Šebestián Hněvkovský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Šebestián Hněvkovský
Šebestián Hněvkovský
Šebestián Hněvkovský
Narození 19. března 1770
Žebrák
České královstvíČeské království České království
Úmrtí 7. června 1847 (ve věku 77 let)
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Místo pohřbení Olšanské hřbitovy
Povolání básník a spisovatel
Národnost Češi
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Šebestián Hněvkovský, podle Machkova obrazu
Mohyla Šebestiána Hněvkovského na pražských Olšanských hřbitovech

Šebestián Hněvkovský (19. březen 1770 Žebrák[1]7. červen 1847 Praha) byl český právník, národní buditel a básník spjatý s prvopočátky novočeského básnictví za národního obrození.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako syn koželuha Pavla Hněvkovského a Rosalie, rozené Kraytnerové, v domě čp. 105 v Žebráku. Studoval na piaristickém gymnáziu v Berouně a na novoměstském gymnáziu v Praze. Již tehdy psal básně. Na Karlo-Ferdinandově univerzitě se při přípravném studiu filozofie stal obdivovatelem profesorů Stanislava Vydry a Ignáce Cornovy. Přátelil se se svými středoškolskými spolužáky Antonínem Jaroslavem Puchmajerem a Vojtěchem Nejedlým. Vystudoval práva a získal doktorát.

Od roku 1795 do roku 1804 působil jako radní v Plánici u Klatov – v té době vznikla většina jeho děl. V letech 18051826 pracoval ve stejné funkci v rodném Žebráku a v letech 18261836 jako purkmistr v Poličce. Posledních jedenáct let života strávil se svou manželkou Annou (* 1784) v Praze. Měli dceru Annu (* 1811), která se provdala za velkostatkáře a politika Josefa Šebestiána Daubka a tři syny: Vojtěcha, lékaře Jana (* 1812) a chemika Prokopa (*1814). Jako penzista bydlel v domě čp.183/II v Křemencově ulici 9 na Novém Městěpražském[2]. Jeho vnukem byl podnikatel Josef Šebestián rytíř Daubek.

Literární význam[editovat | editovat zdroj]

Společně s Antonínem Jaroslavem Puchmajerem byl iniciátorem a významnou osobností první novočeské básnické školy. Na rozdíl od svých druhů, kteří většinu námětů čerpali z cizích literatur nebo i překládali cizojazyčná literární díla, snažil se Hněvkovský o původnost a také se více obracel k lidovým vrstvám (proto psal výrazně jednodušším stylem). Jeho obdivovatelem byl Josef Kajetán Tyl. Alois Jirásek Hněvkovského úlohu v národně obrozeneckém hnutí a divadelní společnosti připomněl v románu F.L.Věk.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • epos Děvín (Děwjn: báseň romantickohrdinská w osmnácti zpěwjch) – jeho nejúspěšnější dílo, knižně vydáno 1805; námět vychází z příběhu o dívčí válce (po smrti kněžny Libuše se některé ženy odmítly podřídit vládě Přemysla a opevnily se pod vedením Vlasty na hradě na vrchu Děvíně)
  • Vnislav a Běla – sentimentální balada
  • Básně drobné Ssebestyána Hněwkowského, v Praze 1820 (jeho básně vycházely předtím i jako součást Puchmajerových almanachů)
  • „Der böhmische Mägdekrieg“(Česká dívčí válka), komický epos ve dvanácti zpěvech (1805, jako první epos přepracován r. 1829)
  • Básně drobné' (1820)
  • Zlomky o českém básnictví, zvláště pak o prozodii (1820)
  • „Jaromír“, Smutnohra v pateru jednání (1835), historická hra o tragickém osudu přemyslovského knížete Jaromíra
  • Námluvy v Koloději, Komedie (1839)
  • „Nové básně drobné“ (1841)
  • „Doktor Faust“, báseň (1844)
  • „Przemysl Ottokar II.“, posmrtně zveřejněná tragédie

Pozůstalost[editovat | editovat zdroj]

  • Literární pozůstalost se dochovala neúplná, je uložena v Památníku národního písemnictví v Praze[3].

Památky[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]