Emil František Burian: Porovnání verzí
m odebrána Kategorie:Operní skladatelé; přidána Kategorie:Čeští operní skladatelé za použití HotCat |
Doplnění životopisu, reference, literatura, wikiodkazy, typo |
||
Řádek 13: | Řádek 13: | ||
== Život == |
== Život == |
||
Narodil se v Plzni v rodině operního pěvce [[Emil Burian|Emila Buriana]], člena [[Divadlo Josefa Kajetána Tyla|Městského divadla]], a jeho manželky Vlasty, učitelky zpěvu. V Praze studoval na [[Gymnázium Na Zatlance|smíchovském gymnáziu]], ze které přešel do mistrovské školy [[Pražská konzervatoř|Pražské konzervatoře]].<ref name="Bartoš">{{Citace monografie |
Narodil se v Plzni v rodině operního pěvce-barytonisty [[Emil Burian|Emila Buriana]], člena [[Divadlo Josefa Kajetána Tyla|Městského divadla]], a jeho manželky Vlasty, učitelky zpěvu. V Praze studoval na [[Gymnázium Na Zatlance|smíchovském gymnáziu]], ze které přešel do mistrovské školy [[Pražská konzervatoř|Pražské konzervatoře]].<ref name="Bartoš">{{Citace monografie |
||
| příjmení = Bartoš |
| příjmení = Bartoš |
||
| příjmení2 = Kovářová |
| příjmení2 = Kovářová |
||
Řádek 31: | Řádek 31: | ||
E. F. Burian byl členem levicově orientované literární skupiny [[Svaz moderní kultury Devětsil|Devětsilu]]. V letech [[1926]]–[[1927]] spolupracoval s [[Osvobozené divadlo|Osvobozeným divadlem]],<ref>[[Jaromír Pelc]]: ''Meziválečná avantgarda a [[Osvobozené divadlo]]''. Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, [[1981]], 248 s. Týž: ''Zpráva o Osvobozeném divadle''. Práce, Praha, [[1982]], 216 s. Týž: ''[[Osvobozené divadlo]]''. Mladá fronta, Praha, [[1990]], 488 s., ISBN 80-204-0165-2. Zde v oddílu „[[Osvobozené divadlo neznámé]]“ podrobněji o akcích kulturní levice, při nichž postupovalo [[D 34]] E. F. Buriana v součinnosti s Osvobozeným divadlem J. Voskovce a J. Wericha.</ref> odkud po rozepřích s [[Jindřich Honzl|Jindřichem Honzlem]] spolu s [[Jiří Frejka|Jiřím Frejkou]] odešli a založili si vlastní [[Divadlo Dada]]. Poté spolupracoval s Frejkovou scénou [[Moderní studio (divadlo)|Moderní studio]]. |
E. F. Burian byl členem levicově orientované literární skupiny [[Svaz moderní kultury Devětsil|Devětsilu]]. V letech [[1926]]–[[1927]] spolupracoval s [[Osvobozené divadlo|Osvobozeným divadlem]],<ref>[[Jaromír Pelc]]: ''Meziválečná avantgarda a [[Osvobozené divadlo]]''. Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, [[1981]], 248 s. Týž: ''Zpráva o Osvobozeném divadle''. Práce, Praha, [[1982]], 216 s. Týž: ''[[Osvobozené divadlo]]''. Mladá fronta, Praha, [[1990]], 488 s., ISBN 80-204-0165-2. Zde v oddílu „[[Osvobozené divadlo neznámé]]“ podrobněji o akcích kulturní levice, při nichž postupovalo [[D 34]] E. F. Buriana v součinnosti s Osvobozeným divadlem J. Voskovce a J. Wericha.</ref> odkud po rozepřích s [[Jindřich Honzl|Jindřichem Honzlem]] spolu s [[Jiří Frejka|Jiřím Frejkou]] odešli a založili si vlastní [[Divadlo Dada]]. Poté spolupracoval s Frejkovou scénou [[Moderní studio (divadlo)|Moderní studio]]. |
||
V roce [[1923]], tj. ve svých devatenácti letech, vstoupil z přesvědčení do [[Komunistická strana Československa|KSČ]], což ovlivnilo jeho další činnost, která byla často až agitační. Roku [[1927]] založil hudebně recitační soubor [[Voice-band|Voiceband]]. |
V roce [[1923]], tj. ve svých devatenácti letech, vstoupil z přesvědčení do [[Komunistická strana Československa|KSČ]] <ref> V. Novák a kol.: ''Malá pevnost Terezín'', edice Českého svazu protifašistických bojovníků, svazek 177, Naše vojsko, Praha, 1976, str. 342</ref>, což ovlivnilo jeho další činnost, která byla často až agitační. Roku [[1927]] založil hudebně recitační soubor [[Voice-band|Voiceband]]. |
||
V sezóně [[1930]]/[[1931]] jej angažoval ředitel [[Antonín Drašar]] jako režiséra do divadla v [[Olomouc]]i, kde Burian využíval i svého voicebandu a sám se také uplatnil jako jazzový zpěvák. Ve druhé polovině roku [[1931]] se vrátil Burian krátce do [[Brno|Brna]] do [[Národní divadlo Brno#Historie|Zemského divadla]].<ref>Jaroslav Kladiva: ''E. F. Burian'', [[Jazzová sekce]], Praha, [[1982]], str. 98–9</ref> |
V sezóně [[1930]]/[[1931]] jej angažoval ředitel [[Antonín Drašar]] jako režiséra do divadla v [[Olomouc]]i, kde Burian využíval i svého voicebandu a sám se také uplatnil jako jazzový zpěvák. Ve druhé polovině roku [[1931]] se vrátil Burian krátce do [[Brno|Brna]] do [[Národní divadlo Brno#Historie|Zemského divadla]].<ref>Jaroslav Kladiva: ''E. F. Burian'', [[Jazzová sekce]], Praha, [[1982]], str. 98–9</ref> |
||
Koncem roku [[1933]] založil [[D 34|divadlo D 34]], kde uskutečňoval svůj program politicky vyhraněného levicového divadla – |
Koncem roku [[1933]] založil [[D 34|divadlo D 34]] (zahájení činnosti 16. září 1933), kde uskutečňoval svůj program politicky vyhraněného levicového divadla – číslo označovalo vždy letopočet konce sezony <ref> V. Novák a kol.: ''Malá pevnost Terezín'', edice Českého svazu protifašistických bojovníků, svazek 177, Naše vojsko, Praha, 1976, str. 342 </ref> – každý rok název divadla posouval o jedno číslo a tak až do D 41. V předválečných letech mimo jiné ve svém divadle zorganizoval protestní petici proti uvěznění slavného ruského režiséra [[Vsevolod Emiljevič Mejerchold|Mejercholda]], jenž byl později na [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalinův]] příkaz zavražděn. Pro řadu komunistických funkcionářů byl proto, ač byl přesvědčeným stoupencem jejich hnutí, nepohodlným a nevypočitatelným členem. |
||
Dne 12. března [[1941]] byl přímo v divadle spolu s dalšími spolupracovníky zatčen, krátce vězněn na Pankráci a celý zbytek [[Druhá světová válka|druhé světové války]] prožil v [[koncentrační tábor|koncentračních táborech]]. Nejprve byl v [[Koncentrační tábor Terezín|Terezíně]], dne 27. června 1941 byl převezen do [[Koncentrační tábor Dachau|Dachau]] a nakonec 7. srpna 1942 do [[Koncentrační tábor Neuengamme|Neuengamme]] (předměstí [[Hamburk]]u), zde pracoval v továrně s válečnou výrobou. Ve volném čase se, podle svých vzpomínek, podílel na organizaci ilegálních kulturních pořadů pro vězně. Dne 23. dubna 1945 začala evakuace tábora, nacisté nahnaly deset tisíc vězňů na staré zámořské a vlečné lodě v lübecké zátoce. Lodě byly označeny vlajkami německého válečného námořnictva. <ref> V. Novák a kol.: ''Malá pevnost Terezín'', edice Českého svazu protifašistických bojovníků, svazek 177, Naše vojsko, Praha, 1976, str. 344 </ref> Dne [[3. květen|3. května]] [[1945]] se mu za dramatických okolností podařilo zachránit se z lodi [[Cap Arcona]] po útoku britského královského letectva [[Royal Air Force|RAF]]. Byl tak jedním ze 34 českých zachráněných vězňů. Do Čech se vrátil 6. června, kdy mu s návratem pomohl literární kritik [[Antonín Jaroslav Liehm]] s přáteli.<ref>{{Citace elektronického periodika |
|||
| příjmení = Černý |
| příjmení = Černý |
||
| jméno = Jiří |
| jméno = Jiří |
||
Řádek 48: | Řádek 48: | ||
Po válce založil ještě divadlo D 46 a D 47, mimo těchto divadel řídil ještě tři [[Brno|brněnské]] scény a karlínskou operetu, které byly sdruženy do tzv. ''Družstva divadla práce''. |
Po válce založil ještě divadlo D 46 a D 47, mimo těchto divadel řídil ještě tři [[Brno|brněnské]] scény a karlínskou operetu, které byly sdruženy do tzv. ''Družstva divadla práce''. |
||
První dva poválečné roky vystupoval jako kulturně politický komentátor v Čs. rozhlase. V letech 1945–9 řídil týdeník ''Kulturní politika'', v němž působila řada později známých novinářů – [[Antonín Jaroslav Liehm]], [[Stanislav Budín]] aj. |
|||
Ve [[Volby do Národního shromáždění 1948|volbách roku 1948]] byl zvolen do Národního shromáždění za KSČ ve volebním kraji [[Kladno]]. Zasedal zde do konce funkčního období, tedy do roku [[1954]].<ref>{{Citace elektronické monografie |
Ve [[Volby do Národního shromáždění 1948|volbách roku 1948]] byl zvolen do Národního shromáždění za KSČ ve volebním kraji [[Kladno]]. Zasedal zde do konce funkčního období, tedy do roku [[1954]].<ref>{{Citace elektronické monografie |
||
Řádek 56: | Řádek 58: | ||
| datum přístupu = 2012-01-14}}</ref> Roku [[1951]] poté, co hrozil bezprostřední zánik jeho divadla, převedl své D 51 do svazku [[Československá armáda|Československé armády]], a to se pak stalo Armádním uměleckým divadlem. V roce [[1955]] z armády odešel a toto divadlo přejmenoval opět na D 34. |
| datum přístupu = 2012-01-14}}</ref> Roku [[1951]] poté, co hrozil bezprostřední zánik jeho divadla, převedl své D 51 do svazku [[Československá armáda|Československé armády]], a to se pak stalo Armádním uměleckým divadlem. V roce [[1955]] z armády odešel a toto divadlo přejmenoval opět na D 34. |
||
V poválečné době se stal jedním z předních účastníků nastupující [[nomenklatura (politika)|nomenklatury]] komunistické kultury. Patřil však k osobnostem, které byly do značné míry režimu nepohodlné a nevypočitatelné a byl často kritizován zprava i zleva. |
V poválečné době se stal jedním z předních účastníků nastupující [[nomenklatura (politika)|nomenklatury]] komunistické kultury. Patřil však k osobnostem, které byly do značné míry režimu nepohodlné a nevypočitatelné a byl často kritizován zprava i zleva. |
||
V roce [[1954]] byl jmenován [[národní umělec|národním umělcem]]. V roce [[1958]] navštívil [[Sovětský svaz|SSSR]] a pod vlivem [[Nikita Sergejevič Chruščov|Chruščovovy]] kritiky Stalina a jeho praktik vystoupil ve [[Španělský sál|Španělském sále]] [[Pražský hrad|Pražského hradu]] se zásadním sebekritickým projevem. |
|||
Byl několikrát ženatý – s první ženou [[Ludmila Matějovská|Ludmilou Matějovskou]] (nar. 1902), absolventkou mistrovské školy pražské konzervatoře, se oženil v roce 1927 a rozvedl v roce 1931. V roce 1934 se oženil s [[Marie Šubrtová|Marií Šubrtovou]] (nar. 1906), se kterou se seznámil v Brně, kde studovala na [[Filozofická fakulta Masarykovy univerzity|Filosofické fakultě Masarykovy university]].<ref>Jaroslav Kladiva: ''E. F. Burian'', [[Jazzová sekce]], Praha, [[1982]], str. 14, 103, 355 </ref> Jeho poslední manželkou byla [[Zuzana Kočová]] (1922–1988). |
Byl několikrát ženatý – s první ženou [[Ludmila Matějovská|Ludmilou Matějovskou]] (nar. 1902), absolventkou mistrovské školy pražské konzervatoře, se oženil v roce 1927 a rozvedl v roce 1931. V roce 1934 se oženil s [[Marie Šubrtová|Marií Šubrtovou]] (nar. 1906), se kterou se seznámil v Brně, kde studovala na [[Filozofická fakulta Masarykovy univerzity|Filosofické fakultě Masarykovy university]].<ref>Jaroslav Kladiva: ''E. F. Burian'', [[Jazzová sekce]], Praha, [[1982]], str. 14, 103, 355 </ref> Jeho poslední manželkou byla [[Zuzana Kočová]] (1922–1988). |
||
Řádek 184: | Řádek 188: | ||
* [[František Černý (divadelní historik)|ČERNÝ, František]]. ''Theater – Divadlo''. Praha : Orbis, [[1965]], str. 9, 27, 41–51, 56–7, 64, 67, 71, 84, 103, 105–6, 109, 114, 117, 119, 123, 125, 142–4, 147, 153, 194, 198, 201, 223–4, 235, 246–7, 253–4, 329, 344, 348, 352–3, 357, 360, 363–5, 374, 378–9, 392–4, 403, 405–8, 419 |
* [[František Černý (divadelní historik)|ČERNÝ, František]]. ''Theater – Divadlo''. Praha : Orbis, [[1965]], str. 9, 27, 41–51, 56–7, 64, 67, 71, 84, 103, 105–6, 109, 114, 117, 119, 123, 125, 142–4, 147, 153, 194, 198, 201, 223–4, 235, 246–7, 253–4, 329, 344, 348, 352–3, 357, 360, 363–5, 374, 378–9, 392–4, 403, 405–8, 419 |
||
* {{Citace monografie | příjmení = Kladiva | jméno = Jaroslav | odkaz na autora = | spoluautoři = | titul = E. F. Burian | vydavatel = Jazzová sekce SH | místo = Praha | rok = 1982 | počet stran = 443 | isbn =}} |
* {{Citace monografie | příjmení = Kladiva | jméno = Jaroslav | odkaz na autora = | spoluautoři = | titul = E. F. Burian | vydavatel = Jazzová sekce SH | místo = Praha | rok = 1982 | počet stran = 443 | isbn =}} |
||
* NOVÁK V. a kol. ''Malá pevnost Terezín'', edice Českého svazu protifašistických bojovníků, svazek 177, Naše vojsko, Praha, 1976, str. 342–4 |
|||
* {{Citace monografie | titul = Osobnosti – Česko : Ottův slovník | vydavatel = Ottovo nakladatelství | místo = Praha | rok = 2008 | počet stran = 823 | isbn = 978-80-7360-796-8 | strany = 85}} |
* {{Citace monografie | titul = Osobnosti – Česko : Ottův slovník | vydavatel = Ottovo nakladatelství | místo = Praha | rok = 2008 | počet stran = 823 | isbn = 978-80-7360-796-8 | strany = 85}} |
||
* [[Jaromír Pelc|PELC, Jaromír]]. ''Meziválečná avantgarda a [[Osvobozené divadlo]]''. Praha: Ústav pro kulturně výchovnou činnost, [[1981]], str. 7, 19, 25, 27, 45, 75, 93, 115, 119–121, 129–130, 136, 145, 164 |
* [[Jaromír Pelc|PELC, Jaromír]]. ''Meziválečná avantgarda a [[Osvobozené divadlo]]''. Praha: Ústav pro kulturně výchovnou činnost, [[1981]], str. 7, 19, 25, 27, 45, 75, 93, 115, 119–121, 129–130, 136, 145, 164 |
||
Řádek 189: | Řádek 194: | ||
* PELC, Jaromír. ''[[Osvobozené divadlo]]''. Praha: Mladá fronta, [[1990]], 488 s., ISBN 80-204-0165-2. Blíže in:[http://www.obrys-kmen.cz/index.php?rok=2012&cis=26&tisk=04] |
* PELC, Jaromír. ''[[Osvobozené divadlo]]''. Praha: Mladá fronta, [[1990]], 488 s., ISBN 80-204-0165-2. Blíže in:[http://www.obrys-kmen.cz/index.php?rok=2012&cis=26&tisk=04] |
||
* SPURNÁ, Helena. ''Emil František Burian a jeho cesty za operou''. Prah: KLP – Koniasch Latin Press, 2013. ISBN 978-80-87773-23-9. |
* SPURNÁ, Helena. ''Emil František Burian a jeho cesty za operou''. Prah: KLP – Koniasch Latin Press, 2013. ISBN 978-80-87773-23-9. |
||
* SRBA, Bořivoj. ''Emil František Burian a jeho program poetického divadla''. Praha: Divadelní ústav, 1981. České divadlo. |
* [[Bořivoj Srba|SRBA, Bořivoj]]. ''Emil František Burian a jeho program poetického divadla''. Praha: Divadelní ústav, 1981. České divadlo. |
||
* SRBA, Bořivoj. ''Inscenační tvorba E.F.Buriana |
* SRBA, Bořivoj. ''Inscenační tvorba E. F. Buriana 1931–1941''. Praha: Ústav pro českou a světovou literaturu ČSAV, 1980. Literárněvědné práce. |
||
* SRBA, Bořivoj. ''Poetické divadlo E.F. Buriana''. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1971. Spisy Janáčkovy akademie múzických umění. |
* SRBA, Bořivoj. ''Poetické divadlo E. F. Buriana''. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1971. Spisy Janáčkovy akademie múzických umění. |
||
* SRBA, Bořivoj. ''Řečí světla: princip světelného divadla v inscenační tvorbě Emila Františka Buriana''. Vyd.1. Brno: Janáčkova akademie múzických umění, 2004. Acta musicologica et theatrologica. <nowiki>ISBN 80-85429-98-5</nowiki>. |
* SRBA, Bořivoj. ''Řečí světla: princip světelného divadla v inscenační tvorbě Emila Františka Buriana''. Vyd.1. Brno: Janáčkova akademie múzických umění, 2004. Acta musicologica et theatrologica. <nowiki>ISBN 80-85429-98-5</nowiki>. |
||
* {{Citace monografie | příjmení = Tomeš | jméno = Josef | odkaz na autora = Josef Tomeš | spoluautoři = a kol. | titul = Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J | vydavatel = Paseka ; Petr Meissner | místo = Praha ; Litomyšl | rok = 1999 | počet stran = 634| isbn = 80-7185-245-7 | strany = 160–161}} |
* {{Citace monografie | příjmení = Tomeš | jméno = Josef | odkaz na autora = Josef Tomeš | spoluautoři = a kol. | titul = Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J | vydavatel = Paseka ; Petr Meissner | místo = Praha ; Litomyšl | rok = 1999 | počet stran = 634| isbn = 80-7185-245-7 | strany = 160–161}} |
||
* TUNYS, Ladislav. Hodně si |
* TUNYS, Ladislav. Hodně si pamatuju...Perličky v duši [[Raoul Schránil|Raoula Schránila]]. Praha: Ametyst, [[1998]], str. 103, 117, 144, ISBN 80-85837-35-8 |
||
* TUNYS, Ladislav. ''[[Otomar Korbelář]]''. Praha: nakl. XYZ, [[2011]], str. 110, 120, 121, 180, 213, ISBN 978-80-7388-552-6 |
* TUNYS, Ladislav. ''[[Otomar Korbelář]]''. Praha: nakl. XYZ, [[2011]], str. 110, 120, 121, 180, 213, ISBN 978-80-7388-552-6 |
||
* VALTROVÁ, Marie. ''ORNESTINUM, Slavná éra [[Městská divadla pražská|Městských divadel pražských]]''. Praha: Brána, [[2001]], str. 7, 9, 10, 24, 89, ISBN 80-7243-121-8 |
* VALTROVÁ, Marie. ''ORNESTINUM, Slavná éra [[Městská divadla pražská|Městských divadel pražských]]''. Praha: Brána, [[2001]], str. 7, 9, 10, 24, 89, ISBN 80-7243-121-8 |
||
* VALTROVÁ, Marie – [[Ota Ornest|ORNEST, Ota]]. ''Hraje váš tatínek ještě na housle?''. Praha: Primus, [[1993]], str. 18, 51, 55, 82, 87–8, 90, 154–5, 157, 159, 174, 187, 189, 224, 226, 237, 240, 241, 249, 253, 300, 326, ISBN 80-85625-19-9 |
* [[Marie Valtrová|VALTROVÁ, Marie]] – [[Ota Ornest|ORNEST, Ota]]. ''Hraje váš tatínek ještě na housle?''. Praha: Primus, [[1993]], str. 18, 51, 55, 82, 87–8, 90, 154–5, 157, 159, 174, 187, 189, 224, 226, 237, 240, 241, 249, 253, 300, 326, ISBN 80-85625-19-9 |
||
* {{Citace monografie | příjmení = Vošahlíková | jméno = Pavla| spoluautoři = a kol. | titul = Biografický slovník českých zemí : 8. sešit : Brun–By | vydavatel = Libri | místo = Praha | rok = 2007 | počet stran = 225–368 | isbn = 978-80-7277-257-5 | strany = 340–341}} |
* {{Citace monografie | příjmení = Vošahlíková | jméno = Pavla| spoluautoři = a kol. | titul = Biografický slovník českých zemí : 8. sešit : Brun–By | vydavatel = Libri | místo = Praha | rok = 2007 | počet stran = 225–368 | isbn = 978-80-7277-257-5 | strany = 340–341}} |
||
Verze z 14. 2. 2019, 17:45
Emil František Burian | |
---|---|
Voice-band E. F. Buriana na festivalu v Sieně, cca 1928 | |
Základní informace | |
Narození | 11. června 1904 Plzeň, Čechy Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 9. srpna 1959 (ve věku 55 let) Praha Československo |
Příčina úmrtí | onemocnění trávicího traktu |
Místo pohřbení | Vyšehradský hřbitov |
Žánry | opera |
Povolání | spisovatel, hudební skladatel, teatrolog, básník, novinář, zpěvák, herec, dramatik, dramaturg, divadelní režisér, filmový režisér, režisér, politik, dirigent, hudebník, učitel, scénograf a divadelní herec |
Nástroje | hlas |
Členem skupin | Svaz moderní kultury Devětsil D 34 |
Ocenění | národní umělec (1954) |
Manžel(ka) | Zuzana Kočová |
Děti | Jan Burian Kateřina Burianová |
Rodiče | Emil Burian |
Příbuzní | Jiří Burian[1] a Jan Burian ml.[1] (vnoučata) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Emil František Burian (11. června 1904 Plzeň[2] – 9. srpna 1959 Praha) byl český básník, publicista, zpěvák, herec, hudebník, hudební skladatel, dramaturg, dramatik a význačný režisér.
Život
Narodil se v Plzni v rodině operního pěvce-barytonisty Emila Buriana, člena Městského divadla, a jeho manželky Vlasty, učitelky zpěvu. V Praze studoval na smíchovském gymnáziu, ze které přešel do mistrovské školy Pražské konzervatoře.[3] Zde absolvoval v roce 1927 jako žák Josefa Bohuslava Foerstera.
E. F. Burian byl členem levicově orientované literární skupiny Devětsilu. V letech 1926–1927 spolupracoval s Osvobozeným divadlem,[4] odkud po rozepřích s Jindřichem Honzlem spolu s Jiřím Frejkou odešli a založili si vlastní Divadlo Dada. Poté spolupracoval s Frejkovou scénou Moderní studio.
V roce 1923, tj. ve svých devatenácti letech, vstoupil z přesvědčení do KSČ [5], což ovlivnilo jeho další činnost, která byla často až agitační. Roku 1927 založil hudebně recitační soubor Voiceband.
V sezóně 1930/1931 jej angažoval ředitel Antonín Drašar jako režiséra do divadla v Olomouci, kde Burian využíval i svého voicebandu a sám se také uplatnil jako jazzový zpěvák. Ve druhé polovině roku 1931 se vrátil Burian krátce do Brna do Zemského divadla.[6]
Koncem roku 1933 založil divadlo D 34 (zahájení činnosti 16. září 1933), kde uskutečňoval svůj program politicky vyhraněného levicového divadla – číslo označovalo vždy letopočet konce sezony [7] – každý rok název divadla posouval o jedno číslo a tak až do D 41. V předválečných letech mimo jiné ve svém divadle zorganizoval protestní petici proti uvěznění slavného ruského režiséra Mejercholda, jenž byl později na Stalinův příkaz zavražděn. Pro řadu komunistických funkcionářů byl proto, ač byl přesvědčeným stoupencem jejich hnutí, nepohodlným a nevypočitatelným členem.
Dne 12. března 1941 byl přímo v divadle spolu s dalšími spolupracovníky zatčen, krátce vězněn na Pankráci a celý zbytek druhé světové války prožil v koncentračních táborech. Nejprve byl v Terezíně, dne 27. června 1941 byl převezen do Dachau a nakonec 7. srpna 1942 do Neuengamme (předměstí Hamburku), zde pracoval v továrně s válečnou výrobou. Ve volném čase se, podle svých vzpomínek, podílel na organizaci ilegálních kulturních pořadů pro vězně. Dne 23. dubna 1945 začala evakuace tábora, nacisté nahnaly deset tisíc vězňů na staré zámořské a vlečné lodě v lübecké zátoce. Lodě byly označeny vlajkami německého válečného námořnictva. [8] Dne 3. května 1945 se mu za dramatických okolností podařilo zachránit se z lodi Cap Arcona po útoku britského královského letectva RAF. Byl tak jedním ze 34 českých zachráněných vězňů. Do Čech se vrátil 6. června, kdy mu s návratem pomohl literární kritik Antonín Jaroslav Liehm s přáteli.[9]
Po válce založil ještě divadlo D 46 a D 47, mimo těchto divadel řídil ještě tři brněnské scény a karlínskou operetu, které byly sdruženy do tzv. Družstva divadla práce.
První dva poválečné roky vystupoval jako kulturně politický komentátor v Čs. rozhlase. V letech 1945–9 řídil týdeník Kulturní politika, v němž působila řada později známých novinářů – Antonín Jaroslav Liehm, Stanislav Budín aj.
Ve volbách roku 1948 byl zvolen do Národního shromáždění za KSČ ve volebním kraji Kladno. Zasedal zde do konce funkčního období, tedy do roku 1954.[10] Roku 1951 poté, co hrozil bezprostřední zánik jeho divadla, převedl své D 51 do svazku Československé armády, a to se pak stalo Armádním uměleckým divadlem. V roce 1955 z armády odešel a toto divadlo přejmenoval opět na D 34.
V poválečné době se stal jedním z předních účastníků nastupující nomenklatury komunistické kultury. Patřil však k osobnostem, které byly do značné míry režimu nepohodlné a nevypočitatelné a byl často kritizován zprava i zleva.
V roce 1954 byl jmenován národním umělcem. V roce 1958 navštívil SSSR a pod vlivem Chruščovovy kritiky Stalina a jeho praktik vystoupil ve Španělském sále Pražského hradu se zásadním sebekritickým projevem.
Byl několikrát ženatý – s první ženou Ludmilou Matějovskou (nar. 1902), absolventkou mistrovské školy pražské konzervatoře, se oženil v roce 1927 a rozvedl v roce 1931. V roce 1934 se oženil s Marií Šubrtovou (nar. 1906), se kterou se seznámil v Brně, kde studovala na Filosofické fakultě Masarykovy university.[11] Jeho poslední manželkou byla Zuzana Kočová (1922–1988).
Zemřel 9. srpna 1959 v Praze za nevyjasněných okolností ve státním sanatoriu na selhání jater.
Citát
„ | Viděl jsem sta a sta poprav, při západu slunce, tam na severu v Neuengamme. Docela symbolicky nikdy nepršelo a nikdy nebyla mlha v těch strašných chvílích, kdy kamarád za kamarádem vystupovali na šibenici. Je to zvláštní, celý den mohlo pršet, celý den mohla být obloha zatažena, ale večer, když se popravovalo, vysvitlo vždycky slunce. A v tom slunci, vy šťastní, kteří jste to neviděli, v tom slunci umírali hrdinové. Každý umíral s nějakým pozdravem. Každý poslal směrem k západu slunce několik posledních přání. A ta slova, a ta přání vám, milí kamarádi, od nich nesu: Vy, kteří jste se dožili toho štěstí, že ožíváte ve svobodě, nezapomeňte, že my jsme tady padli za vás. Nezapomeňte, že jste pokračovateli našeho hrdinství. Veďte naše děti cestou za pravdou, spravedlností a za právem... | “ |
— Emil František Burian[12] |
Dílo
Jeho dílo bylo ovlivněno dadaismem, futurismem a poetismem, je silně levicové a prakticky místy až agitační. Přesto především svou divadelní tvorbou pozitivně ovlivnil celé moderní české divadlo. Jeho inscenační postupy byly na svou dobu objevné (metafora jako hlavní výrazový prostředek, poezie, symbol, „vynálezy“ theatergraph a voice-band atd.) a divadlo z nich čerpá dodnes.
Filmová režie
- Věra Lukášová (1939), vlastní scénář podle novely Věry Benešové,
- Chceme žít (1949), vlastní scénář podle románu Karla Nového.
Hudební dílo
Kromě filmové hudby, oper a baletů psal také scénickou hudbu a koncertních skladby.
Filmová hudba
Burian složil hudbu ke dvaceti filmům[13], například
- Před maturitou (1932), režie Vladislav Vančura a Svatopluk Innemann,
- Ze světa lesních samot (1933), režie Miroslav Josef Krňanský,
- Svítání (1933), režie Václav Kubásek,
- Vojnarka (1936), režie Vladimír Borský,
- Ulička v ráji (1936), režie Martin Frič,
- Jan Výrava (1937), režie Vladimír Borský,
- Věra Lukášová (1939), hudba k vlastnímu filmu,
- Čekanky (1940), režie Vladimír Borský,
- Siréna (1947), režie Karel Steklý, na VIII. Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách získal film kromě Velké ceny také Cenu za filmovou hudbu.
- Chceme žít (1949), hudba k vlastnímu filmu,
- Mordová rokle (1951), režie Jiří Slavíček,
- Psohlavci (1955), režie Martin Frič,
- Cesta do pravěku (1955) Karel Zeman.
Opery
- Alladina a Palomid (1923),
- Před slunce východem (1925),
- Bubu z Montparnassu (1927),
- Mistr Ipokras, mastičkář drkolenský (1928),
- Maryša (1940),
- Císařovy nové šaty (1947),
- Opera z pouti (1955),
- Račte odpustit (1956),
- Evžen Oněgin (1957), melodrama.
Balety
Divadlo
Libreta
- U muziky (1940), libreto k baletu J. Zicha,
- Maryša (1940), libreto k vlastní opeře,
- Císařovy nové šaty (1947), libreto k vlastní opeřče,
- Opera z pouti (1956), libreto k vlastní opeře,
- Evžen Oněgin (1957), libreto k vlastnímu melodramatu.
Divadelní dramatizace a režie
- Vojna (1935, dramatická montáž z lidové poezie sebrané K. J. Erbenem),
- Jaroslav Hašek: Dobrý voják Švejk (1935),
- Karel Hynek Mácha: Máj (1935) Hudba Karel Reiner. Premiéra 35' a 36' v D 36. Roku 36' natočil EFB s Voicebandem v Čs rozhlasu inscenaci, ta se stala podle pamětníků legendou, avšak záznam se nepodařilo v archivu ČsR nalézt. Existuje jen několik natočených snímků Máchových znělek.[zdroj?] Rok 1936 bylo právě 100. výročí Máchova úmrtí.
- Karel Hynek Mácha: Kat (1936),
- Frank Wedekind: Procitnutí jara (1936),
- Alexandr Sergejevič Puškin: Evžen Oněgin (1937),
- Johann Wolfgang Goethe: Utrpení mladého Werthera (1938),
- První lidová suita (1938), obsahuje Hra o sv. Dorotě, Salička a Žebravý Bakus,
- Druhá lidová suita (1939), obsahuje Vojáci sv. Řehoře, Komedie o Františce a Honzíčkovi a Jak se kdy v Čechách strašívalo,
- Viktor Dyk: Krysař (1940),
- Charles De Coster: Ulenspiegel (1946),
- Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Bílé noci (1946),
- Marie Majerová: Siréna (1950),
- a další
Divadelní hry
Vlastní divadelní hry začal Burian psát až po roce 1945, kdy se zcela přiklonil k modelu socialistického realismu a stal se jeho zaujatým obhájcem.
- Hráze mezi námi (1947),
- Krčma na břehu (1948),
- Láska ze všech nejkrásnější (1948),
- Není pozdě na štěstí? (1948),
- Pařeniště (1950),
- Ani láska není sama (1957).
- Proč žiješ, Václave Řího? (1958),
- Dálky (1959),
- Rozcestí (1959).
Literární dílo
Burianovo literární dílo zahrnuje filmové scénáře, libreta, divadelní hry a dramatizace (viz výše), básně, beletrii a práce o hudbě a divadle.
- Idioteon (1926), básně,
- O moderní ruské hudbě. Populární úvod (1926), studie,
- Polydynamika (1926), studie,
- Jazz (1928), studie,
- Černošské tance (1929), stať k fotografiím,
- Divadlo práce. Studie divadelního prostoru (1938),
- O nové divadlo 1930–1940 (1946), výbor z prací, obsahuje např. Zameťte jeviště (1936) nebo Pojďte, lidé, na divadla s železnýma kladivama (1940).
- Jeden ze všech (1947), román ve verších (v tom samém roce také inscenováno),
- Viděno slzami (1947), básně z let 1925–1947,
- Atomový mír (1950), báseň (v tom samém roce také inscenováno),
- Horkým srdcem (1950), básně,
- Osm odtamtud (1954), povídky, rozšířeno 1956 s titulem Osm odtamtud a další z řady,
- Vítězové (1955), román, roku 1965 rozšířeno o druhou část s titulem Trosečníci z Cap Arcony,
- Básně (1955).
Odkazy
Reference
- ↑ a b Discogs. Dostupné online. [cit. 2021-03-11].
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc: ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Burian Emil František, s. 38.
- ↑ Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo. Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, 248 s. Týž: Zpráva o Osvobozeném divadle. Práce, Praha, 1982, 216 s. Týž: Osvobozené divadlo. Mladá fronta, Praha, 1990, 488 s., ISBN 80-204-0165-2. Zde v oddílu „Osvobozené divadlo neznámé“ podrobněji o akcích kulturní levice, při nichž postupovalo D 34 E. F. Buriana v součinnosti s Osvobozeným divadlem J. Voskovce a J. Wericha.
- ↑ V. Novák a kol.: Malá pevnost Terezín, edice Českého svazu protifašistických bojovníků, svazek 177, Naše vojsko, Praha, 1976, str. 342
- ↑ Jaroslav Kladiva: E. F. Burian, Jazzová sekce, Praha, 1982, str. 98–9
- ↑ V. Novák a kol.: Malá pevnost Terezín, edice Českého svazu protifašistických bojovníků, svazek 177, Naše vojsko, Praha, 1976, str. 342
- ↑ V. Novák a kol.: Malá pevnost Terezín, edice Českého svazu protifašistických bojovníků, svazek 177, Naše vojsko, Praha, 1976, str. 344
- ↑ ČERNÝ, Jiří. Poválečný E. F. Burian bez uniformy. Divadelní noviny [online]. 2012-04-03 [cit. 2017-03-30]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-14]. Dostupné online.
- ↑ Jaroslav Kladiva: E. F. Burian, Jazzová sekce, Praha, 1982, str. 14, 103, 355
- ↑ František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 9
- ↑ http://www.fdb.cz/lidi/18260.html
Literatura
- BEZOUŠKA, Bohumil. Jak jsem proskotačil život. Praha: Lunarion, 1993, str. 165–8, 173–4, 191, ISBN 80-85774-08-9
- BUCHNER, Alexander. Opera v Praze. Praha: PANTON, 1985, str. 28, 38, 49, 59, 201, 212, 214–5
- BURIAN, Jan. Nežádoucí návraty E. F. Buriana. Praha: Galén, 2012. 494 s. ISBN 978-80-7262-847-6.
- FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A–G. Praha: Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0.
- ČERNÝ, František. Theater – Divadlo. Praha : Orbis, 1965, str. 9, 27, 41–51, 56–7, 64, 67, 71, 84, 103, 105–6, 109, 114, 117, 119, 123, 125, 142–4, 147, 153, 194, 198, 201, 223–4, 235, 246–7, 253–4, 329, 344, 348, 352–3, 357, 360, 363–5, 374, 378–9, 392–4, 403, 405–8, 419
- KLADIVA, Jaroslav. E. F. Burian. Praha: Jazzová sekce SH, 1982. 443 s.
- NOVÁK V. a kol. Malá pevnost Terezín, edice Českého svazu protifašistických bojovníků, svazek 177, Naše vojsko, Praha, 1976, str. 342–4
- Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 85.
- PELC, Jaromír. Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo. Praha: Ústav pro kulturně výchovnou činnost, 1981, str. 7, 19, 25, 27, 45, 75, 93, 115, 119–121, 129–130, 136, 145, 164
- PELC, Jaromír. Zpráva o Osvobozeném divadle. Praha: Práce, 1982, 216 s.
- PELC, Jaromír. Osvobozené divadlo. Praha: Mladá fronta, 1990, 488 s., ISBN 80-204-0165-2. Blíže in:[1]
- SPURNÁ, Helena. Emil František Burian a jeho cesty za operou. Prah: KLP – Koniasch Latin Press, 2013. ISBN 978-80-87773-23-9.
- SRBA, Bořivoj. Emil František Burian a jeho program poetického divadla. Praha: Divadelní ústav, 1981. České divadlo.
- SRBA, Bořivoj. Inscenační tvorba E. F. Buriana 1931–1941. Praha: Ústav pro českou a světovou literaturu ČSAV, 1980. Literárněvědné práce.
- SRBA, Bořivoj. Poetické divadlo E. F. Buriana. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1971. Spisy Janáčkovy akademie múzických umění.
- SRBA, Bořivoj. Řečí světla: princip světelného divadla v inscenační tvorbě Emila Františka Buriana. Vyd.1. Brno: Janáčkova akademie múzických umění, 2004. Acta musicologica et theatrologica. ISBN 80-85429-98-5.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 160–161.
- TUNYS, Ladislav. Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila. Praha: Ametyst, 1998, str. 103, 117, 144, ISBN 80-85837-35-8
- TUNYS, Ladislav. Otomar Korbelář. Praha: nakl. XYZ, 2011, str. 110, 120, 121, 180, 213, ISBN 978-80-7388-552-6
- VALTROVÁ, Marie. ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských. Praha: Brána, 2001, str. 7, 9, 10, 24, 89, ISBN 80-7243-121-8
- VALTROVÁ, Marie – ORNEST, Ota. Hraje váš tatínek ještě na housle?. Praha: Primus, 1993, str. 18, 51, 55, 82, 87–8, 90, 154–5, 157, 159, 174, 187, 189, 224, 226, 237, 240, 241, 249, 253, 300, 326, ISBN 80-85625-19-9
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 8. sešit : Brun–By. Praha: Libri, 2007. 225–368 s. ISBN 978-80-7277-257-5. S. 340–341.
Související články
- Seznam českých spisovatelů
- Osvobozené divadlo
- D 34
- Divadlo Dada
- Poetismus
- Dadaismus
- Svaz moderní kultury Devětsil
- Česká literatura v letech 1900–1945
- Česká literatura v letech 1945–1990
- České divadlo
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Emil František Burian na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Emil František Burian
- Emil František Burian ve Slovníku české literatury po roce 1945
- Emil František Burian v databázi Archivu Národního divadla
- Emil František Burian na Kinoboxu
- Emil František Burian ve Filmové databázi
- Emil František Burian v Česko-Slovenské filmové databázi
- Emil František Burian v Internet Movie Database (anglicky)
- Čeští dramatici
- Čeští básníci
- Čeští hudební skladatelé
- Čeští literární teoretici
- Čeští divadelní režiséři
- Dadaističtí spisovatelé
- Spisovatelé poetismu
- Čeští političtí spisovatelé
- Vězni nacistických koncentračních táborů
- Spisovatelé socialistického realismu
- Členové KSČ
- Svaz moderní kultury Devětsil
- Narození 1904
- Úmrtí 1959
- Narození 11. června
- Úmrtí 9. srpna
- Poslanci československého Národního shromáždění
- Českoslovenští politici české národnosti
- Čeští operní skladatelé
- Českoslovenští národní umělci
- Pohřbení na Vyšehradě
- Vězni koncentračního tábora Terezín
- Narození v Plzni
- Úmrtí v Praze