|
Fyzika (z řeckého základu φύσις (physis): příroda) znamená od antických dob nauku o přírodě – tedy asi tolik, co v pozdější době znamenala přírodní filosofie. Vznik fyziky v dnešním významu slova datujeme do doby, kdy Galileo Galilei začal provádět systematický experimentální výzkum a výsledky naměřených dat analyzoval matematickými prostředky. Od těch dob je za nejstarší odvětví fyziky považována mechanika. Postupně se podobnými metodami začaly zkoumat další fenomény a tak vznikaly další fyzikální odvětví, jako nauka o světle (optika), teple (termika a termodynamika), elektřině a magnetismu a další, které řadíme do období klasické fyziky. Ve XX. století proniká fyzika do končin vesmíru (astrofyzika) i do tajemství hmoty (atomová fyzika).
I když dnes máme desítky různých fyzikálních odvětví, příroda se svými zákony je jen jedna. Fyzika nepopisuje věci tak, 'jak jsou', ale tak, jak si fyzikové, kteří ji dělají, představují, že by mohly být. Je to věda o různých představách a modelech světa, které se neustále vyvíjejí. Proto je nutné chápat fyziku ve všech dějinných, místopisných, politických aj. souvislostech. Tak jako rozeznáváme stavební slohy, tak i barokní fyzika byla jiná než v renesanci a jiná než dneska. Lidé se snaží dorozumět mezi sebou, někteří dokáží hovořit se zvířaty. Fyzika je jazykem, kterým se lidé snaží hovořit s přírodou.
|