burkinské společnosti bylo jedním ze Sankarových explicitních cílů a proto jeho vláda zahrnovala velký počet žen, což bylo v té době v západní Africe bezprecedentní. Jeho vláda zakázala ženskou obřízku, nucené sňatky a polygamii, jmenovala ženy do vysokých vládních pozic a povzbuzovala je k práci mimo domov a ke studiu i v případě těhotenství. Sankara propagoval antikoncepci a v roce 1986 byla zrušena veškerá omezení týkající se antikoncepce. Zřídil také Ministerstvo pro rozvoj rodiny a Unii burkinských žen.[3][19]

Válka o Agacher

[editovat | editovat zdroj]

V prosinci 1985 proběhla s Mali krátká válka o Agacher. O sporné pohraniční území země válčily již v roce 1974. Sankara měl spory s novým prezidentem Mali Moussou Traoré, který zbavil moci levicového prezidenta Modiba Keïtu. Oba prezidenti se přesto v roce 1983 dohodli, že spor má vyřešit Mezinárodní soudní dvůr.[27] Ovšem v roce 1985 začal konflikt mezi zeměmi znovu eskalovat. Představitelé Mali veřejně kritizovali Sankarovu vládu a ten zase vyzýval lid v Mali k provedení revoluce.[19] V prosinci 1985 burkinský statistický úřad prováděl sčítání lidu. Navštívil také občany v oblasti Agacher, kde dle interpretace Mali nutil místní k identifikaci se k Burkině Fasu. Sankarova vláda toto obvinění odmítla.[28] Dne 25. prosince 1985 armáda Mali zaútočila na Agacher a město Bobo-Dioulasso. Místní burkinské jednotky se rozdělily do menších skupin a vedly partyzánskou válku proti jednotkám Mali.[29][30] Dne 30. prosince 1985 země přijaly příměří, které prosazovalo mezinárodní společenství západní Afriky. V lednu 1987 byl uzavřen mír.[27]

Smrt

[editovat | editovat zdroj]

Dne 15. října 1987 byl Sankara a dvanáct dalších politiků zabit při státním převratu, který zorganizoval jeho bývalý kolega Blaise Compaoré. Compaoré při vysvětlování svého svržení uvedl, že Sankara ohrozil zahraniční vztahy s bývalou koloniální mocností Francií a sousedním Pobřežím slonoviny, a obvinil svého bývalého soudruha ze spiknutí s cílem zavraždit jeho odpůrce.[31]

Podle svědka atentátu vrazi cílili na Sankaru, kterého popravili jako prvního. Poté stříleli na účastníky schůze a zabili dalších dvanáct lidí. Sankarovo tělo bylo prostřeleno kulkami v zádech a byl rychle pohřben v neoznačeném hrobě,[32] zatímco jeho vdova Mariam a dvě děti uprchly ze země.[33] Podle některých tvrzení převrat zorganizoval liberijský politik Charles Taylor, který krátce předtím uprchl z amerického vězení do Libye.[34] Od počátku se spekulovalo také o zapojení Francie, přičemž ta dlouho odmítala zpřístupnit utajené dokumenty z této doby. Levicoví poslanci také žádali zahájit vyšetřování, ke kterému ale nedošlo.[35][36][37] Oficiálně Francie popřela své zapojení.[38]

Compaoré okamžitě zrušil znárodnění, zrušil téměř veškerá Sankarova opatření, znovu se připojil k Mezinárodnímu měnovému fondu a Světové bance, aby přinesl „zoufale potřebné“ finanční prostředky na obnovu „rozbité“ ekonomiky, a nakonec odmítl většinu Sankarova odkazu. Compaorého diktatura zůstala u moci 27  let, dokud nebyla v roce 2014 svržena lidovými protesty.[39]

Exhumace ostatků, o nichž se předpokládá, že jsou Sankarovými ostatky, začala v Den osvobození Afriky, 25. května 2015. Povolení k exhumaci bylo za vlády jeho nástupce Blaise Compaorého opakovaně zamítnuto.[40]

V dubnu 2021, 34 let po Sankarově atentátu, byl bývalý prezident Compaoré a třináct dalších osob obžalován ze spoluúčasti na Sankarově vraždě a dalších zločinech souvisejících s převratem. Dne 6. dubna 2022 byli Compaoré a dva další obvinění shledáni vinnými a v nepřítomnosti odsouzeni k doživotnímu vězení. Osm dalších bylo odsouzeno k trestům odnětí svobody v délce od 3 do 20 let. Tři byli shledáni nevinnými.[41]

Vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Thomas Sankara na francouzské Wikipedii a Thomas Sankara na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Thomas Sankara, ‘Africa’s Che Guevara’, reburied in Burkina Faso. France 24 [online]. 2023-02-23 [cit. 2026-01-08]. Dostupné online. (anglicky)
  2. ↑ AKYEAMPONG, Emmanuel Kwaku; JR, Professor Henry Louis Gates. Dictionary of African Biography. [s.l.]: OUP USA 3382 s. Dostupné online. ISBN 978-0-19-538207-5. (anglicky)
  3. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 HARSCH, Ernest. Thomas Sankara: An African Revolutionary. [s.l.]: Ohio University Press 100 s. Dostupné online. ISBN 978-0-8214-4507-5. (anglicky)
  4. ↑ MOLANO, Eduardo. Jazz, rivalry and revolution: Burkina Faso recalls spirit of Sankara. The Guardian. 2015-09-27. Dostupné online [cit. 2026-01-08]. ISSN 0261-3077. (anglicky)
  5. ↑ SANKARA, Thomas. Thomas Sankara Speaks: The Burkina Faso Revolution, 1983-1987. [s.l.]: Pathfinder Press 502 s. Dostupné online. ISBN 978-0-87348-986-7. (anglicky)
  6. ↑ MAYER, Adam. Military Marxism: Africa's Contribution to Revolutionary Theory, 1957–2023. [s.l.]: Bloomsbury Publishing PLC 339 s. Dostupné online. ISBN 978-1-6669-2577-7. (anglicky)
  7. ↑ https://www.newtimes.co.rw/section/read/78993
  8. ↑ KASUKA, Bridgette. Prominent African Leaders Since Independence. [s.l.]: Bankole Kamara Taylor 558 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4700-4358-2. (anglicky)
  9. ↑ BRITTAIN, Victoria. Introduction to Sankara & Burkina Faso. Review of African Political Economy. 1985-04-01, roč. 12, s. 39. Dostupné online [cit. 2026-01-08]. ISSN 0305-6244. doi:10.1080/03056248508703613. (anglicky)
  10. ↑ SKINNER, Elliott P. Sankara and the Burkinabé Revolution: Charisma and Power, Local and External Dimensions. The Journal of Modern African Studies. 1988-09, roč. 26, čís. 3, s. 437–455. Dostupné online [cit. 2026-01-08]. ISSN 1469-7777. doi:10.1017/S0022278X0001171X. (anglicky)
  11. ↑ https://africa.sis.gov.eg/english/figures/politics/thomas-sankara/
  12. ↑ JAFFRÉ, Bruno. The Political Orientation Speech Thomas Sankara, - My Blog [online]. 2015-04-23 [cit. 2026-01-08]. Dostupné online. (anglicky)
  13. ↑ Can the ‘Great Green Wall’ carry out Sankara’s ecological, pan-African dream?. France 24 [online]. 2021-01-17 [cit. 2026-01-08]. Dostupné online. (anglicky)
  14. ↑ Le 4 août 1984, Thomas Sankara rebaptisait la Haute-Volta en Burkina Faso [online]. 2021-08-04 [cit. 2026-01-08]. Dostupné online. (francouzsky)
  15. ↑ CIMENT, James; HILL, Kenneth. Encyclopedia of Conflicts since World War II. [s.l.]: Routledge 1422 s. Dostupné online. ISBN 978-1-136-59614-8. (anglicky)
  16. ↑ US DEPARTMENT OF STATE. Country Report on Human Rights Practices for 1986. www.ecoi.net [online]. 1987-02 [cit. 2026-01-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-02-02. (anglicky)
  17. ↑ Establishing Revolutionary Vigilance in Cuba. www.marxists.org [online]. [cit. 2026-01-08]. Dostupné online.
  18. ↑ Vaccination commando: Burkina Faso. Salubritas. 1985, roč. 8, čís. 4, s. 1. PMID: 12340574. Dostupné online [cit. 2026-01-08]. ISSN 0191-5789. PMID 12340574.
  19. 1 2 3 MURREY, Amber. a Certain Amount of Madness: The Life, Politics and Legacies of Thomas Sankara. [s.l.]: Pluto Books 475 s. Dostupné online. ISBN 978-1-78680-225-5. (anglicky)
  20. ↑ FALOLA, Toyin; HEATON, Matthew M. HIV/AIDS, Illness, and African Well-being. [s.l.]: University Rochester Press 440 s. Dostupné online. ISBN 978-1-58046-240-2. (anglicky)
  21. ↑ Africa`s Che Guevara and Burkina Faso [online]. 2020-01-09 [cit. 2026-01-08]. Dostupné online. (anglicky)
  22. ↑ California Newsreel - THOMAS SANKARA: THE UPRIGHT MAN. newsreel.org [online]. [cit. 2026-01-08]. Dostupné online.
  23. ↑ ABIDDE, Sabella Ogbobode. Thomas Sankara and Jerry Rawlings: Intellectuals, Populists, Revolutionaries, and Pan-Africanists. Příprava vydání Sabella Ogbobode Abidde, Felix Kumah-Abiwu. Cham: Springer International Publishing Dostupné online. ISBN 978-3-031-31427-8. doi:10.1007/978-3-031-31427-8_6. S. 89–103. (anglicky) DOI: 10.1007/978-3-031-31427-8_6.
  24. ↑ Thomas Sankara, l’écologiste. www.lemonde.fr. 2020-01-03. Dostupné online [cit. 2026-01-08]. (francouzsky)
  25. ↑ MURREY, Amber. Thomas Sankara and a Political Economy of Happiness. Příprava vydání Samuel Ojo Oloruntoba, Toyin Falola. Cham: Springer International Publishing Dostupné online. ISBN 978-3-030-38922-2. doi:10.1007/978-3-030-38922-2_10. S. 193–208. (anglicky) DOI: 10.1007/978-3-030-38922-2_10.
  26. ↑ Thomas Sankara:"There is no true social revolution | New Internationalist. newint.org [online]. 2005-01-01 [cit. 2026-01-08]. Dostupné online. (anglicky)
  27. 1 2 IMPERATO, Pascal James. Mali: a Search for Direction. [s.l.]: Routledge 163 s. Dostupné online. ISBN 978-0-429-71810-6. (anglicky)
  28. ↑ Quarterly Economic Review of Togo, Niger, Benin, Burkina. [s.l.]: EIU 328 s. Dostupné online. (anglicky)
  29. ↑ AfricAsia: Africa, Arab World, Asia, Latin America. [s.l.]: Société d'éditions Afrique, Asie, Amérique latine 942 s. Dostupné online. (anglicky)
  30. ↑ Il y a trente ans éclatait la « guerre de Noël » entre le Mali et le Burkina Faso. JeuneAfrique.com [online]. [cit. 2026-01-08]. Dostupné online. (francouzsky)
  31. ↑ https://www.reuters.com/article/economy/burkina-faso-salutes-quotafricas-chequot-thomas-sankara-idUSL17577712/
  32. ↑ Apparent remains of Burkina Faso's ex-leader Sankara ‘riddled with bullets’, says lawyer. France 24 [online]. 2015-10-13 [cit. 2026-01-08]. Dostupné online. (anglicky)
  33. ↑ FIELDHOUSE, Jennifer. Canadian Council on International Law - Sankara v. Burkina Faso. www.ccil-ccdi.ca [online]. [cit. 2026-01-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-09-30.
  34. ↑ REPORTER, Staff. US freed Taylor to overthrow Doe, Liberia’s TRC hears [online]. 2008-08-27 [cit. 2026-01-08]. Dostupné online. (anglicky)
  35. ↑ GUEDES, Giovana. Thomas Sankara’s legacy lives on in Burkina Faso 38 years after his death - Brasil de Fato [online]. 2025-10-16 [cit. 2026-01-08]. Dostupné online. (anglicky)
  36. ↑ Burkina Faso 'wants France to release Sankara archives'. BBC News. 2016-10-13. Dostupné online [cit. 2026-01-08]. (anglicky)
  37. ↑ SANKARA, Réseau Justice pour. The Thomas Sankara affair, Questioned by a Member of Parliament about the delivery of the archives, the French government responded with a State lie. CADTM [online]. 2023-12-19 [cit. 2026-01-08]. Dostupné online. (anglicky)
  38. ↑ They Never Killed Thomas Sankara. jacobin.com [online]. [cit. 2026-01-08]. Dostupné online. (anglicky)
  39. ↑ People in Burkina Faso are taking to the streets to protest their 'president for life'. The World from PRX [online]. 2014-10-29 [cit. 2026-01-08]. Dostupné online. (anglicky)
  40. ↑ Thomas Sankara remains: Burkina Faso begins exhumation. BBC News. 2015-05-25. Dostupné online [cit. 2026-01-08]. (anglicky)
  41. ↑ https://www.reuters.com/world/africa/burkina-fasos-former-president-compaore-sentenced-life-prison-over-sankara-2022-04-06/
  42. ↑ Story Map Tour. www.arcgis.com [online]. [cit. 2020-05-01]. Dostupné online.
  43. ↑ 1984: Granma Archives Index - LANIC. lanic.utexas.edu [online]. [cit. 2020-06-23]. Dostupné online.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Prezident Burkiny Faso
Předchůdce:
Jean-Baptiste Ouédraogo		 1983 – 1987
Thomas Sankara		 Nástupce:
Blaise Compaoré
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Thomas_Sankara&oldid=25573331“