Sámové: Porovnání verzí

Sámové
	sámská vlajka
	Sámský sbor na koncertu v roce 2003
Populace
	137 477 (odhad)
Země s významnou populací
	63 800 – 107 300
Norsko	37 890–60 000
Švédsko	14 600–36 000
Finsko	9 350
Rusko (Murmanská oblast)	1 991
Jazyk(y)
	sámština, norština, švédština, finština, ruština
Náboženství
	šamanismus, protestanství, pravoslavná církev
Příbuzné národy
	Baltofinové

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 30. 8. 2017, 22:29

Sámové (také Sámi, tradičně známí v češtině jako Laponci) jsou domorodí ugrofinští obyvatelé obývající arktickou oblast Laponska, která dnes zahrnuje části nejsevernějšího Norska, Švédska, Finska a ruského poloostrova Kola. Sámové jsou jediní domorodí obyvatelé Skandinávie, kteří jsou uznáváni a chráněni v rámci mezinárodních úmluv o domorodých národech a jsou tedy nejsevernějším původním obyvatelstvem Evropy.^[6] Původní území sámských předků nejsou dobře určeny. Jejich tradiční jazyky jsou sámské jazyky a jsou klasifikovány jako větev rodiny uralských jazyků.

Sámové měli tradičně řadu způsobů obživy, včetně pobřežního rybolovu, lovu pro kožešiny a chovu ovcí. Jejich nejznámějším zdrojem živobytí je polokočovný chov sobů. V současné době je asi 10 % Sámů spojeno s chovem sobů, který jim poskytuje maso, kožešinu a dopravu. Celkem 2 800 sámských lidí se aktivně účastní honáctví na plný úvazek.^[7] Z tradičních, ekologických, kulturních a politických důvodů je honáctví sobů v některých oblastech severských zemí legálně vyhrazeno pouze pro Sámi.^[8]

Etymologie

Sámové jsou často známy v jiných jazycích exonymem Lap, Lapp nebo Laponci. Někteří Sámové je považují za pejorativní pojmy,^[9]^[10]^[11] zatímco jiní přijímají alespoň jméno Lappland (Laponsko).^[11] Varianty jména Lapp se původně používaly ve Švédsku a ve Finsku a skrze švédštinu byly přijaty mnoha hlavními evropskými jazyky: anglicky Lapps; německy, nizozemsky Lappen;francouzsky Lapons; řecky Λάπωνες (Lápōnes); maďarsky lappok; italsky Lapponi; polsky Lapończycy. V ruštině je odpovídajícím výrazem лопари́ (lopari) a v ukrajinštině лопарі́ (lopari), v češtině koncem 19. století nazýváni též Lopaři.

První pravděpodobné historická zmínka o Sámech, nazývaných Fenni, je Tacitus, kolem roku 98 n. l.^[12] Ve starověku se široce používaly varianty Finn nebo Fenni, soudě podle názvů Fenni a Phinnoi v klasických římských a řeckých dílech. Finn (nebo varianty jako je skridfinn, "kráčející Finn") bylo jméno, které původně používaly severští mluvčí (a jejich proto-norsky hovořící předci), aby nazvali Sámi, jak dokládá islandská Edda a norské ságy (z 11. až 14. století). Etymologie je poněkud nejistá, ale zdá se, že konsenzus spočívá v tom, že souvisí se staronorským slovem finna, od proto-germánského *finthanan ("najít"),^[13] s logikou, že Sámové jako lovci "hledají" jejich jídlo, spíše než aby ho pěstovali. Jak se ze staré severštiny postupně rozvinuly samostatné skandinávské jazyky, Švédové zřejmě používali Finn výlučně k odkazu na obyvatele Finska, zatímco Sámové začali být nazýváni Laponci. V Norsku však Sámové ještě přinejmenším do moderní doby nazývali jako Fini (odráží se v toponymech jako Finnmark, Finnsnes, Finnfjord a Finnøy) a někteří severní Norové ještě příležitostně používají slovo Finn, aby odkázali na sámský lid, ačkoliv sami Sámové to nyní považují již za pejorativní označení. Finští přistěhovalci do severního Norska v 18. a 19. století byli označováni jako "Kvenové", aby byli odlišeni od sámských "Finnů". Od Sámů odlišná skupina jsou etničtí Finové.

Slovo Lapp lze vysledovat ve starošvédském lapper, islandském lappir (množné číslo), pravděpodobně finského původu; porovnejte finské lappalainen "Lapp", Lappi "Lapland" (možná znamenající "divočiny na severu"), původní význam není znám.^[14] ^[15] Není známo, jak se slovo Lapp dostalo do staré severštiny, ale jedna z prvních písemných zmínek s tímto slovem je v Gesta Danorum dánského historika Saxo Grammatika z 12. století, který referoval o dvou Lappi, ačkoli stále ještě referoval o Sámech jako (Skrid-)Finech.^[16] ^[17] Ve skutečnosti Saxo nikdy výslovně nespojuje Sámi s "dvěma Laponci". Termín "Lapp" byl popularizován a stal se terminologickým standardem dílem Johannese Schefferuse Acta Lapponica (1673), byl však také dříve používán Olausem Magnusem v jeho Popisu severních lidí (1555). Existuje další návrh, že původně znamenal "divoký".

Ve Finsku a ve Švédsku je Lapp běžné v místních jménech jako jsou Lappi (Satakunta), Lappeenranta (Jižní Karélie) a Lapinlahti (severní Savo) ve Finsku; a Lapp (Stockholm), Lappe (Södermanland) a Lappabo (Småland) ve Švédsku. Jak již bylo uvedeno, Finn je čast základu v názvech norských míst (zvláště severonorských), zatímco Lapp je mimořádně řídký.

V severosámském jazyce láhppon olmmoš znamená osobu ztracenou (ze slovesa láhppot ztratit se).

Sámové se sami nazývají Sámi (Sámové) nebo Sápmelaš (ze sámského kin), slovo Sámi je ohnuto do různých gramatických forem. Bylo navrženo, že Sámové (pravděpodobně vypůjčeno od slova Proto-Finnic), Häme (část pro Tavastii) (← protofinnsky * šämä, druhé ä se stále nacházejí v zastaralé derivace Hämäläinen), a možná i Suomi (finský název pro Finsko) (← *sōme-/sōma-, porovnejte suomalainen, pravděpodobně vypůjčený z proto-germánského zdroje *sōma- z proto-baltského *sāma-, vypůjčený z proto-finštiny *šämä) je stejného původu a nakonec je vypůjčeno z baltického slova *žēmē, což znamená "země".^[18] Baltské slovo je příbuzné se slovanským земля (zemlja), která také znamená "půdu".^[19] Sámské instituce - zejména parlamenty, rozhlasové a televizní stanice, divadla atd. - všichni používají termín Sámové, a to i při oslovování cizinců v norštině, švédštině, finštině nebo angličtině. V norštině jsou dnes Sámové označovány norskou formou same, zatímco slovo lapp je považováno za archaické a pejorativní. V nejsevernějším Švédsku se slovo lapp používá a není považováno za hanlivé nebo tabu.

Ve finštině se terminologické otázky poněkud liší. Finové, kteří žijí ve finském Laponsku, se obecně sami nazývají lappilainen, zatímco podobné slovo pro Sámi je lappalainen. To může být matoucí pro zahraniční návštěvníky, protože v současnosti Finové i Sámové v Laponsku žijí podobným způsobem života. Lappalainen je také běžné příjmení ve Finsku. Stejně jako ve skandinávských jazycích je lappalainen často považováno za archaické nebo pejorativní a místo toho se používá slovo saamelainen, přinejmenším v oficiálních souvislostech.

Historie

Od prehistorického času^[20] ^[21] žili a pracovali Sámové z evropské Arktidy v oblasti, která se rozprostírá v severních částech oblastí, které jsou nyní známé jako Norsko, Švédsko, Finsko a ruský poloostrov Kola. Obývali severní arktické a subarktické oblasti Fennoskandinávie a Ruska po dobu nejméně 5 000 let.^[22] Sámové se počítají mezi arktické národy a jsou členy cirkumpolárních skupin, jako je Arktická rada domorodých národů.^[23]

Na sámských tradičních územích se nacházejí skalní kresby a archeologické nálezy jako jsou osady, které jsou datované kolem roku 10 000 př.n.l.^[24] Nyní již zastaralý termín pro archeologickou kulturu těchto lovců a sběračů pozdního paleolitu a raného mezolitu je Komsa. Je možné předpokládat kulturní spojitost mezi těmito lidmi doby kamenné a Sámi kvůli důkazům, jako jsou podobnosti v dekoračních vzorcích archeologických kostních předmětů a sámských vzorů dekorace, a neexistuje žádný archeologický důkaz, že by tato populace byla nahrazena jinou.^[24]

Nedávné archeologické objevy ve finském Laponsku byly původně považovány za kontinentální verzi kultury Komsa ve stejném věku jako nejdřívější nálezy na pobřeží Norska.^[25] ^[26] Předpokládá se, že lidé kultury Komsa následovali ustupující ledovce ve vnitrozemí od pobřeží Arktidy na konci poslední doby ledové (mezi roky 11 000 a 8 000 před naším letopočtem), kdy se otevřena nová země pro osídlení (např. od současné oblasti kraje Finnmark na severovýchodě, po pobřeží poloostrova Kola).^[27] Vzhledem k tomu, že Sámové jsou nejčasnější etnickou skupinou v této oblasti, jsou proto považováni za původní obyvatelstvo této oblasti.^[28]

Soubor:Lapps - 1917.png

Sámové v roce 1917

Jižní hranice sámského osídlení v minulosti

Jak daleko na jih byli v minulosti Sámové rozšířeni se mezi historiky a archeology diskutuje již mnoho let. Norský historik Yngvar Nielsen pověřený norskou vládou v roce 1889, aby tuto otázku vyřešil pro řešení tehdejších otázek týkajících se sámských práv na půdu, dospěl k závěru, že Sámové nežili dále než dnešní obec Lierne v kraji Nord-Trøndelag až do asi kolem roku 1500, kdy se začali přesouvat k jihu, když v 18. století dosáhli oblasti kolem jezera Femund.^[29] Tato hypotéza je stále přijímána mezi mnoha historiky, ale je předmětem vědecké debaty v 21. století. V uplynulých letech některé archeologické nálezy ukazují na přítomnost Sámů v jižním Norsku ve středověku a v jižním Švédsku^[22], včetně nálezů v Lesja, ve Vangu v oblasti Valdres a v Holu a v Ålu v údolí Hallingdal.^[30] Zástupci sámských interpretací těchto nálezů předpokládají, že ve středověku žili v horských oblastech jižního Norska smíšené populace Norů a Sámů.^[31]

Původ norských pobřežních Sámů

Dýmějový mor

Až do příchodu dýmějového moru v severním Norsku v roce 1349 Sámové a Norové měli obsazeny velmi rozdílné ekonomické výklenky.^[32] Sámové lovili soby a rybařili pro svou obživu. Norové, kteří byli soustředěni na vnějších ostrovech a blízko ústí fjordů, měli přístup k hlavním evropským obchodním cestám, takže kromě okrajového zemědělství v okresech Nordland, Troms a Finnmark byli schopni založit obchod dodávající ryby pro výměnu s výrobky z jihu.^[33] Obě skupiny existovaly vedle sebe s dvěma různými potravinovými zdroji.^[33] Podle starých severských textů jsou pobřežní Sámové a horští Sámové dvě třídy stejného člověka a nikoliv dvě odlišné etnické skupiny, jak se mylně věřilo.^[34]

Tato sociální ekonomická rovnováha se výrazně změnila se zavlečením dýmějového moru do severního Norska v prosinci 1349. Norové byli úzce propojeni s většími evropskými obchodními trasami a podél nich cestovala epidemie; v důsledku toho byli nakaženi a zemřeli mnohem rychleji než Sámové ve vnitrozemí. Ze všech států v regionu Norsko tímto morem nejvíce utrpělo.^[35] V závislosti na farnosti bylo po epidemii opuštěno šedesát až sedmdesát šest procent severonorských farem^[36] zatímco nájem z pozemků, další možné měřítko počtu obyvatel, klesl na úroveň 9-28 % před morem.^[37] Přestože populace severního Norska je v porovnání s jižní Evropou rozptýlená, šíření této nemoci bylo stejně rychlé.^[38] Způsob pohybu morem zamořených blech (Xenopsylla cheopsis) z jihu byl v dřevěných sudech, které obsahovaly pšenici, žito nebo vlnu - kde blechy mohly žít a dokonce se množit několik měsíců najednou.^[39] Sámové, kteří měli stravu bez pšenice nebo žita, jedli ryby a sobí maso, žili v komunitách oddělených od Norských a byli slabě propojeni s evropskými obchodními cestami, si vedli mnohem lépe než Norové.^[40]

Rybolov

Rybolov byl vždy hlavním živobytím pro mnoho Sámů žijících trvale v pobřežních oblastech.^[41] Archeologický průzkum ukazuje, že Sámové žijící podél pobřeží kdysi žili mnohem dále na jih a byli rovněž zapojeni do jiných činností než jen chov sobů (např. rybolov, zemědělství, práce se železem).^[22] Rybolov podél severního norského pobřeží, zejména na ostrovech Lofoty a Vesterålen, je poměrně produktivní s různými druhy rybami a ve středověku to byl hlavní zdroj příjmů jak pro rybáře, tak pro norskou monarchii.^[42] S obrovskými populačními poklesy způsobené Černou smrtí (morem) se daňové příjmy z tohoto odvětví značně snížily. Kvůli obrovským ekonomickým ziskům, které by mohly mít z tohoto rybolovu, místní úřady nabízeli Sámům, kteří čelili vlastním populačním tlakům, pobídky, aby se usadili na nově volných farmách.^[43] Tak začalo ekonomické dělení mezi pobřežními Sámi (sjøsamene), kteřílovili na pobřeží a horskými Sámi (fjellsamene, innlandssamene), kteří pokračovali v lovu sobů a drobné zvěře. Později sobi chovali. Dokonce až na počátku 18. století bylo mnoho Sámů, kteří se stále usazovali na těchto farmách opuštěných od padesátých let 14. století.^[44] ^[45] Po mnoha letech nepřetržité migrace se tito pobřežní Sámové stali mnohem početnější než horští Sámové se soby, kteří dnes tvoří pouze 10 % všech Sámů. V současné době probíhají také konzultace mezi norskou vládou a Sámským parlamentem o právu pobřežních Sámů lovit ryby v mořích na základě historického užívání a mezinárodního práva.^[46] Státní regulace mořského rybolovu prošla v pozdních osmdesátých letech 20. století drastickou změnou. Nařízení svázalo kvóty s plavidly a nikoli s rybáři. Tyto nově vypočtené kvóty byly rozděleny bez nákladů na větší plavidla na základě výše úlovků v předchozích letech, což mělo za následek, že do malého plavidla v sámských oblastech, které se mimo systém nové kvóty do značné míry nevztahují.^[41] ^[47]

François Bernier (1612–1688) ve svém díle Nouvelle division de la terre par les différentes espèces ou races qui l’habitent (Nové rozdělení světa podle různých druhů nebo ras, které ho obývají) pro Sámy vytvořil čtvrtou světovou rasu a popsal jejich těla jako zakrslé a pevné s velkýma nohama, širokými rameny a s protáhlými obličeji vypadajícími jako medvědí. Označil je za velmi ošklivé a považoval je spíše za zvířata než za lidi.

Nejstarším zdrojem s detailními informacemi o sámské kultuře je Lapponia z roku 1673 od Johanna Scheffera. Dílo mělo napravit důsledky propagandy, německé i švédské, ze třicetileté války o hříšnosti, resp. síle švédského vojska kvůli pomoci sámské magie. Sepsání knihy iniciuje Magnus de la Gardie. Jde o raný „etnologický“ výzkum sámských skupin, v knize jsou použity misijní zprávy a hlášení z farností. Johannes Schefferus tyto zprávy kompiloval, sám se „terénního výzkumu“ neúčastnil. Kniha byla rychle přeložena do mnoha jazyků včetně francouzštiny, němčiny a angličtiny (avšak až doku 1956 ne do švédštiny). V Nizozemsku a v Německu byla rychle vydána i zkrácená verze, ve které byly podstatné části nahrazeny pověstmi o magii a pohanství Sámů, čímž bylo negováno ponaučení a záměr knihy.

Až do začátku 16. století byli Sámové hlavně rybáři a lovci a kočovali podle migrace sobů. Okolo roku 1500 začal kvůli nadměrnému lovu počet sobů v Laponsku klesat. Většina Sámů kolonizovala území kolem fjordů a na březích řek. Kromě rybolovu a lovu začali chovat dobytek. Někteří Sámové začali domestikovat větší množství sobů a stali se z nich známí sobí kočovníci s extenzívním způsobem chovu. Domestikace sobů a intenzivní chov sobů z dřívějších dob jsou však doloženy jak archeologickými nálezy, tak písemnými prameny – např. ve Starém anglickém Orosiu od Alfréda Velikého. Navzdory obecným představám vedla nomádský způsob života jen asi desetina Sámů, několik sobů však chovala téměř každá sámská rodina.

Sámové překračovali hranice zcela volně až do roku 1826, kdy byla zavřena norsko-finská hranice (Finsko patřilo pod Rusko). Švédsko-norská hranice byla pro Sámy volná podle smlouvy Lapp Codicil z roku 1751 až do roku 1940, kdy byla zavřena kvůli okupaci Norska Německem. Po druhé světové válce zůstala hranice uzavřená.

Horští Sámové

Jak se pobřežní Sámové usadili podél norských fjordů a vnitrozemských vodních cest, kde provozovali kombinaci zemědělství, chov dobytka, lov do pastí a rybolov, menší část Sámů pokračovala v lovu divokých sobů. Kolem roku 1500 začali tyto zvířata krotit do stádových skupin a stávali se tak známými nomády sobů, často líčenými cizinci jako následující archetypální životní styl Sámů. Horští Sámové čelili skutečnosti, že museli platit daně třem národním státům, Norsku, Švédsku a Rusku, když překročily hranice jednotlivých zemí při každoročních migracích sobů, což v průběhu let vyvolalo mnoho nepokojů.^[48] Švédsko využívalo otrocké práce Sámů u Nasafjällu, což způsobilo, že mnoho Sámů uprchlo z oblasti a velká část provincií dříve osídlená Pitejskými a Lulejskými Sámi byla vylidněna. Vládní vojáci dostali nařízení, aby zabránili útěkům Sámů.^[48]

Doba po roce 1800

Po dlouhou dobu životní styl Sámů vzkvétal kvůli své adaptaci na prostředí Arktidy. Ve skutečnosti v průběhu 18. století, když Norové severního Norska trpěli nízkými cenami ryb a následným vylidňováním, byl sámský kulturní prvek posílen, protože Sámové byli většinou nezávislí na dodávkách z jižního Norska.

Během devatenáctého století však norské úřady tlačily na Sámi, aby přejali norský jazyk a kulturu jako univerzální. Došlo také k silnému hospodářskému rozvoji na severu, což dalo norské kultuře a jazyku vyšší statut. Na švédské a finské straně byly orgány méně militantní, ačkoli sámský jazyk byl zakázán ve školách a silný hospodářský rozvoj na severu vedl k oslabení kulturního a ekonomického postavení Sámů. Od roku 1913 do roku 1920 vytvořilo Švédské rasově segregační politické hnutí rasový biologický institut, který sbíral výzkumný materiál od žijících lidí a hrobů a sterilizoval sámské ženy. V celé historii byli švédští osadníci povzbuzováni k přesunu do severních regionů prostřednictvím pobídek, jako jsou práva na půdu a vodu, daňové úlevy a vojenské výjimky.^[49]

Nejsilnější tlak se uskutečnil v letech 1900 až 1940, kdy Norsko investovalo značné peníze a úsilí, aby zničilo sámskou kulturu. Každý, kdo chtěl koupit nebo pronajmout státní pozemky pro zemědělství ve Finnmarku, musel prokázat znalost norského jazyka a musel se zaregistrovat s norským jménem. Toto způsobilo rozptýlení sámského lidu ve dvacátých letech minulého století, což zvýšilo mezeru mezi místními skupinami Sámů (je ještě přítomna dodnes), které někdy má charakter vnitřního etnického sámského konfliktu. V roce 1913 schválil norský parlament zákon o "domorodé půdě", aby přidělil nejlepší a nejužitečnější pozemky norským osadníkům. Dalším faktorem byla taktika spálené země, politika vedená německou armádou, která vedla k těžkému válečnému zničení v severním Finsku a v severním Norsku v letech 1944-45, ke zničení všech existujících domů nebo kot (chýše, teepee) a všech viditelných stop sámské kultury. Po druhé světové válce byl tlak uvolněn, ačkoli toto dědictví bylo zřejmé ještě do nedávné doby, jako například zákony ze 70. let 20. století, které omezovaly velikost domu, kterou Sámové měli povoleno stavět.

Spor o výstavbu vodní elektrárny v Altu v roce 1979 přenesl práva Sámů na politickou agendu. V srpnu 1986 byla vytvořena národní hymna ("Sámi soga lávlla") a vlajka (sámská vlajka) sámského lidu. V roce 1989 byl zvolen první sámský parlament v Norsku. V roce 2005 byl v norském parlamentu schválen tzv. Finnmarkský zákon, který dává Sámskému parlamentu a provinční radě kraje Finnmark společnou odpovědnost za správu pozemků, které byly dříve považovány za státní majetek. Tyto oblasti (96 % oblasti kraje), které byly vždy využívány především Sámi, nyní oficiálně patří obyvatelům kraje, ať jsou to Sámové nebo Norové, a nikoli norskému státu.

Současnost

Domorodá populace Sámů je většinou demograficky urbanizovaná, značná část ale žije ve vesnicích v nejsevernější Arktidě. Sámové se stále potýkají s kulturními důsledky ztráty jazyka a kultury vztahující se k generacím sámských dětí přijatých do misijních a/nebo státních internátních škol a k dědictví zákonů, které byly vytvořeny k odmítnutí práv Sámů (např. na jejich víru, jazyk, půdu a praktiky tradičního živobytí). Sámové zažívají kulturní a environmentální hrozby ^[21] včetně průzkumu těžby ropy, těžby, stavby přehrad, těžby dřeva, změny klimatu, vojenského bombardování, cestovního ruchu a komerčního rozvoje.

Hledání přírodních zdrojů

Laponsko je bohaté na drahé kovy, ropu a zemní plyn. Důlní aktivity v arktickém Laponsku způsobují spory, pokud se nacházejí v oblasti pastev a otelení. Sámský parlament odmítá báňské projekty v norském kraji Finnmark. Sámský parlament požaduje, aby ze zdrojů a geologických průzkumů měly prospěch především místní sámské komunity a obyvatelstvo, neboť navrhované doly jsou na územích Sámů a ovlivní jejich schopnost udržet si své tradiční živobytí.^[50] Hornické lokality zahrnují dokonce i starobylá sámské území, které jsou označovány jako ekologicky chráněné oblasti jako je Přírodní rezervace Vindelfjällen.^[51] Na ruském poloostrově Kola byly rozsáhlé oblasti již zničeny těžebními a hutními činnostmi a další vývoj je bezprostřední. Zahrnuje to průzkum těžby ropy a zemního plynu v Barentsově moři. Je tam plynovod, který se táhne přes poloostrov Kola. Úniky ropy ovlivňují rybolov a výstavbu silnic. Elektrické vedení může odříznout přístup k místům pro otelení sobů a posvátným místům.^[52]

Hornictví

Ve švédském Kallaku (sámsky Gállok) skupina domorodých a nedomorodých aktivistů protestovala, aby zabránila britské těžební společnosti Beowulf provádět vrtací práce na zimních sobích pastvinách.^[53] Často je tam místní opozice vůči novým důlním projektům, kde jsou vlivy na životní prostředí vnímány jako velmi velké. Nové moderní doly eliminují potřebu mnoha typů pracovních míst a vytváření nových pracovních míst.^[54] Úmluva Mezinárodní organizace práce ILO č. 169 udělí sámskému lidu práva k jejich zemi a poskytne jim moc ve věcech, které ovlivňují jejich budoucnost.^[55] Švédské daně z nerostů jsou v mezinárodním srovnání proto tak nízké, aby se zvýšily počty průzkumů nerostných surovin. Existuje také několik málo plánů na rekultivaci.

Těžba dřeva

V severním Finsku existuje dlouhodobý spor o ničení lesů, který zabraňuje přechodu sobů mezi sezónními potravními teritorii a ničí zásoby lišejníků, které rostou na horních větvích starších stromů. Tento lišejník je jediným zdrojem výživy sobů v zimních měsících, když je vysoká vrstva sněhové pokrývky. Těžba dřeva byla řízena státním lesním systémem.^[56] Greenpeace, pastevci sobů a sámské organizace uskutečnili historickou společnou kampaň a v roce 2010 získali sámští pastevci sobů nějaký čas v důsledku těchto soudních případů. Průmyslová těžba dřeva je nyní vyjmuta z nejdůležitějších lesních oblastí buď trvale a nebo pro příštích 20 let, přestože stále existují hrozby, jako jsou důlní plány a stavební plány rekreačních středisek na chráněných pobřeží jezera Inari.^[57]

Vojenské činnosti

Státní úřady a NATO vybudovaly v severozápadním Norsku a ve Švédsku střelnice pro cvičné bombardování v sámských oblastech. Tyto oblasti sloužily po tisíce let jako místa sobího otelení a jako letní základny a obsahovaly mnoho starobylých sámských posvátných míst.^[58] ^[59]

Pozemky

Švédska vláda umožnila vybudovat největší pobřežní větrnou farmu na světě v Piteå v arktickém regionu na místě, kde obec Östra Kikkejaure má své zimní pastviny. Větrná elektrárna se bude skládat z více než 1 000 větrných turbín, 80 mil a rozsáhlé silniční infrastruktury, což znamená, že je nemožné v praxi využít prostor pro zimní pastvu. Švédsko obdrželo silnou mezinárodní kritiku, včetně Výboru OSN pro rasovou diskriminaci a Výboru pro lidská práva, že Švédsko porušuje sámská landrättigheter (půdní práva) a to i tím, že nereguluje průmysl. V Norsku někteří sámští politici (např. Aili Keskitalo) navrhli, aby Sámský parlament měl zvláštní právo veta na plánované projekty v oblasti těžby.^[60]

Vodní práva

Státní regulace mořského rybolovu prošla na konci osmdesátých letech 20. století drastickou změnou. Nařízení svázalo kvóty s plavidly, a nikoli s rybáři. Tyto nově vypočtené kvóty byly rozděleny bez nákladů na větší plavidla na základě výše úlovků v předchozích letech, což mělo za následek, že do malého plavidla v sámských oblastech, které je mimo systém nových kvót se do značné míry nevztahují.

Sámové nedávno zastavili projekt na hledání vody, který hrozil, že pro světový trh promění staré posvátné místo a přirozený pramen nazvaný Suttesaja na rozsáhlou továrnu na plnění vody - bez oznámení nebo konzultací s místními sámskými obyvateli, kteří tvoří 70 procent populace. Finská národní rada pro památky zaregistrovala oblast jako památkové místo kulturního a historického významu a vlastní potok je součástí povodí Deatnu/Tana, která je domovem největší evropské lososové řeky, což je důležitý zdroj sámského živobytí.^[61]

V Norsku vedly vládní plány na výstavbu vodní elektrárny na řece Alta v kraji Finnmark v severním Norsku k politické kontroverzi a shromažďování sámského hnutí na konci sedmdesátých a na počátku osmdesátých let 20. století. Výsledkem je, že opozice v Altaské rozepři přinesla pozornost nejen otázkám životního prostředí, ale také otázce sámských práv.

Změna klimatu a životní prostředí

Soby mají významný kulturní a ekonomický význam pro domorodé národy na severu. Lidské ekologické systémy na severu, jako např. pastevectví sobů, jsou citlivé na změnu, možná víc než prakticky v jakékoliv jiné oblasti světa, částečně kvůli variabilitě arktického klimatu a ekosystému a charakteristickým způsobům života původních arktických národů.^[62]

Černobylská jaderná katastrofa v roce 1986 způsobila radioaktivní spad v citlivých arktických ekosystémech a otrávení ryb, masa ^[63] a bobulí. Lišejníky a mechy jsou dvěma hlavními druhy arktické vegetace a jsou vysoce náchylné na znečišťující látky a na těžké kovy ve vzduchu. Protože mnozí nemají kořeny, absorbují živiny a toxické sloučeniny skrze listy. Lišejníky nahromadily záření ze vzduchu a 73 000 sobů ve Švédsku muselo být zničeno jako "nevhodné" pro lidskou spotřebu. Vláda slíbila Sámům odškodnění, na něž nebylo vládou přistoupeno.

Radioaktivní odpady a vyhořelé jaderné palivo byly uloženy ve vodách u ruského poloostrova Kola včetně míst, která jsou jen "dva kilometry" od míst, kde žijí Sámové. Na poloostrově Kola existuje minimálně pět "skládek", kde je vyhořelé jaderné palivo a jiný radioaktivní odpad uložen, často s malým zájmem o okolní prostředí nebo obyvatelstvo.^[64]

Turistika

Cestovní ruch ve Finsku je kritizován za to, že přeměnil sámskou kulturu na marketingový nástroj tím, že propaguje příležitosti zažít "autentické" sámské obřady a jejich životní styl. Na mnoha turistických místech se ne-Sámové oblečeni v nepřesných replikách tradičního sámského oblečení a dárkové obchody prodávají vulgární reprodukce sámských rukodělné výroby. Jeden populární "ceremoniál", překračování arktického kruhu, ve skutečnosti nemá žádný význam v spiritualitě Sámů. Pro Sámi je to urážlivé zobrazení kulturního vykořisťování.^[65]

Diskriminace Sámů

Sámové byli po staletí předmětem diskriminace a zneužívání dominantními kulturami, které tvrdí, že vlastní jejich zemi až do současnosti.^[66] Nikdy nebyly jediným společenstvím v jediném regionu Laponska, které bylo až donedávna považováno pouze za kulturní oblast.^[67]

Norsko bylo kritizováno mezinárodním společenstvím za politiku ponorštění a diskriminaci domorodého obyvatelstva v zemi.^[68] Dne 8. dubna 2011 byla doporučení Výboru OSN pro rasovou diskriminaci předány Norsku; ty se týkaly mnoha otázek, včetně situací vzdělávání studentů, kteří potřebují dvojjazyčné vzdělávání v sámštině. Jedním doporučením výboru bylo, aby žádný jazyk nebyl základem diskriminace v norských antidiskriminačních zákonech a doporučil znění článku 1 úmluvy o rasové diskriminaci, který je obsažen v zákoně. Další doporučení týkající se sámské populace v Norsku zahrnovala začlenění rasové úmluvy do zákona o lidských právech, zlepšení dostupnosti a kvality tlumočnických služeb a rovnoprávnost doporučení občanského veřejného ochránce práv pro akci. Nová současná zpráva měla být připravena do konce roku 2012.^[69]

Dokonce i ve Finsku, kde sámské děti, stejně jako všechny finské děti, mají nárok na denní péči a jazykovou výuku ve svém jazyce, finská vláda popřela financování těchto práv ve většině zemí, a to i v Rovaniemi, největší obci finského Laponska. Sámští aktivisté prosazovali celostátní uplatňování těchto základních práv.^[70]

Stejně jako v ostatních zemích, které uplatňují suverenitu nad Sámskými zeměmi, úsilí sámských aktivistů ve Finsku ve 20. století dosáhlo omezeného uznání sámských práv jako uznávané menšiny, ale finská vláda se neochvějně drží svého legálně vynuceného předpokladu, že Sámové musí "dokázat" své vlastnictví půdy, což je myšlenka, která je neslučitelná a v protikladu k tradičními způsobu života Sámů se stády sobů. To skutečně umožnilo finské vládě, aby bez náhrady, motivovaného hospodářským ziskem, po staletí zabírala sámská území.^[71]

Oficiální sámská politika

Norsko

Sámové byli uznáváni jako domorodí lidé v Norsku (v roce 1990 podle článku Úmluvy Mezinárodní organizace práce ILO č. 169, jak je popsáno níže), a proto podle mezinárodního práva mají Sámové v Norsku nárok na zvláštní ochranu a práva. Právní základ sámské politiky je: ^[72]

Článek 110a norské ústavy.
Sámský zákon (zákon č. 56 ze dne 12. června 1987 o Sámském parlamentu (Sámediggi) a dalších právních věcech týkajících se Sámů).

Ústavní dodatek uvádí: "Je odpovědností orgánů státu vytvořit podmínky umožňující sámským lidem zachovat a rozvíjet svůj jazyk, kulturu a způsob života." To poskytuje právní a politickou ochranu sámského jazyka, kultury a společnosti. Navíc "změna znamená právní, politickou a morální povinnost norských orgánům vytvořit prostředí, které napomáhá Sámům samotným ovlivňovat vývoj sámské komunity" (ibid.).

Sámský zákon stanoví zvláštní práva pro sámský lid (ibid.):

"... Sámové mají svůj vlastní národní Sámský parlament zvolený mezi Sámi" (kapitola 1-2).
Sámové mohou rozhodovat o oblastech činnosti norského Sámského parlamentu.
Sámské a norské jazyky mají stejné postavení v Norsku (část 15, kapitola 3 obsahuje podrobnosti týkající se používání sámského jazyka).

Navíc Sámové mají zvláštní práva na chov sobů.

Norský sámský parlament také volí 50 % členů do správní rady Finnmarkského pozemkového spolku, který kontroluje 95 % pozemků v kraji Finnmark.

Norsko rovněž přijalo mezinárodní úmluvy, prohlášení a dohody použitelné pro Sámi jako menšinu a původní obyvatelstvo, včetně: ^[73]

Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (1966). Článek 27 chrání menšiny a domorodé obyvatele před diskriminací: "V těch státech, v nichž existují etnické, náboženské nebo jazykové menšiny, osobám patřícím k těmto menšinám nebude odepřeno právo společně s ostatními členy své skupiny užívat svou vlastní kulturu, vyznávat a praktikovat své vlastní náboženství nebo používat svůj vlastní jazyk."
Úmluva Mezinárodní organizace práce č. 169 o domorodých a kmenových národech v nezávislých zemích (1989). Tato úmluva uvádí, že práva domorodého obyvatelstva k půdě a přírodním zdrojům jsou uznávána jako klíčová pro jejich materiální a kulturní přežití. Domorodé národy by navíc měly mít nárok na kontrolu a řízení svých vlastních institucí, způsob života a hospodářský rozvoj za účelem udržení a rozvíjení jejich identit, jazyků a náboženství v rámci států, v nichž žijí.
Mezinárodní úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace (1965).
Úmluva OSN o právech dítěte (1989).
Úmluva OSN o odstranění všech forem diskriminace žen (1979).
Rámcová úmluva Rady Evropy o ochraně národnostních menšin (1995).
Charta Rady Evropy o regionálních a menšinových jazycích (1992).
Deklarace OSN o právech původních obyvatel (2007).^[74]

V roce 2007 přijal norský parlament nový zákon o chovu sobů, který uznává siidu jako základní instituci týkající se práv půdy, organizaci a každodenního řízení pastevectví.^[21]

Švédsko

Sametingslag byl založen jako švédský sámský parlament k 1. lednu 1993. Švédsko uznalo existenci "sámského národa" v roce 1989, ale úmluva Mezinárodní organizace práce (MOP) Domorodé a kmenové národy č. 169 nebyla přijata. Všechna práva domorodců jsou v současné době zakázána.

Povinná školní vyhláška uvádí, že sámští žáci mají nárok na výuku ve svém mateřském jazyce; Obec je však povinna zajistit výuku mateřského jazyka v sámštině, pouze pokud je k dispozici vhodný učitel a žák má základní znalosti o Sámech.^[75]

Od roku 2010 po 14 letech jednání Laponiatjuottjudus, sdružení se sámskou většinovou kontrolou, bude řídit oblast světového dědictví UNESCO Laponia. V oblasti bude platit i zákon o chovu sobů.^[76]

V roce 1998 se Švédsko formálně omluvilo za křivdy spáchané Sámům.

Sámové jsou jednou z pěti národnostních menšin uznaných švédskou legislativou.^[77]

Finsko

Krajina poblíž Ylläs

Zákon zakládající finský Sámský parlament (finský: Saamelaiskäräjät) byl schválen dne 9. listopadu 1973. Finsko uznalo Sámi za "lid" v roce 1995, ale dosud neratifikovalo úmluvu MOP 169 o domorodých a kmenových národech.

Finsko ratifikovalo Úmluvu OSN o občanských a politických právech z roku 1966, i když bylo předloženo několik případů Výboru OSN pro lidská práva. Z toho 36 případů zahrnovalo určení práv jednotlivých Sámů ve Finsku a Švédsku. Rozhodnutí výboru objasňují, že Sámové jsou členy menšiny ve smyslu článku 27 a že zbavení nebo narušení jejich práv k výkonu tradičních činností, které jsou základním prvkem jejich kultury, spadají do působnosti článku 27.^[78] Případ J. Lansman versus Finsko se týkal výzvy sámských chovatelů sobů v severním Finsku a plánů finského centra lesního hospodářství schválit těžbu a výstavbu silnic v oblasti, kterou pastevci používali jako zimní pastviny a jarní území pro otelení.^[79]

Finští Sámové mají přístup k výuce sámských jazyků v některých školách od 70. let a jazyková práva byla založena v roce 1992. Existují tři sámské jazyky, kterými se hovoří Finsku: severní sámština, skoltská sámština a inarská sámština. Z těchto jazyků je inarská sámština, kterou mluví asi 350 řečníků, jediná, který se používá výhradně ve Finsku, zejména v obci Inari.

Finsko odmítlo jakákoliv domorodá práv nebo práva na půdu sámského lidu; ^[80] ve Finsku mohou i tzv. Nesámové chovat sobi.

Sámové mají ve finské národní politice velmi malé zastoupení. Např. až v roce 2007 byl Janne Seurujärvi, zástupce strany Finský střed, prvním Sámem, který byl kdy zvolen do finského parlamentu.^[81]

Rusko

Rusko nepřijalo úmluvu MOP o domorodých a kmenových národech, č. 169. Obyvatelé tundry Kola byli násilně státem přemístěni do kolchozů (kolektivních komunit); ^[82] Nejvíce Sámů je v jednom kolchozu v Lujávri (Lovozero).

Statut Správy Nerusů na Sibiři z roku 1822 potvrdil státní vlastnictví nad celou zemí na Sibiři a poté "udělil" majetkové práva domorodcům.^[79] ^[83] Správa domorodých skupin a zejména výběr daní z nich vyžadovala ochranu domorodých národů před vykořisťováním obchodníky a osadníky.^[79]

Ústava z roku 1993 v článku 69 uvádí, že "Ruská federace zaručuje práva malým domorodým národům v souladu s obecně uznávanými zásadami a normami mezinárodního práva a mezinárodními smlouvami Ruské federace".^[79] ^[84] Poprvé v Rusku byla práva původních menšin zavedena v ústavě z roku 1993.^[79]

Ruská federace ratifikovala Úmluvu OSN o občanských a politických právech z roku 1966; ^[79] Oddíl 2 výslovně zakazuje zbavit lid "vlastních prostředků na živobytí".^[79] Ruský parlament (Duma) přijal dílčí opatření k jeho provedení.^[79]

Ruská federace uvádí jednotlivé domorodé národy jako subjekty zvláštního práva a ochrany podle Ústavy a federálních zákonů a vyhlášek.^[79] ^[85] Tato práva jsou spojena s kategorií známou od sovětských časů jako jsou maločislenyjee narody ("malopočetní obyvatelé"), což je termín, který je často překládán jako "domorodé menšiny", mezi něž patří arktické národy, jako jsou Sámové, Něnci, Evenkové a Čukčové.^[79]

V dubnu 1999 přijala ruská Duma zákon, který zaručuje socioekonomický a kulturní rozvoj všem domorodým menšinám, chrání tradiční bydlení a uznává určitou formu omezeného vlastnictví území, které se tradičně používá pro lov, stáda, rybaření a shromažďovací činnosti. Zákon však nepředpokládá převedení vlastnického práva pouze na domorodé menšiny. Zákon neuznává rozvojová práva, některá majetková práva včetně náhrady škody na majetku a omezená práva na vyloučení. Není však jasné, zda ochrana přírody v tradičních místech obživy znamená právo vyloučit konfliktní využití, která je přírodou destruktivní nebo má právo vetovat rozvoj.^[79]

Zemský kodex Ruské federace posiluje práva početně malých národů ("domorodých menšin") využívat místa, která obývají, a pokračovat v tradičních ekonomických činnostech, aniž by jim bylo účtováno nájemné.^[79] ^[86] Takové pozemky nemohou být přiděleny na nesouvisející činnosti (které by mohly zahrnovat ropu, plyn a těžbu nerostů nebo cestovní ruch) bez souhlasu původních obyvatel. Domorodé menšiny a etnické skupiny mohou navíc využívat chráněné přírodní oblasti půdy a pozemky chráněné jako přírodní rezervace, které jsou vyčleněny na ochranu přírody, aby se zapojily do svých tradičních způsobů využívání půdy.^[79]

Regionální zákon Murmanské oblasti vyzývá orgány státní moci této oblasti k tomu, aby usnadňovaly domorodým obyvatelům ze severu Koly, konkrétně jmenuje Sámi, "při uskutečňování svých práv na zachování a rozvoj jejich mateřského jazyka, národní kultury, tradic a zvyků. " Třetí část článku 21 uvádí: "V historicky založených oblastech bydlení Sámové mají právo na tradiční užívání přírody a na [tradiční] aktivity." ^[79]

V celém ruském severu jsou domácím a místním obyvatelům odepřena práva na rybolov, lov, využívání pastvin nebo kontrolu nad zdroji, na nichž oni a jejich předkové po celá staletí závisejí. Zanedbání ochrany domorodých způsobů však nevyplývá z nedostatku psaného zákona, ale z neúspěchu při provádění stávajících zákonů. Bohužel porušování práv domorodého obyvatelstva přetrvává a růst těžby ropy, zemního plynu a nerostů a další činnosti (těžba, řezání dřeva, komerční rybolov a cestovní ruch), které přinášejí cizí měnu do ruského hospodářství, mají přednost nad zákonem.^[79]

Životní způsoby a ekonomika domorodých obyvatel ruského severu jsou založeny na chovu sobů, rybolovu, lovu suchozemských a mořských savců a lovu do pastí. Mnoho skupin v ruské Arktidě je polokočovních, pohybuje se sezónně po různých loveckých a rybářských táborech. Tyto skupiny závisí spíše na různých typech prostředí v různých časech roku než na tom, zda se jedná o jednu komoditu na vyčerpání.^[79] ^[87] V severozápadní Sibiři narušuje rozvoj těžby ropy a zemního plynu pastviny a podkopává schopnost domorodého obyvatelstva pokračovat v lovu, rybolovu, lovu do pastí a pastevectví. Silnice postavené v souvislosti s průzkumem a rozvojem těžby ropy a zemního plynu ničí a degradují pastviny,^[88] rodová pohřebiště a posvátná místa a zvyšují lov prováděný ropnými dělníky na území používaném domorodými národy.^[89]

V sámské domovině na poloostrově Kola v severozápadním Rusku regionální úřady uzavřely úsek řeky Ponoj (a dalších řek) pro místní rybolov a poskytly výhradní rybolovná práva komerční společnosti nabízející úlovky - uvolnění rybolovu sportovním rybářům převážně ze zahraničí.^[90] To znemožnilo místním Sámů (viz článek 21 kodexu Murmanské oblasti) obstarat si potraviny pro jejich rodiny a společenství a jejich tradiční hospodářské živobytí. Takže zákaz rybolovu pro místní obyvatele mohl porušovat test formulovanou Výborem OSN pro lidská práva a ignorovat zákon o půdě, jiné legislativní akty a prezidentský dekret z roku 1992. Sámové mají zakázáno lovit v osmdesáti kilometrovém úseku pronajatém společnosti Ponoi River Company, ale také podle regionálních zákonů vyžadují, aby platili za licenci chycení omezeného počtu ryb mimo oblast pronájmu. Obyvatelé vzdálených komunit nemají sílu ani zdroje, aby požadovali vymáhání svých práv. Zde a jinde na okolní severní straně neúspěch uplatňovat zákony na ochranu původních obyvatel vede k "kriminalizaci" místních obyvatel, kteří nemohou přežít bez "pytláctví" zdrojů, které by jinak měly být právně dostupné.^[79]

Přestože domorodí vůdci v Rusku příležitostně uplatňovali domorodá práva na půdu a zdroje, k dnešnímu dni nedošlo k žádné vážné nebo trvalé diskusi o původních skupinových právech na vlastnictví pozemků.^[79]

Skandinávie

Dne 16. listopadu 2005 v Helsinkách skupina expertů vedená bývalým předsedou Nejvyššího soudu Norska, profesorem Carstem Smithem, předložila návrh na Severskou sámskou úmluvu, každoroční společné zasedání ministrů odpovědných za záležitosti Sámů ve Finsku, Norsku a Švédsku a předsedové tří sámských parlamentů z příslušných zemí. Tato úmluva uznává Sámi jako jedno společné domorodé obyvatelstvo, sídlící přes hranice ve všech třech zemích. Navrhuje se soubor minimálních standardů pro práva rozvoje sámského jazyka a sámské kutury a práva na půdu a vodu, živobytí a společnost.^[91] Úmluva doposud v severských zemích nebyla ratifikována.^[92]

Sámská kultura

S cílem vyrovnat se s potlačováním Sámů v minulosti se nyní orgány Norska, Švédska a Finska snaží rozvíjet Sámské kulturní instituce a propagovat sámskou kulturu a jazyk.

Duodji (řemeslo)

Duodji, sámské řemeslo, pochází z doby, kdy Sámové byli samostatnými a samozásobitelnými kočovníky, a proto věřili, že objekt by měl předně a především sloužit svému účelu a nikoli primárně jako dekorace. Muži většinou používají k výrobě předmětů jako jsou parohy s rukama vyřezávané sámské nože, bubny a guksi (hrnečky z pokřiveného dřeva) dřevo, kosti a parohy. Ženy používaly k výrobě takových předmětů, jako jsou gákti (oblečení) a košů z břízových a smrkových kořenů kůži a kořeny.

Oblečení

Tradiční oděv, který nosí Sámové, jsou Gákti. Gákti se nosí jak při obřadech, tak při práci, obzvláště při pasení sobů.

Tradičně se gákti vyráběl ze sobích kůží a šlach, dnes se častěji používá vlna, bavlna nebo hedvábí. Ženské gákti se obvykle skládá z šatů, šálu s třásněmi, které jsou upevněny 1-3 stříbrnými broži, a bot vyrobených z sobí kožešiny nebo kůže. Boty mohou mít špičaté nebo zvlněné špičky a často mají bandážové tkané kotníkové omotávky. Boty východních Sámů mají zaoblenou špičku na botách ze sobí kožešiny, jsou obloženy plstí a korálkovými detaily. Existují různé gákti pro ženy a muže; Mužské gákti mají kratší "bundy" než dámské dlouhé šaty. Tradiční gákti jsou nejčastěji v odstínech červené, modré, zelené, bílé, středně hnědé vyčiněné kůže nebo kožešiny sobů. V zimě je přidává sobí kožich a kalhoty, někdy pončo (luhkka) a lano/laso.

Barvy, vzory a šperky na gákti ukazují, odkud je člověk, zda je člověk svobodný nebo ženatý a někdy mohou být dokonce specifický pro jednu rodinu. Obuv, rukávy a spodní lem obvykle mají nášivky ve formě geometrických tvarů. Některé oblasti používají pásky, jiné mají plechové výšivky a někteří východní Sámové nosí obrubu na oblečení nebo límec. Klobouky se liší podle pohlaví, sezóny a oblasti. Bývají vlněné, z kůže nebo z kožešiny. Mohou být vyšívané, nebo jako na cýchodě, kde jsou spíš v podobě korálkové tkaniny se šálkem. Některé tradiční šamanské pokrývky hlavy byly ze zvířecí kůže, copánků a peří, zejména ve východním Laponsku.

Gákti může být přepásáno páskem; tyto jsou někdy z pruhů utkané pásky, tkané pásky nebo pásky z korálků. Kožené řemeny mohou mít knoflíky z parohů, stříbrné koncovité knoflíky, střapce nebo mosazné/měděné detaily, jako jsou kroužky. Pásky mohou mít také korálková kožená pouzdra, pouzdra na jehly parohů, doplňky pro oheň, měděné kroužky, amulety a často vyřezávaný a nebo vyřezávaným parožím ozdobený nůž. Někteří východní Sámové také nosí kapuci ("малиц") ze sobí kožešiny s vlnou uvnitř a boty nad kolena.

Média a literatura

Marry Áilonieida Somby, sámský autor z Deatnu

Existuje krátké denní zpravodajství v severní sámštině v národní televizi v Norsku, Švédsku a ve Finsku. Také se často dělají dětské televizní pořady v sámštině. K dispozici je také rozhlasová stanice pro severní Sámi, která má některé zpravodajské programy v ostatních sámských jazycích.
Jediný deník vydávaný v severní sámštině je Ávir, ^[93] spolu s několika časopisy.
Existuje sámské divadlo, Beaivvaš, v Kautokeino na norské straně, stejně jako v Kiruně na švédské straně. Obě cestují po celém Laponsku s hry napsanými sámskými autory nebo mezinárodními překlady.
Řada románů a sbírek poezie se každoročně vydává v severní sámštině a někdy i v ostatních sámských jazycích. Největší sámské vydavatelství je Davvi Girji.

Hudba

Charakteristickým prvkem sámské hudební tradice je zpěv joik. Joiky jsou zpěvné písně, tradičně zpívané a cappella, obvykle pomalu a hluboko v krku se zdánlivým emočním obsahem smutku nebo hněvu. Joiky mohou být věnovány zvířatům a ptákům v přírodě, zvláštním lidem nebo zvláštním příležitostem a mohou být radostné, smutné nebo melancholické. Často jsou založeny na slabičné improvizaci. V posledních letech joiky často doprovází hudební nástroje. Jediné tradiční sámské nástroje, které byly někdy používány k doprovodu joiků, byly "fadno" flétna (vyrobená ze stonků rákosu podobného andělice lékařské) a ruční bubny (bubny s rámy a miskové bubny).

Vzdělání

Existuje vzdělání se sámštinou jako prvním jazykem ve všech čtyřech zemích i mimo území Sámů.
Sámská univerzita se nachází v Kautokeino. Sámský jazyk lze studovat na několika univerzitách ve všech zemích, speciálně na univerzitě v Tromsø, která považuje sámštinu za mateřský jazyk, nikoliv za cizí jazyk.

Festivaly a trhy

Mnoho sámských festivalů v Laponsku oslavuje různé aspekty kultury Sámů. Nejznámější festival na norské straně je každoroční Riddu Riđđu, ačkoli existují i další, jako je Ijahis Idja v Inari. Mezi nejslavnější patří velikonoční festivaly, které se konají v Kautokeino a Karasjoku před jarním migrací sobů k pobřeží. Tyto festivaly spojují tradiční kulturu s moderními jevy, jako jsou sněžné skútry.

Výtvarné umění

Vedle Duodji (sámský rukodělný výrobek) se rozvíjí i oblast současného sámského výtvarného umění. Zřizují se galerie jako je Sámi Dáiddaguovddáš (Sámské centrum současného umění)^[94].

Tanec

Po mnoho let se mylně myslelo, že Sámové jsou na zemi jediní domorodí lidé bez taneční tradice.^[95] Objevily se sámské taneční společnosti jako např. Kompani Nomad.^[96] Kniha o „ztracené“ sámské taneční tradici se jmenuje Jakten på den försvunna samiska dansen a nedávno vyšla v Centru pro výzkum Sámů (CeSam) Umejské university.^[97] Ve východních oblastech Laponska je taneční tradice více spojitá a pokračuje ji ve skupinách jako Johtti Kompani.^[98]

Chov sobů

Chov sobů bylo a stále je důležitým aspektem sámské kultury. Během let nucené asimilace byly oblasti, ve kterých byla stáda sobů významným zdrojem živobytí mezi několika, kde přežila sámská kultura a jazyk.

Dnes je v Norsku a ve Švédsku chov sobů právně chráněn jako exkluzivní živobytí Sámů, takže pouze jedinci sámského původu s vazbou na chovatelskou rodinu mohou vlastnit soby a vydělávat nimi na živobytí. V současné době se v Norsku zabývá chovem sobů přibližně 2800 lidí.^[7] Ve Finsku není chov sobů exkluzivní a praktikují ho v omezeném rozsahu také etničtí Finové. Z právního hlediska je omezeno na státní příslušníky EU/EHP s bydlištěm v dané oblasti. Na severu (Laponsko) hraje významnou roli v místní ekonomice, zatímco její ekonomický dopad je menší v jižních částech oblasti (provincie Oulu).

Mezi chovateli sobů v sámských obcích mají ženy obvykle vyšší úroveň formálního vzdělání v oblasti.^[99]

Hry

Sámové tradičně hrají jak karetní hry, tak stolní hry, ale jen málo sámských her se zachovalo, částečně proto, že křesťanští misionáři a laestadiánci (luteráni) považovali tyto hry za hříšné.^[100] Do současnosti se zachovala pravidla pouze tří deskových her Sámů. Sáhkku je běh-boj desková hra, kde každý hráč ovládá sadu vojáků (označovaných jako „ženy“ a „muži“), která závodí ve smyčce na celé desce, pokoušející se odstranit vojáky druhého hráče. Hra souvisí s jiho skandinávským dallós, arabským tabi a indickým tablanem.^[101] Sáhkku se od těchto her liší v několika ohledech, nejvíce pozoruhodné je přidání figurky "král", který radikálně mění hru. Tablut je čistě strategická hra z rodiny her tafl. Hra obsahuje "Švédy" a "švédského krále", jehož cílem je uniknout, a armáda "Moskovitů", jejímž cílem je chytit krále. Tablut je jediná taflová hra, kde do naší doby přežila relativně neporušená sada pravidel. Proto jsou všechny moderní verze taflu (běžně nazývané "Hnefatafl" a uváděné na trh výhradně jako "norské" nebo "vikingské" hry) založené na sámské verzi hry tablut.^[102] Dablot Prejjesne je hra příbuzná s alquerque (středověká hra králů), která se liší od většiny takových her (např. dáma) tím, že má tří různé řady. Herní strany se nazývají "Sámové" (král, princ, válečníci) a "Finové" (vlastníci půdy, syn majitele půdy, zemědělci).^[103]

Laponsko

Laponsko ("Sámsko") je název kulturní oblasti, která je tradičně obývána Sámi. Nesámové a mnoho regionálních map často nazývaly tento stejný region Laponsko, neboť mezi oběma výrazy existuje značný regionální přesah. Překrývání však není úplné: Laponsko (finský Lappi, švédsky Lappland) pokrývá pouze některé části Laponska, které spadají pod finskou a švédskou jurisdikci, a ne ty, které spadly pod norskou nebo ruskou. Větší část "Sámska" tedy není pokryta pojmem "Laponsko". Laponsko také může být zavádějící nebo urážlivé k Sámům nebo obojí v závislosti na kontextu a kde je toto slovo používáno. Mezi Sámi je výraz Sápmi přísně používán a je přijatelný.

Laponsko leží v severní Evropě, zahrnuje severní části Fennoskandinávie a zasahuje čtyři země: Norsko, Švédsko, Finsko a Rusko.

Oblast

Pro laponské hranice neexistuje oficiální zeměpisná definice. Obvykle však zahrnuje následující kraje a provincie:

Kraj Dalarnas ve Švédsku
Kraj Finnmark v Norsku
Kraj Jämtlands Län ve Švédsku
Laponsko ve Finsku
Murmanská oblast v Rusku
Kraj Nord-Trøndelag v Norsku
Kraj Nordland v Norsku
Kraj Norrbottens Län ve Švédsku
Kraj Troms v Norsku
Kraj Västerbottens Län ve Švédsku

Obce Gällivare, Jokkmokk a Arjeplog ve švédském Laponsku byly v roce 1996 přidány na Seznam světového dědictví UNESCO jako "Laponská oblast".

Oblast sámského osídlení ve Finsku tvoří obce Enontekiö, Utsjoki a Inari, jakož i část obce Sodankylä.

Důležitá sámská místa

V následujících městech a vesnicích žije významná populaci Sámů nebo hostí sámské instituce. Norská, švédská, finská nebo ruská toponyma jsou v závorkách.

Sámská jádrová oblast

Deatnu (Tana) má významnou populaci Sámů.
Divtasvuodna (Tysfjord) je centrem populace lulejských Sámů (julev). Nachází se zde Centrum Árran lulejských Sámů.
Eanodat (Enontekiö) ve Finsku.
Gáivuotna (Kåfjord) je důležitým centrem pro pobřežní kulturu Sámů. Každoročně jsou hostitelem mezinárodního domorodého festivalu Riddu Riđđu. Obec má sámské jazykové centrum a hostí Ájské sámské centrum. Na konci devadesátých létech byla v Gáivuotné neskutečná opozice proti revitalizaci sámského jazyka a kultury a zahrnovala opakované rozstřílení na kousky dopravních značek v sámštině [7].
Giron (Kiruna) je sídlem švédského sámské parlamentu a největším městským sídlem ve švédském Laponsku.
Guovdageaidnu (Kautokeino) (Norsko): Asi 90% obyvatel hovoří o severní sámštinou a nachází se zde několik sámských institucí. Patří mezi ně: sámské divadlo Beaivváš, Sámská střední škola a škola chovu sobů, Sámská vysoká škola, Severosámský výzkumný ústav, Sámská jazyková rada, Zdrojové centrum pro práva domorodého obyvatelstva a Mezinárodní středisko pro chov sobů. Navíc v Kautokeino sídlí několik sámských médií. Patří mezi ně noviny v sámském jazyce Áššu a vydavatelství/nahrávací společnost DAT Sami. Kautokeino také hostí Sámský velikonoční festival. Povstání v Kautokeino v roce 1852 bylo jednou z mála vzpour Sámů proti útlaku norských vlád proti Samům.
Jiellevárri nebo Váhčir (Gällivare)
Johkamohkki (Jokkmokk) hostí první víkend v únoru velký sámský trh a festival. Je to také místo, kde se nachází muzeum umění Ájtte, Svenskt fjäll- och samemuseum.
Kárášjohka (Karasjok) je sídlem norského sámského parlamentu. Také tu sídlí další významné sámské instituce včetně NRK Sami Radio, Sámského muzea, Sámského centra umění, specializované sámské knihovny, právní kanceláře Middle Finnmark, Inner Finnmark dětské a mládežnické psychiatrické léčebny, Sámského speciálního lékařského centra a Sámského výzkumného ústav zdraví. V městečku je navíc Laponský kulturní park a vycházejí zde noviny Sami Min Aigi.
Leavdnja (Lakselv) v obci Porsáŋgu (Porsanger) je sídlem Finnmark Estate a novin Ságat Sami. Organizace Finnmarkseiendommen vlastní a spravuje zhruba 95 % půdy ve Finnmarku a 50 % členů rady je voleno norským sámským parlamentem.
Ohcejohka (Utsjoki).
Romsa nebo Tromsa (Tromsø) je největší město v centrální sámské oblasti a má univerzitu, která se specializuje na Sámi. Má také významnou a velmi aktivní sámskou populaci.
Unjárga (Nesseby) je důležitým centrem pro kulturu pobřežních Sámů. Je tu také museum Várjjat Sami a sídlí tu Oddělení kultury a životního prostředí Norského sámského parlamentu. Narodil se tady první Sám zvolený do norského parlamentu, Isak Saba.

Jižní Laponsko

Aarborte (Hattfjelldal) je centrem jižních Sámů s jazykovou školou jihosámských jazyků i a Sámským kulturním centrem.
Arjeplog.
Snåase (Snåsa) je centrem pro jihosámštinu a jediná obec v Norsku, kde je jižní sámština oficiálním jazykem. Ve městě se nachází Muzeum Saemien Sijte jižních Sámů.

Východní Laponsko

Aanaar, Anár nebo Aanar (Inari) je sídlem finského sámského parlamentu
Lujávri (Lovozero) je největší sámská osada na ruské straně.

Demografie

V zeměpisné oblasti Laponsko tvoří Sámové jen malou populaci. Podle některých odhadů je celková populace Sámů asi 70 000.^[104] Jeden z problémů při pokusu o sčítání populace Sámů spočívá v tom, že existuje jen málo společných kritérií toho, co znamená "být Sámem". Kromě toho existuje několik sámských jazyků a dalších dialektů a v Laponsku je několik oblastí, kde Sámové kvůli nucené asimilaci málo Sámů mluví svým rodným jazykem, ale stále se považují za Sámi. Jiné znaky totožnosti jsou příbuzenské vztahy (což lze říci, že na nějaké úrovni nebo jiné mají velký význam pro všechny Sámi), geografická oblast Laponska, odkud pocházejí jejich rodiny, a/nebo ochrana nebo zachování určitých aspektů sámské kultury.^[105]

Všechny nordické sámské parlamenty zahrnují jako "klíčové" kritérium pro registraci jako Sám identitu samu o sobě - každý musí prohlásit, že se skutečně považuje za Sáma. Objektivní kritéria se liší, ale obecně se vztahují ke příbuznosti a nebo jazyku.

Přesto vzhledem k kulturní asimilaci sámského lidu, ke kterému došlo během čtyř staletí ve čtyřech zemích, je obtížné přesně měřit odhad populace.^[106] Počet obyvatel se odhaduje na 80 000 až 135 000 ^[107] ^[108] v celém severském regionu, včetně městských oblastí, jako je norské Oslo, tradičně uvažované mimo Laponsko. Norský stát uznává jakéhokoli Nora jako Sáma, pokud má jednoho praprarodiče, jehož domácím jazykem byla sámština, ale neexistuje a nikdy nebyla žádná registrace domácího jazyka, kterou mluvili norští lidé.

Přibližně polovina všech Sámů žije v Norsku, mnoho jich žije ve Švédsku, přičemž menší skupiny žijí na dalekém severu Finska a na poloostrově Kola v Rusku. Sámové v Rusku byli nuceni sovětskými úřady, aby se přestěhovali do družstva Lovozero/Lujávri, v centrální části poloostrova Kola.

Sámské skupiny a jazyky

Americký vědec Michael E. Krauss publikoval v roce 1997 odhad populace Sámů a jejich jazyků.^[109] ^[110]

Skupina	Počet obyvatel	Jazyková skupina	Jazyk	Mluvčí	%	Hlavní území	Další tradiční území
Severní Sámové	42 500	Západosámské jazyky	Severní sámština	21 700	51 %	Norsko	Švédsko, Finsko
Lulejští Sámové	8 000	Západosámské jazyky	[Lulejská sámština]	2 300	29 %	Švédsko	Norsko
Pitejští Sámové	2 000	Západosámské jazyky	[Pitejská sámština]	60	3%	Švédsko	Norsko
Jižní Sámové	1 000	Západosámské jazyky	Jižní sámština	600	50 %	Švédsko	Norsko
Umejští Sámové	1 000	Západosámské jazyky	Umejská sámština	50	5 %	Švédsko	Norsko
Skoltští Sámové	1 000	Východosámské jazyky	Skoltská sámština	430	43 %	Finsko	Rusko, Norsko
Kildinští Sámové	1 000	Východosámské jazyky	Kildinská sámština	650	65 %	Rusko
Inarští Sámové	900	Východosámské jazyky	Inarijská sámština	300	33 %	Finsko
Terští Sámové	400	Východosámské jazyky	Terská sámština	8	2%	Rusko
Akkalští Sámové	100	Východosámské jazyky	Akkalská sámština	7	7 %	Rusko
Sámové	58 100	Sámské jazyky	Sámské jazyky	26 105	45 %	Norsko	Švédsko, Finsko, Rusko

Interaktivní atlas Světových jazyků v ohrožení UNESCO poskytuje různě odhadovaný počet řečníků každého jazyka: ^[111]

Severní sámštinai (Davvisámegiella): 30 000 (rozhodně ohroženo)
Lulejská sámština (Julevsámegiella): 2 000 (vážně ohrožené)
Kildinská sámština (Kīlt sam 'kīll): 787 (vážně ohrožený)
Jižní sámština (Åarjelsaemien gïele): 500 (vážně ohrožený)
Skoltská sámština (Nuõrttsää'mǩiõll): 300 (vážně ohrožený)
Inarijská sámština (Anarâškielâ): 400 (vážně ohrožené)
Umejská sámština (Ubmejensámiengiella): 20 (kriticky ohrožený)
Pitejská sámština (Bidumsámegiella): 20 (kriticky ohrožený)
Terská sámština (Ter saa'me kiill): 2 (kriticky ohrožený)
Akkalská sámština : 0 (vyhynulý)

Kemijská sámština zanikla v 19. století.

Mnoho Sámů nehovoří kvůli historickým procesům asimilace žádným sámským jazykem, takže počet Sámů žijících v každé oblasti je mnohem vyšší.

Stejně jako u mnoha domorodých jazyků, ^[112] všechny sámské jazyky jsou v určitém stupni ohrožení, a to od toho, co definuje UNESCO jako „rozhodně ohrožený“ až po „zaniklé“.^[111]

Rozdělení podle geografie

Laponsko je tradičně rozdělena na:

Východní Laponsko (Inarští Skoltští, Akkalští, Kildský a Terští Sámové na poloostrově Kola (Rusko) a Inari (Finsko, dříve také ve východním Norsku)
Severní Laponsko (Severní, Lulejší a Pitejští Sámové ve většině severních částí Norska, Švédska a Finska)
Jižní Laponsko (Umejští a Jižní Sámové v centrálních částech Švédska a Norska)

Je třeba také poznamenat, že mnoho Sámů nyní žije mimo Laponsko ve velkých městech, jako je Oslo v Norsku.

Rozdělení podle zaměstnání

Rozdělení, které se často používá u severních Sámů, je založeno na povolání a oblastech života. Toto dělení je také používáno v mnoha historických textech: ^[113]

Sobí Sámové nebo horští Sámové (v severní sámštině boazosapmelash nebo badjeolmmosh). Donedávna kočovní Sámové žijící jako pastevci sobů. Nyní má většina trvalé bydliště v klíčových oblastech Sámů. Přibližně 10 % Sámů praktikuje chov sobů, který je považován za základní součást sámské kultury a v některých částech severských zemí ho mohou praktikovat pouze Sámové.
Pobřežní Sámové (v severní sámštině mearasapmelash). Ty žily tradičně kombinací rybolovu a drobného zemědělství. Dnes se často používaná pro všechny Sámi na pobřeží bez ohledu na jejich zaměstnání.
Lesní Sámové, který tradičně žil tím, že kombinovali rybaření ve vnitrozemských řekách a jezerech s malým chovem sobů.
Městští Sámové, kteří jsou nyní pravděpodobně největší sámskou skupinou.

Dělení podle zemí

Podle norského Sámského parlamentu je sámská populace v Norsku 40 000 lidí. Pokud se zahrnou všichni lidé, kteří mluví sámsky nebo mají rodiče, prarodiče nebo praprarodiče, kteří mluví nebo mluvili sámsky, je to číslo 70 000. V roce 2005 se zaregistrovalo 12 538 lidí, kteří volili do Sámského parlamentu v Norsku. Většina Sámů žije ve Finnmarku a severním Tromso, ale existují také populace Sámů v jižních Tromso, Nordlandu a Trøndelagu. Kvůli nedávné migraci se také tvrdilo, že Oslo je obec s největší populací Sámů. Sámové jsou většinou pouze v obcích Guovdageaidnu-Kautokeino, Karasjohka-Karasjok, Porsanger, Deatnu-Tana a Unjargga-Nesseby ve Finnmarku a Gáivuotna (Kåfjord) v severním Tromso. Tato oblast je také známá jako sámská jádrová oblast. Sámština a norština jsou v této oblasti rovné administrativní jazyky.

Ve Švédsku a Norsku jsou Sámové primárně Luteráni, ve Finsku a Rusku jsou ortodoxní křesťané.

Podle švédského sámského parlamentu je švédská populace Sámů asi 20 000 lidí.

Podle Finského centra pro populaci a Finského sámského parlamentu byla populace Sámů žijící ve Finsku v roce 2003 celkem 7 371 osob.^[114] K 31. prosinci 2006 bylo zaregistrováno pouze 1776 z těch, kteří mluvili mateřským jazykem jedním ze sámských jazyků.^[115]

Podle sčítání lidu z roku 2002 byl počet sámského obyvatelstva v Rusku 1 991.

Od roku 1926 se postupně zvyšuje počet identifikujících se jako Sámové v Rusku:

Sčítání lidu 1926 : 1 720 (toto číslo se týká celého Sovětského svazu)
Sčítání lidu 1939 : 1 829
Sčítání lidu 1959 : 1 760
Sčítání lidu 1970 : 1 836
Sčítání lidu 1979 : 1 775
Sčítání lidu 1989 : 1 835
Sčítání lidu 2002 : 1 991

Sámská imigrace mimo Laponsko

V Severní Americe žije přibližně 30 000 lidí, kteří jsou buď Sámové nebo potomci Sámů.^[116] Většina z nich se usadila v oblastech, o nichž je známo, že mají norské, švédské a finské přistěhovalce. Některé z těchto koncentrovaných oblastí jsou Minnesota, Severní Dakota, Iowa, Wisconsin, Horní poloostrov Michigan, Illinois, Kalifornie, Washington, Utah a Aljaška; a celá Kanada, včetně Saskatchewanu, Manitoby a severního Ontáru, a kanadských území severozápadních území Yukon a území nyní známé jako Nunavut.

Potomci těchto sámských přistěhovalců obvykle neznají své dědictví, protože jejich předkové záměrně ukryli svou původní kulturu, aby se vyhnuli diskriminaci od dominantní skandinávské nebo nordické kultury. Ačkoli někteří z těchto Sámů jsou diasporou, která se přestěhovala do Severní Ameriky, aby unikla asimilační politice ve svých domovských zemích, mnozí pokračovali v oslabování své sámské kultury při internalizaci koloniálních názorů na původní obyvatele a aby se pokusili zapadnout do své příslušné nordické kultury. Bylo také několik sámských rodin, které byly přineseny americkou a kanadskou vládou do severní Ameriky se svými stády sobů jako součást "sobího projektu" určeného k tomu, aby učil Inuity o chovu sobů.^[117] Existuje dlouhá historie Sámů na Aljašce.

Někteří z těchto sámských přistěhovalců a potomků přistěhovalců jsou členy organizace Sami Siida ze Severní Ameriky.

Organizace

Laponsko ukazuje odlišnou polonárodní identitu, která překračuje hranice mezi Norskem, Švédskem, Finskem a Ruskem. Neexistuje žádné hnutí pro úplnou autonomii.

Sámské parlamenty

Sven-Roald Nystø, Aili Keskitalo a Ole Henrik Magga, tři první předsedové norského sámského parlamentu.

Sámské parlamenty (Sámediggi v severním sámštině, Sämitigge v inarské sámštině, Sää'mte'ǧǧ ve skoltské sámštině) založené ve Finsku (1973), Norsku (1989) a Švédsku (1993) jsou reprezentativními orgány pro národy sámského dědictví. Rusko neuznalo Sámi jako menšinu a v důsledku toho neuznává žádný sámský parlament, i když tamní Sámové vytvořili neuznaný Sámský parlament Ruska. Neexistuje žádný jediný sjednocený sámský parlament, který by se rozprostíral přes všechny skandinávské země. Spíše každá z výše uvedených tří zemí vytvořila vlastní samosprávné orgány pro Sámi, ačkoli tři sámské parlamenty často spolupracují na přeshraničních otázkách. Ve všech třech zemích působí parlament jako instituce kulturní autonomie pro původní sámské obyvatelstvo. Parlament má velmi slabý politický vliv, daleko od autonomie. Jsou to formálně veřejné orgány, řízené skandinávskými vládami, ale mají demokraticky zvolené poslance, jejichž posláním je pracovat pro lidi a kulturu Sámů. Sliby kandidátů se často dostávají do konfliktu s autoritami v rámci svých vlád, ale jako orgány mají určitý vliv na vládu.

Norské organizace

Hlavní organizace pro zastupování Sámů v Norsku jsou siida. Pokrývají severní a centrální Norsko.

Švédské organizace

Hlavní organizace pro zastupování Sámů ve Švédsku jsou sliidas. Pokrývají severní a střední Švédsko.

Finské organizace

Na rozdíl od Norska a Švédska je ve Finsku siida (paliskunta ve finštině) společnost pro chov sobů, která není omezena etnikem. Existují skutečně někteří etničtí Finové, kteří praktikují chov sobů a v zásadě všichni obyvatelé oblasti chovu sobů (většina finského Laponska a části provincie Oulu), kteří jsou občany zemí EHP ^[118] tj. Evropské unie a Norsko, Islandu a Lichtenštejnska mohou vstoupit do paliskunty.

Ruské organizace

V roce 2010 Sámská Rada podpořila založení kulturního centra v Rusko v arktické obyvatelstvo. Centrum pro severní národy má za cíl podporovat uměleckou a kulturní spolupráci mezi arktickými národy Ruska a severskými zeměmi se zvláštním zaměřením na domorodé národy a menšiny.^[119]

Hraniční konflikty

Laponsko, tradiční země Sámů, překračuje čtyři národní hranice. Tradiční letní a zimní pastviny někdy leží na různých stranách hranic národních států. Navíc existuje hranice pro moderní Laponsko. Někteří uvádějí, že práva (pro pastviny sobů a v některých částech dokonce i pro rybolov a lov) zahrnují nejen současné Laponsko, ale oblasti, které jsou mimo dnešní Laponsko, které odrážejí starší území. Dnešní "hranice" pocházejí ze 14. až 16. století, kdy došlo k konfliktům vlastníkům půdy. Vytvoření stabilnějších obytných míst a větších měst pochází ze 16. století a bylo provedeno pro strategické obranné a ekonomické důvody jak ze strany samotných sámských skupin, tak z větší části jižních přistěhovalců.

Vlastnit pozemky v rámci hranic nebo být členem siida (Sámská společnost) dává práva. Jiný zákon, který byl schválen ve Švédsku v polovině devadesátých let, dal každému právo lovit a lovit v tomto regionu, něco co se potkalo mezi siidami se skepsí a nahněváním.

Soudní řízení bylo v minulosti běžné a cílem ze strany Sámů je obnovit jejich území využívané dříve v historii. Kvůli velké porážce v roce 1996, jedna siida zavedla sponzorský koncept "sobí kmotr", aby získala finanční prostředky pro další bitvy u soudů. Tyto "vnitřní konflikty" jsou obvykle konflikty mezi majiteli pozemků, kteří nejsou Sámi, a vlastníky sobů. Případy zpochybňují dávná práva Sámů na sobí pastviny. V roce 2010 bylo Švédsko kritizováno za jeho vztahy se Sámi ve Všeobecném periodickém přezkumu, který vypracovala pracovní skupina Rady pro lidská práva.^[120]

Otázka, zda území Skandinávského pohoří (fjeld) je ve vlastnictví vlády (korunní země) nebo sámskou populace není odpovězena.

Z domorodé perspektivy lidé "patří do země", země nepatří k lidem, ale to neznamená, že lovci, pastevci a rybáři nevědí, kde leží hranice jejich území, stejně jako jejich sousedů.^[79]

Národní symboly

Ačkoli Sámové se považovali za jeden lid v celé historii, myšlenka Laponska, sámského národa získala souhlas mezi Sámi nejprve až v 70. letech 20. století a dokonce až později mezi majoritní populací. Během osmdesátých a devadesátých let byla vytvořena vlajka, byla napsána národní hymna a bylo stanoveno datum národního dne.

Vlajka

Sámská vlajka byla slavnostně uvedena během Sámské konference ve švédském Åre dne 15. srpna 1986. Byl to výsledek soutěže, do které dorazilo mnoho návrhů. Vítězný návrh předložil umělec Astrid Båhl z norského Skibotnu.

Motiv (viz vpravo) pochází ze šamanského bubnu a básně "Paiven parneh" ("Písně slunce") Jihosáma Anderse Fjellnera,, který popsal Sámi jako syny a dcery slunce. Na vlajce jsou sámské barvy červená, zelená, žlutá a modrá, kruh představuje slunce (červené) a měsíc (modrý).

Sámský národní den

Sámský národní den se slaví 6. února, protože tento den se v roce 1917 v norském Trondheimu konal první sámský kongres. Tento kongres bylo poprvé, kdy se norští a švédští Sámové setkali přes své národní hranice, aby společně pracovali na nalezení řešení běžných problémů. Usnesení o oslavách dne 6. února bylo přijato v roce 1992 na 15. sámském kongresu v Helsinkách. Od roku 1993 Norsko, Švédsko a Finsko uznávají 6. únor za Sámský národní den.

"Píseň sámského lidu"

"Sámi sóga lávlla" (Píseň sámského lidu) byla původně poema Isaka Saba, která byla poprvé vydána v novinách Sagai Muittalægje dne 1. dubna 1906. V srpnu 1986 se stala sámskou národní hymnou. Arne Sørli převedl báseň na píseň, která byla poté na 15. sámské konferenci v Helsinkách v roce 1992 schválena. "Sámi soga lávlla" byla přeložena do všech sámských jazyků.

Náboženství

Měděné leptání (1767) od O.H. von Lode zobrazuje noaidi s bubnem meavrresgárri

Až do 18. století byl mezi mezi Sámi široce rozšířen šamanismus Většina Sámů dnes patří do státních luteránských církví Norska, Švédska a Finska. Někteří Sámové v Rusku patří do ruské pravoslavné církve a podobně, některé skoltští Sámové, kteří se znovu usadili ve Finsku, jsou také součástí východní ortodoxní kongregace s další malou populací v Norsku.

Tradiční sámské náboženství

Tradiční sámské náboženství bylo druhem polyteismu. Byla v něm různá rozmanitost kvůli šíři oblasti, kterou Laponsko je, dovolující vývoj rozdílů ve vírách a v praktikách mezi kmeny. Stará víra byla spojena s půdou, animismem a nadpřirozeností. Sámská spiritualita je často charakterizována panteismem, silným důrazem na význam osobní spirituality a její propojenost s každodenním životem člověka a hlubokým spojením mezi přirozenými a duchovními "světy".^[121] Mezi další role patří sámský šaman nebo noaidi umožňující rituální komunikaci s nadpřirozenem^[122] pomocí nástrojů, jako jsou bubny, zpěvy a posvátné objekty.^[123] Některé praktiky v rámci náboženství starých Sámů zahrnovaly přírodní posvátná místa, jako jsou hory, prameny, pozemní útvary, stejně jako člověkem vyrobené jako petroglyfy a labyrinty.^[124]

Sámské náboženství sdílí některé prvky se severskou mytologií možná od časných kontaktů s obchodními Vikingy (nebo naopak). Přes hlavně francouzskou iniciativu Josepha Paula Gaimarda v rámci své expedice La Recherche švédský sámský pastor Lars Levi Læstadius začal výzkum sámského bájesloví. Jeho práce vyústila v dokument Fragmenty laponské mytologie, protože podle jeho vlastních slov obsahovaly jen malé procento toho, co kdysi existovalo. Fragmenty byly označeny jako teorie bohů, teorie oběti, teorie proroctví nebo krátké zprávy o darebácké sámské magii a sámské ságy. Obecně tvrdí, že odfiltroval vliv norštiny a získal společné prvky mezi skupinami jižních, severních a východních Sámů. Mytologie má společné prvky s jinými tradičními domorodými náboženstvími - jako jsou ty, které žijí na Sibiři a v Severní Americe.

Misionářské úsilí

Termín sámské náboženství obvykle odkazuje na tradiční náboženství, které praktikovala většina Sámů až do přibližně 18. století. Křesťanství bylo představeno římskokatolickými misionáři již v 13. století. Po protestantské reformaci nastoupil zvýšený tlak a např. sámské šamanské bubny byly spáleny nebo poslány do zahraničních muzeí. V tomto období mnoho Sámů praktikovalo své tradiční náboženství doma, zatímco chodili v neděli do kostela. Vzhledem k tomu, že Sámové byli považováni že jsou posedlí "čarodějnými" pravomocí, byli často obviněni z čarodějnictví během 17. století a byli předměty zkoušek čarodějnictví a upalování.^[125]

V Norsku byla velká snaha přeměnit Sámy kolem roku 1720, kdy Thomas von Westen, "apoštol Sámů", spálil bubny, spálil posvátné předměty a konvertoval lidi.^[126] Z odhadovaných tisíců bubnů existujících před tímto obdobím zůstalo dodnes jen asi 70 kusů rozptýlených v muzeích po Evropě.^[123] Posvátná místa byla zničena, jako jsou síidi (kameny v přírodních nebo lidských stavbách), álda a sáivu (sakrální kopce), prameny, jeskyně a další přírodní útvary, kde se dělaly oběti.

Na úplném východě sámské oblasti konvertoval Sámi v 16. století ruský mnich Trifon. V dnešní době o tomto úsilí svědčí kaple sv. Jiří v Neidenu v Norsku (1565).

Laestadius

Okolo roku 1840 započal mezi Sámi švédský luterský pastor a správce Lars Levi Laestadius puritánské pietistické hnutí, které zdůrazňovalo absolutní abstinenci alkoholu. Toto hnutí je stále velmi dominantní v oblastech, kde se mluví sámsky. Laestadius hovořil mnoha jazyků a stal se plynně mluvícím a kázal ve finštině a severní sámštině kromě svého rodné jižní sámštiny a švédštiny ^[127], kterou používal pro odborné publikace.^[126]

Dvě velké výzvy, kterým Laestadius čelil od počátku svého působení jako duchovní kostela, byla lhostejnost jeho sámských farníků, kteří byli švédskou vládou přinuceni převést své šamanské náboženství na luteránství a bída způsobená alkoholismem. Duchovní chápání Laestadiusa získalo a sdílelo ve svých nových kázáních "plné živých metafor ze života Sámů, kteří mohli pochopit,... o Bohu, který se staral o životy lidí", měl hluboký pozitivní vliv na oba problémy. Jedna zpráva ze sámské kulturní perspektivy připomíná novou touhu mezi Sámi, aby se naučili číst a "shon a energie v církvi, když lidé vyznávají své hříchy, pláčí a modlí se za odpuštění... [Zneužívání alkoholu] a krádež sobů [Samům] se snížily, což mělo pozitivní vliv na vztahy mezi Sámi, jejich finance a rodinný život." ^[128]

Neo-šamanismus a tradiční léčení

Dnes existuje řada Sámů, kteří se snaží navrátit k tradičním pohanským hodnotám svých předků. Existují také někteří Sámové, kteří tvrdí, že jsou noaidi a nabízejí své služby prostřednictvím novinových inzerátů v tzv. New Age úpravě nebo pro skupiny turistů. Zatímco oni praktikují náboženství založené na náboženství svých předků, rozsáhlé antipohanské předsudky způsobily, že tito šamani nebyly obecně považovány za součást neporušené sámské náboženské tradice. Tradiční sámská víra se skládá ze tří propletených prvků: animismus, šamanismus a polyteismus. Sámský animismus se projevuje v sámské víře, že všechny významné přírodní objekty (jako jsou zvířata, rostliny, skály atd.) mají duši; a z polyteistické perspektivy tradiční sámská víra zahrnuje množství duchů.^[126] Mnoho současných praktiků je srovnávána s praktiky neopohanství, neboť řada neopohanských náboženství také kombinuje prvky starověkých pohanských náboženství s novějšími revizemi nebo inovacemi, ale jiní mají pocit, že se pokoušejí oživit nebo rekonstruovat domorodé sámské náboženství, jak se nachází v historických, folklórních zdrojích a v ústní tradici.

V roce 2012 guvernér okresu Troms schválil Šamanskou asociaci Tromsø jako nové náboženství.^[129]

Velmi odlišná náboženská myšlenka je reprezentována četnými "moudrými muži" a "moudrými ženami", které žijí v celé sámské oblasti. Často nabízejí léčení nemocných prostřednictvím rituálů a tradičních léků a mohou také kombinovat tradiční prvky, jako jsou starší sámská učení, s novějšími monoteistickými vynálezy, které křesťanští misionáři naučili jejich předky, jako jsou čtení z Bible.

Jazyk

Neexistuje žádný jediný sámský jazyk, ale skupina deseti odlišných sámských jazyků . Šest těchto jazyků má své vlastní písemné normy. Sámské jazyky jsou poměrně úzce spojeny, ale nejsou vzájemně srozumitelné; například mluvčí jižní sámštiny nerozumí mluvčímu severní sámštiny. Zejména dříve se tyto odlišné jazyky označovaly jako "dialekty", dnes je to však považováno za zavádějící kvůli hlubokým rozdílům mezi formami. Většinou sámských jazyků se mluví v několika zemích, protože jazykové hranice neodpovídají národním hranicím.

Všechny sámské jazyky jsou ohroženy. To je částečně způsobeno historickými zákony zakazujícími používání sámských jazyků ve školách a doma ve Švédsku a Norsku. Sámské jazyky a sámské zpěvy nazývané joiky byly v Norsku od roku 1773 až do roku 1958 nezákonné. Později přístup k výuce sámštiny jako součást školní docházky nebyl k dispozici až do roku 1988. Byly zřízeny speciální rezidenční školy, které měly Sámi asimilovat do dominantní kultury. Tyto byli původně řízeni misionáři, později vládou. Například v Rusku byly sámské děti odvezeny ve věku 1-2 let a vrátili se ve věku 15-17 let bez znalosti jazyka a tradičních komunit. Ne všichni Sámové pohlíželi na školy negativně a ne všechny školy byly brutální. Nicméně být vzat z domova a zákaz mluvit sámsky vyústili v kulturní odcizení, ztrátu jazyka a snížené sebeúcty.^[130]

Sámské jazyky patří do rodiny uralských jazyků, jazykově příbuzné finštině, estonštině a maďarštině. Kvůli delšímu kontaktu a importu věcí, které jsou původně cizí v sámské kultuře od sousedních skandinávců, existuje řada germánských vypůjčených slov v sámštině, zejména pro "městské" objekty. Většina Sámů nyní hovoří většinovým jazykem země, ve kterých žijí, tj. švédsky, rusky, finsky a norsky. Vyvíjí se úsilí o další používání sámských jazyků mezi Sámi a lidmi se sámským původem. Navzdory těmto změnám stále existuje kulturní represe. Mnoho starších Sámů stále odmítá mluvit sámsky. Kromě toho se sámští rodiče stále cíti být odcizeni od škol, a proto se nezúčastňují příliš formování školních učebních osnov a politik.^[131]

V Norsku je název jazyka samisk a jméno obyvatel je Same; ve Finsku se název jazyka zapisuje jako saame a jméno lidu je saamelainen.

Genetické studie

Antropologové už po stovky let studují sámský lid pro své předpokládané fyzické a kulturní odlišnosti od ostatních Evropanů. Nedávné genetické studie naznačují, že dvě nejčastější mateřské linie Sámů jsou haploskupiny V a U5b, starověké v Evropě. "Y-chromozomální varieta u Sámů S je také v souladu s jejich evropským původem. To naznačuje, že velké genetické oddělení Sámů od ostatních Evropanů se dá nejlépe vysvětlit tím, že se předpokládá, že Sámové jsou potomky úzké a odlišné podsady Evropanů." ^[132] Další haploskupiny naznačují další vstupy od jiných populací v různých časech. To odpovídá archeologickým důkazům, které naznačují, že několik různých kulturních skupin se dostalo do sámské jádrové oblasti mezi roky 8000 a 6000 př.nl ^[133] pravděpodobně včetně některých předků dnešní Sámů.

Historie vědeckého výzkumu prováděného na Sámech

Genetická výbava Sámů se rozsáhle studuje tak dlouho, jak existuje takový výzkum. Etnografické fotografování Sámů začalo vynálezem fotoaparátu v 19. století.^[134] Toto pokračovalo až do dvacátých a třicátých let 20. století, kdy Sámové byli fotografováni nahý a anatomicky měřeni vědci s pomocí místní policie - někdy s ozbrojenými zbraněmi - aby se shromáždili údaje, které by ospravedlňovaly vlastní rasové teorie.^[135] Existuje tedy určitá míra nedůvěry u některých ze sámských komunit k genetickému výzkumu.^[135]

Příklady diskriminačních akcí zahrnují projekt povinné sterilizace Statens Institute for Rasbiologi pro sámské ženy, který pokračoval až do roku 1975, ^[136] a sámské hroby byly vypleněny, aby poskytly výzkumné materiály ^[137] ^[138] ^[139] jejichž zbytky a artefakty z tohoto období napříč Laponskem lze stále nalézt v různých státních sbírkách.^[75] ^[139] ^[140] ^[141] V pozdním 19. století koloniální fascinaci arktickými národy vedla k tomu, že lidé byli vystavování v lidských zoo. Sámové byli vystavováni svými tradičními stany lavvu, zbraněmi a sáňkami, spolu se skupinou sobů v hamburské zoo Tierpark Hagenbeck ^[142] a dalších zoologických zahradách po celém světě.

Významní lidé sámského původu

Vědci

Louise Bäckman (1926-současnost) Narodil se v Tärnaby, mluví umejskou sámštinou. Emeritní profesorka. Uskutečnila několik studií, které poskytly poznatky o předkřesťanském náboženství a významně přispěla v několika dalších souvisejících oblastech.
Inga Maria Mulk (1950-současnost) Publikovala několik důležitých článků o archeologii, historické geografii, etnografických studiích atd. Mluví lulejskou sámštinou.
Izrael Ruong (1903-1986) Narozen v Arjeplogu. Švédsko-sámský jazykovědec, politik a profesor jazyků a sámské kultury na univerzitě ve švédské Uppsale. Izrael Ruong hovořil pitejsou sámštinou jako svým mateřským jazykem.
Ande Somby (1958-současnost) Narodil se v Buolbmatu. Univerzitní vědec, umělec, spoluzakladatel DAT.

Průzkumníci a dobrodruzi

Samuel Balto (1861-1921), průzkumník Arktidy - jeden z prvních lidí, kteří přešli Grónsko na lyžích (společně s Nansenem) a zlatokop.
Lars Monsen (1963-současnost) dobrodruh, průzkumník, novinář a autor.^[143]

Literatura

Ella Holm Bull (1929-2006), autorka, hudebník, učitelka.
Anders Fjellner (1795-1876), protestantský kněz a básník.
Ailo Gaup (1944-dosud), autor a neošaman.
Isak Mikal Saba (1875-1925), politik a spisovatel. Byl jako Sám prvním členem parlamentu (za Norskou labouristickou stranu) a napsal sámskou národní hymnu.
Olaus Sirma (1655-1719), první sámský básník známý jménem.
Johan Turi (1854-1936) napsal jeden z prvních románů v sámském jazyce.^[144]
Nils-Aslak Valkeapää (1943-2001), hudebník, básník a umělec.
Gladys Koski Holmes (1932-2005), sámsko-americký umělec, spisovatel a básník.

Hudba

Ánde Somby, sámský hudebník a profesor práva.
Adjagas, hudební skupina.
Mari Boine (1956-současnost), hudebnice.
Ane Brunová, zpěvačka a skladatelka.^[145]
Frode Fjellheim, hudebník joik.
Ingor Ánte Áilo Gaup (1960-současnost), herec, skladatel a lidový hudebník.
Sofia Jannok (1982-současnost), umělec, hudebník a rozhlasový hostitel.
Agnete Johnsen (1994-současnost), zpěvák a skladatel.
Inga Juuso (1945-2014), zpěvačka a herečka.
Gustav Kappfjell (1913-1999), sámský joiker a umělec.
Joni Mitchell (1943-současnost), hudebnice a malířka.^[146] ^[147]
Jaco Pastorius (1951-1987), vlivný americký jazzový hudebník, skladatel a elektrický baskytarista.
Roger Pontare (1951-současnost), hudebník.
Wimme Saari (1959-současnost), hudebník.
Lisa Cecilia Thomasson-Bosiö nebo Lapp-Lisa (1878-1932), zpěvák.
Nils-Aslak Valkeapää (1943-2001), hudebník, básník a umělec.
Niko Valkeapää (1968-současnost), hudebník a skladatel.
Mikkâl Morottaja (1984-současnost), rap hudebník.^[148]
Jonne Järvelä (1974-současnost), hudebník a skladatel.
Ulla Pirttijärvi (1971-dosud), joik zpěvák.
The Blacksheeps, punková rocková kapela.
Øystein Aarseth, black metalový hudebník.
Berit Margrethe Oskal (1977-současnost), sámský joiker a hudebník.
Vajas, hudební skupina.
Jon Henrik Fjällgren (1987-současnost), tradiční sámský joiker a hudebník.

Politika a společnost

Margareta (cca 1369-ca 1425), misionář.
Lars Levi Laestadius (1800-61), náboženský reformátor, botanik a etnolog.^[149]
Ole Henrik Magga (1947-současný), politik. První předseda norského Sámského parlamentu (NSR) a první předseda Stálého fóra OSN o domorodých otázkách.
Nilla Lansman (1984-současnost), lesník na INSEAD, elitní francouzské obchodní škole
Helga Pedersen (1973-současný) politik.
Elsa Laula Renbergová (1877-1931), politička, která kromě jiného organizovala první mezinárodní sámskou konference.
Isak Mikal Saba (1875-1925), politik a spisovatel. Byl jako Sám prvním členem parlamentu (za Norskou labouristickou stranu) a napsal sámskou národní hymnu.
Janne Seurujärvi (1975-současnost), politik. První sámský člen finského parlamentu.

Výtvarné umění

Hans Ragnar Mathisen , umělec.^[150]
Joni Mitchell (1943-současný) hudebník a malíř.^[146] ^[147]
Nils-Aslak Valkeapää (1943-2001), hudebník, básník a umělec.

Ostatní

Graanové, jediná šlechtická rodina sámského původu (švédská šlechta).

Sámské filmy

Pathfinder (Ofelaš), 1988 nominovaný na Oscara za nejlepší zahraniční film. Natáčel se v Norsku a hráli v něm sámští herci mluvící sámsky.
Kautokeino-opprøret (Povstávní v Kautokeino) (2008) je hraný film, který se týká etnicko-náboženské sámské revoltě v Kautokeino v roce 1852.
Kukuška (2002) film odehrávající se během druhé světové války se sámskou ženou jako jednou z hlavních postav
Oaivveskaldjut (Dej nám naše kostry) dokument z 1999 o vědeckém rasismu a hnutí rasové klasifikace prováděné na Sámech.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sami people na anglické Wikipedii.

↑ Statistic Norway. [s.l.]: SSB. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne March 9, 2012.
↑ ^a ^b THOMASSON, Lars; SKÖLD, Peter. Samer [online]. Cydonia Development [cit. 2015-06-22]. Dostupné online. (Swedish)
↑ Ethnologue. Languages of Sweden [online]. Ethnologue.com [cit. 2013-06-22]. Dostupné online.
↑ Eduskunta — Kirjallinen kysymys 20/2009. FI: Parliament Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne June 2, 2014.
↑ Russian census of 2002. RU: [s.n.] Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-07-19.
↑ F. NOROKORPI, Yrjö. World Heritage and the Arctic [online]. Case study: Struve Geodetic Arc. UNESCO, 2007. Dostupné online.
↑ ^a ^b http://www.galdu.org/govat/doc/eng_reindeer.pdf
↑ http://findarticles.com/p/articles/mi_qa3760/is_200001/ai_n8885279 ^{[nedostupný zdroj]}
↑ Barbara F. Grimes; JOSEPH EVANS GRIMES. Ethnologue. Summer Institute of Linguistics. [s.l.]: SIL International, 2000. "Lapp+is+derogatory"&dq="Lapp+is+derogatory" Dostupné online. ISBN 1-55671-103-4. S. 54, 688, 695.
↑ International Union of Anthropological and Ethnological Sciences Commission on Nomadic Peoples. Nomadic Peoples. [s.l.]: Commission on Nomadic Peoples, 1983. "is simply no longer used in Fennoscandia%2C at least not in public contexts where it might be taken to be derogatory. English has been slow to follow"&um=1&ie=UTF-8&sa=N&tab=wp Dostupné online.
↑ ^a ^b Ole Magnus Rapp; CATHERINE STEIN. Sámis don't want to be 'Lapps'. www.aftenposten.no. Aftenposten, 8 February 2008. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne September 29, 2008.
↑ RIVES, Archibald Black. Tacitus. Germania. Translated with introduction and commentary by J.B. Rives. Oxford: Oxford University Press, 1999. Dostupné online. ISBN 978-0-19-815050-3. S. 96, 322, 326, 327.
↑ Online Etymology Dictionary [online]. Dostupné online.
↑ "lapp" (1) ve Svenska Akademiens ordbok
↑ "lapp" (2) ve Svensku etymologisk ordbok / 397
↑ SIMMS, Doug. The Early Period of Sámi History, from the Beginnings to the 16th Century [online]. Dostupné online.
↑ GRAMMATICUS, Saxo. Gesta Danorum, Book V [online]. Dostupné online.
↑ Article on the subject by the Finno-Ugrian Society [online]. Sgr.fi, 2008-02-29 [cit. 2013-06-22]. Dostupné online.
↑ DERKSEN, Rick. Etymological Dictionary of the Slavic Inherited Lexicon. Leiden: Brill, 2007. S. 542.
↑ KORPIJAAKKO-LABBA, Kaisa. L Om samernas rättsliga ställning i Sverige–Finland. En rättshistorisk utredning av markanvändningsförhållanden och -rättigheter i Västerbottens lappmark före mitten av 1700-talet. [s.l.]: [s.n.], 1994. S. 17.
↑ ^a ^b ^c KORPIJAAKKO-MIKKEL, Sara. Siida and traditional Sami reindeer herding knowledge. www.highbeam.com. Northern Review, March 22, 2009. Dostupné online.
↑ ^a ^b ^c BROADBENT, Noel. Lapps and Labyrinths: Saami Prehistory, Colonization, and Cultural Resilience. [s.l.]: Smithsonian Institution Scholarly Press, March 16, 2010. ISBN 978-0-9788460-6-0. S. 304.
↑ IPS Arctic Council Indigenous Peoples' Secretariat [online]. Arctic Council, 2010. Dostupné online.
↑ ^a ^b The ski-going people - Early history [online]. Galdu:Resource Centre for the Rights of Indigenous Peoples. Dostupné online.
↑ Tuija Rankama; JARMO KANKAANPÄÄ. The Earliest Postglacial Inland Settlement of Lapland [online]. Kamennyi Vek Evropeiskogo Severa, 2007.
↑ Tuija Rankama; JARMO KANKAANPÄÄ. Survey and excavation at Lake Vetsijärvi, Lapland in: People, material culture and environment in the North [online]. Proceedings of the 22nd Nordic Archaeological Conference, University of Oulu, 2004.
↑ Janusz Kozlowski; H.G. BANDI. Подобная точка зрения была всё ещё распространена в 1980-е годы: The Paleohistory of Circumpolar Arctic Colonization [online]. Arctic Vol. 37, No. 4, December 1984.
↑ Viz např. odkaz na CARPELAN, Christian. The Saami;A Cultural Encyclopaedia. Redakce Ulla-Maija Kulonen, Irja Seurujärvi-Kari & Risto Pulkkinen. [s.l.]: SKS, 2005. (Suomalaisen Kirjalisuuden Seuran toimituksia; sv. 925). ISBN 951-746-506-8. Kapitola Origins, s. 252–258.
↑ Yngvar Nielsen. Lappernes fremrykning mot syd i Trondhjems stift og Hedemarkens amt. Det norske geografiske selskabs årbog. Kristiania: 1891, s. 18–52. (Norwegian)
↑ Hege Skalleberg Gjerde. Samiske tufter i Hallingdal?. Viking. Oslo: Norwegian Archaeological Society, 2009, s. 197–210. (Norwegian)
↑ ^:s.208
↑ PESKLO, Christopher. ''Pursuing Sami Genealogy'' [online]. Lavvu.com [cit. 2013-06-22]. Dostupné online.
↑ ^a ^b Przemyslaw Urbanczyk, Medieval Arctic Norway, Institute of the History of Material Culture, Polish Academy of Sciences, Varšava, 1992, 255 ISBN 83-900213-0-7
↑ TROELS-LUND, Fredrik. In Northern Mists: Dagligt Liv i Norden i det sekstende Aarhundrede. København, Kristiania: Gyldendalske Boghandel, Nordisk Forlag, 1914. Dostupné online. S. 129–130.
↑ Sandnes J. Settlement development in the Late Middle Ages (approx. 1300–1540), [in:] S. Gissel et al. (eds.) "Land colonization in the Nordic countries c. 1300–1600, Stockholm: 81
↑ Przemyslaw Urbanczyk, Středověké arktické Norsko, Ústav dějin hmotné kultury, Polská akademie věd, Varšava, 1992, 242-244 ISBN 83-900213-0-7
↑ Przemyslaw Urbanczyk, Medieval Arctic Norway, Institute of the History of Material Culture, Polish Academy of Sciences, Varšava, 1992, 250 ISBN 83-900213-0-7
↑ Przemyslaw Urbanczyk, Medieval Arctic Norway, Institute of the History of Material Culture, Polish Academy of Sciences, Varšava, 1992, 240 ISBN 83-900213-0-7
↑ Przemyslaw Urbanczyk, Medieval Arctic Norway, Institute of the History of Material Culture, Polish Academy of Sciences, Varšava, 1992, 256 ISBN 83-900213-0-7
↑ Przemyslaw Urbanczyk, Medieval Arctic Norway, Institute of the History of Material Culture, Polish Academy of Sciences, Varšava, 1992, 245 ISBN 83-900213-0-7
↑ ^a ^b Report on indigenous fishing rights in the seas with case studies from Australia and Norway [online]. New York: United Nations, Permanent Forum on Indigenous Issues, 19–30 April 2010. S. 15. Dostupné online.
↑ Przemyslaw Urbanczyk, Medieval Arctic Norway, Institute of the History of Material Culture, Polish Academy of Sciences, Varšava, 1992, 29-34 ISBN 83-900213-0-7
↑ Przemyslaw Urbanczyk, Medieval Arctic Norway, Institute of the History of Material Culture, Polish Academy of Sciences, Varšava, 1992, 255-256 ISBN 83-900213-0-7
↑ Kirkebøker, Kvæfjord Parish, Godfjord Botten, 1758. (church record); b.1-2 (1751–1822).
↑ Folketelling av Kvæfjord, 1769; census
↑ Report of UNPFII - Ninth Session of the United Nations Permanent Forum on Indigenous Issues [online]. UNESCO, 2010. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-10-21.
↑ Harry Johansen; TORILL OLSEN. Kasta på land (Forced Ashore).Chybí název periodika! Norway: SIL International, 2010.
↑ ^a ^b KUIPER, Andrea (Elle). Christianity and the Emerging Nation States. www.utexas.edu. Texas: University of Texas, 1990s?. Dostupné online.
↑ WOODARD, Káre (Kimmi). The Sami vs. Outsiders. www.laits.utexas.edu. Texas: University of Texas, 1990s?. Dostupné online.
↑ Mining prospects in arctic Norway also causing controversy [online]. NRK, 2010. Dostupné online.
↑ Blackstone to Mine Reindeer Pastures, Sweden [online]. EALAT, 2010. Dostupné online.
↑ Shtokman Gas Project, Russia [online]. 2010. Dostupné online.
↑ Sweden: Ongoing Road Blockade Against Mining in Saami Territory [online]. 2013. Dostupné online.
↑ Motion 2011/12:N232 Ändring i minerallagen - riksdagen.se [online]. 2011. Dostupné online.
↑ Finnish colonization – Irish invasion [online]. 2010. Dostupné online.
↑ Last Yoik of Saami Forests? [online]. 2007. Dostupné online.
↑ OVE VARSI, Magne. Campaign for Northern Forests by Indigenous Sami Ended Successfully in Finland [online]. Gáldu: Resource Centre for the Rights of Indigenous Peoples, 2010. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-05-11.
↑ Christian Nellemann; INGUNN VISTNES. New bombing ranges and their impact on Saami traditions [online]. The Environment Times/Polar Times, October 2003.
↑ Aigi (Time).Chybí název periodika! Riho Västrik/Vesilind Studios, Uldis Cekulis/Vides Filmu Studija, 2008.
↑ Sami Parliament wants veto on mineral issues. Barents Observer (2012-11-08)
↑ Rauna Kuokkanen; MARJA K. BULMER. Suttesaja: from a sacred Sami site and natural spring to a water bottling plant? The effects of colonization in Northern Europe..Chybí název periodika! In Echoes from the Poisoned Well: Global Memories of Environmental Justice, Lexington Books, 2006.
↑ EALÁT. Reindeer Herders Vulnerability Network Study [online]. EALÁT, 2010. Dostupné online.
↑ SKUTERUD, Lavrans; GAARE, Eldar; EIKELMANN, Inger; HOVE, Knut; STEINNES, Eilive. Chernobyl Radioactivity Persists in Reindeer. Journal of Environmental Radioactivity. 2005, s. 231–52. Dostupné online [cit. 13 April 2016]. DOI 10.1016/j.jenvrad.2005.04.008.
↑ RYKOV, Sergey. Мы живем на ядерной помойке: Почему вымирают коренные народы Севера. [s.l.]: [s.n.], 2010. Dostupné online.
↑ Protests against the exploitation of Sami culture.Chybí název periodika! Suoma Sami Nuorat.
↑ Reetta Toivanen (ed. Norbert Götz. Civil Society in the Baltic Sea Region. [s.l.]: Ashgate Publishing, Ltd., 2003. ISBN 0-7546-3317-9. S. 205–216.
↑ Sami severní Evropy 'However, as with many indigenous peoples, the Sami in Norway have suffered a past dominated by discrimination, particularly regarding religion and language.' United Nations Regional Information Centre for Western Europe. Retrieved January 16, 2014.
↑ Journal of Indigenous People Rights. Issue No. 3/2005 [online]. [cit. 2013-06-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-02-12.
↑ neichveso. Sami Parliamentary Council [online]. Suingtheqevil.blogspot.ru, 2013-03-21 [cit. 2013-06-22]. Dostupné online.
↑ Anna Lawson, Dagmar Schiek. European Union Non-Discrimination Law and Intersectionality: Investigating the Triangle of Racial, Gender and Disability Discrimination. [s.l.]: Ashgate Publishing Ltd., 2001. ISBN 1-4094-9750-X. S. 152.
↑ Henry Minde. Indigenous Peoples: Self-determination, Knowledge, Indigeneity. [s.l.]: Eburon Uitgeverij B.V, 2008. ISBN 90-5972-204-3. S. 100–102.
↑ http://www.galdu.org/govat/doc/eng_foundation.pdf
↑ Norway's international obligations [online]. [cit. 2013-06-22]. Dostupné online.
↑ Valné shromáždění přijímá prohlášení o právech původních obyvatel; Významný krok směrem k dodržování lidských práv pro všechny, říká prezident Valné shromáždění OSN 17. září 2007. Získané 7. června 2008. UN.org
↑ ^a ^b Discrimination of the Sami – the rights of the Sami from a discrimination perspective.Chybí název periodika! 2008. ISBN 978-91-973654-4-4.
↑ Swedish Sami National Association (SSR) [online]. Dostupné online.
↑ SFS 2009:600 [online]. Swedish Parliament [cit. 2015-02-02]. Dostupné online.
↑ Jouni E. Lansman v. Finland, Communication No. 671. [s.l.]: U.N. Doc. CCPR/CSS/D/671/1995, 1996. Dostupné online.
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ ^j ^k ^l ^m ⁿ ^o ^p ^q ^r ^s OSHERENKO, Gail. Indigenous rights in Russia: Is title to land essential for cultural survival? [online]. April 1, 2001. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne May 11, 2011.
↑ Keith Banting (School of Policy Studies) and Will Kymlicka (Department of Philosophy). Multiculturalism Policies in Contemporary Democracies, Indigenous Peoples, Finland. www.queensu.ca. Canada: Queen's University. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-06-16.
↑ NordicStorm. Minority MEPs? [online]. 5 November 2007 [cit. 2012-03-14]. Dostupné online.
↑ MIHAILOVA, E.R. Reprisals against the Kola Sami. www.highbeam.com. Cultural almanac ASTES number 5. Dostupné online.
↑ Andrei V. Golovnev; GAIL OSHERENKO. Siberian Survival: The Nenets and their story 8. [s.l.]: [s.n.], 1999.
↑ BYSTROV, G.E. Land Reform in Russia: Legal Theory and Practice. [s.l.]: 4 GosuDARSTvo I PRAvo, 2000. S. 46–58.
↑ PV. Sulyandziga & O.A. Murashko eds. Northern peoples of Russia on the path to the new millennium. [s.l.]: [s.n.], 2000.
↑ PV. Sulyandziga & O.A. Murashko eds. Northern peoples of Russia on the path to the new millennium. [s.l.]: [s.n.], April 1, 2000.
↑ Aboriginal Peoples and the Law: Indian, Metis and Inuit rights in Canada. [s.l.]: Bradford W. Morse ed, 1985.
↑ Tundra Disturbance Studies, III: Short-term Effects of Aeolian Sand and Dust, Yamal Region, Northwest Siberia. Copenhagen: 22 ENVTL. CONS., 1995. S. 335–44.
↑ Not by Oil Alone. Copenhagen: Moscow News Weekly No. 2, reprinted in IWGIA Newsletter, 1989.
↑ The Ponoi River Report: Sport Fishing in the Kola Peninsula. [s.l.]: Circumpolar Conservation Union, 1985. Dostupné online. ^{[nedostupný zdroj]}
↑ Report on indigenous fishing rights in the seas with case studies from Australia and Norway [online]. New York: United Nations, Permanent Forum on Indigenous Issues, 19–30 April 2010. S. 19. Dostupné online.
↑ http://www.galdu.org/govat/doc/eng_nordic_sami_conv.pdf
↑ Aviissat ja bládit [online]. YLE Sámi Radio [cit. 2010-04-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne September 18, 2008. (Northern Sami)
↑ http://www.samiskkunstnersenter.no
↑ Ola Stinnerbom and Birgitta Stålnert. FINAL Kompani_Nomad_presentation ENG. www.kompaninomad.se. 2013. Kompani_Nomad_presentation ENG.pdf Dostupné online.
↑ Bigitta Stålnert. Nyheter - Kompani Nomad - Nyskapande samisk dans [online]. Kompaninomad.se [cit. 2013-06-22]. Dostupné online.
↑ Ola Stinnerbom and Birgitta Stålnert. Jakten på den försvunna samiska dansen. Umeå University. 2013. Dostupné online.
↑ Johtti Kompani [online]. Johtti.com [cit. 2013-06-22]. Dostupné online.
↑ Niclas Kaiser. Mental health problems among the Swedish reindeer-herding Sami population. Umeå University Medical Dissertations, New Series. 2011. Dostupné online [cit. 2012-10-02].
↑ Borvo, Alan (2001), Sáhkku, The "Devil's Game", Board Games Studies 4: 33-52, str. 33
↑ Borvo 2001, str. 33; Depaulis, Thierry (2001), An Arab Game in the North Pole?, Board Games Studies 4: 77-82
↑ Murray, H. J. R. (1951). A History of Board-Games Other than Chess. Oxford: Oxford University Press, p. 61; Bell, R. C. (1979). Board and Table Games from Many Civilizations (Revised ed.). New York: Dover Publications, p. 77; Helmfrid, S. (2005).Hnefatafl: The Strategic Board Game of the Vikings, p. 1–5.
↑ Wilkins, Sally (2002). SSports and games of medieval cultures. Greenwood publishing group. str. 101-102; Keyland, Nils (1921). Dablot přejezne a dablot duoljesne. Tvänne lapská hra od Frostviken, förklarade och avbildade. Etnologiska Studier tillägnade Nils Edvard Hammarsted 3/3 (Göteborg). Pp. 35-47
↑ Podle švédského Sámského parlamentu
↑ Institut de Sociolingüística Catalana, získaný 4. ledna 2009.
↑ Virtuální Finska Saami: Starověké obyvatelstvo na severu Okraji Evropy. Načtené 4. ledna 2009. Získané z internetového archivu leden 2014.
↑ CIA - The World Factbook [online]. Cia.gov [cit. 2013-06-22]. Dostupné online.
↑ Norway.org.uk 24, 2006/https://web.archive.org/web/20060524233923/http://www.norway.org.uk/facts/sami/sami/sami.htm Archivováno 24. 5. 2006 na Wayback Machine.
↑ Krauss, ME 1997. The indigenous languages of the North: A report on their present state. In H. Shoji and J. Janhunen (eds.), Northern minority languages: Problems of survival', str. 1-34. Osaka and Fairbanks: National Museum of Ethnology and Alaska Native Language Center, University of Alaska Fairbanks.
↑ Language Proficiency and Ethnicity: The Sami Case by Håkan Rydving. In Senri Ethnological Studies (SES) No.66 Circumpolar Ethnicity and Identity. February 20, 2004 Publication. Edited by Takashi Irimoto, Takako Yamada. [online]. 1.6.2014. Dostupné online.
↑ ^a ^b F. MOSELEY, Christopher. UNESCO Interactive Atlas of the World's Languages in Danger [online]. A large and geographically diverse group of regional editors and contributors, some of whom had already been involved in the previous two editions, worked with Christopher Moseley to provide and validate languages data and write essays.. UNESCO, 2010. Dostupné online.
↑ Gregory F. Anderson; DR. K. DAVID HARRISON; CHRIS RAINIER. Enduring Voices Project [online]. National Geographic, 2008. Dostupné online.
↑ Veli-Pekka Lehtola. "The Multi-Faceted Land of the Sámi" [online]. Galdu.org [cit. 2013-06-22]. Dostupné online.
↑ Regional division of Sami people in Finland by age V roce 2003. Citováno z internetového archivu 12. ledna 2014.
↑ Finské centrum pro zjišťování obyvatelstva 31.12.2006.
↑ Baiki: The International Sami Journalhttp://www.baiki.org/content/about.htm Retrieved February 22, 2008
↑ Faith Fjeld; NATHAN MUUS. Following the Reindeer: an Inuit-Sami Chronology in Alaska.Chybí název periodika! Baiki: The International Sami Journal.
↑ FINLEX ® - Ajantasainen lainsäädäntö: 14.9.1990/848 [online]. Finlex.fi [cit. 2013-06-22]. Dostupné online.
↑ Frontpage - Senter for Nordlige Folk AS [online]. senterfornordligefolk.no. Dostupné online.
↑ Draft report of the Working Group on the Universal Periodic Review [online]. UN Human Rights Council Working Group on the Universal Periodic Review, Eighth Session, Geneva, 3–14 May 2010, submitted 14 May 2010. Dostupné online.
↑ DUBOIS, Thomas. An Introduction to Shamanism. [s.l.]: Cambridge University Press, June 2009. ISBN 978-0-521-69536-7.
↑ KASTEN, Erich. Sami Shamanism from a diachronic point of view [online]. Los Angeles: Fullerton, 1989. Dostupné online.
↑ ^a ^b GUSTO, Ken Emerson Jr. Sámi Drums – Then and Now [online]. University of Texas, ,. Dostupné online.
↑ Michael Robinson; KARIM-ALY S. KASSAM. Sami potatoes: living with reindeer and perestroika. [s.l.]: Bayeux Arts, 1998. ISBN 978-1-896209-21-0. S. 73.
↑ WILLUMSEN, L.H. Witches of the high north: The Finnmark witchcraft trials in the seventeenth century. [s.l.]: Scandinavian journal of history, 1997.
↑ ^a ^b ^c HOLLOWAY, Alan "Ivvár". The Decline of the Sámi People's Indigenous Religion [online]. TexasU. Dostupné online.
↑ L. Laestadius, Fragments of Lappish Mythology, Trans. Börje Vähämäki, Aspasia Books, Beaverton, Ont. Canada. (2002), p.24 (introduction by Juha Pentikäinen).
↑ Lars Levi Laestadius and the Sami [online]. August 6, 2006 [cit. 2013-07-07]. Dostupné online.
↑ denominationhttp: //www.tnp.no/norway/panorama/2792-shamanism-approved-as-a-religion-in-norway
↑ KUOKKANEN, Rauna. Survivance" in Sami and First Nations Boarding School Narratives.Chybí název periodika! American Indian Quarterly 27, (Summer/Fall) 2003, s. 697–726.
↑ CORSON, David. Norway's Sami Language Act': Emancipatory Implications for the World's Aboriginal Peoples..Chybí název periodika! Language in Society 24, 1995, s. 493–513.
↑ Kristiina Tambets, Siiri Rootsi, Toomas Kivisild, Hela Help, Piia Serk. The Western and Eastern Roots of the Saami—the Story of Genetic "Outliers" Told by Mitochondrial DNA and Y Chromosomes. American Journal of Human Genetics. S. 661–682. DOI 10.1086/383203. PMID 15024688.
↑ Esihistorian vuosiluvut, ajoitukset ja kronologia, Carpelan, v "Ennen, muinoin", SKS, Helsinki 2002
↑ LARSEN, Peter. Individual and type: Early ethnographic photography.Chybí název periodika! Norway: University of Bergen. S. 54.
↑ ^a ^b Dejte nám naše kostry dokumentární film. Paul-Anders Simma, režisér (1999)
↑ Paul O'Mahony. Sweden's 'dark legacy' draws crowds to museum. The Local. 9 Jan 2007. Dostupné online.
↑ SAVAGE, James. University in quest to return Sami bones. www.thelocal.se. The Local: Sweden's News in English, 31 May 2010. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18 August 2010.
↑ Sami jaw bones found in display case. The Local: Sweden's News in English. 22 February 2007. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 27 April 2011.
↑ ^a ^b Norway returns skulls of Lappish dead. news.bbc.co.uk. BBC News, December 15, 1997. Dostupné online.
↑ SELLEVOLD, Berit. Skeletal Remains of Norwegian Saami. [s.l.]: Routledge, 2002.
↑ SAVAGE, James. Samis Want Bones Returned from Swedish Museums. mobil.sr.se. Radio Sweden, 20 March 2009. Dostupné online. ^{[nedostupný zdroj]}
↑ Nicolas Bancel; PASCAL BLANCHARD; SANDRINE LEMAIRE. Human Zoos. [s.l.]: Le Monde diplomatique, 2000.
↑ NRK.no Citováno z internetového archivu 12. ledna 2014.
↑ Johan Turi [online]. Samiskt Informationscentrum Sametinget. Dostupné online.
↑ Vender hjem til røttene - VG [online]. Pluss.vg.no [cit. 2013-11-15]. Dostupné online. (norsky)
↑ ^a ^b Joni Mitchell er same - Troms og Finnmark - NRK Nyheter [online]. Nrk.no, 2008-01-23 [cit. 2013-06-22]. Dostupné online.
↑ ^a ^b AIKINS, Mary. Heart of a Prairie Girl [online]. Reader's Digest, July 2005 [cit. 2008-05-19]. Dostupné online.
↑ Virtuální Finska: Amoc rapuje jazyk Sámi na mapu Získané z internetového archivu 13. ledna 2014.
↑ Kautokeino-opprøret 1852: Læstadianisme [online]. Arkivverket.no [cit. 2013-06-22]. Dostupné online.
↑ Nunatsiaq News [online]. Nunatsiaq.com, 2000-06-30 [cit. 2013-06-22]. Dostupné online.

PAINE, Robert. Coast Lapp Society I. [s.l.]: [s.n.], 1957. Robert Paine (1926-2010)
PAINE, Robert. Coast Lapp Society II. [s.l.]: [s.n.], 1965.

Literatura

Germania od Tacita (kapitola o Fenni)
Sámové: Jazyk, literatura a společnost. Příprava vydání Vendula Hingarová, Alexandra Hubáčková, Michal Kovář. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2009. 422 s. (Uralica; sv. 1). ISBN 978-80-86818-99-3.
Václav Marek: Staré laponské náboženství. P. Mervart / ÚJB FF MU: Č. Kostelec 2009, ISBN 978-80-87378-15-1.
Václav Marek: Noidova smrt. Pověsti a pohádky z Laponska. Triáda: Praha 2000, ISBN 80-86138-32-1.
Just Knud Qvigstad: O muži, který si koupil svědění. Pohádky a pověsti Sámů. Argo: Praha 2007
Blažej Belák: Poézia v speve a reči Laponcov. Výbor. In Revue svetovej literatury, 1977/1, str. 131–135
Hugo Adolf Bernatzik: Země sobů. Laponsko. Orbis: Praha 1943
Torsten Boberg: Pastevcem sobů mezi Lapy. Česká grafická unie: Praha 1941
Nino Bússoli: V zemi sobů. Družstevní práce: Praha 1940
Pehr Fjellström: Krátké vyprávění o lovu na medvěda u Laponců. In Souvislosti 3/2003
Jens Andreas Friis: Lajla. J. Otto: Praha 1919
Markéta Hejkalová: Laponský vlastenec Nils-Aslak Valkeapää. Ukázky. In Světová literatura 4, 1992
Helena Kadečková: Zvuk sobích zvonců. Současná laponská poezie. In Světová literatura 6, 1983
Jan Ferdinand Körning: Relace o poslání do země laponské. In Česká touha cestovatelská. Odeon: Praha 1989
Václav Marek: Obydlí a stavby u Laponců. In Československá Ethnografie II, 1954
Václav Marek: O dávných náboženských představách Laponců. In Československá Ethnografie II, 1955
Václav Marek: Samene i Susendalen. Hattfjelldal kommune: Bodø 1992
Ivana Muková: Sámská moderní poezie. In Almanach severských literatur. FF UK: Praha 1997
Ivana Muková: Náležím větru a domov nosím v srdci. Minulost a současnost sámské literatury. Host XIV, 1998, 1
Riku N. Podzemský: Čtrnáctero legend saamijských. Severské sešity 1. Příloha Severských listů 2004
Lucie Hofírková: Sámské výpůjčky ve finštině. Diplomová práce na FF MU v Brně 2009 (formát PDF)

Související články

Přírodní národy

Externí odkazy

Šablona:Commons category

Laponsko a Sámové – portál Severských listů

[1] Statistic Norway. [s.l.]: SSB. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne March 9, 2012.

[Naten-2] THOMASSON, Lars; SKÖLD, Peter. Samer [online]. Cydonia Development [cit. 2015-06-22]. Dostupné online. (Swedish)

[3] Ethnologue. Languages of Sweden [online]. Ethnologue.com [cit. 2013-06-22]. Dostupné online.

[4] Eduskunta — Kirjallinen kysymys 20/2009. FI: Parliament Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne June 2, 2014.

[5] Russian census of 2002. RU: [s.n.] Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-07-19.

[6] F. NOROKORPI, Yrjö. World Heritage and the Arctic [online]. Case study: Struve Geodetic Arc. UNESCO, 2007. Dostupné online.

[galdu.org-7] ttp://www.galdu.org/govat/doc/eng_reindeer.pdf

[8] ttp://findarticles.com/p/articles/mi_qa3760/is_200001/ai_n8885279 ^{[nedostupný zdroj]}

[9] Barbara F. Grimes; JOSEPH EVANS GRIMES. Ethnologue. Summer Institute of Linguistics. [s.l.]: SIL International, 2000. "Lapp+is+derogatory"&dq="Lapp+is+derogatory" Dostupné online. ISBN 1-55671-103-4. S. 54, 688, 695.

[10] International Union of Anthropological and Ethnological Sciences Commission on Nomadic Peoples. Nomadic Peoples. [s.l.]: Commission on Nomadic Peoples, 1983. "is simply no longer used in Fennoscandia%2C at least not in public contexts where it might be taken to be derogatory. English has been slow to follow"&um=1&ie=UTF-8&sa=N&tab=wp Dostupné online.

[Sámis_don’t_want_to_be_Lapps-11] Ole Magnus Rapp; CATHERINE STEIN. Sámis don't want to be 'Lapps'. www.aftenposten.no. Aftenposten, 8 February 2008. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne September 29, 2008.

[12] RIVES, Archibald Black. Tacitus. Germania. Translated with introduction and commentary by J.B. Rives. Oxford: Oxford University Press, 1999. Dostupné online. ISBN 978-0-19-815050-3. S. 96, 322, 326, 327.

[13] Online Etymology Dictionary [online]. Dostupné online.

[14] "lapp" (1) ve Svenska Akademiens ordbok

[15] "lapp" (2) ve Svensku etymologisk ordbok / 397

[16] SIMMS, Doug. The Early Period of Sámi History, from the Beginnings to the 16th Century [online]. Dostupné online.

[17] GRAMMATICUS, Saxo. Gesta Danorum, Book V [online]. Dostupné online.

[18] Article on the subject by the Finno-Ugrian Society [online]. Sgr.fi, 2008-02-29 [cit. 2013-06-22]. Dostupné online.

[19] DERKSEN, Rick. Etymological Dictionary of the Slavic Inherited Lexicon. Leiden: Brill, 2007. S. 542.

[20] KORPIJAAKKO-LABBA, Kaisa. L Om samernas rättsliga ställning i Sverige–Finland. En rättshistorisk utredning av markanvändningsförhållanden och -rättigheter i Västerbottens lappmark före mitten av 1700-talet. [s.l.]: [s.n.], 1994. S. 17.

[Korpijaakko-Mikkel_March_22,_2009-21] KORPIJAAKKO-MIKKEL, Sara. Siida and traditional Sami reindeer herding knowledge. www.highbeam.com. Northern Review, March 22, 2009. Dostupné online.

[Broadbent-22] BROADBENT, Noel. Lapps and Labyrinths: Saami Prehistory, Colonization, and Cultural Resilience. [s.l.]: Smithsonian Institution Scholarly Press, March 16, 2010. ISBN 978-0-9788460-6-0. S. 304.

[23] IPS Arctic Council Indigenous Peoples' Secretariat [online]. Arctic Council, 2010. Dostupné online.

[http-24] The ski-going people - Early history [online]. Galdu:Resource Centre for the Rights of Indigenous Peoples. Dostupné online.

[25] Tuija Rankama; JARMO KANKAANPÄÄ. The Earliest Postglacial Inland Settlement of Lapland [online]. Kamennyi Vek Evropeiskogo Severa, 2007.

[26] Tuija Rankama; JARMO KANKAANPÄÄ. Survey and excavation at Lake Vetsijärvi, Lapland in: People, material culture and environment in the North [online]. Proceedings of the 22nd Nordic Archaeological Conference, University of Oulu, 2004.

[27] Janusz Kozlowski; H.G. BANDI. Подобная точка зрения была всё ещё распространена в 1980-е годы: The Paleohistory of Circumpolar Arctic Colonization [online]. Arctic Vol. 37, No. 4, December 1984.

[28] Viz např. odkaz na CARPELAN, Christian. The Saami;A Cultural Encyclopaedia. Redakce Ulla-Maija Kulonen, Irja Seurujärvi-Kari & Risto Pulkkinen. [s.l.]: SKS, 2005. (Suomalaisen Kirjalisuuden Seuran toimituksia; sv. 925). ISBN 951-746-506-8. Kapitola Origins, s. 252–258.

[29] Yngvar Nielsen. Lappernes fremrykning mot syd i Trondhjems stift og Hedemarkens amt. Det norske geografiske selskabs årbog. Kristiania: 1891, s. 18–52. (Norwegian)

[Gjerde-30] Hege Skalleberg Gjerde. Samiske tufter i Hallingdal?. Viking. Oslo: Norwegian Archaeological Society, 2009, s. 197–210. (Norwegian)

[autogenerated2-31] :s.208

[32] PESKLO, Christopher. ''Pursuing Sami Genealogy'' [online]. Lavvu.com [cit. 2013-06-22]. Dostupné online.

[autogenerated1-33] Przemyslaw Urbanczyk, Medieval Arctic Norway, Institute of the History of Material Culture, Polish Academy of Sciences, Varšava, 1992, 255 ISBN 83-900213-0-7

[34] TROELS-LUND, Fredrik. In Northern Mists: Dagligt Liv i Norden i det sekstende Aarhundrede. København, Kristiania: Gyldendalske Boghandel, Nordisk Forlag, 1914. Dostupné online. S. 129–130.

[35] Sandnes J. Settlement development in the Late Middle Ages (approx. 1300–1540), [in:] S. Gissel et al. (eds.) "Land colonization in the Nordic countries c. 1300–1600, Stockholm: 81

[36] Przemyslaw Urbanczyk, Středověké arktické Norsko, Ústav dějin hmotné kultury, Polská akademie věd, Varšava, 1992, 242-244 ISBN 83-900213-0-7

[37] Przemyslaw Urbanczyk, Medieval Arctic Norway, Institute of the History of Material Culture, Polish Academy of Sciences, Varšava, 1992, 250 ISBN 83-900213-0-7

[38] Przemyslaw Urbanczyk, Medieval Arctic Norway, Institute of the History of Material Culture, Polish Academy of Sciences, Varšava, 1992, 240 ISBN 83-900213-0-7

[39] Przemyslaw Urbanczyk, Medieval Arctic Norway, Institute of the History of Material Culture, Polish Academy of Sciences, Varšava, 1992, 256 ISBN 83-900213-0-7

[40] Przemyslaw Urbanczyk, Medieval Arctic Norway, Institute of the History of Material Culture, Polish Academy of Sciences, Varšava, 1992, 245 ISBN 83-900213-0-7

[un.org-41] Report on indigenous fishing rights in the seas with case studies from Australia and Norway [online]. New York: United Nations, Permanent Forum on Indigenous Issues, 19–30 April 2010. S. 15. Dostupné online.

[42] Przemyslaw Urbanczyk, Medieval Arctic Norway, Institute of the History of Material Culture, Polish Academy of Sciences, Varšava, 1992, 29-34 ISBN 83-900213-0-7

[43] Przemyslaw Urbanczyk, Medieval Arctic Norway, Institute of the History of Material Culture, Polish Academy of Sciences, Varšava, 1992, 255-256 ISBN 83-900213-0-7

[44] Kirkebøker, Kvæfjord Parish, Godfjord Botten, 1758. (church record); b.1-2 (1751–1822).

[45] Folketelling av Kvæfjord, 1769; census

[46] Report of UNPFII - Ninth Session of the United Nations Permanent Forum on Indigenous Issues [online]. UNESCO, 2010. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-10-21.

[Johansen_2010-47] Harry Johansen; TORILL OLSEN. Kasta på land (Forced Ashore).Chybí název periodika! Norway: SIL International, 2010.

[Kuiper_1990s-48] KUIPER, Andrea (Elle). Christianity and the Emerging Nation States. www.utexas.edu. Texas: University of Texas, 1990s?. Dostupné online.

[49] WOODARD, Káre (Kimmi). The Sami vs. Outsiders. www.laits.utexas.edu. Texas: University of Texas, 1990s?. Dostupné online.

[50] Mining prospects in arctic Norway also causing controversy [online]. NRK, 2010. Dostupné online.

[51] Blackstone to Mine Reindeer Pastures, Sweden [online]. EALAT, 2010. Dostupné online.

[52] Shtokman Gas Project, Russia [online]. 2010. Dostupné online.

[53] Sweden: Ongoing Road Blockade Against Mining in Saami Territory [online]. 2013. Dostupné online.

[54] Motion 2011/12:N232 Ändring i minerallagen - riksdagen.se [online]. 2011. Dostupné online.

[55] Finnish colonization – Irish invasion [online]. 2010. Dostupné online.

[56] Last Yoik of Saami Forests? [online]. 2007. Dostupné online.

[57] OVE VARSI, Magne. Campaign for Northern Forests by Indigenous Sami Ended Successfully in Finland [online]. Gáldu: Resource Centre for the Rights of Indigenous Peoples, 2010. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-05-11.

[58] Christian Nellemann; INGUNN VISTNES. New bombing ranges and their impact on Saami traditions [online]. The Environment Times/Polar Times, October 2003.

[59] Aigi (Time).Chybí název periodika! Riho Västrik/Vesilind Studios, Uldis Cekulis/Vides Filmu Studija, 2008.

[barents-60] Sami Parliament wants veto on mineral issues. Barents Observer (2012-11-08)

[61] Rauna Kuokkanen; MARJA K. BULMER. Suttesaja: from a sacred Sami site and natural spring to a water bottling plant? The effects of colonization in Northern Europe..Chybí název periodika! In Echoes from the Poisoned Well: Global Memories of Environmental Justice, Lexington Books, 2006.

[62] EALÁT. Reindeer Herders Vulnerability Network Study [online]. EALÁT, 2010. Dostupné online.

[Skuerud-63] SKUTERUD, Lavrans; GAARE, Eldar; EIKELMANN, Inger; HOVE, Knut; STEINNES, Eilive. Chernobyl Radioactivity Persists in Reindeer. Journal of Environmental Radioactivity. 2005, s. 231–52. Dostupné online [cit. 13 April 2016]. DOI 10.1016/j.jenvrad.2005.04.008.

[64] RYKOV, Sergey. Мы живем на ядерной помойке: Почему вымирают коренные народы Севера. [s.l.]: [s.n.], 2010. Dostupné online.

[65] Protests against the exploitation of Sami culture.Chybí název periodika! Suoma Sami Nuorat.

[66] Reetta Toivanen (ed. Norbert Götz. Civil Society in the Baltic Sea Region. [s.l.]: Ashgate Publishing, Ltd., 2003. ISBN 0-7546-3317-9. S. 205–216.

[67] Sami severní Evropy 'However, as with many indigenous peoples, the Sami in Norway have suffered a past dominated by discrimination, particularly regarding religion and language.' United Nations Regional Information Centre for Western Europe. Retrieved January 16, 2014.

[68] Journal of Indigenous People Rights. Issue No. 3/2005 [online]. [cit. 2013-06-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-02-12.

[69] veso. Sami Parliamentary Council [online]. Suingtheqevil.blogspot.ru, 2013-03-21 [cit. 2013-06-22]. Dostupné online.

[70] Anna Lawson, Dagmar Schiek. European Union Non-Discrimination Law and Intersectionality: Investigating the Triangle of Racial, Gender and Disability Discrimination. [s.l.]: Ashgate Publishing Ltd., 2001. ISBN 1-4094-9750-X. S. 152.

[71] Henry Minde. Indigenous Peoples: Self-determination, Knowledge, Indigeneity. [s.l.]: Eburon Uitgeverij B.V, 2008. ISBN 90-5972-204-3. S. 100–102.

[72] ttp://www.galdu.org/govat/doc/eng_foundation.pdf

[73] Norway's international obligations [online]. [cit. 2013-06-22]. Dostupné online.

[74] Valné shromáždění přijímá prohlášení o právech původních obyvatel; Významný krok směrem k dodržování lidských práv pro všechny, říká prezident Valné shromáždění OSN 17. září 2007. Získané 7. června 2008. UN.org

[ReferenceA-75] Discrimination of the Sami – the rights of the Sami from a discrimination perspective.Chybí název periodika! 2008. ISBN 978-91-973654-4-4.

[76] Swedish Sami National Association (SSR) [online]. Dostupné online.

[77] SFS 2009:600 [online]. Swedish Parliament [cit. 2015-02-02]. Dostupné online.

[78] Jouni E. Lansman v. Finland, Communication No. 671. [s.l.]: U.N. Doc. CCPR/CSS/D/671/1995, 1996. Dostupné online.

[Osherenko-79] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ ^j ^k ^l ^m ⁿ ^o ^p ^q ^r ^s OSHERENKO, Gail. Indigenous rights in Russia: Is title to land essential for cultural survival? [online]. April 1, 2001. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne May 11, 2011.

[80] Keith Banting (School of Policy Studies) and Will Kymlicka (Department of Philosophy). Multiculturalism Policies in Contemporary Democracies, Indigenous Peoples, Finland. www.queensu.ca. Canada: Queen's University. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-06-16.

[81] NordicStorm. Minority MEPs? [online]. 5 November 2007 [cit. 2012-03-14]. Dostupné online.

[82] MIHAILOVA, E.R. Reprisals against the Kola Sami. www.highbeam.com. Cultural almanac ASTES number 5. Dostupné online.

[83] Andrei V. Golovnev; GAIL OSHERENKO. Siberian Survival: The Nenets and their story 8. [s.l.]: [s.n.], 1999.

[84] BYSTROV, G.E. Land Reform in Russia: Legal Theory and Practice. [s.l.]: 4 GosuDARSTvo I PRAvo, 2000. S. 46–58.

[85] PV. Sulyandziga & O.A. Murashko eds. Northern peoples of Russia on the path to the new millennium. [s.l.]: [s.n.], 2000.

[86] PV. Sulyandziga & O.A. Murashko eds. Northern peoples of Russia on the path to the new millennium. [s.l.]: [s.n.], April 1, 2000.

[87] Aboriginal Peoples and the Law: Indian, Metis and Inuit rights in Canada. [s.l.]: Bradford W. Morse ed, 1985.

[88] Tundra Disturbance Studies, III: Short-term Effects of Aeolian Sand and Dust, Yamal Region, Northwest Siberia. Copenhagen: 22 ENVTL. CONS., 1995. S. 335–44.

[89] Not by Oil Alone. Copenhagen: Moscow News Weekly No. 2, reprinted in IWGIA Newsletter, 1989.

[90] The Ponoi River Report: Sport Fishing in the Kola Peninsula. [s.l.]: Circumpolar Conservation Union, 1985. Dostupné online. ^{[nedostupný zdroj]}

[91] Report on indigenous fishing rights in the seas with case studies from Australia and Norway [online]. New York: United Nations, Permanent Forum on Indigenous Issues, 19–30 April 2010. S. 19. Dostupné online.

[92] ttp://www.galdu.org/govat/doc/eng_nordic_sami_conv.pdf

[93] Aviissat ja bládit [online]. YLE Sámi Radio [cit. 2010-04-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne September 18, 2008. (Northern Sami)

[94] ttp://www.samiskkunstnersenter.no

[95] Ola Stinnerbom and Birgitta Stålnert. FINAL Kompani_Nomad_presentation ENG. www.kompaninomad.se. 2013. Kompani_Nomad_presentation ENG.pdf Dostupné online.

[96] Bigitta Stålnert. Nyheter - Kompani Nomad - Nyskapande samisk dans [online]. Kompaninomad.se [cit. 2013-06-22]. Dostupné online.

[97] Ola Stinnerbom and Birgitta Stålnert. Jakten på den försvunna samiska dansen. Umeå University. 2013. Dostupné online.

[98] Johtti Kompani [online]. Johtti.com [cit. 2013-06-22]. Dostupné online.

[99] Niclas Kaiser. Mental health problems among the Swedish reindeer-herding Sami population. Umeå University Medical Dissertations, New Series. 2011. Dostupné online [cit. 2012-10-02].

[100] Borvo, Alan (2001), Sáhkku, The "Devil's Game", Board Games Studies 4: 33-52, str. 33

[101] Borvo 2001, str. 33; Depaulis, Thierry (2001), An Arab Game in the North Pole?, Board Games Studies 4: 77-82

[102] Murray, H. J. R. (1951). A History of Board-Games Other than Chess. Oxford: Oxford University Press, p. 61; Bell, R. C. (1979). Board and Table Games from Many Civilizations (Revised ed.). New York: Dover Publications, p. 77; Helmfrid, S. (2005).Hnefatafl: The Strategic Board Game of the Vikings, p. 1–5.

[103] Wilkins, Sally (2002). SSports and games of medieval cultures. Greenwood publishing group. str. 101-102; Keyland, Nils (1921). Dablot přejezne a dablot duoljesne. Tvänne lapská hra od Frostviken, förklarade och avbildade. Etnologiska Studier tillägnade Nils Edvard Hammarsted 3/3 (Göteborg). Pp. 35-47

[104] Podle švédského Sámského parlamentu

[105] Institut de Sociolingüística Catalana, získaný 4. ledna 2009.

[106] Virtuální Finska Saami: Starověké obyvatelstvo na severu Okraji Evropy. Načtené 4. ledna 2009. Získané z internetového archivu leden 2014.

[cia.gov-107] CIA - The World Factbook [online]. Cia.gov [cit. 2013-06-22]. Dostupné online.

[norway.org.uk-108] Norway.org.uk 24, 2006/https://web.archive.org/web/20060524233923/http://www.norway.org.uk/facts/sami/sami/sami.htm Archivováno 24. 5. 2006 na Wayback Machine.

[109] Krauss, ME 1997. The indigenous languages of the North: A report on their present state. In H. Shoji and J. Janhunen (eds.), Northern minority languages: Problems of survival', str. 1-34. Osaka and Fairbanks: National Museum of Ethnology and Alaska Native Language Center, University of Alaska Fairbanks.

[110] Language Proficiency and Ethnicity: The Sami Case by Håkan Rydving. In Senri Ethnological Studies (SES) No.66 Circumpolar Ethnicity and Identity. February 20, 2004 Publication. Edited by Takashi Irimoto, Takako Yamada. [online]. 1.6.2014. Dostupné online.

[F._Moseley_2010-111] F. MOSELEY, Christopher. UNESCO Interactive Atlas of the World's Languages in Danger [online]. A large and geographically diverse group of regional editors and contributors, some of whom had already been involved in the previous two editions, worked with Christopher Moseley to provide and validate languages data and write essays.. UNESCO, 2010. Dostupné online.

[112] Gregory F. Anderson; DR. K. DAVID HARRISON; CHRIS RAINIER. Enduring Voices Project [online]. National Geographic, 2008. Dostupné online.

[113] Veli-Pekka Lehtola. "The Multi-Faceted Land of the Sámi" [online]. Galdu.org [cit. 2013-06-22]. Dostupné online.

[114] Regional division of Sami people in Finland by age V roce 2003. Citováno z internetového archivu 12. ledna 2014.

[115] Finské centrum pro zjišťování obyvatelstva 31.12.2006.

[116] Baiki: The International Sami Journalhttp://www.baiki.org/content/about.htm Retrieved February 22, 2008

[117] Faith Fjeld; NATHAN MUUS. Following the Reindeer: an Inuit-Sami Chronology in Alaska.Chybí název periodika! Baiki: The International Sami Journal.

[118] FINLEX ® - Ajantasainen lainsäädäntö: 14.9.1990/848 [online]. Finlex.fi [cit. 2013-06-22]. Dostupné online.

[119] Frontpage - Senter for Nordlige Folk AS [online]. senterfornordligefolk.no. Dostupné online.

[lib.ohchr.org-120] Draft report of the Working Group on the Universal Periodic Review [online]. UN Human Rights Council Working Group on the Universal Periodic Review, Eighth Session, Geneva, 3–14 May 2010, submitted 14 May 2010. Dostupné online.

[121] DUBOIS, Thomas. An Introduction to Shamanism. [s.l.]: Cambridge University Press, June 2009. ISBN 978-0-521-69536-7.

[122] KASTEN, Erich. Sami Shamanism from a diachronic point of view [online]. Los Angeles: Fullerton, 1989. Dostupné online.

[Gusto-123] GUSTO, Ken Emerson Jr. Sámi Drums – Then and Now [online]. University of Texas, ,. Dostupné online.

[124] Michael Robinson; KARIM-ALY S. KASSAM. Sami potatoes: living with reindeer and perestroika. [s.l.]: Bayeux Arts, 1998. ISBN 978-1-896209-21-0. S. 73.

[125] WILLUMSEN, L.H. Witches of the high north: The Finnmark witchcraft trials in the seventeenth century. [s.l.]: Scandinavian journal of history, 1997.

[Holloway-126] HOLLOWAY, Alan "Ivvár". The Decline of the Sámi People's Indigenous Religion [online]. TexasU. Dostupné online.

[Trans._Börje_Vähämäki_2002_p.24-127] L. Laestadius, Fragments of Lappish Mythology, Trans. Börje Vähämäki, Aspasia Books, Beaverton, Ont. Canada. (2002), p.24 (introduction by Juha Pentikäinen).

[Sapmi_-_Religion_-_Laestadianism_-_Nils_Gustav_Labba,_Editor-128] Lars Levi Laestadius and the Sami [online]. August 6, 2006 [cit. 2013-07-07]. Dostupné online.

[129] tionhttp: //www.tnp.no/norway/panorama/2792-shamanism-approved-as-a-religion-in-norway

[130] KUOKKANEN, Rauna. Survivance" in Sami and First Nations Boarding School Narratives.Chybí název periodika! American Indian Quarterly 27, (Summer/Fall) 2003, s. 697–726.

[131] CORSON, David. Norway's Sami Language Act': Emancipatory Implications for the World's Aboriginal Peoples..Chybí název periodika! Language in Society 24, 1995, s. 493–513.

[132] Kristiina Tambets, Siiri Rootsi, Toomas Kivisild, Hela Help, Piia Serk. The Western and Eastern Roots of the Saami—the Story of Genetic "Outliers" Told by Mitochondrial DNA and Y Chromosomes. American Journal of Human Genetics. S. 661–682. DOI 10.1086/383203. PMID 15024688.

[133] Esihistorian vuosiluvut, ajoitukset ja kronologia, Carpelan, v "Ennen, muinoin", SKS, Helsinki 2002

[134] LARSEN, Peter. Individual and type: Early ethnographic photography.Chybí název periodika! Norway: University of Bergen. S. 54.

[GiveUs-135] Dejte nám naše kostry dokumentární film. Paul-Anders Simma, režisér (1999)

[136] Paul O'Mahony. Sweden's 'dark legacy' draws crowds to museum. The Local. 9 Jan 2007. Dostupné online.

[137] SAVAGE, James. University in quest to return Sami bones. www.thelocal.se. The Local: Sweden's News in English, 31 May 2010. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18 August 2010.

[138] Sami jaw bones found in display case. The Local: Sweden's News in English. 22 February 2007. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 27 April 2011.

[BBC_News-139] Norway returns skulls of Lappish dead. news.bbc.co.uk. BBC News, December 15, 1997. Dostupné online.

[140] SELLEVOLD, Berit. Skeletal Remains of Norwegian Saami. [s.l.]: Routledge, 2002.

[141] SAVAGE, James. Samis Want Bones Returned from Swedish Museums. mobil.sr.se. Radio Sweden, 20 March 2009. Dostupné online. ^{[nedostupný zdroj]}

[142] Nicolas Bancel; PASCAL BLANCHARD; SANDRINE LEMAIRE. Human Zoos. [s.l.]: Le Monde diplomatique, 2000.

[143] NRK.no Citováno z internetového archivu 12. ledna 2014.

[144] Johan Turi [online]. Samiskt Informationscentrum Sametinget. Dostupné online.

[145] Vender hjem til røttene - VG [online]. Pluss.vg.no [cit. 2013-11-15]. Dostupné online. (norsky)

[nrk.no-146] Joni Mitchell er same - Troms og Finnmark - NRK Nyheter [online]. Nrk.no, 2008-01-23 [cit. 2013-06-22]. Dostupné online.

[Aikins_2005-147] AIKINS, Mary. Heart of a Prairie Girl [online]. Reader's Digest, July 2005 [cit. 2008-05-19]. Dostupné online.

[148] Virtuální Finska: Amoc rapuje jazyk Sámi na mapu Získané z internetového archivu 13. ledna 2014.

[149] Kautokeino-opprøret 1852: Læstadianisme [online]. Arkivverket.no [cit. 2013-06-22]. Dostupné online.

[150] Nunatsiaq News [online]. Nunatsiaq.com, 2000-06-30 [cit. 2013-06-22]. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]

[13]

[14]

[15]

[16]

[17]

[18]

[19]

[20]

[21]

[22]

[23]

[24]

[25]

[26]

[27]

[28]

[29]

[30]

[31]

[32]

[33]

[34]

[35]

[36]

[37]

[38]

[39]

[40]

[41]

[42]

[43]

[44]

[45]

[46]

[47]

[48]

[49]

[50]

[51]

[52]

[53]

[54]

[55]

[56]

[57]

[58]

[59]

[60]

[61]

[62]

[63]

[64]

[65]

[66]

[67]

[68]

[69]

[70]

[71]

[72]

[73]

[74]

[75]

[76]

[77]

[78]

[79]

[80]

[81]

[82]

[83]

[84]

[85]

[86]

[87]

[88]

[89]

[90]

[91]

[92]

[93]

[94]

[95]

[96]

[97]

[98]

[99]

[100]