Karel III. Britský: Porovnání verzí

Upravit odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Nsrotvt (diskuse | příspěvky)
6 727 editací
Přídán novější kbrázek
m +kat Britští králové
Řádek 425: Řádek 425:


[[Kategorie:Karel III.| ]]
[[Kategorie:Karel III.| ]]
[[Kategorie:Britští králové]]
[[Kategorie:Britská královská rodina]]
[[Kategorie:Britská královská rodina]]
[[Kategorie:Windsorové]]
[[Kategorie:Windsorové]]

Verze z 13. 9. 2022, 17:30

ikona
Tento článek reaguje na aktuální nebo nedávné události.
Informace zde uvedené se vzhledem k neustálému vývoji mohou průběžně měnit. Je třeba je se zvýšenou péčí aktualizovat a doplňovat.
Karel III.
král Spojeného království
Portrét
Karel III. (2021)
Doba vlády8. září 2022 – dosud (1 rok a 265 dní)
Korunovacebude oznámeno
Úplné jménoCharles Philip Arthur George
Křest15. prosince 1948
Narození14. listopadu 1948 (75 let)
Londýn
PředchůdceAlžběta II.
ManželkyDiana, princezna z Walesu
(1981–1996; †1997)
(1992–1996 odděleně)
Camilla Britská
(od 2005)
PotomciWilliam, princ z Walesu
Princ Harry, vévoda ze Sussexu
DynastieWindsorská
OtecPrinc Philip, vévoda z Edinburghu
MatkaAlžběta II.
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Britská královská rodina
Britská královská rodina
z • d • e

Karel III. (anglicky Charles III), celým jménem Karel Filip Artur Jiří (anglicky Charles Philip Arthur George; * 14. listopadu 1948 Londýn), je král Spojeného království a dalších čtrnácti nezávislých států sdružených ve společenství Commonwealth realm.[p 1] Na britský trůn nastoupil v září 2022 po úmrtí matky královny Alžběty II. Od roku 1952 do začátku vlády byl nejdéle sloužícím vévodou z Cornwallu a vévodou z Rothesay, jako nejstarší a nejdéle čekající britský následník trůnu. V letech 1958–2022 mu náležel také titul prince z Walesu,[p 2] který rovněž držel nejdéle v historii. Po smrti otce prince Philipa v roce 2021 zdědil titul vévody z Edinburghu.

Narodil se v Buckinghamském paláci jako první potomek Alžběty II. a prince Philipa a nejstarší vnuk krále Jiřího VI. a královny Alžběty. Stejně jako otec navštěvoval školy Cheam v Hampshire a Gordonstoun v Moray. Rok studia strávil na geelongském gymnáziu v australské Victorii. Po zisku bakalářského titulu na univerzitě v Cambridgi sloužil v letech 1971–1976 u Královského letectva a Královského námořnictva. V roce 1981 se oženil s lady Dianou Spencerovou. Do manželství se narodili dva synové, princ William a princ Harry. Po medializaci mimomanželských afér obou členů páru následoval v roce 1996 rozvod. Princezna Diana zemřela o rok později na následky pařížské autonehody. V roce 2005 se oženil s dlouholetou partnerkou Camillou Parkerovou Bowlesovou.

V roli prince z Walesu plnil oficiální povinnosti královny Alžběty II. V roce 1976 založil charitativní organizaci The Prince's Trust na pomoc mladým zranitelným lidem. Charitativní projekty zastřešil neziskovou organizací The Prince's Charities. Během života se stal patronem, prezidentem nebo členem více než 400 charitativních organizací.[4] Jako kritik moderní architektury se zasazuje o ochranu historických budov a klade důraz na význam architektury ve společnosti.[5][6] Jako ochránce životního prostředí podporuje ekologické zemědělství a aktivní přístup vůči klimatické změně.[7] Odmítavě se naopak vyjádřil ke geneticky upravovaným potravinám.[8][9] Kritizována byla jeho podpora pseudovědy včetně homeopatie.[10][11] Je také literárně činný.

Životopis

Mládí a studia

Charles v náručí své matky při křtu s otcem a prarodiči z matčiny strany, 1948

Charles se narodil v Buckinghamském paláci 14. listopadu 1948 ve 21:14 britského času,[12] za vlády svého děda z matčiny strany Jiřího VI., jako první dítě princezny Alžběty, vévodkyně z Edinburghu, a Philipa, vévody z Edinburghu.[13] Pokřtil ho tam arcibiskup z Canterbury Geoffrey Fisher 15. prosince 1948. Po smrti děda a nástupu jeho matky na trůn jako královny Alžběty II. v roce 1952 se Charles stal následníkem trůnu. Jako panovníkův nejstarší syn automaticky přijal tituly vévoda z Cornwallu, vévoda z Rothesay, hrabě z Carricku, baron z Renfrew, lord z ostrovů a princ a velký správce Skotska. Dne 2. června 1953 se Charles zúčastnil matčiny korunovace ve Westminsterském opatství.[14]

Jak bylo v té době u dětí z vysokých společenských vrstev zvykem, byla Charlesovi a jeho mladším sourozencům Anně, Andrewovi a Edwardovi přidělena guvernantka Catherine Peeblesová, která se v Buckinghamském paláci starala o jejich ranou výchovu. Buckinghamský palác v roce 1955 oznámil, že Charles bude navštěvovat školu a nebude mít soukromého učitele, čímž se stal prvním následníkem trůnu, který byl takto vzděláván. Dne 7. listopadu 1956 zahájil Charles výuku ve škole Hill House v západním Londýně.[15] Zakladatel školy a její ředitel Stuart Townend ho nijak neupřednostňoval a doporučil královně, aby Charles trénoval fotbal.[16] Charles pak od roku 1958 navštěvoval dvě školy, Cheam Preparatory School v anglickém hrabství Berkshire, následovala škola Gordonstoun v severovýchodním Skotsku, kde zahájil výuku v dubnu 1962.[17][18]

V autorizovaném životopise Jonathana Dimblebyho z roku 1994 byli Alžběta a Philip popsáni jako fyzicky a citově vzdálení rodiče, přičemž Philipovi bylo vyčítáno, že nebere ohled na Charlesovu citlivou povahu a nutí ho navštěvovat Gordonstoun, kde byl šikanován. Ačkoli Charles údajně popsal Gordonstoun, známý svými obzvláště přísnými učebními osnovami, jako „Colditz v kiltech“, následně Gordonstoun chválil a prohlásil, že ho naučil „hodně o sobě samém a mých vlastních schopnostech a slabostech“.[17] V roce 1966 strávil dva semestry v kampusu Timbertop na gymnáziu Geelong v australském státě Victoria, během nichž navštívil Papuu Novou Guineu na školním výletě se svým učitelem dějepisu Michaelem Collinsem Perssem.[19][20][21] V roce 1973 popsal Charles pobyt v Timbertopu jako nejpříjemnější část celého svého vzdělávání.[22] Po návratu do Gordonstounu se Charles po vzoru svého otce stal prefektem školy. Školu opustil v roce 1967.[23]

Charles porušil královskou tradici podruhé, když po maturitě nastoupil rovnou na univerzitu, místo aby vstoupil do britských ozbrojených sil. V říjnu 1967 byl přijat na Trinity College v Cambridge, kde v první části studia studoval archeologii a antropologii a v druhé části přešel na historii.[24] Během druhého ročníku Charles navštěvoval Aberystwythskou univerzitu, kde jeden semestr studoval velšské dějiny a jazyk. Dne 23. června 1970 získal na univerzitě v Cambridgi titul Bachelor of Arts (BA). Stal se tak prvním britským následníkem trůnu, který získal vysokoškolský titul. Dne 2. srpna 1975 mu Univerzita v Cambridgi udělila titul Master of Arts (MA Cantab).[24]

První manželství

Jeho první manželkou byla Diana Spencerová. Tu si vzal 29. července 1981 v londýnské katedrále sv. Pavla. Jejich svatbu sledovalo v televizi po celém světě na tři čtvrtě miliardy lidí. Diana svatbou získala titul princezna z Walesu a stala se hvězdou. V tomto manželství se narodili dva synové, princ William a princ Harry.

Manželství mělo mnoho problémů, především kvůli Karlově dlouholeté přítelkyni Camille Parker-Bowlesové a později také kvůli Dianiným milencům. Princezna Diana trpěla depresemi a bulimií, ale i přesto se věnovala charitě, boji proti AIDS apod. Problémy manželství byly ale velké, a tak došlo 28. srpna 1996 k rozvodu. Dne 31. srpna 1997 princezna Diana zahynula při automobilové nehodě v Paříži ve svém Mercedesu i spolu se svým milencem Dodim Al-Fayedem.

Druhé manželství

Necelých devět let po rozvodu se svou první ženou si Karel vzal 9. dubna 2005 svou dlouholetou přítelkyni a jednu z příčin svého rozvodu Camillu Parker-Bowlesovou v kapli sv. Jiří na Windsorském hradu. Camilla neužívala titul princezna z Walesu, na který měla díky sňatku právo, a místo toho byla do nástupu manžela na trůn – podle jednoho z jeho titulů – nazývána vévodkyní z Cornwallu.

Dne 25. března 2020 byl pozitivně testován na nemoc covid-19, poté co několik dní vykazoval mírné příznaky nemoci.[25]

Panovník Spojeného království

Nástup na trůn

Po úmrtí své matky královny Alžběty II. 8. září 2022 se automaticky stal novým králem a hlavou státu Spojeného království a 14 dalších zemí Commonwealthu. Vybral si jméno Karel III. Jeho korunovace se pravděpodobně uskuteční až za několik měsíců. Pozici následníka trůnu zastával nejdéle v britské historii – přes 70 let, od roku 1952, po úmrtí krále Jiřího VI.[26] V 73 letech se také stal nejstarším nastupujícím britským monarchou. Překonal tím věkový rekord Viléma IV., který se vlády ujal v 64 letech.[27]

V prvním oficiálním prohlášení po nástupu uvedl:

Smrt mé milované matky, Jejího Veličenstva, je pro mě a pro všechny členy mé rodiny momentem největšího smutku. Hluboce truchlíme nad odchodem vážené panovnice a milované matky. Vím, že její ztrátu bude hluboce pociťovat celá země, Commonwealth a nespočet lidí po celém světě.

Karel III.[26]

Oficiálně prohlášen králem byl 10. září 2022 nástupnickou radou. Nástupnická rada je složena z členů královské rodiny, předsedy vlády, vrcholných politiků a arcibiskupa z Canterbury. Jejího zasedání se též mohou zúčastnit všichni členové soukromé rady, který je hlavním poradním orgánem panovníka. Nástupnická rada též oficiálně oznámila smrt královny Alžběty II.[28][29]

Názory

Král Karel III. se osobně angažuje ve prospěch ochrany životního prostředí, zejména ochrany klimatu, a sám se snaží v praxi životní prostředí chránit. Jeho venkovské sídlo v Highgrove je zásobováno elektřinou vyráběnou z obnovitelných zdrojů energie a jeho vozy pohání bionafta.[30]

Zájmy

Je příznivcem anglického profesionálního fotbalového klubu Burnley FC.[31] Město Burnley navštěvuje pravidelně a věnuje se osobnímu zájmu o regeneraci a rozvoj oblasti. Jeho charity pak podporují řadu projektů v rámci města.[32]

Mezi jeho další zájmy patří malba, rybaření, sport a v minulosti hrával pólo.[27]

Majetek

Princ Charles figuroval v Paradise Papers, které byly zveřejněny v listopadu 2017 a které odhalily tajné investice bohatých lidí a jejich daňové úniky do daňových rájů.[33]

Po smrti královny Alžběty zdědil její osobní majetek ve výši 12,2 miliardy korun.[34] Před její smrtí Charles disponoval osobním majetkem ve výši 9,8 miliardy korun. Celkový majetek britské královské rodiny, včetně nemovitostí, které královská rodina vlastní po celé Británii, je odhadován na 792 miliard korun.[35]

Tituly a vyznamenání

Podrobnější informace naleznete v článku Tituly a vyznamenání Karla III. Britského.
  • 1948–1952: Jeho královská Výsost princ Charles z Edinburghu
  • 1952–2022: Jeho královská Výsost vévoda z Cornwallu (ve Skotsku Jeho královská Výsost vévoda z Rothesay)
  • 1958–2022: Jeho královská Výsost princ z Walesu[p 2] (ve Skotsku Jeho královská Výsost vévoda z Rothesay)
  • od 2022: Jeho Veličenstvo král Karel III.

Vývod z předků

 
 
 
 
 
 Kristián IX. Dánský
 
 
 Jiří I. Řecký
 
 
 
 
 
 
 Luisa Hesensko-Kasselská
 
 
 Ondřej Řecký a Dánský
 
 
 
 
 
 
 Konstantin Nikolajevič Ruský
 
 
 Olga Konstantinovna Romanovová
 
 
 
 
 
 
 Alexandra Sasko-Altenburská
 
 
 Princ Philip, vévoda z Edinburghu
 
 
 
 
 
 
 Alexandr Hesensko-Darmstadtský
 
 
 Ludvík z Battenbergu
 
 
 
 
 
 
 Julie von Hauke
 
 
 Alice z Battenbergu
 
 
 
 
 
 
 Ludvík IV. Hesenský
 
 
 Viktorie Hesensko-Darmstadtská
 
 
 
 
 
 
 Alice Sasko-Koburská
 
Karel III.
 
 
 
 
 
 Eduard VII.
 
 
 Jiří V.
 
 
 
 
 
 
 Alexandra Dánská
 
 
 Jiří VI.
 
 
 
 
 
 
 František z Tecku
 
 
 Marie z Tecku
 
 
 
 
 
 
 Marie Adelaida z Cambridge
 
 
 Alžběta II.
 
 
 
 
 
 
 Claude Bowes-Lyon, 13. hrabě ze Strathmore a Kinghorne
 
 
 Claude Bowes-Lyon, 14. hrabě ze Strathmore a Kinghorne
 
 
 
 
 
 
 Frances Bowes-Lyonová
 
 
 Elizabeth Bowes-Lyon
 
 
 
 
 
 
 Charles Cavendish-Bentinck
 
 
 Cecilia Cavendish-Bentincková
 
 
 
 
 
 
 Louisa Cavendish-Bentincková
 

Galerie

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Společenství Commonwealth realm tvoří Spojené království a Antigua a Barbuda, Austrálie, Bahamy, Belize, Grenada, Jamajka, Kanada, Nový Zéland, Papua Nová Guinea, Svatý Kryštof a Nevis, Svatá Lucie, Svatý Vincenc a Grenadiny, Šalomounovy ostrovy a Tuvalu.[1]
  2. ↑ a b Princ z Walesu je v češtině nepřesný, ale běžně používaný překlad anglického titulu „Prince of Wales“.[2][3]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Charles III na anglické Wikipedii.

  1. ↑ King Charles III, the new monarch. BBC News [online]. 2022-09-09 [cit. 2022-09-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ KRÁSENSKÁ, Daniela. Je nový král Karel, nebo Charles? Máme jasný úzus, říká jazykovědec. Seznam Zprávy [online]. Seznam, 2022-09-09 [cit. 2022-09-09]. Dostupné online. 
  3. ↑ hm. Zajímavé dotazy. In: Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR, v. v. i. [online]. [9. 9. 2022] [cit. 11. 9. 2022]. Dostupné z: https://ujc.avcr.cz/jazykova-poradna/zajimave-dotazy/201104-zajimave-dotazy-elisabeth.html
  4. ↑ The Prince's Charities and The Prince's Trust, Million Dollar Donor - Case Study | Coutts. Philanthropy Coutts [online]. [cit. 2022-09-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-03-17. (anglicky) 
  5. ↑ FORGEY, Benjamin. PRINCE CHARLES, ARCHITECTURE'S ROYAL PAIN. Washington Post [online]. 1990-02-22 [cit. 2022-09-09]. Dostupné online. ISSN 0190-8286. (anglicky) 
  6. ↑ FULCHER, Merlin. Profession reacts to Prince Charles’ 10 design principles. The Architects’ Journal [online]. 2014-12-22 [cit. 2022-09-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ MAHONY, Honor. Prince Charles in Germany to support organic food. EUobserver [online]. 2002-06-12 [cit. 2022-09-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ SPANGENBURG, Ray; MOSER, Diane. Open For Debate: Genetic Engineering. [s.l.]: Benchmark Books, 2004. ISBN 9780812979800. Kapitola Organic and GMO-Free Foods: A Luxury?, s. 32. 
  9. ↑ CARRINGTON, Damian. Princess Anne backs GM crops and livestock – unlike Prince Charles. the Guardian [online]. 2017-03-22 [cit. 2022-09-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ WEISSMANN, Gerald. Homeopathy: Holmes, Hogwarts, and the Prince of Wales. S. 1755–1758. The FASEB Journal [online]. 2006-09. Roč. 20, čís. 11, s. 1755–1758. Dostupné online. ISSN 0892-6638. DOI 10.1096/fj.06-0901ufm. PMID 16940145. (anglicky) 
  11. ↑ BRADY, Brian. He's at it again: Prince Charles accused of lobbying Health Secretary. The Independent [online]. 2013-07-20 [cit. 2022-09-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-12-08. (anglicky) 
  12. ↑ Page 6003 | Issue 38455, 15 November 1948 | London Gazette | The Gazette. www.thegazette.co.uk [online]. [cit. 2022-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ BRANDRETH, Gyles Daubeney. Charles & Camilla : portrait of a love affair. [s.l.]: London : Arrow Books 414 s. Dostupné online. ISBN 978-0-09-949087-6. S. 120. (anglicky) 
  14. ↑ SLAVIN, Rose. 50 facts about The Queen's Coronation. The Royal Family [online]. 2017-06-02 [cit. 2022-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ ORAM, Kirsty. The Prince of Wales. The Royal Family [online]. 2016-02-05 [cit. 2022-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ Lieutenant Colonel H. Stuart Townend. www.thetimes.co.uk. Dostupné online [cit. 2022-09-11]. ISSN 0140-0460. (anglicky) 
  17. ↑ a b Prince Charles Profile - Line of Succession - The Royal Family, HRH The Prince of Wales. web.archive.org [online]. 2012-07-04 [cit. 2022-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ BRANDRETH, Gyles Daubeney. Charles & Camilla : portrait of a love affair. London: Arrow Books 356 pages, 40 unnumbered pages of plates s. Dostupné online. ISBN 978-0-09-949087-6, ISBN 0-09-949087-0. OCLC 68770056 S. 139. (anglicky) 
  19. ↑ Biographies | Prince of Wales. www.princeofwales.gov.uk [online]. [cit. 2022-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ THE NEW BOY AT TIMBERTOP. Australian Women's Weekly. 9 Úno 1966. Dostupné online [cit. 2022-09-11]. (anglicky) 
  21. ↑ Timbertop - Prince Charles Australia (1966). [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ Prince had happy time at Timbertop. Canberra Times. 31 Led 1973. Dostupné online [cit. 2022-09-11]. 
  23. ↑ RUDGARD, Olivia. Colditz in kilts? Charles loved it, says old school as Gordonstoun hits back at The Crown. The Telegraph. 2017-12-10. Dostupné online [cit. 2022-09-11]. ISSN 0307-1235. (anglicky) 
  24. ↑ a b HRH The Prince of Wales | Prince of Wales. www.princeofwales.gov.uk [online]. [cit. 2022-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. ↑ Coronavirus: Prince Charles tests positive for COVID-19 [online]. Sky News, 2020-03-25 [cit. 2020-03-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. ↑ a b DRAKE, Daniel; SKOUPÝ, Tomáš. Novým britským králem je Charles. Novinky.cz [online]. Borgis, 2022-09-08 [cit. 2022-09-08]. Dostupné online. 
  27. ↑ a b SŮSA, Richard. Král Karel III. Panovník, který na trůn čekal nejdéle v britských dějinách. Novinky.cz [online]. Borgis, 2022-09-09 [cit. 2022-09-09]. Dostupné online. 
  28. ↑ Karla III. oficiálně prohlásili králem. V projevu ocenil matku i Camillu. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2022-09-10 [cit. 2022-09-10]. Dostupné online. 
  29. ↑ Karel III. byl oficiálně prohlášen britským králem. Novinky.cz [online]. Borgis, 2022-09-10 [cit. 2022-09-10]. Dostupné online. 
  30. ↑ Jsem na Williama a Harryho pyšný, řekl princ Charles. iDNES.cz [online]. 2022-01-04 [cit. 2022-09-09]. Dostupné online. 
  31. ↑ "'Closet Claret': Prince Charles admits to being a Burnley FC Fan" [online]. dailymail.co.uk, 15.02.2012 [cit. 2017-07-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. ↑ "Prince Charles joins congratulations for Burnley being named Britain’s Most Enterprising Area" [online]. burnley.gov.uk, 27.08.2013 [cit. 2017-07-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  33. ↑ V daňových rájích ukrýval peníze i britský princ Charles. Hlavní aktéři Paradise Papers přehledně. Aktuálně.cz [online]. 8. listopadu 2017. Dostupné online. 
  34. ↑ Nový britský král přebírá i „rodinnou firmu“. Známky i zámky za miliardy. Seznam Zprávy [online]. 9. září 2022. Dostupné online. 
  35. ↑ Britská královská rodina a peníze: Kdo ji platí, co jí patří a kdo zdědí majetek Alžběty II.?. CNN Prima News [online]. 10. září 2022. Dostupné online. 

Externí odkazy

Předchůdce:
Edward Albert Christian David 		Znak z doby nástupu Princ z Walesu
Charles Philip Arthur George
1958–2022 		Znak z doby konce vlády Nástupce:
William Arthur Philip Louis
Britští panovníci
Království Velké Británie (1707–1801)
Spojené království Velké Británie a Irska (1801–1927)
  • Jiří III. (1801–1820)
  • Jiří IV. (1820–1830)
  • Vilém IV. (1830–1837)
  • Viktorie (1837–1901)
  • Eduard VII. (1901–1910)
  • Jiří V. (1910–1927)
    		•
    Spojené království Velké Británie a Severního Irska (od r. 1927)
  • Jiří V. (1927–1936)
  • Eduard VIII. (1936)
  • Jiří VI. (1936–1952)
  • Alžběta II. (1952–2022)
  • Karel III. (od 2022)
    		•
    1Rovněž vládce Irska
    Současní panovníci suverénních států
    Afrika
    Ameriky
    Asie
    Evropa
    Oceánie
    * Viz též: Současní dědicové suverénních monarchií
    Princ Harry, vévoda ze Sussexu
    15. září 1984 (39 let)
    Tituly
    Rodina
    Akce a charitativní akce
    Populární kultura
    Rozhovory a
    produkce
    Film a
    televize
    Knihy
    Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Karel_III._Britský&oldid=21674290“