Přeskočit na obsah

Albín Bráf

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
prof. JUDr. Albín Bráf
Albín Bráf roku 1911
Albín Bráf roku 1911
19. ministr orby Rakouska-Uherska
Ve funkci:
15. listopadu 1908 – 1. října 1909
PanovníkFrantišek Josef I.
Předseda vládyRichard von Bienerth-Schmerling
PředchůdceAlfred Ebenhoch
NástupceJosef von Pop
23. ministr orby Rakouska-Uherska
Ve funkci:
19. listopadu 1911 – 1. července 1912
PanovníkFrantišek Josef I.
Předseda vládyKarl von Stürgkh
PředchůdceWacław Zaleski
NástupceFranz von Zenker
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1883 – 1895
PanovníkFrantišek Josef I.
Doživotní člen Panské sněmovny
rakouské Říšské rady
Ve funkci:
16. srpna 1905 – 1912
PanovníkFrantišek Josef I.
Děkan Právnické fakulty UK
Ve funkci:
1893 – 1894
PředchůdceMatouš Talíř
NástupceJan Jaromír Hanel
Ve funkci:
1902 – 1903
PředchůdceKamil Henner
NástupceLeopold Heyrovský
Stranická příslušnost
Členstvístaročeši
Narození27. února 1851
Třebíč
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí1. července 1912 (ve věku 61 let)
Roztoky u Prahy
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
Národnostčeská
ChoťLibuše Bráfová
DětiVáclav Bráf (syn)
Alma materPrávnická fakulta Univerzity Karlovy
Profeseprávník, pedagog, spisovatel, ekonom, politik, učitel, novinář a vysokoškolský učitel
CommonsAlbín Bráf
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Albín Bráf (27. února 1851 Třebíč[1][2] – 1. července 1912 Roztoky u Prahy) byl český právník, vysokoškolský profesor, národohospodář, politik a novinář.

Život a činnost

[editovat | editovat zdroj]

Jeho otec Antonín[3] byl hospodářským úředníkem na třebíčském a nebílovském valdštejnském panství, matka Marie pocházela z měšťanské rodiny Trávníčků, třebíčských barvířů sukna.[4]

Ve svých deseti letech byl poslán do Prahy studovat na Akademické gymnázium, kde prefekt Václav Kliment Klicpera již zavedl český vyučovací jazyk. Po úspěšném absolvování gymnázia vstoupil v roce 1869 na právnickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Rodina se po otcově smrti ocitla v tíživých materiálních podmínkách, proto se Albín Bráf musel sám při studiu živit doučováním. Studoval velmi úspěšně a závěrečnou rigororózní zkoušku, jejíž hlavní obsah tvořilo národní hospodářství a finanční věda, složil jednomyslně s vyznamenáním v roce 1874.[5]

11. listopadu 1874 založil při Všehrdu národohospodářský odbor,[6] jehož se stal předsedou[5] a začal pracovat jako praktikant u trestního soudu. Díky prof. Eberhardu Jonákovi, ale i z materiálních důvodů připravoval ke zkouškám příslušníky několika hraběcích rodin. Styk s konzervativní českou aristokracií ovlivnil i jeho politické postoje. Jeho touha po učitelské dráze se v krátké době, a to ještě v roce 1874 splnila. Stal se totiž profesorem národního hospodářství a obchodní statistiky na Českoslovanské akademii obchodní v Resslově ulici v Praze. Roku 1877 byl na základě habilitační práce a vysoce hodnocené přednášky na téma „O vývoji svobody hospodářské“ jmenován soukromým docentem národního hospodářství na pražské České technice. Byly mu svěřeny již honorované přednášky o zákonech stavebních a železničních. V roce 1879 po smrti prof. Eberharda Jonáka, byl Bráf schválen suplentem národního hospodářství a statistiky na České technice, současně s vyučováním na obchodní akademii, která pro něj byla hlavním hmotným zabezpečením a přípravou pro vysokoškolskou profesuru.[7] Na základě své práce „Studie o severočeských dělnických poměrech“ (1881) byl v lednu roku 1882 jmenován mimořádným profesorem národního hospodářství na právnické fakultě Karlovy-Ferdinandovy univerzity, v roce 1885 byl ve své funkci definitivně potvrzen a v roce 1890 byl jmenován řádným profesorem politické ekonomie. Stal se tak prvním českým profesorem ekonomie na obnovené české univerzitě Karlově-Ferdinandově v Praze a přednášel tam jako první v češtině.[8] Podílel se významnou měrou na vytvoření českého národohospodářského názvosloví[9] a je považován za zakladatele české národohospodářské školy. Sám sice nevytvořil své vlastní ekonomické teorie, ale byl prvním velikým praktikem ekonomie u nás. Vytvořil program Dovršení národního obrození, který byl charakterizován jako cesta od rovnocennosti k rovnomocnosti, což znamenalo vyrovnání se na poli ekonomiky s úspěchy v oblasti kulturní, jazykové a politické.

Politicky zakotvil u staročechů, pod ochranou svého tchána Františka Ladislava Riegra. Nebyl zdaleka tak konzervativní jako jeho strana, patřil již k jiné generaci, což se projevilo například při poradách českých a německých politiků o česko-německém vyrovnání. Chápal ekonomické souvislosti v plné šíři a všímal si zároveň sociálního postavení dělnictva. Postupně se stal nejvýznamnějším představitelem strany staročeské, což vedlo k tomu, že se stal předmětem četných útoků zejména ze strany mladočechů.[10]

Byl poslancem českého sněmu (1883–1895), členem zemského výboru a roku 1905 byl jmenován doživotním členem panské sněmovny, kde patřil ke konzervativní pravici. V únoru roku 1909 byl jmenován ministrem zemědělství (tehdy orby) Rakousko-Uherské říše v Bienerthově vládě, kde mimo jiné sledoval výhody pro české hospodářství. Avšak již v listopadu téhož roku podal demisi na protest proti omezování českého vyučovacího jazyka v alpských zemích a vrátil se jako ministr na odpočinku a čestný profesor české univerzity k pedagogické činnosti. Pod velkým nátlakem shora přijal Bráf v listopadu 1911 opět funkci ministra orby, tentokráte již ve Stürgkhově vládě.[11] Stál při založení Zemské banky, v roce 1890 České akademie věd a umění, při níž založil Národohospodářský ústav, dále se zasloužil o zřízení třebíčské obchodní akademie. V resortu školství působil jako inspektor rakouského obchodního školství (od roku 1900). V roce 1903 vypracoval učební osnovy obchodního školství v podstatě platné až do roku 1948.[4][12]

Svou jedinečnou roli sehrál po roce 1896 v sociálně-demokratické Dělnické akademii, kde přednášel spolu s Masarykem a Kaizlem. V roce 1905 byl autorem národohospodářské části programu své strany a právě tato část je dodnes hodnocena z celého programu, co do kvality a velkorysosti, nejvýše.

Jeho aktivity byly velmi široké a dokázal vychovat řadu zdatných následovníků. Byl spoluzakladatelem družstevní záložny Důvěra, a až do své smrti působil jako její starosta.[13] Když 1. července 1912 jednašedesátiletý Bráf zemřel, jeho ekonomický národní program měl již řadu odborných zástupců. Pohřeb se konal 4. července 1912 na Vyšehradě za účasti představitelů císařského dvora, za široké účasti představitelů státního, hospodářského, vědeckého i literárního života.[11] Je pohřben v Praze na vyšehradském hřbitově,[14][15] ve 14.oddělení, hrob číslo 10.[16]

Soukromý život

[editovat | editovat zdroj]

Oženil se v Praze v kostele u sv. Štěpána 13. února 1888 s Libuší Riegerovou, dcerou Františka Ladislava Riegra.[17][18] Měli jediné dítě – syna Václava (narozen 6. listopadu 1888), který nastoupil na právnickou fakultu, aby pokračoval v otcově profesi. Václav Bráf zemřel 25. května 1908 ve věku 19 let v pruském Görbersdorfu.[19][20]

Na rodném domě Albína Bráfa je umístěna pamětní deska (odhalena 18. září 1927, odhalení se účastnil třebíčský rodák a ředitel obchodní akademie v Brně Jan Strnad[21]), v Třebíči nese jeho jméno obchodní akademie a jedna z hlavních ulic.[2]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Většinu svých prací publikoval v časopisech (zejm. Athenaeum, Českomoravský národní hospodář, Osvěta, Právník, Schiften des Vereines für Sozialpolitik) a sbornících (např. Sborník věd právních a státních).[22] Hlavní jeho spisy byly vydány posmrtně v souborech Albín Bráf. Život a dílo (5 svazků, 1922–24), který obsahuje cenné Paměti a podrobnou autorovu biografii Josefa Grubera.

Bibliografie

[editovat | editovat zdroj]
Albín Bráf (kreslil Jan Vilímek 1886, z archivu ÚČL AV ČR)
  • Finanční věda. Praha, 1900
  • Albín Bráf – Politické vědy v Čechách na sklonku věku osmnáctého a v první polovici devatenáctého. Nakladatelství Česká Akademie, Praha, 1906.
  • Spisy Dra. Albína Bráfa. Díl prvý, svazek I. Vydali Gruber, J. a Horáček C., Praha, 1913
  • Spisy Dra. Albína Bráfa. Díl prvý, svazek II. Vydali Gruber, J. a Horáček C., Praha, 1914
  • Spisy Dra. Albína Bráfa. Díl prvý, svazek III. Vydali Gruber, J. a Horáček C., Praha, 1915
  • Albín Bráf – Život a dílo. Díl první: Paměti. Vydal Gruber, J., Praha, 1922
  • Albín Bráf – Život a dílo. Díl druhý: Výbor statí z nauky národohospodářské. Vydal Gruber, J., Praha, 1923
  • Albín Bráf – Život a dílo. Díl třetí: Výbor statí z hosp. a soc. politiky. Vydal Gruber, J., Praha, 1923
  • Albín Bráf – Život a dílo. Díl čtvrtý: Rozličné stati. Vydal Gruber, J., Praha, 1923
  • Albín Bráf – Život a dílo. Díl pátý: Výbor statí z politiky a samosprávy. Vydal Gruber, J., Praha, 1924
  • Břímě, které se dá zmenšit, Praha, 1893
  • O dělnické otázce…, Praha, 1893
  • O nápravě měny, Praha, 1892
  • Samospráva (Česká politika, hlavy 2. část 4.), Praha, 1907
  • Studien über Nordböhmische Arbeiterverhältnisse, Praha, 1881

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ a b LUŇÁČEK, E. Peněžnictví [online]. [cit. 2019-03-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-02-26. 
  3. ↑ LUŇÁČEK, E. Peněžnictví [online]. xkrcal5 [cit. 2019-01-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-02-26. 
  4. ↑ a b Zpravodaj města Třebíče, 2/1982, str. 37
  5. ↑ a b ŠMEJKAL, Miroslav, a kol. Významní čeští národohospodáři. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1993. 140 s. ISBN 80-7079-195-0. S. 9. 
  6. ↑ HOLMAN, Robert, a kol. Dějiny ekonomického myšlení. Praha: C.H. Beck, 2005. 539 s. ISBN 80-7179-380-9. S. 500. 
  7. ↑ ŠMEJKAL, Miroslav, a kol. Významní čeští národohospodáři. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1993. 140 s. ISBN 80-7079-195-0. S. 10. 
  8. ↑ ŠMEJKAL, Miroslav, a kol. Významní čeští národohospodáři. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1993. 140 s. ISBN 80-7079-195-0. S. 11. 
  9. ↑ Srov. např. příspěvek k ustálení pojmů měna, číslo, kurz, hodnota v časopise Právník, 1877, str. 209
  10. ↑ ŠMEJKAL, Miroslav, a kol. Významní čeští národohospodáři. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1993. 140 s. ISBN 80-7079-195-0. S. 12. 
  11. ↑ a b ŠMEJKAL, Miroslav, a kol. Významní čeští národohospodáři. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1993. 140 s. ISBN 80-7079-195-0. S. 13. 
  12. ↑ Regionální osobnosti. 1. vyd. Třebíč: Okresní knihovna, 1995. 68 s. ISBN 80-85062-01-1. S. 4. 
  13. ↑ Úmrtní oznámení Albína Bráfa. Národní listy. 3. července 1912, čís. 184. 
  14. ↑ hrob Albína Bráfa na vyšehradském hřbitově v Praze. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2019-03-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-03-23. 
  15. ↑ NECHVÁTAL, Bořivoj. Průvodce vyšehradským hřbitovem. Praha: Správa národní kulturní památky Vyšehrad, 1981. 77 s. S. 28. 
  16. ↑ KOVAŘÍK, Petr. Klíč k pražským hřbitovům. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2001. 369 s. ISBN 80-7106-486-6. S. 61. 
  17. ↑ Pobytová přihláška pražského magistrátu
  18. ↑ Matrika PMS O5, sn. 313 [online]. AHMP [cit. 2024-05-15]. Dostupné online. 
  19. ↑ Matrika VO N24, sn. 82 [online]. AHMP [cit. 2024-05-15]. Dostupné online. 
  20. ↑ Úmrtní oznámení Václava Bráfa. Národní politika. 1908-05-27, roč. 26, čís. 146, s. 28. Dostupné online. 
  21. ↑ Jiné události týkající se školy. Roční zpráva české vyšší obchodní školy v Brně za školní rok. 1928, roč. 1928, čís. 33, s. 17. 
  22. ↑ Zejda et al., l. c., str. 18.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta … et al.). 4. vyd. Praha: Libri, 1999. 571 s. ISBN 80-85983-94-X. S. 47. 
  • KOSATÍK, Pavel. Čeští demokraté : 50 nejvýznamnějších osobností veřejného života. Praha: Mladá fronta, 2010. 280 s. ISBN 978-80-204-2307-8. 
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 69. 
  • ŠIMEK, Robert. Albín Bráf: co je české, to je hezké. Profit. Duben 2012, roč. 23, čís. 15, s. 52–55. 
  • ŠMEJKAL, Miroslav. In: Významní čeští národohospodáři. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1993. ISBN 80-7079-195-0.
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 131. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 7. sešit : Bra–Brum. Praha: Libri, 2007. 110–224 s. ISBN 978-80-7277-248-3. S. 120–122. 
  • ZEJDA, R., HEDBÁVNÝ, M., JINDRA, P., BENDA, P., RICHTER, K. Osobnosti Třebíčska. 1. vyd. Třebíč : Akcent, 2000. ISBN 80-7268-104-4. 231 s.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Vláda Richarda Bienertha (1908–1911)
Předseda vlády Předlitavska
Richard von Bienerth (15. listopadu 1908 – 28. června 1911)
Znak Předlitavska Ministři Předlitavska
Guido von Haerdtl (vnitro) •→ Max Wickenburg (vnitro) • Adolf von Jorkasch-Koch (finance; správce) •→ Leo von Bilinski (finance) •→ Robert Meyer (finance) • Josef Kaněra (kult a vyučování; správce) •→ Karl von Stürgkh (kult a vyučování) • Robert von Holzknecht (spravedlnost; správce) •→ Viktor von Hochenburger (spravedlnost) • Viktor Mataja (obchod; správce) •→ Richard Weiskirchner (obchod) • Albín Bráf (zemědělství) •→ Josef von Pop (zemědělství; správce) •→ Adalbert von Widmann (zemědělství) • Friedrich von Georgi (zeměbrana) • Zdenko von Forster (železnice; správce) •→ Ludwig Wrba (železnice) •→ Stanisław Głąbiński (železnice) •→ Victor von Röll (železnice; správce) • Max Wickenburg (veřejné práce; správce) •→ August von Ritt (veřejné práce) •→ Karel Marek (veřejné práce) • Dawid Abrahamowicz (haličské záležitosti) •→ Władysław Dulęba (haličské záležitosti) •→ Wacław Zaleski (haličské záležitosti)  • Jan Žáček (český krajan) • Gustav Schreiner (německý krajan)
Společní ministři Rakousko-Uherska
Alois Lexa von Aehrenthal (zahraniční věci) • Franz Xaver von Schönaich (válka) • István Burián (finance)
Vláda Karla Stürgkha (1911–1916)
Předseda vlády Předlitavska
Karl von Stürgkh (3. listopadu 1911 – 21. října 1916)
Znak Předlitavska Ministři Předlitavska
Karl Heinold (vnitro) •→ Konrad Hohenlohe (vnitro) • Robert Meyer (finance) •→ Wacław Zaleski (finance) •→ August von Engel (finance) •→ Karl von Leth (finance) • Max von Hussarek (kult a vyučování) • Viktor von Hochenburger (spravedlnost) • Mauriz von Rössler (obchod) •→ Rudolf von Schuster-Bonnott (obchod) •→ Alexander Spitzmüller (obchod) • Wacław Zaleski (zemědělství; správce) •→ Albín Bráf (zemědělství) •→ Franz von Zenker (zemědělství) • Friedrich von Georgi (zeměbrana) • Zdenko von Forster (železnice) • Otakar Trnka (veřejné práce) • Wacław Zaleski (haličské záležitosti) •→ Władysław Długosz (haličské záležitosti) •→ Zdzisław Morawski (haličské záležitosti)
Společní ministři Rakousko-Uherska
Alois Lexa von Aehrenthal (zahraniční věci) •→ Leopold Berchtold (zahraniční věci) •→ István Burián (zahraniční věci) • Moritz von Auffenberg (válka) •→ Alexander von Krobatin (válka) • István Burián (finance) •→ Leo von Bilinski (finance) •→ Ernest von Koerber (finance)
Děkani Právnické fakulty UK
c. k. česká univerzita
Karlo-Ferdinandova
(1882–1920)
Emil Ott (1882–1883, 1883–1884) • Alois Zucker (1884–1885) • Antonín Randa (1885–1886) • Jan Jaromír Hanel (1886–1887) • Matouš Talíř (1887–1888) • Jiří Pražák (1888–1889) • Josef Stupecký (1889–1890) • Emil Ott (1890–1891) • František Storch (1891–1892) • Matouš Talíř (1892–1893) • Albín Bráf (1893–1894) • Jan Jaromír Hanel (1894–1895) • Leopold Heyrovský (1895–1896) • Alois Zucker (1896–1897) • Jaromír Čelakovský (1897–1898) • Josef Stupecký (1898–1899) • Jiří Pražák (1899–1900) • Bohuslav Rieger (1900–1901) • Kamil Henner (1901–1902) • Albín Bráf (1902–1903) • Leopold Heyrovský (1903–1904) • Karel Hermann-Otavský (1904–1905) • Jaromír Čelakovský (1905–1906) • František Fiedler (1906–1907) • Kamil Henner (1907–1908) • Cyril Horáček (1908–1909) • Emanuel Tilsch (1909–1910) • Josef Vančura (1910–1911, 1911–1912) • Josef Gruber (1912–1913) • August Miřička (1913–1914) • Josef Prušák (1914–1915) • Miloslav Stieber (1915–1916) • Jan Krčmář (1916–1917) • Josef Drachovský (1917–1918) • František Vavřínek (1918–1919) • Václav Hora (1919–1920)
Univerzita Karlova
(1920–1939)
Jan Kapras (1920–1921) • Vilém Funk (1921–1922) • Karel Hermann-Otavský (1922–1923) • Antonín Hobza (1923–1924) • Josef Vančura (1924–1925) • Jiří Hoetzel (1925–1926) • Karel Kadlec (1926–1927) • Vilibald Mildschuh (1927–1928) • August Miřička (1928–1929) • Emil Svoboda (1929–1930) • Miloslav Stieber (1930–1931) • Arnošt Wenig-Malovský (1931–1932) • Josef Drachovský (1932–1933) • Otakar Sommer (1933–1934) • Vilém Funk (1934–1935) • František Vavřínek (1935–1936) • Václav Hora (1936–1937) • Jan Kapras (1937–1938) • Jiří Hoetzel (1938–1939) • Antonín Hobza (1939)
Univerzita Karlova
(1945–)
Arnošt Wenig-Malovský (1945) • Jan Matějka (1945–1946) • Theodor Saturník (1946–1947) • Cyril Horáček (1947–1948) • Josef Tureček (1948–1952) • Jan Bartuška (1952–1954) • Ferdinand Boura (1954–1957) • František Štajgr (1957–1958) • Valér Fábry (1958–1961) • Oldřich Průša (1961–1967) • Otakar Plundr (1967–1969) • Zdeněk Češka (1969–1973) • Vladimír Delong (1973–1980) • Josef Mečl (1980–1989) • Ivan Mucha (1990–1991) • Valentin Urfus (1991–1994) • Dušan Hendrych (1994–2000) • Vladimír Kindl (2000–2006) • Aleš Gerloch (2006–2014) • Jan Kuklík (2014–2022) • Radim Boháč (od 2022)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Albín_Bráf&oldid=23926377“