Občanská demokratická strana: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
verze 20130074 uživatele 78.80.131.51 (diskuse) zrušena - vandal.
značka: vrácení zpět
m Oprava překlepů.
Řádek 221: Řádek 221:


=== Předčasné volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 2013 ===
=== Předčasné volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 2013 ===
[[Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 2013|Předčasným volbám]] konaným ve dnech 25.–26. října 2013 předcházela politická krize, kterou odstartoval policejní zásah na úřadu vlády a následná demise premiéra Petra Nečase kvůlu [[Kauza Nagyová|kauze Nagyová]]. Přestože následné vyšetřování premiérova okolí nepřineslo konkrétní výsledky, ODS čelila tvrdým útoků i neopodstatněným odsudkům ze strany médií i levicové a populistické opozice.
[[Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 2013|Předčasným volbám]] konaným ve dnech 25.–26. října 2013 předcházela politická krize, kterou odstartoval policejní zásah na úřadu vlády a následná demise premiéra Petra Nečase kvůli [[Kauza Nagyová|kauze Nagyová]]. Přestože následné vyšetřování premiérova okolí nepřineslo konkrétní výsledky, ODS čelila tvrdým útokům i neopodstatněným odsudkům ze strany médií i levicové a populistické opozice.


Několik dní po podání demise se ODS, [[TOP 09]] a [[Řád národa|LIDEM]] dohodly na pokračování koaliční spolupráce, kterou by vedla místopředsedkyně strany [[Miroslava Němcová]]. Prezident [[Miloš Zeman]] ale s tímto postupem navzdory ústavním zvyklostem nesouhlasil a jmenoval [[Vláda Jiřího Rusnoka|vládu Jiřího Rusnoka]], která ovšem podle očekávání nezískala důvěru Sněmovny a vládla nadále v demisi. V důsledku těchto událostí poslanci odhlasovali rozpuštění Sněmovny a otevřeli tak cestu k předčasným volbám. Do nich vedla občanské demokraty původně zvažovaná premiérka [[Miroslava Němcová]]. Po rezignaci [[Petr Nečas|Petra Nečase]] na stranické funkce tuto agendu zastal 1. místopředseda [[Martin Kuba]]. ODS ve volbách získala 7,72 % hlasů a 16 mandátů, což byl nejhorší výsledek v historii strany. ODS následně odešla po sedmi letech do opozice.<ref name="rfr1" />
Několik dní po podání demise se ODS, [[TOP 09]] a [[Řád národa|LIDEM]] dohodly na pokračování koaliční spolupráce, kterou by vedla místopředsedkyně strany [[Miroslava Němcová]]. Prezident [[Miloš Zeman]] ale s tímto postupem navzdory ústavním zvyklostem nesouhlasil a jmenoval [[Vláda Jiřího Rusnoka|vládu Jiřího Rusnoka]], která ovšem podle očekávání nezískala důvěru Sněmovny a vládla nadále v demisi. V důsledku těchto událostí poslanci odhlasovali rozpuštění Sněmovny a otevřeli tak cestu k předčasným volbám. Do nich vedla občanské demokraty původně zvažovaná premiérka [[Miroslava Němcová]]. Po rezignaci [[Petr Nečas|Petra Nečase]] na stranické funkce tuto agendu zastal 1. místopředseda [[Martin Kuba]]. ODS ve volbách získala 7,72 % hlasů a 16 mandátů, což byl nejhorší výsledek v historii strany. ODS následně odešla po sedmi letech do opozice.<ref name="rfr1" />

Verze z 1. 8. 2021, 04:16

Na tento článek je přesměrováno heslo ODS. Další významy jsou uvedeny na stránce ODS (rozcestník).
Občanská demokratická strana
Logo
ZkratkaODS
Datum založení20. dubna 1991 v Olomouci
PředsedaPetr Fiala
1. místopředsedaZbyněk Stanjura
Tiskový mluvčíVáclav Smolka
ZakladatelVáclav Klaus
SídloTruhlářská 1106/9, Praha, 110 00, Česko
Ideologievětšina:
 konzervatismus[1][2][3][4]
 liberální konzervatismus[5]
 ekonomický liberalismus[5]
 euroskepticismus[5][6]
frakce:
 sociální konzervatismus[7]
 neokonzervatismus[8]
 národní liberalismus[9][10]
Politická pozicepravice[11]
Stát. příspěvek (mil. Kč)192,1 (2009)[12]
Mezinárodní org.Mezinárodní demokratická unie
Evropská stranaStrana evropských konzervativců a reformistů
Politická skupina EPEvropští konzervativci a reformisté
Mládežnická org.Mladí občanští demokraté (oficiální) Mladí konzervativci (neformální)
Počet členů12 199 (2020)[13]
Barvy
     modrá
Volební výsledek11,32 % (PSP ČR 2017)
IČO16192656 (VR)
Oficiální webwww.ods.cz
Zisk mandátů ve volbách
Sněmovna2017
25/200
[Mandáty 1]
Senát
19/81
Evropský parlament2019
4/21
[14]
Zastupitelstva krajů2020
99/675
[15]
Zastupitelstva obcí2018
2281/62300
[16]
Zastupitelstvo Prahy2018
13/65
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Občanská demokratická strana (ODS) je česká liberálně konzervativní pravicová strana, vládní v letech 1992–1996, 1996–1997, potřetí od podzimu 2006 do jara 2009 a opět od července 2010 do července 2013 jako nejsilnější koaliční partner v kabinetu Petra Nečase. S výjimkou voleb v roce 2013 byla ve všech volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky jedním ze dvou nejúspěšnějších kandidujících subjektů. Strana se profiluje jako konzervativní a ekonomicky liberální na domácí scéně a euroskeptická na scéně evropské. ODS je společně s britskými Konzervativci a polskou Právo a Spravedlnost jednou ze zakládajících stran třetí největší evropské skupiny Evropští konzervativci a reformisté. Hlavními hesly programu strany jsou „nízké daně, zdravé veřejné finance, nezadlužená budoucnost, podpora rodin s dětmi a sociálně potřebnými, adresný sociální systém, snižování byrokracie, uvolnění podnikání, bezpečný stát a transatlantická vazba.“[17]

ODS vznikla na ustavujícím kongresu v dubnu 1991 po rozpadu Občanského fóra. Jejím zakladatelem a předsedou až do roku 2002 byl Václav Klaus, následně zvolený prezidentem a čestným předsedou strany. Druhým předsedou v období 2002–2010 byl původně ostravský senátor Mirek Topolánek, který v letech 2006–2009 vykonával i funkci předsedy vlády. V roce 2010 byl zvolen třetím předsedou strany Petr Nečas, kterého po kauze Nagyová roku 2014 vystřídal Petr Fiala. Současným prvním místopředsedou je Zbyněk Stanjura, který je zároveň předsedou poslaneckého klubu. Řadovými místopředsedy jsou poslanci Martin Baxa a Martin Kupka, europoslanec Alexandr Vondra a předseda Senátu Miloš Vystrčil.

K 1. dubnu 2009 měla ODS celkem 33 916 členů, kteří byli organizováni v 1 461 místních, 92 oblastních a 14 regionálních sdruženích.[18] Na jaře 2015 klesl počet členů pod 15 tisíc. Oficiální mládežnickou platformou jsou Mladí občanští demokraté. Za neoficiální mládežnickou organizaci jsou označováni Mladí konzervativci, kteří dnes ovšem nejsou spojeni pouze s ODS, ale jejich členy je i minimální procento členů a podporovatelů jiných stran.

Program

Svůj volební program pro volby v roce 2006 nazvala ODS „Společně pro lepší život“[19] či také „ODS Plus“. Tato kampaň následovala po tzv. „Modré šanci“, která se jasně měla vymezit k tehdejším koaličním vládám pod vedením ČSSD a nabídnout pravicové alternativy tehdejších programů. Program z roku 2006 ODS označila za opatření nutná k tomu, aby bylo zastaveno plýtvání penězi ze státního rozpočtu, zneužívání sociálních dávek a zadlužování státu, snížena míra korupce, posílena udržitelnost sociálního a zdravotního systému, zvýšena motivace pracovat a snížena nezaměstnanost. Základní součástí tohoto programu byla tzv. rovná daň, která poukazovala na přínosy podobného daňového systému, který zavedla SDKÚ-DS na Slovensku, kterou si ODS vyvolila za svůj vzor k následování.

Podle kritiky levicových politických stran se jednalo o šanci jen pro bohatší menšinu společnosti a vedoucí zejména k dalšímu „rozevírání nůžek“ mezi sociálními skupinami. ČSSD kritické hlasy vtělila do vlastní „antikampaně“ s názvem ODS Minus, ve které zpochybnila například zavedení regulačních poplatků ve zdravotnictví a požadovala diskuze o školném a reformách klíčových zákonů.

Euroskepticismus

ODS usiluje o reformu Evropské unie, obzvláště po ratifikaci Lisabonské smlouvy v roce 2009. ODS usiluje o referendum o přijetí eura, přestože se Česká republika svým vstupem do Evropské unie v roce 2004 zavázala euro přijmout. ODS odmítá druhé referendum o členství České republiky v Evropské unii, vystoupení České republiky z EU označuje za nerealistické až nebezpečné. Petr Fiala před eurovolbami 2019 tvrdil, že rozbíjet Unii a odcházet není dobrá volba a že ODS je vahou mezi dvěma extrémy, protievropskými radikály a integračními fanatiky.[20]

Zahraniční orientace

Občanská demokratická strana byla od roku 1992 členem Evropské demokratické unie (EDU), společného pravicového uskupení několika desítek evropských politických stran liberálního a křesťansko-demokratického zaměření. Od roku 2009 je na evropské úrovni zakládajícím členem Aliance konzervativců a reformistů v Evropě (AECR). Předsedou AECR je dlouholetý politik ODS a europoslanec Jan Zahradil.[21]

Občanská demokratická strana spoluzakládala (společně s britskými a polskými Konzervativci) evropskou politickou stranu Hnutí za evropskou reformu a evropskou parlamentní skupinu Evropští konzervativci a reformisté (ECR).[22]

Počátkem roku 2019 ODS požádala vládu, aby Česká republika uznala Jeruzalém jako hlavní město Izraele. Jednalo se o spornou záležitost, protože východní Jeruzalém byl Izraelem nelegálně anektován v roce 1980 a Palestinci ho nadále považovali za hlavní město budoucího státu Palestina.[23]

Orgány strany

Související informace naleznete také v článku Seznam kongresů Občanské demokratické strany.

Nejvyšším orgánem ODS je podle stanov kongres. Schází se každoročně, obvykle na podzim. V sudých letech se volí vedení.

Základní jednotkou ODS jsou místní sdružení v dané obci, či městě. Ta se seskupují do oblastních sdružení (kopírující v převážné většině bývalé okresy) a ta dále do regionálních sdružení (kopírující rozložení samosprávných krajů). Ve statutárních městech zpravidla kopíruje struktura místních sdružení jednotlivé městské části, či obvody a samotné statutární město je oblastním sdružením).

Nejvyšším orgánem každého sdružení je sněm (místní, oblastní a regionální), který se koná podle stanov aspoň 1× ročně. Mezi sněmy řídí činnost sdružení jeho rada (místní, oblastní a regionální). V minulosti disponovaly od úrovně oblastí jednotlivá oblastní sdružení také svými kontrolními a revizními komise a také smírčími komisemi. Od úpravy stanov v roce 2013 jimi disponují pouze regionální sdružení a celostátní úroveň strany. Kontrolní a revizní komise má za úkol kontrolovat především hospodaření strany a správu jejího majetku, zatímco smírčí komise rozhoduje ve věcech sporů.

Mezi kongresy rozhodují o činnosti strany výkonná rada, která má v současnosti 22 členů (členové předsednictva a po jednom zástupci z každého regionálního sdružení), a republikový sněm (členové předsednictva, předsedové regionálních sdružení a předsedové oblastních sdružení). Výkonná rada se schází podle potřeby, nejméně 1× měsíčně.[24]

Předsednictvo (dříve grémium) průběžně řídí činnost strany mezi zasedáními výkonné rady. Skládá se z předsedy strany, jejích místopředsedů a předsedů parlamentních klubů.

Důležitými orgány pro vnitřní chod strany jsou parlamentní kluby (poslanecký, senátorský a europoslanecký). Jejich předsedové jsou členy předsednictva a na politický chod strany mají zásadní vliv. Tyto kluby zřizují své sekretariáty včele s klubovým tajemníkem.

Dalšími orgány strany jsou straničtí manažeři (obdoba stranických tajemníků), kteří řídí provozní chod strany, ale na politické řízení strany nemají vliv (dle stanov ODS mají v orgánech strany pouze hlas poradní). Vrcholným představitelem je Hlavní manažer ODS, kterého jmenuje výkonná rada a který spravuje chod Hlavní kanceláře ODS. V minulosti mělo každé oblastní sdružení svého oblastního manažera a byla nastavena velice široká profesionální síť pracovníků strany. Dnes je již zachována struktura pouze regionálních manažerů, kteří mohou mít své asistenty.

Pokud má v daném místě, či kraji ODS zastoupení v samosprávných orgánech, jsou zřizovány tzv. „Kluby zastupitelů“, které ale nemají právní zakotvení ve stanovách ODS a jsou pouze součástí jednacího řádu daného zastupitelstva. Kluby zastupitelů však mohou přijmout vlastní jednací řád, který je pro jeho členy závazný. Včele klubů stojí vždy jeho předseda a libovolný počet místopředsedů. V případě klubů krajských zastupitelů bývá ustanoven také Tajemník klubu, který provozně řídí chod klubu. Statut tajemníka klubu krajských zastupitelů je dán zvykově a v některých krajích je placeným zaměstnancem daného Krajského úřadu, např. Olomoucký kraj nebo Praha).

Historie Občanské demokratické strany

Od vzniku po rozštěpení

Občanská demokratická strana byla založena 20. dubna 1991 na ustavujícím kongresu v Olomouci.[25] Občanské fórum se tím rozpadlo na dva subjekty: ODS a středolevé Občanské hnutí. Předsedou se stal dosavadní předseda OF Václav Klaus. V listopadu 1991 ODS uzavřela koaliční dohodu s Křesťanskodemokratickou stranou (KDS) a na Slovensku s Demokratickou stranou. Ve volbách v roce 1992 zvítězila koalice ODS-KDS ve všech zákonodárných orgánech, ODS pak na federální úrovni uzavřela koalici s Hnutím za demokratické Slovensko, v České republice pak s KDS, KDU-ČSL a ODA. Premiérem Československa se stal Jan Stráský, premiérem České republiky pak Václav Klaus.

V průběhu roku 1992 se ODS z českých stran nejzásadněji zasloužila o rozpad Československa, hlavně díky iniciativě předsedy Václava Klause.[26] V čele nezávislé České republiky pak provedla ODS zásadní transformační kroky a podílela se na začleňování země do západoevropských struktur; podala přihlášku ke vstupu do NATO i EU.

Dne 18. března 1996 se ODS sloučila s KDS, již společně tak šly do parlamentních voleb v červnu. V nich ODS znovu zvítězila, ovšem pravicová koalice získala pouze 99 poslaneckých křesel kvůli úspěchu tzv. nesystémových stran[zdroj?] (KSČM a SPR-RSČ). Po jednáních, do nichž se výrazně zapojil prezident Václav Havel, byla dohodnuta menšinová koalice ODS, KDU-ČSL a ODA, tolerovaná Českou stranou sociálně demokratickou, jejíž předseda Miloš Zeman se na oplátku stal předsedou Poslanecké sněmovny. Na podzim 1996 získala ODS v prvních volbách do senátu 32 mandátů.

ODS však musela čelit vzrůstajícímu tlaku ze strany veřejnosti (způsobený především zhoršením ekonomické situace), strany koaličních partnerů a i z vlastních řad. V souvislosti s finančními skandály na podzim 1997 odstoupil ministr zahraničních věcí Josef Zieleniec a později místopředsedové strany Jan Ruml a Ivan Pilip vyzvali Václava Klause k odstoupení. Následně vládu opustili ministři za KDU-ČSL a ODA, což vedlo k premiérově demisi. Pro tyto události ODS zpopularizovala označení Sarajevský atentát, neboť výzva přišla během Klausovy návštěvy na summitu středoevropských zemí ve válkou zničeném Sarajevu. Přesto byl Václav Klaus v prosinci 1997 na 8. kongresu strany znovu zvolen předsedou ODS, což vedlo po krátkém problematickém období ke stabilizaci strany; Pilipovo a Rumlovo křídlo ji opustilo a v lednu 1998 založilo Unii svobody. ODS se pak nepodílela na dočasné polo-úřednické Tošovského vládě.

Od roku 1998

Předvolební billboard ODS do Poslanecké sněmovny v roce 2006

Po předčasných volbách v červnu 1998, v nichž dosáhla ODS nečekaně dobrého výsledku (druhá za ČSSD s 28 % hlasů), existovala možnost koalice některé z velkých stran s US a lidovci: unionisté však vládu s vítěznou ČSSD odmítli.[27] Václav Klaus však podle novináře Erika Taberyho nabídl Unii svobody a KDU-ČSL „velmi kruté podmínky“, které tyto strany odmítly jako vydírání.[27] V této situaci ODS překvapivě uzavřela tzv. Opoziční smlouvu s ČSSD, podle níž se měl stát předsedou vlády Miloš Zeman výměnou za předsednictví obou komor parlamentu a důležitá správní místa pro ODS. Občanští demokraté také měli zajistit schválení zákonů navržených ČSSD včetně reformy volebního zákona, která měla posílit většinové prvky (a byla zamítnuta Ústavním soudem). To se setkalo s velkou nelibostí veřejnosti (Děkujeme, odejděte!), nicméně vláda přežila do konce volebního období.

Před volbami 2002 opustila ODS skupina okolo tehdejšího pražského primátora Jana Kasla. Nová strana se pojmenovala Evropští demokraté, roku 2006 se spojila se Sdružením nezávislých kandidátů do politické strany SNK Evropští demokraté.

Ve volbách v červnu 2002 dosáhla ODS historicky třetího nejhoršího výsledku (24,5 % hlasů). Václav Klaus na podzim dal svou funkci k dispozici; na 13. kongresu ODS v prosinci 2002 byl novým předsedou zvolen ostravský senátor Mirek Topolánek, když o 11 hlasů porazil Petra Nečase.[28] Od té doby ODS vyhrávala všechny volby, kterých se účastnila, až do drtivé porážky na podzim 2008. Jednalo se o následující hlasování:

Po volbách v roce 2006, v nichž ODS po deseti letech opět zvítězila s historicky nejlepším výsledkem jakékoliv strany od vzniku republiky, sestavila ODS koaliční vládu s KDU-ČSL a Stranou zelených. Koaliční strany však získaly pouze 100 poslaneckých mandátů a tudíž se neobešly bez podpory poslanců Michala Pohanky a Miloše Melčáka, kteří opustili ČSSD. Patová situace vedla k několika měsícům křečovitého vyjednávání mezi stranami a politické nestabilitě.

Na konci roku 2006 tak ODS držela nejdůležitější ústavní i mocenské posty v zemi: post prezidenta republiky (Václav Klaus v té době ještě podporoval ODS), předsedy vlády (Mirek Topolánek), 12 ze 13 krajských hejtmanů (všechny mimo Jihomoravského kraje), primátory většiny statutárních měst (Praha, Brno, České Budějovice atd. mimo Ostravy). Jediný důležitý post, jehož nedržela ODS, byl post předsedy Poslanecké sněmovny (tím byl Miloslav Vlček z ČSSD).

Mezi nejdůležitější kroky vlády ODS, která nakonec vznikla, patřila reforma veřejných financí, příprava Evropského předsednictví, důchodová a zdravotnická reforma. Volební prohra v říjnu 2008 ve volbách do Senátu a krajských zastupitelstev, kdy drtivě zvítězila opoziční ČSSD, se stala živnou půdou pro kritiky Topolánkova vedení strany a posílila konzervativněji zaměřené tzv. „rebely“, do jejichž čela se postavili Vlastimil Tlustý, prezident Václav Klaus a Pavel Bém. Mezi nimi a vedením ODS došlo k rychlému zhoršení vztahů, které vyvrcholilo demonstrativním odchodem Václava Klause z 19. kongresu ODS a vzdání se postu čestného předsedy. Na tomto kongresu se zároveň pokusil Topolánka vystřídat v čele strany Pavel Bém, ale Topolánek svůj post obhájil. V průběhu roku 2008 nicméně ODS i další koaliční strany přišly o podporu několika svých poslanců a v lednu 2009 vznikly nové strany, které se zaměřily na nespokojence z ODS. 24. března 2009 proběhlo hlasování o nedůvěře vládě. PSP ČR vyjádřila nedůvěru kabinetu vedeného Mirkem Topolánkem; dva poslanci za ODS a dva za Stranu Zelených se rozhodli vládu nepodpořit, hlavním z důvodů byl ostrý nesouhlas s tehdejšími praktikami.

Předseda strany Mirek Topolánek rezignoval oficiálně na svou funkci 13. dubna 2010.[29] Jeho pravomoci do volebního kongresu převzal z rozhodnutí výkonné rady již 1. dubna pověřený místopředseda Petr Nečas. Toho pak 21. kongres Občanské demokratické strany zvolil předsedou strany.

Volby do Poslanecké sněmovny 2010

Předvolební mítink ODS ve Vyškově v září 2009

Volbám do Poslanecké sněmovny v roce 2010 předcházela turbulentní a vůbec nejdelší volební kampaň běžící prakticky od vyslovení nedůvěry Topolánkově vládě v březnu 2009. Původně se volby měly uskutečnit jako předčasné již v říjnu 2009. Ústavní soud však na návrh Miloše Melčáka, poslance zvoleného za ČSSD, zrušil parlamentem přijatý ústavní zákon, který předpokládal uskutečnění předčasných voleb stejnou cestou jako při obdobné situaci v roce 1998. Následně sice došlo k široké politické shodě na změně Ústavy, která zakotvila možnost samorozpuštění Poslanecké sněmovny. Těsně před hlasováním o rozpuštění Poslanecké sněmovny však ČSSD vedená Jiřím Paroubkem porušila přijaté dohody a neumožnila z důvodu obav o vlastní úspěch konání voleb v listopadu 2009. Volby tak proběhly až v řádném termínu v květnu 2010 a funkční období původně „letní překlenovací“ vlády Jana Fischera se protáhlo na více než rok.

V průběhu volební kampaně odstoupil 1. dubna 2010 z pozice volebního lídra předseda Mirek Topolánek. O 12 dní později pak rezignoval i na funkci předsedy. Výkonná rada ustavila novým volebním lídrem místopředsedu Petra Nečase.

Ve volbách skončila ODS druhá (20,22 % hlasů a 53 mandátů) za vítěznou ČSSD, která získala 22,08% hlasů a 56 mandátů. Pětiprocentní uzavírací klauzuli překročily dále TOP 09 (41 mandátů), KSČM (26 mandátů) a VV (24 mandátů).[30]

ODS opět ve vládě

Přestože ODS ve volbách nezvítězila, zahájila prakticky bezprostředně po volbách koaliční jednání s TOP 09 a VV. Prezident republiky reflektoval vůli středopravicových stran vytvořit vládu podporovanou jejich bezprecedentní 118mandátovou většinou v Poslanecké sněmovně a pověřil Petra Nečase vedením jednání o vzniku vlády.

Koaliční smlouva podepsaná mezi ODS, TOP 09 a VV rozdělila vládní křesla mezi smluvní strany v poměru 6 : 5 : 4. ODS vyslala do vlády Petra Nečase (premiér), Alexandra Vondru (ministr obrany), Jiřího Pospíšila (ministr spravedlnosti a předseda legislativní rady vlády), Pavla Drobila (ministr životního prostředí), Martina Kocourka (ministr průmyslu a obchodu) a Ivana Fuksu (ministr zemědělství).

Vláda byla jmenována 13. července a Poslanecká sněmovna jí vyslovila důvěru 10. srpna. Během prvního roku vlády došlo k výměně některých ministrů nejmenšího koaličního partnera a také ke změně na postu ministra životního prostředí, kterým se v lednu 2011 stal Tomáš Chalupa. V říjnu pak na pozici ministra zemědělství vystřídal Ivana Fuksu dřívější ministr dopravy Petr Bendl.[31]

Komunální a senátní volby 2010

V komunálních volbách, které se uskutečnily spolu s prvním kolem voleb do Senátu 15. a 16. října 2010, obhájila ODS své prvenství mezi politickými stranami v počtu získaných mandátů. V dresu ODS tak bylo zvoleno celkem 5 112 zastupitelů.

Výchozí situace před senátními volbami byla pro ODS obtížná. Strana obhajovala vůbec nejvyšší počet mandátů, 18 z celkového počtu 27. Ve dvoukolovém senátním klání ODS získala 8 mandátů, když celkovým ziskem 12 mandátů zvítězila ČSSD. Rozložení sil v Senátu nezměnily ani doplňovací volby, ve kterých v březnu 2011 na Kladensku uspěla ČSSD.[30]

Krajské a senátní volby 2012

Volby do zastupitelstev krajů se v roce 2012 uskutečnily 12. a 13. října. ODS zvítězila v Plzeňském kraji a celkově obsadila s 12,28 % hlasů třetí místo. Občanští demokraté potvrdili roli lídra pravice, když více hlasů dokázali získat jen sociální demokraté a komunisté.

Ve stejné dny roku 2012 proběhlo i první kolo voleb do Senátu. ODS obhajovala 14 mandátů, do druhého kola postoupilo 10 kandidátů. Nejvýraznější úspěch zaznamenal Jaroslav Kubera, který v prvním kole získal 40,49 % hlasů a následně, společně s dalšími třemi kandidáty, uspěl i ve druhém kole.[30]

Předčasné volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 2013

Předčasným volbám konaným ve dnech 25.–26. října 2013 předcházela politická krize, kterou odstartoval policejní zásah na úřadu vlády a následná demise premiéra Petra Nečase kvůli kauze Nagyová. Přestože následné vyšetřování premiérova okolí nepřineslo konkrétní výsledky, ODS čelila tvrdým útokům i neopodstatněným odsudkům ze strany médií i levicové a populistické opozice.

Několik dní po podání demise se ODS, TOP 09 a LIDEM dohodly na pokračování koaliční spolupráce, kterou by vedla místopředsedkyně strany Miroslava Němcová. Prezident Miloš Zeman ale s tímto postupem navzdory ústavním zvyklostem nesouhlasil a jmenoval vládu Jiřího Rusnoka, která ovšem podle očekávání nezískala důvěru Sněmovny a vládla nadále v demisi. V důsledku těchto událostí poslanci odhlasovali rozpuštění Sněmovny a otevřeli tak cestu k předčasným volbám. Do nich vedla občanské demokraty původně zvažovaná premiérka Miroslava Němcová. Po rezignaci Petra Nečase na stranické funkce tuto agendu zastal 1. místopředseda Martin Kuba. ODS ve volbách získala 7,72 % hlasů a 16 mandátů, což byl nejhorší výsledek v historii strany. ODS následně odešla po sedmi letech do opozice.[30]

Volby do Evropského parlamentu 2014

V České republice přišli lidé k volbám do Evropského parlamentu 23. a 24. května 2014. ODS ve své předvolební kampani představila jako jediná strana vizi eurorealistické politiky. Občanští demokraté odmítli pouhý antagonismus vůči EU, stejně tak ale nesouhlasili s dalším přesouváním pravomocí do Bruselu. Hlavním motivem kampaně se stala Petice pro korunu, v rámci které se podařilo shromáždit více než 40 000 podpisů občanů, kteří tak vyjádřili přání zachovat korunu a nepřijímat euro. Post europoslance ohájili předseda europoslaneckého klubu Jan Zahradil a bývalý hejtman Evžen Tošenovský.[30]

Komunální a senátní volby 2014

Navzdory předpovědím mnohých komentátorů ODS uspěla v komunálních volbách, které se uskutečnily 10. a 11. října 2014. Z hlediska procentuálního přepočtu získaných hlasů byla třetí nejsilnější parlamentní stranou, když je předstihlo pouze hnutí ANO a ČSSD.[30] Občanští demokraté obhájili víc než 2 500 mandátů, do čela obcí se postavilo na 250 starostů zvolených za ODS.[30]

První kolo senátních voleb se uskutečnilo společně s komunálními volbami, ODS v něm obhajovala 3 mandáty. Do druhého kola, které se konalo 17. a 18. října, postoupilo hned 7 kandidátů občanských demokratů, místo v horní komoře parlamentu získali 2 z nich.[30]

V roce 2014 musela ODS v důsledku mediálního tlaku vrátit milion korun z podezřelého sponzorského daru od mladé kadeřnice Sabiny Spálovské.[32]

Volby do Poslanecké sněmovny 2017

ODS v těchto volbách posílila o 9 mandátů a se ziskem 11,3% hlasů se stala druhou nejsilnější stranou ve Sněmovně, před ní se s velkým náskokem ocitlo hnutí ANO. Potenciální koalice dvou nejsilnějších stran – ANO a ODS, jež by měla ve sněmovně těsnou většinu 103 hlasů, však byla jakožto předvolební slib občanskými demokraty odmítnuta.[33] ANO následně po krátkém období menšinové vlády sestavilo druhou – koaliční vládu ANO a ČSSD s podporou KSČM. ODS se tak stala nejsilnější opoziční stranou a její předseda Petr Fiala se stal lídrem tzv. Demokratického bloku.

Volby do zastupitelstev obcí a Senátu 2018

ODS ve volbách do zastupitelstev obcí uspěla a ve většině velkých měst posílila. Vyhrála také volby do zastupitelstva Hlavního města Prahy, byť s minimálním náskokem oproti všem ostatním, kteří se do něj dostaly.[34] Tři další subjekty – Piráti, Praha sobě a Spojené síly pro Prahu (volební koalice TOP 09, STAN a KDU-ČSL) ale uzavřely koalici mezi sebou a ODS se tak k funkcím v městské radě nedostala.[35]

V senátních volbách však ODS drtivě zvítězila v obou kolech. Z prvního kola postoupilo 10 vlastních kandidátů a 3 další, kteří kandidovali v rámci koalice nebo s podporou ODS. Senátory se nakonec stalo 9 kandidátů ODS a 3, kteří kandidovali v rámci koalice nebo s podporou ODS (jeden z nich byl členem ODS). Do senátního klubu ODS se pak přidal ještě Ladislav Faktor, který kandidoval jako nezávislý, a Ivo Valenta, který se do senátu dostal již dříve za Stranu soukromníků. Tento klub měl tedy 18 členů a až do Doplňovacích voleb 2019 se dělil o první místo s klubem Starostů a nezávislých. Úspěch v senátních volbách zaručil ODS zisk křesla předsedy Senátu pro senátora Jaroslava Kuberu, který tuto funkci vykonával až do svého náhlého úmrtí v lednu 2020.[33]

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do evropského parlamentu se uskutečnily 24. a 25. května 2019 a ODS v nich znovu posílila. Ve volbách skončila druhá za hnutí ANO s výsledkem 14,5% hlasů a získala tak čtyři europoslance. [36] Díky preferenčním hlasům se do Evropského parlamentu dostal bývalý ministr pro evropské záležitosti Alexandr Vondra.

Preference

Na počátku 90. let měla ODS velikou podporu u veřejnosti a preference se tehdy pohybovaly kolem 35 %. Po sarajevském atentátu podpora ODS slábla, nicméně po roce 1998 se preference začaly zvedat a pohybovaly se kolem 25 %. Po nástupu vlády sociální demokracie roku 2002 pak podpora sílila, a volby v roce 2006 tak přinesly největší zisk přes 35 % hlasů. Po pádu vlády se preference s ČSSD vyrovnaly, ale volby roku 2010 nakonec straně přinesly jen 20 %. Popularita následně prudce slábne, v předčasných sněmovních volbách v roce 2013 strana získává pouze 7,7 % a na konci roku se její preference pohybovaly už jen kolem 4 %. Po volbě nového vedení strany v lednu 2014 se nicméně propad preferencí zastavil,[37] od té doby setrvávali v rozmezí 6–9 %, což potvrdily i volby do Evropského parlamentu v květnu 2014.[38] Po výrazné ztrátě preferencí se straně podařilo postupně získávat sympatizanty, což vedlo ve volbách do Poslanecké sněmovny roku 2017 k zisku 11,3 % hlasů.[39]

Politici ODS

Předsednictvo

Na 29. kongresu ODS v Praze dne 18. ledna 2020 bylo zvoleno následující předsednictvo strany:[40]

Předsedové strany

Pořadí Foto Osoba Období
1. Václav Klaus 21. duben 1991 – 15. prosinec 2002
2. Mirek Topolánek 14. prosinec 2002 – 13. duben 2010
— Petr Nečas
(pověřen řízením) 		13. duben 2010 – 20. červen 2010
3. Petr Nečas 20. června 2010 – 17. června 2013
— Martin Kuba
(pověřen řízením) 		17. června 2013 – 18. ledna 2014
4. Soubor:50 IMG 43049 white výřez.jpg Petr Fiala 18. ledna 2014 – úřadující

Historie předsedů a místopředsedů

  • Předseda poslaneckého klubu EP:

Programové týmy

Systém programových týmů nahradil původní expertní tým ODS, který plnil funkci dřívejší stínové vlády. Členové programových týmů se podílí na formování programových priorit ODS v jednotlivých gescích, každý tým čítá několik členů a jednoho koordinátora, který za danou oblast zodpovídá.

Koordinátoři programových týmů:

Poslanci Parlamentu České republiky

Související informace naleznete také v článku Poslanecký klub Občanské demokratické strany.

Poslanecký klub ODS má 23 členů, z toho 4 ženy.[41] Předsedou klubu je 1. místopředseda strany Zbyněk Stanjura. Místopředsedou sněmovny za ODS je předseda strany Petr Fiala. Předsedou Ústavně právního výboru je Marek Benda, v čele Výboru pro obranu a bezpečnost stojí Jana Černochová. ODS ještě připadá podle sněmovních dohod křeslo předsedy Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu, to je ale po odvolání Václava Klause mladšího neobsazené. ODS na tuto pozici navrhuje plzeňského primátora Martina Baxu, ke zvolení nového předsedy však stále nedošlo.

Senátoři Parlamentu České republiky

Související informace naleznete také v článku Senátorský klub Občanské demokratické strany.

V společném senátorském klubu ODS a TOP 09 je aktuálně 26 členů[42], z toho 18 jsou členové ODS, 4 členové TOP 09, 3 jsou nezávislý a 1 je členem Svobodných. Předsedou klubu je ostravský senátor Zdeněk Nytra. Pozici 1. místopředsedy obsadil Tomáš Czernin, který stejnou funkci zastává i v rámci strany TOP 09. Předsedou Senátu je Miloš Vystrčil, místopředsedou Senátu je Jiří Oberfalzer. Předsedou Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu je Vladislav Vilímec.

Poslanci Evropského parlamentu

Předsedové regionálních sdružení ODS

Volební výsledky

Volební výsledky ODS – Trend[43]
Výsledky ODS ve volbách do České národní rady v roce 1992. V koalici s KDS.
Výsledky ODS ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 1996.
Výsledky ODS ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 1998.
Výsledky ODS ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2002.
Výsledky ODS ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2006.
Výsledky ODS ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2010.
Výsledky ODS ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2013.
Výsledky ODS ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2017.

Volby do Federálního shromáždění

Volby Komora Počet hlasů Hlasy v % Počet mandátů
1992[44] Sněmovna lidu 2 200 937 33,9 42
1992[44] Sněmovna národů 2 168 421 33,43 34

Volby do Poslanecké sněmovny

Volby Počet hlasů Hlasy v % Změna Mandátů Změna Postavení
1992 (ČNR)[44] 1 924 483 29,73 – 66 – Koalice (ODA, KDU-ČSL, KDS)
1996 1 794 560 29,6 ▼ 0,13 68 ▲ 2 Koalice (ODA, KDU-ČSL)
1998 1 656 011 27,74 ▼ 1,86 63 ▼ 5 Opozice (tzv. opoziční smlouva)
2002 1 166 975 24,47 ▼ 3,27 58 ▼ 5 Opozice
2006 1 892 475 35,8 ▲ 11,33 81 ▲ 23 Koalice (KDU-ČSL, SZ)
2010 1 057 792 20,22 ▼ 15,58 53 ▼ 28 Koalice (TOP 09, VV/LIDEM)
2013 384 174 7,72 ▼ 12,5 16 ▼ 37 Opozice
2017 572 962 11,32 ▲ 3,6 25 ▲ 9 Opozice

Volby do Evropského parlamentu

Volby Počet hlasů Hlasy % Změna Mandátů
2004 700 942 30,04 – 9
2009 741 946 31,45 ▲ 1,41 9
2014 116 389 7,67 ▼ 23,78 2
2019 344 885 14,54 ▲ 6,87 4

Volby do Senátu

Volby 1996 1998 2000 2002 2003 2004 2006 2008 2010 2012 2014 2016 2018
Mandáty 32 9 8 9 1 19 14 3 8 4 2 4 9

Krajské volby

Volby Hlasy v % Změna Mandáty Změna Hejtmani
2000 23,82 – 185 – 9
2004 36,36 ▲ 12,54 291 ▲ 106 12
2008 23,57 ▼ 12,79 180 ▼ 111 0
2012 12,28 ▼ 11,29 102 ▼ 78 0
2016 9,47 ▼ 2,81 76 ▼ 26 0
2020 99 ▲ 23 4

Volby do zastupitelstev obcí

Volby Hlasy v % Mandáty
1994 29,56 7 289
1998 24,16 5 697
2002 25,21 5 715
2006 36,2 7 011
2010 18,78 5 112
2014 9,01 2 398
2018 11,09 2 281

Kritika

Kampaň ODS minus se stala jedním ze symbolů ostré rivality dvou největších stran, ODS a ČSSD

Kritika Občanské demokratické strany vychází z různých ideových pozic a je běžnou součástí politického boje. Velkých rozměrů dosáhla při skandálu s financováním strany a ve volbách do poslanecké sněmovny v roce 2006, kdy na kritice ODS postavila Česká strana sociálně demokratická svou volební kampaň nazvanou ODS Minus. ODS byla též kritizována ze strany politické pravice za nedostatečné prosazování pravicových hodnot v Topolánkově vládě.[45] Zejména šlo o podpis Lisabonské smlouvy Mirkem Topolánkem a snahu prosadit ji v parlamentu, schválení antidiskriminačního zákona nebo uznání nezávislosti Kosova.

Kromě kritiky ideologické je ODS též terčem kritiky věcné, nejčastěji v souvislosti s korupčním jednáním svých členů. Zvlášť silnou nevoli vyvolal například bývalý ministr dopravy Aleš Řebíček, za jehož působení ve vládě získala jeho „bývalá“ firma Viamont miliardové státní zakázky.[46][zdroj⁠?] Jde přitom o firmu s netransparentní vlastnickou strukturou, která využívá listinné akcie na majitele. Proto lze předpokládat, že zde Aleš Řebíček stále vlastní nemalý obchodní podíl a při rozhodování o veřejných zakázkách se jako ministr dopustil střetu zájmů a obohatil se o stovky miliónů korun.[47][zdroj⁠?]

Jinou kontroverzní osobností ODS je vlivný brněnský politik Jiří Hos, zvolený roku 2012 do výkonné rady a v roce 2021 ve funkci předsedy místního sdružení Brno-sever. Jiří Hos je obžalován v korupční kauze Stoka.[48] Za členství ve zločinecké organizované skupině, přijetí úplatku a zjednání výhody při zadání veřejné zakázky mu státní zástupce navrhuje trest devět let vězení a pokutu jeden milion korun.[49] Výkonná rada ODS na svém jednání 10. února 2021 vyloučila Jiřího Hose pro poškozování dobrého jména strany a zároveň oznámila všem členům místního sdružení Brno-sever že jejich organizaci zrušila.[50]

Významné osobnosti v historii strany

  • Václav Klaus – předseda strany, prezident, premiér a ministr financí
  • Milan Uhde – předseda Poslanecké sněmovny a ministr kultury
  • Jan Stráský – místopředseda strany, premiér a ministr dopravy a zdravotnictví
  • Josef Zieleniec – místopředseda strany, vicepremiér a ministr zahraničí
  • Miroslav Macek – místopředseda strany a vicepremiér
  • Ivan Kočárník – vicepremiér a ministr financí
  • Jan Ruml – místopředseda Senátu a ministr vnitra
  • Ivan Pilip – místopředseda strany a ministr školství a financí
  • Mirek Topolánek – předseda strany, premiér a předseda senátorského klubu
  • Pavel Bém – 1. místopředseda strany a primátor Hlavního města Prahy
  • David Vodrážka – 1. místopředseda strany
  • Přemysl Sobotka – předseda senátu a neúspěšný kandidát na prezidenta
  • Alexandr Vondra – místopředseda strany, vicepremiér a ministr zahraničí a obrany
  • Ivan Langer – místopředseda strany a ministr informatiky a vnitra
  • Petr Gandalovič – místopředseda strany a ministr pro místní rozvoj a zemědělství
  • Vlastimil Tlustý – předseda poslaneckého klubu a ministr financí
  • Tomáš Julínek – ministr zdravotnictví a předseda senátorského klubu
  • Martin Říman – ministr dopravy a průmyslu a obchodu
  • Petr Nečas – předseda strany, premiér a ministr práce a sociálních věcí
  • Miroslava Němcová – místopředsedkyně strany a předsedkyně Poslanecké sněmovny
  • Martin Kuba – 1. místopředseda strany a ministr průmyslu a obchodu
  • Petr Bendl – místopředseda strany a ministr dopravy a zemědělství
  • Pavel Blažek – místopředseda strany a ministr spravedlnosti
  • Tomáš Chalupa – místopředseda strany a ministr životního prostředí
  • Jiří Pospíšil – místopředseda strany a ministr spravedlnosti
  • Zbyněk Stanjura – 1. místopředseda strany, předseda poslaneckého klubu a ministr dopravy
  • Bohuslav Svoboda – primátor Hlavního města Prahy
  • Petr Fiala – předseda strany, místopředseda Poslanecké sněmovny a ministr školství
  • Jan Zahradil – 1. místopředseda strany, předseda europoslaneckého klubu
  • Alexandra Udženija – 1. místopředsedkyně strany
  • Jaroslav Kubera – předseda Senátu a primátor Teplic
  • Miloš Vystrčil – místopředseda strany, předseda Senátu a předseda senátorského klubu
  • Evžen Tošenovský – místopředseda strany, primátor Ostravy, předseda Asociace krajů
  • Martin Červíček – hejtman Královéhradeckého kraje, bývalý předseda senátorského klubu a policejní prezident
  • Zdeněk Nytra – předseda senátorského klubu, radní města Ostrava

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Od dubna 2019 strana ve sněmovně reálně disponuje 23 mandáty. V březnu 2019 byl vyloučen Václav Klaus mladší a v dubnu téhož roku ukončila členství Zuzana Majerová Zahradníková. Oba přešli do nově založeného subjektu Trikolóra hnutí občanů.

Reference

  1. ↑ NORDSIECK, Wolfram. Czechia [online]. 2017. Dostupné online. 
  2. ↑ http://www.ceeidentity.eu/database/manifestoescoun/civic
  3. ↑ http://www.mzv.cz/warsaw/en/general_information_on_the_czech/political_system/index.html
  4. ↑ http://www.parlgov.org/explore/CZE/party/829/
  5. ↑ a b c Kdo jsme [online]. Občanská demokratická strana [cit. 2015-12-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  6. ↑ Mfx. Je současná ODS více euroskeptická? Politologové se neshodnou. EuroZprávy.cz [online]. 2010-08-25 [cit. 2019-05-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-05-25. 
  7. ↑ Marek Benda z ODS: Registrované partnerství bych zrušil [online]. 5 June 2016 [cit. 2017-03-11]. Dostupné online. 
  8. ↑ ŽÁBA, Jakub. Zdi a bubliny Tomáše Pojara [online]. 9 October 2015 [cit. 2017-03-11]. Dostupné online. 
  9. ↑ DOLEŽAL, Bohumil. Existuje extremistické křídlo ODS? [online]. [cit. 2017-03-12]. Dostupné online. 
  10. ↑ Liberalismus a zdravý rozum [online]. 10 December 2015 [cit. 2017-03-12]. Dostupné online. 
  11. ↑ WIRNITZER, Jan. Politická mapa podle čtenářů: Úsvit a ANO neuchopitelní, o KSČM máte jasno. iDNES.cz [online]. 2016-09-13 [cit. 2017-07-31]. Dostupné online. 
  12. ↑ www.mfcr.cz [online]. [cit. 2010-07-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-05-31. 
  13. ↑ 30 let ODS, 25. 4. 2021
  14. ↑ Volby do Evropského parlamentu 2019 [online]. ČSÚ na volby.cz [cit. 2019-05-26]. Dostupné online. 
  15. ↑ volby.cz [online]. ČSÚ. Dostupné online. 
  16. ↑ Výsledky dle volebních stran
  17. ↑ Preambule [online]. Občanská demokratická strana [cit. 2010-05-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-01-01. 
  18. ↑ Kdo jsme. www.ods.cz [online]. [cit. 2010-10-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-12-29. 
  19. ↑ Společně pro lepší život [online]. Občanská demokratická strana [cit. 2010-05-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-03-27. 
  20. ↑ https://www.youtube.com/watch?v=-aqLdF6Xp8M
  21. ↑ ODS. O nás – ODS – Občanská demokratická strana. Občanská demokratická strana [online]. [cit. 2018-02-12]. Dostupné online. 
  22. ↑ ODS. O nás – ODS – Občanská demokratická strana. Občanská demokratická strana [online]. [cit. 2018-02-12]. Dostupné online. 
  23. ↑ ODS podporuje Izrael ve snaze o uznání Jeruzaléma za hlavní město. Týden.cz [online]. 29. ledna 2019. Dostupné online. 
  24. ↑ Stanovy Občanské demokratické strany [online]. Občanská demokratická strana [cit. 2010-05-25]. Dostupné online. 
  25. ↑ Historie ODS [online]. Občanská demokratická strana [cit. 2014-11-10]. Kapitola Vznik ODS. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-11-05. 
  26. ↑ Životopis [online]. Pražský hrad, 2003-03-05 [cit. 2010-05-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-05-19. 
  27. ↑ a b TABERY, Erik. Vládneme, nerušit [online]. Respekt, 2006 [cit. 2013-01-12]. Kapitola Vyjednávání o vládě 1998. Ukázky z knihy. Dostupné online. 
  28. ↑ Historie ODS [online]. Občanská demokratická strana [cit. 2014-11-10]. Kapitola Odchod Václava Klause z čela ODS. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-11-05. 
  29. ↑ OVČÁČEK, Jiří. Topolánek: Na pracovním úřadě neskončím. Novinky.cz [online]. 2010-04-14 4:29 CET [cit. 2010-05-25]. Dostupné online. 
  30. ↑ a b c d e f g h Volby.cz - Český statistický úřad | ČSÚ. www.volby.cz [online]. [cit. 2016-07-07]. Dostupné online. 
  31. ↑ ODS. ODS – Občanská demokratická strana. Občanská demokratická strana [online]. [cit. 2016-07-07]. Dostupné online. 
  32. ↑ NOVOTNÝ, Jan. Mladičká kadeřnice na mateřské darovala ODS milion. iDNES.cz [online]. 2014-04-05 [cit. 2018-09-19]. Dostupné online. 
  33. ↑ a b Volby.cz - Český statistický úřad | ČSÚ. www.volby.cz [online]. [cit. 2018-10-31]. Dostupné online. 
  34. ↑ ČTK. Propadák ANO v Praze. Je až páté, volby vyhrála ODS. Deník [online]. 2018-10-07 [cit. 2020-01-18]. Dostupné online. 
  35. ↑ NUC, Jan. Hřib, Čižinský a Pospíšil podepsali koalici pro Prahu. Držte palce, prosí. iDNES.cz [online]. 2018-11-12 [cit. 2020-01-18]. Dostupné online. 
  36. ↑ www.seznamzpravy.cz [online]. [cit. 2020-11-19]. Dostupné online. 
  37. ↑ ODS s novým vedením posílila, tvrdí průzkum. Novinky.cz [online]. [cit. 2014-03-23]. Dostupné online. 
  38. ↑ http://www.volby.cz/pls/ep2014/ep11?xjazyk=CZ
  39. ↑ Celkové výsledky hlasování. volby.cz [online]. Český statistický úřad [cit. 2021-01-30]. Dostupné online. 
  40. ↑ ODS. Historie – O nás – ODS. Občanská demokratická strana [online]. [cit. 2019-04-15]. Dostupné online. 
  41. ↑ Poslanecký klub Občanské demokratické strany. www.psp.cz [online]. [cit. 2018-07-25]. Dostupné online. 
  42. ↑ REPUBLIKY, Kancelář Senátu Parlamentu České. Senát Parlamentu České republiky. www.senat.cz [online]. 2012-01-01 [cit. 2018-07-25]. Dostupné online. 
  43. ↑ ODS, výsledky voleb Volební trendy a výsledky stran, kurzy.cz
  44. ↑ a b c Koalice s Křesťanskodemokratickou stranou
  45. ↑ Marek Skřipský: Strana těžkého srdce
  46. ↑ Zpráva ČTK (7. 6. 2009 19:06) „Týden: Firma Viamont loni vydělala rekordních 430 milionů Kč“
  47. ↑ Obchodní rejstřík
  48. ↑ Brněnské kauzy Stoka a Krov, Aktuálně.cz
  49. ↑ Petr Kozelka, Obžalovaný ve Stoce znovu šéfuje sdružení ODS v Brně, Novinky.cz, 2.2.2021
  50. ↑ Adéla Jelínková, Lukáš Valášek, ODS zrušila buňku Brno-sever. Vedl ji obžalovaný z korupční kauzy Stoka, Aktuálně.cz, 11.2.2021

Související články

Externí odkazy

Občanská demokratická strana
Předsedové
řádní
Václav Klaus (1991–2002) • Mirek Topolánek (2002–2010) • Petr Nečas (2010–2013) • Petr Fiala (od 2014)
zastupující
První místopředsedové
Historie
Kongresy
0. (ustavující) • 1. • 2. • 3. • 4. • 5. • 6. • 7. • 8. • 9. • 10. • 11. • 12. • 13. • 14. • 15. • 16. • 17. • 18. • 19. • 20. • 21. • 22. • 23. • 24. • 25. • 26. • 27. • 28. • 29. • 30. • 31. 
Související články
Politické strany a hnutí v České republice
Poslanecká sněmovna (200)
(2021)
Senát (81)
(2018, 2020, 2022)
  • ODS a TOP 09 (36, z toho 17 ODS, 4 TOP 09, 1 ProMOST a 14 bezpartijních – 5 za ODS, 2 za TOP 09, 1 za Svobodní, 1 za SEN 21, 1 za T2020, 1 za STAN a 2 nezávislí)
  • Starostové a nezávislí (18, z toho 4 STAN, 2 SLK, 1 Ostravak, 1 MHS a 10 bezpartijních – 9 za STAN a 1 za SLK)
  • KDU-ČSL a nezávislí (12, z toho 8 KDU-ČSL, 1 SproK za KDU-ČSL a 3 bezpartijní za KDU-ČSL)
  • ANO a SOCDEM (6 z toho 2 ANO, 1 SOCDEM a 3 bezpartijní za ANO)
  • SEN 21 a Piráti (6 z toho 1 SEN 21, 1 Piráti a 4 bezpartijní; 2 za SEN 21, 1 za Piráty a 1 za HDK)
  • nezařazení (3 bezpartijní – 1 za NEZ a 2 nezávislí)
    		•
    Evropský parlament (21)
    (2019)
  • ANO (5) v Renew
  • ODS (4) v ECR
  • Piráti (3) v Greens/EFA
  • KDU-ČSL (2), TOP 09 (2) a STAN (1) v EPP
  • SPD (2) v ID
  • KSČM (1) v GUE-NGL
  • 1 bezpartijní za ANO v S & D
    		•
    Neparlamentní
    Seznam neparlamentních politických stran a hnutí není úplný.
    Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Občanská_demokratická_strana&oldid=20259773“