Přírodní filosofie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Aristotelés, významný představil přírodní filosofie, římská mramorová busta, cca 330 př. n. l.

Přírodní filosofie, latinsky philosophia naturalis, je tradiční označení pro studium přírody a fyzického světa předcházející vzniku přírodních věd a jejich oddělení od filosofie. Kromě toho se studiem přírody v téže době zaobírala také historia naturalis „přírodní historie“ a scientiae mediae/mixtae „prostřední/smíšené vědy“ zahrnující například optiku a astronomii.[1] Na druhou stranu byla odlišována od metafyziky a matematiky.[2] Až do 19. století pak bylo běžné že filosofové se věnovali také přírodním vědám, jejích cílům, metodám a také přicházeli s objevy: Aristotelés je považován za prvního biologa, René Descartes formuloval zásady analytické geometrie a objevil zákony odrazu a lomu vlnění světla, a Immanuel Kant je autorem mlhovinové hypotézy o vzniku planetárních soustav.[3]

Počátky přírodní filosofie jsou spojovány se starověkým Řeckem, například s jménem Thaléta z Milétu, který v 6. století př. n. l. studoval geometrii, předpověděl zatmění slunce a spekuloval o původu veškerých přírodních jevů v jediné pralátce – vodě.[4] Další vývoj přírodní filosofie byl ovliněn především Aristotelem a jeho spisy jako Fyzika, O nebi nebo O duši, a aristotelovský pohled na přírodu převládal v evropském myšlení až do doby vědecké revoluce. Vztah renesanční přírodní filosofie k moderní vědě je předmětem diskusí. Podle části badatelů byla moderní vědě předchůdkyní, to však vede k ignorování jejích vazeb na nauky jako magie, astrologie nebo fyziognomie.Na druhou stranu, druhá linie bádání, která klade důraz na konzervatismus renesanční přírodní filosofie a svázanost s její starověkou a středověkou předchůdkyní ignoruje řadu objevů a myšlenek které se v ní objevily. Důvodem proměny přírodní filosofie během renesance mohlo být znovuobjevení platonismu, který se více než na fyzickou realitu zameřoval na metafyzické problémy, což vedlo k jasnějšímu odlišení obou sfér bytí. Tím přestala být přírodní filosofie závislá na metafyzice a teologii a začala se vyvíjet směrem k moderní vědě.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ŠPELDA, Daniel. Pravda – dcera času. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2015. S. 35. 
  2. a b DEL SOLDATO, Eva. Natural Philosophy in the Renaissance [online]. Stanford Encyclopedia of Philosophy [cit. 2022-01-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. KITCHER, Philip Stuart. philosophy of science [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2022-01-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. WILLIAMS, Leslie Pearce. history of science [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2022-01-25]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]