Přeskočit na obsah

Voděrady (okres Ústí nad Orlicí)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Voděrady
dům čp. 10
dům čp. 10
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecÚstí nad Orlicí
Obec s rozšířenou působnostíÚstí nad Orlicí
(správní obvod)
OkresÚstí nad Orlicí
KrajPardubický
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel333 (2024)[1]
Rozloha7,79 km²
Nadmořská výška380 m n. m.
PSČ565 52 až 566 01
Počet domů133 (2021)[2]
Počet částí obce2
Počet k. ú.2
Počet ZSJ2
Kontakt
Adresa obecního úřaduVoděrady 77
56601 Vysoké Mýto
o.voderady@tiscali.cz
StarostaJan Dlouhý
Oficiální web: www.voderady-dzbanov.cz
Voděrady
Voděrady
Další údaje
Kód obce581143
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Voděrady (německy Wodierad) se nachází v okrese Ústí nad OrlicíPardubickém kraji, něco přes 8 km západo-jihozápadně od Ústí nad Orlicí. Žije zde 333[1] obyvatel.

Džbánov patří k obci Voděrady jako její evideční část od roku 1985. Na obecním webu voderady-dzbanov.cz se jako název obce používá označení „Obec Voděrady a Džbánov“ a Džbánov je na něm zmiňován jako obec.[3]

Části obce

  • Voděrady (k. ú. Voděrady u Českých Heřmanic)
  • Džbánov (k. ú. Džbánov u Litomyšle)

Historie

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1292.

Exulanti

V dobách protireformace (zde v 18. století) v Čechách zahrnovaly jezuitské metody rekatolizace povinnou docházku na katolické bohoslužby, domovní prohlídky, odpírání souhlasu vrchnosti k uzavírání sňatků, násilné odvody na vojnu apod. Číst nebo vlastnit Bibli bylo zakázáno. Už v době pobělohorské vycházela různá nařízení, např. místodržitelský patent vydaný dne 29. ledna 1726, který zpřísnil tresty pro usvědčené nekatolíky – a to od jednoho roku nucených prací až po trest smrti. Protestantům mohly být odebrány děti a předány do péče katolickým opatrovníkům. Z obce Voděrady (panství litomyšlské) prokazatelně využili pozvánku pruského krále Fridricha Viléma I. a uprchli:[4]

  • Vojtěch Málek (*1754 Voděrady – 4.12.1774 Berlín). Emigroval v r. 1746 s bratrem Matějem. Jejich otec Jakub Málek pomáhal uprchlíkům a byl za to jezuity bit, vězněn i pokutován.
  • Václav Mikulecký (*22.9.1712 Voděrady – 26.4.1771 Berlín). Emigroval 1733 do Gerlachsheimu, kde se oženil k Kateřinou Jirečkovou z Heřmanic. Poté se přestěhovali do české čtvrti v Berlíně.

Za vlády Marie Terezie emigrovali z Voděrad další tajní nekatolíci. Tentokrát do nově nabytého pruského Slezska na pozvání pruského krále Fridricha II. Velikého: [5]

  • František Dostal (syn Františkův) se v exilu dne 20.9.1768 v Husinci oženil s Kateřinou Janečkovou (otec Matěj z Voděrad) . Tam je oddával Samuel Figulus (2.4.1724, Skoki–1771), pravnuk Jana Amose Komenského. Později rodina odešla do Čermína.
  • Tobiáš Dostal *(1742), syn Františkův. Ženil se rovněž v Husinci dne 21.5.1776. Později rodina odešla do Sacken.

Ve Voděradech byl prokazateně v roce 1745 vyslýchán pro kacířství Matěj Dočkal a v roce 1752 František Dočkal s dětmi Františkem, Janem, Kateřinou a manželkou Dorotou. Nejdostupnější informace jsou v knihách Edity Štěříkové (včetně dalších zdrojů a údajů z matrik). Potomci českých exulantů žijí v Německu, Polsku, USA, Kanadě, Austrálii... někteří se po 2. světové válce vrátili.

Pamětihodnosti

  • Venkovský dům čp. 10

Galerie

Reference

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  3. Obec Džbánov Archivováno 3. 1. 2017 na Wayback Machine., obec Voděrady a Džbánov
  4. ŠTĚŘÍKOVÁ, EDITA. Běh života českých emigrantů v Berlíně v 18. století. 1. vyd. vyd. Praha: KALICH 746 s. ISBN 80-7017-253-3. S. str. 335, 408–410. 
  5. ŠTĚŘÍKOVÁ, EDITA. Pozváni do Slezska : vznik prvních českých emigrantských kolonií v 18. století v pruském Slezsku. 1. vyd. vyd. Praha: KALICH 599 s. Dostupné online. ISBN 80-7017-553-2, ISBN 978-80-7017-553-8. OCLC 57324279 

Externí odkazy