Lokomotiva 710

Lokomotiva řady 710 (původně řada T 334.0) je motorová lokomotiva s hydrodynamickým přenosem výkonu, určená pro lehký posun a lehkou traťovou službu v nákladní dopravě. Vyráběla ji pražská firma ČKD (závod Sokolovo, poslední sérii závod Tatra Smíchov 1966). Výroba pak pokračovala na Slovensku v TS Martin a SMZ Dubnica. Pro ČSD bylo dodáno 92 kusů, dalších několik set kusů bylo vyrobeno pro vlečkové provozy v podnicích. Byla vyráběna v letech 1961–1972.

Vývoj

Zhruba v polovině padesátých let došlo v Československu k rozhodnutí vyzkoušet u motorových lokomotiv kromě elektrického přenosu také přenos hydrodynamický. Vzhledem k tomu že by byl vývoj příslušných komponent příliš dlouhý a složitý, byla vyjednána licence na části převodovek se švédskou firmou Svenska Rotor Maskiner. Ve spolupráci ČKD-SRM tak vzniklo několik typů převodovek pro různé výkonové kategorie lokomotiv. Jednou z nich byla převodovka H 350 Lr, určená pro připravovanou třínápravovou lokomotivu pro lehký posun. Před sériovou výrobou řady T 334.0 (710) bylo toto konstrukční řešení ověřováno na prototypu označeném jako T 324.0 a vyrobeném v roce 1959. Jeho zkoušky proběhly sice s problémy (zejména závady na motoru), ale po úpravách požadovaných objednavatelem ČSD byla zahájena sériová výroba lokomotiv řady T 334.0. Samotný prototyp T 324.001 zůstal osamocen a pro svou atypičnost byl v depu Kolín odstaven už v roce 1974.

Konstrukce

Lokomotiva T 334.019 (Rosnička) na pomníku u nádraží v Kladně

Lokomotiva má kapotové uspořádání s věžovou kabinou, umístěnou uprostřed mezi oběma kapotami. V kabině jsou dvě řídící stanoviště strojvedoucího, každé pro jeden směr jízdy. Vstupní dveře do kabiny jsou na obou bocích lokomotivy, umístěny jsou pod úrovní oken. Pod přední (delší) kapotou je spalovací motor, dynamostartér, převodovka a dva tříválcové dvoustupňové kompresory typu W 115/80 (každý z nich nasaje 50 m³ vzduchu za hodinu a stlačí jej na 8 atm). V zadním (kratším) představku je umístěna palivová nádrž a systém chlazení - tedy bloky článků chladiče a ventilátor chlazení.

Vznětový motor ČKD typu 12 V 170 DR má válce uspořádané do V, vrtání válců 170 mm a zdvih pístů 190/197 mm (ojnice jedné řady jsou přičepované k ojnicím druhé řady, proto je zdvih pístu na straně hlavní a vedlejší ojnice rozdílný, na klikovém hřídeli je jen šest ojničních uložení). Atmosférický (nepřeplňovaný) motor s přímým vstřikem paliva má zdvihový objem 52,6 l a jmenovitý výkon 300 kW při 1360 ot/min.

Hydrodynamická převodovka H 350 Lr má dva měniče s automatickým ovládáním / řazením; od lokomotivy T 334.025 bylo možné i ruční řazení měničů přepínačem na pultu řídícího stanoviště. V mechanické části je převodovka vybavena reverzací (změna směru jízdy) a redukcí (pracuje v režimu posun - max. 30 km/h nebo v traťovém režimu - max. 60 km/h). Při změně směru jízdy / reverzaci se posouvá příslušné ozubené kolo na hřídeli a jeho zuby, které přenášejí hnací síly, nejsou v trvalém záběru, ale musejí zapadnout do zubů jiného ozubeného kola, které se otáčí opačným směrem. Toto řešení je nevýhodné oproti řešení, kdy ozubená kola jsou trvale v záběru, přesouvají se jen tzv. zubové spojky na hřídeli - ty jsou odolné proti poškození, snadno se spojují a rozpojují. Protože při posunu lokomotiva velmi často, stále opakovaně mění směr jízdy, může dojít - a v praxi docházelo - k problémům se zařazením směru.

Lokomotiva má masivní rám, v němž jsou umístěna tři hnací dvojkolí. První dvojkolí je odpruženo listovou pružnicí, další dvě jsou kromě toho mezi sebou vzájemně provahadlována. Klikový hřídel motoru je spojen s hřídelí měničů v převodovce a odtud je pak výkon přenášen kloubovými hřídeli na trakční převodovky na jednotlivých nápravách. Dvojkolí jsou brzděna jednostranně litinovými brzdovými špalíky.

Provoz

U ČSD byly „Rosničky“, jak se jim přezdívalo pro jejich světle zelený nátěr, nasazeny na posunu v depech, při obsluze vleček a na lehkém staničním posunu. V traťové službě byly používány zejména na pracovních a služebních vlacích. Byly rozšířené na celém území Československa. Koncem 80. let byly z provozu odstavovány a postupně rušeny. Většina strojů řady 710 byla dodána na vlečkové provozy v podnicích, používaly se i na pracovních vlacích firem, pracujících na údržbě tratí nebo jejich elektrizaci. Část lokomotiv byla vyvezena do Maďarska a NDR. Několik lokomotiv bylo v pozdějších letech odprodáno do Srbska a jedna do Švédska.

Dnes je již většina lokomotiv zrušena a sešrotována, jen několik lokomotiv přežilo na vlečkách průmyslových podniků či na pracovních vlacích a další byly zachovány jako historické (viz seznam). Hlavní rám a pojezd rušených lokomotiv byl využíván pro přestavby na řadu 711. Malý počet lokomotiv stále přežívá u ZSSK, které je nasazuje na posuny po depech (např. Bratislava hlavné) a případně lehký staniční posun.

Historické lokomotivy

• 710.002 (Železničná spoločnosť Slovensko, ve sbírce Múzejno - dokumentačného centra)^[zdroj⁠?]
• 710.019 (České dráhy, vystavena na pomníku v ŽST. Kladno)
• 710.069 (Železničná spoločnosť Slovensko, vystavena na pomníku v RD Nové Zámky)
• 710.085 (České dráhy, depo Bohumín)
• 710.089 (Klub přátel kolejových vozidel)
• 710.090 (České dráhy, depo Valašské Meziříčí)
• 710.433 (Výtopna Jaroměř)
• 710.525 (Výtopna Zlíchov)
• 710.627 (Výtopna Zdice)
• 710.647 (Výtopna Zlíchov)
• 710.722 (KŽC Doprava)
• 710.793 (Výtopna Zdice)
• 710.794 (Výtopna Zdice)
• 710.866 (Kolej-klub, depo Turnov)
• 710.869 (Podblanický vědecko-technický klub železniční)
• 710.932 (Výtopna Zdice)
• 710.944 (Výtopna Zlíchov)

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Lokomotiva 710 na Wikimedia Commons
• Lokomotiva řady 710 v atlase lokomotiv
• Podrobnější popis lokomotivy spolu s dobovými fotografiemi
• Popis a fotografie prototypového stroje řady T 324.0
• Údaje o výrobě.

Portály: Železnice