Rovná daň

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Rovná daň v Evropě

Rovná daň je koncept zdanění příjmů příp. i ostatních finančních toků, jako např. spotřební daň, jednotnou sazbou daně. Je to nástroj fiskální politiky státu. U daně z příjmů fyzických osob je obvykle kombinována s nezdanitelnou částkou, jedná se tedy o daň s mírnou progresí. Rovná daň se v mnoha zemích osvědčila, např. v Estonsku, Slovensku nebo některých amerických státech.[zdroj?]

Politické souvislosti[editovat | editovat zdroj]

Zejména zavádění rovné daně[1] na příjmy a zároveň na spotřebu je předmětem politického zápasu, protože pravicové politické spektrum uvádí praktické zavedení tohoto nástroje[2] jako uplatnění svobodného rozhodnutí jedince o výši své spotřeby dané výši jeho příjmu a levicové spektrum uvádí „nedemokratičnost“ tohoto nástroje fiskální politiky státu jako nástroje sociálně nespravedlivého rozevírání nůžek mezi obyvatelstvem s vysokými příjmy a chudými obyvateli vzhledem k tomu, že spotřební daň je jednotná jak na zboží nevyhnutelné k přežití (základní články potravin, bydlení, stravování, zdravotní péče, doprava), tak na zboží nadstandardní a luxusní povahy.

Rovná daň zatěžuje dle pravicové politické argumentace ekonomiku méně než progresivní zdanění, které odvádí lidi od motivace vydělávat co nejvíc, protože ozřejmuje výši daní předem. Vliv rovné daně je viditelný na přílivu investic, rozmachu podnikání a na hospodářském růstu, tvrdí liberální ekonomové.[1]

Dle levicové politické argumentace rovná daň způsobuje odbourání principu solidarity ve společnosti, protože ve svobodném světě nemá každý občan možnost vzhledem k svým podmínkám vydělávat maximum a rovná daň ničí sociální solidaritu společnosti.

Rovnou daň zavádějí především postkomunistické státy. O rovné dani se diskutuje i v zemích EU, ale žádná ze starších zemí EU je zatím nezavedla.

Varianty rovné daně[editovat | editovat zdroj]

Kvůli docílení ideálního zdanění pro všechny případy existuje mnoho návrhů a pokusů o vytvoření nejlepšího systému rovné daně. Varianty se liší zejména podle toho, jak si nadefinujeme zdanitelnou část příjmu.

Utilitaristická rovná daň

Je druh daně, při které každý daňový poplatník platí stejnou částku tedy “daň z hlavy” při které je si každý roven a platí stejnou pevnou a konstantní částku bez ohledu na jeho příjem. Táto daň je však v praxi praktický nerealizovatelná proto je mnohem častěji používaná pravá rovná daň nebo rovné daně s možností odečtu.

Pravá rovná daň z příjmu

Daňový systém, v kterém je jednotná sazba daně použitá na všechny příjmy osob bez možností odečtení jakýchkoliv položek (tedy celkový příjem je jednoduše zdaněný příslušnou sazbou).

Marginální rovná daň

Protože jsou odečty povoleny, rovná daň je progresivní daní se speciální charakteristikou a to po maximálním odečtu je marginální sazba na všechny ostatní příjmy konstantní (možnost snížení zdanitelného příjmu o odečty). Rozdíl mezi pravou a marginální rovnou daní se dá jednoduše rozpoznat tak, že marginální rovná daň jednoduše vylučuje určité druhy přijmu ze zdanění tím, že jich nedefinuje jako zdanitelné teda obě druhy daní jsou rovné na zdanitelný příjem jenom ho jinak definují.

Rovná daň s omezenými odečty

Kvůli docílení ideálního zdanění bylo navrhováno mnoho modifikovaných forem rovné daně  které by povolili odečty jenom velmi málo položek teda stále by eliminovali většinu možných odečtu. Ohledem definování možných odečtu se stále vedou rozsáhle diskuse protože situace ohledne sporných odečtu které by měli ostat zahrnuté jako uplatnitelné je nejasná. Odečty z charity a odečty z úroku hypoték jsou nejdiskutovanější jako ty které by mněli být zachovány odečtitelné protože jsou velmi populární a často využívané mezi občany a tedy samozřejmě potencionálními voliči. Další diskutovanou téma týkající se omezení odečtu je možnost jednoho velkého fixního odečtu. Tento jeden velký odečet by kompenzoval všechny ostatní eliminované možností odečtu a značně by zjednodušil proces zdanění (eliminovala by se potřeba rozlišení odpočtů) avšak samozřejmě na druhé straně by to mělo vedlejší účinek, že mnoho domácnosti zejména ty níže příjmové by nemuseli podávat daňové přiznáni.

Hall-Rabushková rovná daň

Vytvořena ekonomy z Hoover Institution Robertem Hallem  a Alvinem Rabushkaou který ve velkém rozsahu konzultovali tvorbu rovných daňových systémů ve východní Evropě.

Hall-Rabushková rovná daň je v podstatě rovná daň na konzumaci. V principu tento systém dosahuje spotřební daňový efekt zdaňováním příjmu bez odečtených investic (jakoby jeden velký odečet zahrnující všechny odečty).

Negativní rovná daň z příjmu (NIT)

Uvedená v roce 1962 Miltonem Friedmanem v jeho knize Kapitalizmus a Sloboda je další z variant rovných daní. Základní myšlenka je téměř stejná jako u rovné daně s osobními odečty až na to že když odečty přesáhnou příjem zdanitelný příjem je zaregistrován jako negativní a ne nulový. Příslušná sazba rovné daně je pak aplikována na výsledný negativní příjem co vyústí do negativní daně z příjmu kterou dluží stát domácnosti naopak jako je tomu normálně když domácnost dluží daň státu a tedy domácnost s negativní daní obdrží od státu nazpátek kompenzaci. V Spojených státech by NIT byla míněná ne jenom jako daň ale taky jako benefity které by nízko příjmové domácnosti od státu dostávali třeba jako potravinovou pomoc prostřednictvím jakýchsi stravenek nebo zdravotní starostlivost. NIT je dizajnována a navržená tak aby se vyhýbala welfare trapu (past blaha) tedy aby nezpůsobovala vůli lidí žít na sociálních dávkách bez nutnosti pracovat, protože efektivní vysoké daňové sazby plynoucí z pravidel zdaňováni redukují benefity s rostoucím zdanitelným příjmem. Další námitkou může být tendence průmyslů zaměstnávat nízko příjmovou skupinu co nejvíc ovšem tahle námitka může být vznesená téměř při všech daňových systémech.

Rovná daň v Česku[editovat | editovat zdroj]

Do konce roku 2007 byla daň z příjmů fyzických osob progresivní a pohybovala se od 12 do 32 % podle výše příjmů. Čím vyššího příjmu člověk dosáhl, tím platil vyšší daň. Navíc také pro odvody sociálního a zdravotního pojištění nebyl stanoven žádný strop. Pokud tak někdo vydělal milióny, musel z celé částky odvést pojistné na tato pojištění. Zavedení této reformy ovšem přineslo změnu základu daně. Zatímco do konce roku 2007 byl základem daně příjem po odečtu sociálního a zdravotního pojištění, od roku 2008 se do základu daně dostává nejen sociální a zdravotní pojištění zaměstnance, ale navíc ještě také odvod, který platil zaměstnavatel.

Od roku 2008 je stanovena daň z příjmů fyzických osob pro všechny bez ohledu na výši příjmů na 15 %. Vzhledem ke změně základu daně je ovšem reálné zdanění 20,1 %. Zavedením takzvaného stropu ve skutečnosti daň z příjmů od určité výše klesá, je degresivní. Úlevy se týkají také nízkopříjmových rodin či jednotlivců. Samotná sleva na poplatníka[3] fakticky způsobuje také daňovou progresi, protože lidé, jejichž měsíční příjem není natolik vysoký, aby vypočtená daň z jejich základu daně dosáhla 2 070 Kč, neplatí daň žádnou (platí pouze odvody zdravotního a sociálního pojištění). Tomu odpovídá měsíční příjem cca 10 300 Kč. Další úlevy jsou pro lidi s manželem/manželkou, který/á vydělává méně než 68 000 Kč ročně nebo na každé díte daňové zvýhodnění ve výší 1117 Kč měsíčně. Toto daňové zvýhodnění teoreticky může dostat daň do záporu (nejen, že člověk neplatí daň, ale stát naopak člověku vyplatí navíc daňový bonus).

Rovná daň na Slovensku[editovat | editovat zdroj]

Od roku 2004 platila na Slovensku jednotná daňová sazba, tedy rovná daň, jak pro fyzické tak pro právnické osoby ve výši 19 procent až dokud nepřišla reforma, která od ledna roku 2013 rovnou daň zrušila. Pro fyzické osoby byly zavedeny dvě různé daňové sazby v závislosti na výši příjmu fyzické osoby, tedy progresivní daň. Hranicí byl stanovený příjem 2866,81 €.[4] Příjmy fyzických osob nižší než tato hranice jsou zdaňovány stejně jako do roku 2013 19 procenty, vyšší však se sazbou 25 procent. Pro právnické osoby se sazba značně zvýšila na 23 procent (v roce 2014 se snížila o jedno procento na 22%, zavedly se však daňové licence, tedy daně ze ztráty). Dále se živnostníkům zásadně ohraničily paušální výdaje (pouze do 40 procent příjmu a maximálně do 420 € měsíčně) a rodinám nezdanitelná část základu daně na manžela/manželku. Samozřejmě tato iniciativa byla ostře kritizována opozicí, která slibovala při získání moci znovuzavedení rovné daně a vláda zavádějící tuto reformu se ani netajila tím, že změny nemají být reformou, která přinese lepší fungování daňového systému, ale jenom opatřením k naplnění státního rozpočtu.[5] Vláda dále odůvodňovala své kroky tím, že chce snížit nerovnosti mezi příjmy lidí.[5] Státní rozpočet se sice naplnil podle očekávání, ale ekonomika zareagovala poklesem mezd i produkce a také ochoty lidí pracovat, přesně podle předpokladů, což samozřejmě znamená v dlouhodobějším horizontu zhoršení celkové ekonomické situace. Někteří ekonomové proto navrhují znovuzavedení rovné daně.[6]

Státy s rovnou daní z příjmu[editovat | editovat zdroj]

stát fyzických osob právnických osob
Ukrajina 13 % (od r. 2004) 25 %
Rusko 13 % (od r. 2001) 24 %
Slovensko 19 % (od r. 2004) 19 %
Estonsko 22 % (od r. 2007) 24 %
Litva 24 % (od r. 2005) 15 %
Albánie 10 % (od r. 2008) 10 %
Lotyšsko 25 % 15 %
Rumunsko 16 % 16 %
Srbsko a Černá Hora 14 % 10 %
Gruzie 12 % 20 %
Hongkong 15 %

V Polsku zamýšlí zavést rovnou daň opoziční strany Platforma Obywatelska (15 % sazbu) a Partia Demokratyczna (19 % sazbu).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b [1]
  2. [2]
  3. § 35ba/1/a zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů
  4. TREND.SK. Zrušenie rovnej dane prinieslo menej, ako sa očakávalo. www.etrend.sk. . Dostupné online [cit. 2017-05-21]. (slovensky) 
  5. a b A.S., Petit Press. Poslanci Smeru schválili koniec rovnej dane. Pozrite si hlavné zmeny. ekonomika.sme.sk. . Dostupné online [cit. 2017-05-30]. (slovensky) 
  6. Rovná daň na Slovensku zabrala. hnonline.sk. . Dostupné online [cit. 2017-05-30]. (slovensky)