Hořovice
| Hořovice | |
|---|---|
 Náměstí Palackého, vlevo kostel Nejsvětější Trojice, vpravo radnice | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | město |
| Pověřená obec | Hořovice |
| Obec s rozšířenou působností | Hořovice (správní obvod) |
| Okres | Beroun |
| Kraj | Středočeský |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 49°50′10″ s. š., 13°54′10″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 7 842 (2024)[1] |
| Rozloha | 9,55 km²[2] |
| Nadmořská výška | 375 m n. m. |
| PSČ | 268 01 |
| Počet domů | 1 469 (2021)[3] |
| Počet částí obce | 1 |
| Počet k. ú. | 2 |
| Počet ZSJ | 11 |
| Kontakt | |
| Adresa městského úřadu | Palackého náměstí 2/2 268 01 Hořovice e-podatelna@mesto-horovice.cz |
| Starosta | Věra Veverková |
| Oficiální web: www | |
 | |
  Hořovice | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 531189 |
| Kód části obce | 401935 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hořovice (německy Horschowitz, Horowitz, hebrejsky הורוביץ Horovic, jidiš הורוויץ Hurwitz) jsou třetím nejlidnatějším městem v okrese Beroun (po Berouně a Králově Dvoře) ve Středočeském kraji. Nacházejí se poblíž dálnice D5, téměř přesně mezi Prahou a Plzní. Na ploše 9,55 km² zde žije přibližně 7 800[1] obyvatel. V bezprostředním okolí města se nachází poměrně velké množství historických památek obklopených zachovalou přírodou.
Pochází odsud aškenázské příjmení Horowitz.[4][5][6][7]
Historie
[editovat | editovat zdroj]
Území, na kterém se dnes město nachází, bylo osídleno již v 10. století. Na přelomu 12. a 13. století zde páni z Hořovic (později ze Žirotína) vybudovali tvrz a hospodářský dvorec (později přestavěný na Starý zámek).[8][9] Mezi roky 1303 a 1322[8] založil Plichta ze Žerotína se svým synem západně poblíž původní osady nové město.[10] V 18. století byl postaven Nový zámek.
V 19. století zajišťovala obživu většině obyvatel cvočkařská výroba, hřebíky a cvočky místních kovářů zásobovaly i okolní země. S nárůstem konkurence v tomto oboru klesala poptávka po hořovických cvočcích, a tak mnozí řemeslníci přicházeli o práci a v kraji zavládla chudoba, o čemž pojednává i Nerudův fejeton Výlet do kraje bídy.
Co se zaměstnanosti týká, velkým přínosem pro toto město i okolní obce bylo vybudování průmyslové zóny v 6 km vzdáleném Žebráku v 90. letech 20. století.[11]
Územněsprávní začlenění
[editovat | editovat zdroj]Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. Až do roku 1960 byly Hořovice okresním městem, do tehdejšího hořovického okresu patřil do roku 1936 také Beroun. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:
- 1850 země česká, kraj Praha, politický i soudní okres Hořovice[12]
- 1855 země česká, kraj Praha, soudní okres Hořovice
- 1868 země česká, politický i soudní okres Hořovice
- 1939 země česká, Oberlandrat Plzeň, politický i soudní okres Hořovice[13]
- 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický okres Beroun, soudní okres Hořovice[14]
- 1945 země česká, správní i soudní okres Hořovice[15]
- 1949 Pražský kraj, okres Hořovice[16]
- 1960 Středočeský kraj, okres Beroun
- 2003 Středočeský kraj, obec s rozšířenou působností Hořovice
Rok 1932
[editovat | editovat zdroj]
Ve městě Hořovice (přísl. Tihava, Velká Víska, 5028 obyvatel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[17]
- Instituce a průmysl: okresní soud, okresní úřad, berní úřad, okresní četnické velitelství, poštovní úřad, telegrafní úřad, telefonní úřad, 2 katol. kostely, synagoga, učitelský ústav, františkánský klášter, vojenská lesní správa, sbor dobrovolných hasičů, společenstvo hostinských a výčepníků, řezníků a uzenářů, 2 cihelny, městská elektrárna, továrna na harmoniky, továrna na kamaše, továrna na kamna, lihovar, 4 mlýny, továrna na nábytek, 3 pily, pivovar, 4 slévárny železa, strojírna, železárna.
- Služby (výběr): 3 lékaři, 2 zvěrolékaři, 3 advokáti, notář, 4 autodrožky, městský biograf, časopis, chemická čistírna, 2 drogerie, 2 fotoateliery, geometr, 3 hodináři, 10 hostinců, 5 hotelů (Kalaš, Plzeňka, Radnice, Valdek, Zelený strom), 2 kapelníci, knihkupectví, 2 knihtiskárny, lékárna U černého orla, 2 optici, řezbář, Městská spořitelna, Okresní záložna hospodářská, Živnostenská záložna, 3 stavitelé, 2 velkostatky (vojenských lesů, Schaunmburg), zubní ateliér, 3 železářství.
Geografie
[editovat | editovat zdroj]
Území města
[editovat | editovat zdroj]V brázdě protéká městem Červený potok, jehož koryto bylo opraveno po povodních v roce 1995. V západní části se nachází Obecní les o rozloze 16 ha. Na jižní straně města přiléhá k okrajovým domům lesopark Dražovka o rozloze 60,86 ha. K dalším zalesněným plochám patří například menší Remízek. Přímo v centru, za zdí Nového zámku, se rozkládá zámecký park, v němž se nachází i několik cenných dřevin (například jinan dvoulaločný, liliovník tulipánokvětý či jírovec pávie).
Členění
[editovat | editovat zdroj]Město se oficiálně nečlení na místní části a nepatří k němu žádné samostatně ležící vsi. V roce 1932 byly jako jeho příslušenství zmiňovány vesnice Tihava a Velká Víska.[17] Tihava dnes patří k obci Kotopeky a Velká Víska na východní straně splynula s Hořovicemi, ale její název dosud nese katastrální území. Město tvoří urbanisticky poměrně kompaktní celek, ale sídliště Karla Sezimy je od ostatní zástavby odděleno kopcem Dražovka. Části Sklenářka a Cintlovka jsou pak od zbytku města odděleny jak frekventovanou silnicí, tak i kolejemi.
Město Hořovice má dvě katastrální území: Hořovice a Velká Víska.
V katastrálním území Hořovice se nacházejí základní sídelní jednotky Hořovice – historické jádro, Pod zámkem, Sídliště, Sklenářka, Šibeniční kopec, U Červeného potoka, U podlužské silnice.
V katastrálním území Velká Víska se nacházejí ZSJ Zámek (do níž patří mimo jiné starý i nový hořovický zámek a nemocnice), Dražovka (lesopark a sídliště Karla Sezimy), Pod Dražovkou (východně od historického jádra Hořovic, patří tam Vísecké náměstí s kostelem svatého Jiljí a hřbitov), U cihelny (statek jižně od nemocnice), Višňovka.[18]
Okolí
[editovat | editovat zdroj]Město Hořovice leží na severu brdských lesů. V blízkosti města se rozprostírá CHKO Brdy, CHKO Křivoklátsko a Český kras, cíle mnoha turistických stezek.
Pamětihodnosti
[editovat | editovat zdroj]Památky města
[editovat | editovat zdroj]- Nový zámek se zámeckým parkem
- Starý zámek
- Kostel sv. Jiljí
- Kostel Nejsvětější Trojice
- Loretánská kaple na náměstí u kostela Nejsvětější Trojice
- Radnice
- Františkánský klášter
-
Nový zámek, pohled z parku. -
Starý zámek -
Kostel svatého Jiljí -
Loretánská kaple -
Městský úřad -
Františkánský klášter, dnes ZUŠ -
Radnice -
Kostel Nejsvětější trojice s Loretou
.jpg)
Doprava
[editovat | editovat zdroj]
Dopravní síť
- Pozemní komunikace – Městem procházejí silnice II/114 Cerhovice – Hořovice – Hostomice – Dobříš a silnice II/117 Žebrák – Hořovice – Komárov – Strašice – Spálené Poříčí. Hořovice se nacházejí 6 km od dálnice D5, která spojuje Prahu a Plzeň.
- Železnice – Hořovice protíná železniční Trať 170 Beroun - Plzeň - Cheb. Je to dvoukolejná elektrizovaná celostátní trať zařazená do evropského železničního systému, součást 3. koridoru, doprava z Prahy do Plzně byla zahájena roku 1862. Na území města leží železniční stanice.
Veřejná doprava 2021
- Autobusová doprava – Nedaleko od centra města je autobusové nádraží (na náměstí Boženy Němcové). Z města vedly autobusové linky např. do těchto cílů: Beroun, Broumy, Dobříš, Kladno, Komárov, Praha, Příbram, Strašice, Zbiroh, Zdice, Žebrák. Městská hromadná doprava je realizována linkami pid 531, 548 a 643 zajišťující spojení nádraží a ostatních částí města, na nichž je od února 2008 zaveden bezplatný provoz.[19]
- Železniční doprava – Železniční stanicí Hořovice jezdilo v pracovních dnech 15 párů rychlíků, 4 páry expresů a 14 párů osobních vlaků, o víkendu 14 párů rychlíků, 4 páry expresů a 10 párů osobních vlaků.
Kultura
[editovat | editovat zdroj]- Kulturní dům je od 20. let 20. století využíván různými zájmovými organizacemi, konají se zde každý rok taneční kurzy, zábavy či maturitní plesy. V dopoledních hodinách tu probíhají prodejní akce.
- Klub Labe je situován v části města nazvané Velká Víska. Uskutečňují se zde hudební a divadelní vystoupení (i místních souborů), promítání filmů, besedy a výstavy.
- Každý rok na podzim se v Hořovicích koná Cibulový jarmark, při jehož příležitosti se vystavují a prodávají cibulové copy, centrum města je obsazeno stánkaři a kolotočáři a zároveň probíhá doprovodný program zahrnující výstavy či hudební vystoupení.
- Mezi další tradiční akce patří literární bienále Hořovice Václava Hraběte, vystoupení Hořovické heligónky (od roku 1978 pod názvem „Setkání heligónkářů“) nebo vánoční trhy.
- V bývalém městském kině se promítalo v letech 1929-2008.[20]
Školství
[editovat | editovat zdroj]
Místní školství je zastoupeno hned ve třech stupních. Dvě mateřské, dvě základní (1. ZŠ „nová škola“ a 2. ZŠ „na Vísce“) a dvě střední školy (Gymnázium Václava Hraběte a Střední odborná škola a střední odborné učiliště). Dětem je umožněno též zájmové vzdělávání v Základní umělecké škole Josefa Slavíka a ve Středisku volného času.
Sport
[editovat | editovat zdroj]Město disponuje plaveckým bazénem, aquaparkem, sportovní halou, která je v blízkosti fotbalového hřiště, zimního stadionu a tenisových kurtů. Díky tomuto sportovnímu areálu tu funguje několik sportovních oddílů (badminton, volejbal, fotbal, florbal, tenis a jiné). Na severozápadním okraji města se nachází Letiště Hořovice, které je využíváno pro sportovní i civilní létání. Na zdejším jezdeckém ranči se konají i parkurové závody.
Zdravotnictví
[editovat | editovat zdroj]Na východním okraji města se nachází Nemocnice Hořovice, jedna ze dvou nemocnic v okrese (druhá je v Berouně). Základní kámen byl položen 17. června 1956, k otevření došlo 9. července 1961.[21]
Významné osobnosti
[editovat | editovat zdroj]Hořovičtí rodáci
[editovat | editovat zdroj]- Eliška Zhořelecká (1390–1451), lucemburská vévodkyně
- Jiří z Poděbrad (1420–1471), český král (Hořovice bývají uváděny jako jedno z možných, nicméně nepotvrzených míst narození)
- Eli'ezer Jaffe (1455–1560), polsko-český rabín, syn Abraháma z Čech, zemřel v Hořovicích [22]
- Jan Rosacius Hořovský (1581–1637), malostranský kněz
- Samuel Martinius z Dražova (1593–1639), kněz, spisovatel, exulant
- Josef Labor (1842–1924), klavírista, varhaník, hudební skladatel a pedagog
- Jan Herain (1848–1914), architekt a historik, byl členem Komise pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek královského hlavního města Prahy.[23][24][25]
- Alfred Seifert (1850–1901), česko-německý malíř (narozen v Praskolesích, ale v Hořovicích strávil dětství)
- Josef Anýž (1852–1912), politik, novinář a pedagog
- Bohumil Čermák (1860–1926), právník a básník (pseudonymy Miloslav Červenka a Čeněk Boček)
- Jaroslav Panuška (1872–1958), akademický malíř, krajinář
- Karel Sezima (1876–1949), spisovatel a literární kritik
- Zdeněk Gintl (1878–1936), knihovník, překladatel
- Otto Hönigschmid (1878–1945), chemik
- Arnošt Dvořák (1881–1933), dramatik
- Josef Otto Novotný (1894–1971), novinář a překladatel
- Miloslav Troup (1917–1993), akademický malíř
- Josef Kavka (1922–2019), geolog a petrolog
- Stanislav Konopásek (1923–2008), hokejista
- Karel Štorkán (1923–2007), spisovatel
- Ondřej Vaculík (* 1954), novinář, starosta města v letech 2010–2014 za ODS
- Helena Kaupová (* 1964), operní pěvkyně
- Libor Capalini (* 1973), moderní pětibojař
- Jan Prušinovský (* 1979), scenárista a režisér
- Jan Skopeček (* 1980), ekonom a politik
- Jiří Fischer (* 1980), hokejista
- Aleš Opatrný (* 1981), jezdec
- Vratislav Kadlec (* 1981), překladatel a spisovatel
- Petr Koukal (* 1985), badmintonista
- Jakub Štochl (* 1987), fotbalista
- Dominik Vodička (* 1996) tanečník a choreograf
Lidé, kteří v Hořovicích a okolí působili
[editovat | editovat zdroj]- Jaroslav Hněvkovský (1884–1956), malíř a cestovatel
- Šebestián Hněvkovský (1770–1847), národní buditel a básník
- Václav Holý (1900–1941), odbojář[26]
- Václav Hrabě (1940–1965), básník
- Jan Jindáček (1846–1927), podnikatel, starosta města a poslanec zemského sněmu[27]
- Josef Jungmann (1773–1847), filolog, spisovatel a překladatel
- Vojtěch Nejedlý (1772–1844), kněz a básník.
- Jan Preisler (1872–1918), malíř
- Magdalena Dobromila Rettigová (1785–1845), národní buditelka a spisovatelka
- Ivan Slavík (1920–2002), básník, překladatel a esejista
- Josef Slavík (1806–1833), houslista a skladatel
- Jaroslav Ortman (* 1952), právník a levicový politik
- Jitka Bret Srbová (* 1976), básnířka
Příjmení Horowitz
[editovat | editovat zdroj]Z Hořovic pochází židovské příjmení Horowitz, dynastie Horoviců.[28] Nositelů tohoto jména dnes po celém světě žije patrně až 50 tisíc, zejména v Evropě, USA, Kanadě, Izraeli i Jižní Americe (varianta jména „Horowitz“) a v Polsku, Rusku, na Litvě a Ukrajině (varianta příjmení „Gurjevič“ nebo „Hurvic“) i jinde ve světě. Původně se jedná o jedinou židovskou rodinu, založenou Aharonem Mešulamem Horovicem, která se někdy v první polovině 16. století přistěhovala z Hořovic do Pražského židovského města, kde se jí začalo říkat přídomkem odvozeným z místa, odkud přišli – tedy „Horowitz“. Podle rodinné tradice rodina do Čech přišla po vyhnání Židů ze Španělska v roce 1492, svůj původ odvozuje od slavného katalánského rabína Zechariji ha-Levi z Girony, autora spisu Ba'al Ha-Maor, který údajně sám měl být potomkem samotného proroka Samuela. Rodina je levitského původu, což opět potvrdily nedávno provedené genetické studie.[29] Mezi slavné nositele tohoto jména patří například slavní rabíni Ješaja Horowitz a Šmu'el Šmelke Horowitz, bývalý guvernér Izraelské centrální banky David Horovic, americký astronaut Scott Horowitz, britský spisovatel a scenárista Anthony Horowitz nebo sovětský letecký konstruktér Michail Gurevič a mnozí další.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
- ↑ Origin of Horowitz name [online]. Horowitz Family Association in Israel, 2007-06-11 [cit. 2007-11-15]. Dostupné online.
- ↑ https://www.jewishgen.org/rabbinic/infofiles/famous_surnames.htm
- ↑ http://www.horowitzassociation.org/
- ↑ Archivovaná kopie. www.4crests.com [online]. [cit. 2021-01-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-12-01.
- ↑ a b Oficiální stránky města Hořovice [online]. [cit. 2013-05-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-06-17.
- ↑ Stereokotoučky: Zámek Hořovice [online]. [cit. 2013-09-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-07.
- ↑ ČÁKA, Jan. Podbrdskem od městečka k městu. [s.l.]: Středočeské nakladatelství a knihkupectví v Praze, 1988. 288 s. ISBN 80-7057-000-8.
- ↑ Když Žebrák není žebrák. E15.cz [online]. 2012-08-15 [cit. 2013-05-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-05.
- ↑ Správní uspořádání Předlitavska 1850-1918
- ↑ Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren
- ↑ Nařízení ministra vnitra č. 185/1942 Sb.
- ↑ Dekret presidenta republiky č. 121/1945 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 28-09-2011]. Dostupné v archivu pořízeném dne 28-09-2011.
- ↑ Vládní nařízení č. 3/1949 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 22-05-2011]. Dostupné v archivu pořízeném dne 22-05-2011.
- ↑ a b Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 362-363. (česky a německy)
- ↑ Hořovice[nedostupný zdroj], RSO: Registr sčítacích obvodů a budov, Český statistický úřad
- ↑ Společnost pro veřejnou dopravu: Hořovice
- ↑ SAMEC, Zdeněk. Proměny a příběhy Hořovic 2. Hořovice: Podbrdské vydavatelství, 2008. 110 s. ISBN 978-80-254-3409-3. Kapitola Jak do města připutoval kinematograf, s. 66–67.
- ↑ Historie hořovické nemocnice
- ↑ Rabbi Eliezer Jaffe of Hořovice [NOT A PATERNAL ANCESTOR OF JOEL SIRKIS]. geni_family_tree [online]. [cit. 2021-01-19]. Dostupné online.
- ↑ HERMAN,, František. Dějiny "Komisse pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek" král. hlav. města Prahy. In HERAIN, Jan, et al. Zprávy komisse pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek král. hlav. města Prahy.. první. vyd. Svazek prvý. Praha : Tiskem "Politiky" závodu tiskařského a vydavatelského: nákladem vlastním, 1904. S. 46–57.
- ↑ UHLÍKOVÁ, Kristína. HERAIN, Jan, in: Biografický slovník památkové péče [online]. Praha: Národní památkový ústav Valdštejnské náměstí 3, 11801 Praha 1, 2013-10-20 [cit. 2015-10-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-20.
- ↑ Herain Jan [online]. Praha: Informační systém abART, 2011-11-12 [cit. 2015-10-13]. Dostupné online.
- ↑ Diana a Vladimír Štruplovi. Pamětní deska Václav Holý [online]. Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2019-06-02]. Dostupné online.
- ↑ Jindáček, Jan Jaroslav, 1864-1927 [online]. svkkl.cz [cit. 2013-10-07]. Dostupné online.
- ↑ Archivovaná kopie. www.ztis.cz [online]. [cit. 2017-01-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-01-10.
- ↑ https://www.nature.com/articles/s41598-017-14761-7#Fig3
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- SAMEC, Zdeněk. Proměny a příběhy Hořovic. Hořovice: Podbrdské vydavatelství, 2006. ISBN 80-239-7236-7.
- SAMEC, Zdeněk. Proměny a příběhy Hořovic 2. Hořovice: Podbrdské vydavatelství, 2008. ISBN 978-80-254-3409-3.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Hořovice na Wikimedia Commons - Hořovice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
- oficiální stránky města Hořovice
- stránky o Novém zámku v Hořovicích
- Podbrdské noviny – regionální zpravodajství Archivováno 27. 2. 2021 na Wayback Machine.
- Sedmička.cz Beroun – regionální zpravodajství
- Berounský deník – regionální zpravodajství
- Pod Dědem – neoficiální fórum pro obyvatele Archivováno 21. 1. 2010 na Wayback Machine.
- Nemocnice Hořovice
- Městská autobusová doprava v Hořovicích
- Česká televize – Toulavá kamera
