Jaroslav Hněvkovský
| Jaroslav Hněvkovský | |
|---|---|
.jpg) Otakar Nejedlý (1883-1957) a Jaroslav Hněvkovský (vpravo) kol.r. 1922 | |
| Narození | 10. dubna 1884 Žebrák  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 9. června 1956 (ve věku 72 let) Praha  Československo |
| Povolání | malíř a světoběžník |
| Podpis |  |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jaroslav Hněvkovský (10. dubna 1884 Žebrák[1] – 9. června 1956 Praha) byl český malíř a cestovatel, nazývaný „malíř Indie“.
Život[editovat | editovat zdroj]
Studoval na Českém vysokém učení technickém v Praze, pak pracoval jako zeměměřič v Hercegovině. Zájem o malířství ho přivedl v roce 1907 do Říma, kde začal studovat na Instituto di belli arti. Tam se také seznámil s Otakarem Nejedlým, tehdy již známým českým malířem, s kterým ho spojovalo celoživotní přátelství. Domluvili se, že společně odjedou na Cejlon a Indie. Inspiraci k tomuto rozhodnutí zřejmě našli u Paula Gauguina, který své nejlepší obrazy namaloval daleko od civilizace na Tahiti. Na cestu se vydali bez příprav, bez peněz, bez znalosti angličtiny a s velmi naivními představami. Za tři týdny po rozhodnutí o cestě již byli na Sicílii, odkud chtěli vyplout na Cejlon. Cestu však museli několikrát odložit, také kvůli úmrtí Nejedlého matky. Konečně v září 1909 vypluli z Terstu do cejlonského Colomba. Země je okouzlila, avšak bez peněz strádali, často trpěli hladem a nebyli schopni se pořádně domluvit. Přesto stále malovali, především krajiny. Když zjistili, že nejsou schopni se uživit, odjeli do jižní Indie s nadějí, že je zaměstná nějaký bohatý mahárádža. Ale ani tyto představy se nesplnily, v Kérale pobývali jen u domorodců z nejnižších společenských vrstev, nejprve v rybářských vesničkách, později v horách v džungli, kde se živili lovem. Stále však malovali. Nejedlý, který útrapy tamějšího života hůře snášel, onemocněl malárií, nechal si z domova poslat peníze a vrátil se roku 1911 lodí do Prahy. Hněvkovský se vrátil až v roce 1913.[2] Obrazy, které po návratu maloval, stále odrážely jeho zážitky z Indie. V roce 1921 uspořádal v Londýně výstavu "Obrazy z džungle", která vzbudila velký ohlas; Hněvkovský byl dokonce nazýván „slovanským Gauguinem“. Výstava velmi zapůsobila i na Rabíndranátha Thákura, který Hněvkovského pozval, aby vyučoval malbu na jeho škole v Šantinikétanu. Malíř tedy odjel v roce 1922 do Indie podruhé s úmyslem zůstat tam natrvalo. Byl však rozčarován místními poměry a v roce 1927 se vrátil domů. V Praze se zapojil do uměleckého života, stal se členem Spolku výtvarných umělců Mánes, uspořádal výstavu obrazů v Alšově síni Umělecké besedy (1927) a v témže roce vydal knihu Malířovy listy z Indie. Za druhé světové války a po ní žil téměř zapomenut v Hořovicích a v Praze. Od roku 1949 trpěl těžkou nemocí a nemohl již tvořit. Jeho obrazy zachycují především krásu a exotičnost Indie a Cejlonu (krajiny) a místních obyvatel (hlavně portréty).
Obrazy[editovat | editovat zdroj]
- Ráj divochů
- Návrat z lovu
- Hnízdo rybářů
- Dívka kmene Veddů
- V údolí lásky
- Žlutá Venuše
Samostatné výstavy[editovat | editovat zdroj]
- 1921 Obrazy z džungle, Galerie na Leicesterském náměstí, Londýn
- 1927 Alšova síň Umělecké besedy, Praha
- 1970 Indie v díle Jaroslava Hněvkovského, Náprstkovo muzeum, Praha
Účast na kolektivních výstavách[editovat | editovat zdroj]
- 1973 Česká malba XX. století, Národní galerie, Praha
- 2005 Česká krajinomalba, Oblastní galerie v Liberci
- 2007 Tschechische Malerei aus der Sammlung Kooperativa, Vídeň
- 2012 SVU Mánes 1900-47, Galerie Diamant, Praha
- 2013 Století relativity, Muzeum umění Olomouc
- 2016 - 2017 Obrazy z džungle, Egon Schiele Art Centrum, Český Krumlov
- Stálá výstava obrazů J. Hněvkovského je v muzeu v jeho rodišti Žebráku
Knihy[editovat | editovat zdroj]
- 1927 Malířovy listy z Indie, Sfinx Praha
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Žebrák
- ↑ DVOŘÁKOVÁ, Zora. Indie, touho má. 1.. vyd. Beroun: Baeroko plus Fox, 1997. ISBN 80-85642-28-X. S. 32–40.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- JUSTOVÁ, Ludmila. Malíř Indie. [s.l.]: Cassandra Praha, 1994.
- Slovník českých a slovenských výtvarných umělců. [s.l.]: Chagall Ostrava, 1950-99.
- Nový slovník českých výtvarných umělců. [s.l.]: Chagall Ostrava, 1993.
- Zora Dvořáková: Indie, touho má, Baroko plus Fox, Beroun 1997
- Kdo byl kdo (Naši cestovatelé a geografové). [s.l.]: Libri Praha, 1999.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaroslav Hněvkovský na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jaroslav Hněvkovský
- Jaroslav Hněvkovský v informačním systému abART
