Fázový přechod

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Fázový přechod je fyzikální pojem, označující skokovou změnu makroskopických vlastností termodynamického systému (fáze) při změně nějaké termodynamické proměnné (např. teploty).

Základní vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Při fázovém přechodu se vždy náhle mění některá makroskopická vlastnost látky, např. hustota, tepelná vodivost, měrná tepelná kapacita atd. Při stálých podmínkách mohou současně existovat dvě fáze - v tom případě mezi nimi je fázové rozhraní (např. led taje pouze na povrchu) nebo dokonce tři (trojný bod). Velmi často je přechod mezi fázemi spojen s určitým specifickým teplem, tj. energií, kterou látka musí přijmout či odevzdat, aby k fázovému přechodu mohlo dojít.

Rozdělení fázových přechodů[editovat | editovat zdroj]

Paul Ehrenfest v roce 1933 představil jeho rozdělení jednosložkových fázových přechodů na přechody prvního a druhého řádu [1]. Fázové přechody probíhající při konstantní teplotě, tlaku a stejné hmotnosti látky pak mají volnou entalpií obou přechodů sobě rovny, neboli

Nejsou-li první derivace volné entalpie

sobě rovny jedná se o fázový přechod prvního řádu. Jsou-li tyto derivace sobě rovny jedná se o fázový přechod druhého řádu.

K běžným příkladům fázových přechodů prvního řádu patří skupenské fázové přechody, tj. změna skupenství:

Uvedené fázové přechody vedou ke změně skupenství, proto bývají označovány jako skupenské změny (skupenské přeměny).

Mezi fázové přechody druhého řádu můžeme zařadit např.:

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. JAEGER, Gregg. The Ehrenfest Classification of Phase Transitions: Introduction and Evolution [online]. 1998-05-01. DOI:10.1007/s004070050021.