Přeskočit na obsah

Zálší (okres Ústí nad Orlicí)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Zálší
Vodní mlýn Betlém
Vodní mlýn Betlém
Znak obce ZálšíVlajka obce Zálší
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecChoceň
Obec s rozšířenou působnostíVysoké Mýto
(správní obvod)
OkresÚstí nad Orlicí
KrajPardubický
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel241 (2024)[1]
Rozloha7,73 km²[2]
Nadmořská výška297 m n. m.
PSČ565 01
Počet domů95 (2021)[3]
Počet částí obce2
Počet k. ú.2
Počet ZSJ2
Kontakt
Adresa obecního úřaduZálší 50
565 01 Choceň 1
ou@obeczalsi.cz
StarostkaLenka Fikejzová
Oficiální web: www.obeczalsi.cz
Zálší
Zálší
Další údaje
Kód obce581216
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zálší (dříve též Zalší či Záleš,[4] německy Salasch) je obecokrese Ústí nad OrlicíPardubickém kraji. Žije zde 241[1] obyvatel.

Protáhlá vesnice Zálší se táhne podél silnice II/317, vedoucí od Chocně do Litomyšle, a sousedí s rozsáhlým Velkozálešským rybníkem. Vesnice se nachází osm kilometrů východně od Vysokého Mýta.

Původní ves byla založena kolem poloviny 13. století. Lze se však domnívat, že k založení mohlo dojít o něco dříve. V písemných pramenech se poprvé připomíná v roce 1292, v listině krále Václava II., kterou založil zbraslavský klášter. Pojmenování vsi připomíná, že byla založena v „záolší“, neboli za olšemi. Z toho lze usuzovat, že již v době založení vsi byla celá krajina bohatá na vodu. Olše totiž rostou zejména tam, kde je dostatek vláhy.

V majetku zbraslavského kláštera však dlouho nezůstala. V listině krále Václava II. z roku 1304, kterou své předchozí darování pro zbraslavský klášter upravil a rozšířil, se již neuvádí. V té době zřejmě byla majetkem Vítka ze Švábenic, který sídlil na nedalekých Heřmanicích (dnes České Heřmanice). Ten v roce 1309 ves Zálší a Sloupnici převedl na zderazský klášter Křižovníků – Strážců Božího hrobu. Jak dlouho zůstalo Zálší v majetku zderazských mnichů není známo. Lze však předpokládat, že po husitských válkách byl majetek zderazských mnichů spojen s majetkem litomyšlských biskupů. Tím se Zálší dostává do majetku Kostků z Postupic a stává se součástí pozdějšího litomyšlského panství. Jeho součástí zůstává až do roku 1850.

V této době se mimo vlastní obec dělí na část zvanou Kocanda (šest domů s hospodou), na část zvanou Na Baště (dva domy a myslivna) a mlýn zvaný Betlém. Po roce 1850 se stává samostatnou a samosprávnou obcí, jejíž součástí se stala i vesnice Kosořín. Nedlouho nato, v roce 1868, se Kosořín od Zálší oddělil a stal se také samostatnou a samosprávnou obcí. Po sto letech, je k 17. červnu 1964, Kosořín se Zálším opětovně sloučen. Později od 30. dubna 1976, byla k Zálší také připojena osada Nořín. Se změnou politických poměrů došlo dne 17. března 1992 k oddělení Kosořína, který se opět stal samostatnou obcí. Ke 3. červenci 2006 zde žilo 238 obyvatel.

Stejně jako z mnoha jiných obcí odcházeli v době pobělohorské do exilu i nekatolíci ze Zálší. V dobách protireformace (doba temna) žili poddaní ve strachu z toho, že opustí-li víru svých předků, nebudou spaseni, ale budou-li se jí držet, ztratí děti, svobodu nebo svůj život. V 18. století v Čechách zahrnovaly jezuitské metody rekatolizace povinnou docházku na katolické bohoslužby, domovní prohlídky, odpírání souhlasu vrchnosti k uzavírání sňatků, násilné odvody na vojnu apod. Číst nebo vlastnit Bibli kralickou bylo zakázáno. Místodržitelský patent vydaný dne 29. ledna 1726 zpřísnil tresty pro usvědčené nekatolíky, a to od jednoho roku nucených prací až po trest smrti. Protestantům mohly být odebrány děti a předány do péče katolickým opatrovníkům.[5]

Části obce

[editovat | editovat zdroj]

V letech 1850–1868 a v letech 1961–1991 k obci patřil i Kosořín.[6]

Společnost

[editovat | editovat zdroj]
  • KocandaFest – hudební festival, který pořádá Pohostinství Kocanda a SDH Zálší od roku 2014

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]
  • Vodní mlýn Betlém
  • Suška na ovoce u čp. 12
  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. Zalší. In: Ottův slovník naučný. Praha: J. Otto, 1908. Dostupné online. Díl dvacátýsedmý. S. 412.
  5. Edita Štěříková: Stručně o pobělohorských emigrantech. Kalich, 2005
  6. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 243. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]