Buštěhrad

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Buštěhrad
Kaple Máří Magdaleny a Mariánský sloup v centru starého Buštěhradu

Kaple Máří Magdaleny a Mariánský sloup v centru starého Buštěhradu

znak obce Buštěhradznak

status: město
NUTS 5 (obec): CZ0203 532169
kraj (NUTS 3): Středočeský (CZ020)
okres (NUTS 4): Kladno (CZ0203)
obec s rozšířenou působností: Kladno
pověřená obec:
historická země: Čechy
katastrální výměra: 7,61 km²
počet obyvatel: 2 835
nadmořská výška: 322 m
PSČ: 273 43
zákl. sídelní jednotky: 2
části obce: 1
katastrální území: 1
adresa městského úřadu: Městský úřad Buštěhrad
Hřebečská 660
273 43 Buštěhrad
starosta / starostka: Ing. Jitka Leflerová
Oficiální web: http://www.mestobustehrad.cz
E-mail: meu@mestobustehrad.cz
Buštěhrad na mapě
Buštěhrad
Red pog.png
Buštěhrad
Zdroje k infoboxu a částem obce

Buštěhrad (ve starších dobách Buštěves či Buckov) je malé rychle se rozvíjející město ve středních Čechách, ležící 5 km východně od Kladna a 19 km severozápadně od centra Prahy. Město, k němuž přísluší též východněji položená osada Bouchalka, má rozlohu 7,61 km² a čítá 2 732 obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Území Buštěhradu je osídleno již několik tisíciletí, jak dokládají archeologické nálezy ve městě i v blízkém okolí. K nejzajímavějším nálezům patří kostrová pohřebiště z mladší doby hradištní (9501200 n. l.). První zmínku o vesnici však nalézáme až v listině týkající se majetku kláštera v Oseku, kterou potvrdil pražský biskup Daniel v roce 1209 a ve které byl mimo jiné jmenován i statek ve vsi „Busczewes“.

Další informace nalézáme ve druhé polovině 14. století, kdy se Buštěves stala majetkem rodu z Braškova a zároveň také pražského patricije Františka Rokycanského, který zakoupil i blízkou Okoř a přestavil ji do podoby gotického hradu. Dalším významným majitelem vesnice byl Bedřich z Ředhoště, kterému se podařilo ji sjednotit v jeden celek. Ale již jeho syn Albrecht o ves přišel vinou finanční tísně ve prospěch bohatého měšťana Pešíka od Stříbrné hvězdy, který velmi výhodně provdal svou dceru Kateřinu za Jindřicha Libštejnského z Kolovrat, přičemž ta jako součást věna, obdržela právě Buštěves. Tímto se obec dostala do područí Kolovratů, jednoho z nejbohatších a nejmocnějších českých panských rodů, který se zde usídlil na bezmála dvě stě let.

Páni z Kolovrat dokončili přestavbu gotického hradu Buštěhrad v mohutnou pevnost s mnoha masivními dělovými baštami, díky čemuž patřila stavba k největším hradům své doby nejen ve středních Čechách. Později v 16. století pokračovali majitelé v přestavbě obytných budov, takže hrad měl nakonec podobu pohodlného, takřka zámeckého sídla s masivním opevněním. Z této nádherné goticko-renesanční stavby se však díky pozdějšímu vyplenění a následnému rozebírání na stavební materiál dochovaly jen skromné torzální zbytky.

Do historie Buštěvsi zasáhl nejvýrazněji pan Jetřich z Kolovrat, který se zasadil o povýšení vsi u krále Vladislava Jagellonského. Ten dekretem z roku 1497 povýšil „Buštěves pod zámkem Buštěhradem“ na město Buckov a udělil mu právo hrdelní, várečné a trhové, rovněž znak a modrý pečetní vosk.

Posledním Kolovratem vlastnícím buštěhradské panství byl pan Zbyněk Novohradský z Kolovrat (+1630), jenž mimo jiné se svou manželkou Annou Magdalenou Popelovou z rodu Lobkoviců hostil na zdejším hradě dne 30. října 1619 protestantského panovníka Fridricha Falckého při jeho příchodu z Německa do Prahy. Bylo to s podivem, neboť buštěhradský pán byl známým katolíkem. Král nocoval v tzv. letohrádku (Lusthausu), který patří dodnes mezi nejzachovalejšáí části z někdejšího hradu. Zdejší Kolovraté díky katolickému smýšlení a přímluvám vlivných příbuzných unikli po prohře Fridricha Falckého a českých protestantských stavů konfiskaci majetku a zachovali si nadále i jisté postavení. Na počátku 30. let 17. století však panství skze další sňatek ovdovělé Marie Magdaleny Popelové z Lobkovic s knížetem Jindřichem Juliem dostává do majetku bohatých a mocných vévodů ze Saska-Lauenburgu. Ti však v Buštěhradě nesídlili, neboť panství bylo zle poškozeno tehdejší válkou. Vdova po Kolovratovi s oblibou sídlila na svém zákupském zámku a sama vévodská rodina měla své hlavní sídlo v západočeském Ostrově u Karlových Varů, který již tehdy (pro jeho skvostné zahrady a přepychové vybavení) označovali současníci za osmý div světa.

17. století bylo pro Buštěhrad dobou velmi nepříznivou. Nejprve byl během třicetileté války téměř kompletně vypleněn a vypálen roku 1632 ustupujícím saským vojskem pod velením Schönfelda, který dokonce nechal odvézt zvony, křtitelnici i pivovarský kotel. Veškeré naděje na obnovu hradu, když se poměry uklidnily a vrchnost našetřila jisté prostředky, byly následně zmařeny rozsáhlou morovou epidemií v roce 1680, které údajně podlehli všichni obyvatelé městyse!

Následně bylo ze severočeského Zákupska, které patřilo buštěhradské vrchnosti, dovedeno na Buštěhradsko nové německé obyvatelstvo. Poprvé k tomu došlo již roku 1682. Němečtí dosídlenci doplnili přeživší české poddané. Noví usedlíci si dlouho uchovávali svojí řeč a ještě kolem roku 1780 se na Buštěhradsku vedle češtiny též mluvilo tzv. německým horským nářečím. Nakonec se však potomci zákupských Němců počeštili a německý ostrov (v českém moři středních Čech) zanikl.

K obnově panského sídla došlo až o několik desetiletí později především díky nové majitelce Anně Marii Františce Toskánské (1672–1741), manželce posledního velkovévody toskánského z proslulého rodu Medici. Velkovévodkyně, která odmítala žít ve své nové italské vlasti, se raději zdržovala na svých českých statcích a v první polovině 18. století se zasadila o počátek výstavby nového buštěhradského zámku. V dalších stavebních aktivitách pokračoval zeť velkovévodkyně - bavorský vévoda Klement František Bavorský. Po smrti jeho ženy – vévodkyně Karolíny (jediné dcery někdejší velkovévodkyně Toskánské) – zdědil panství Buštěhrad bavorský kurfiřt Maxmilián Josef, za jehož panování bylo na panství u sousedních Vrapic poprvé objeveno uhlí. Takže v roce 1781 byly otevřeny dvě štoly – Josef a Gottfried (poblíž dnešní železniční zastávky Kladno-Vrapice).

V roce 1805 získal panství Ferdinand Habsburský a od něho Ferdinand V. Dobrotivý, tím se panství stalo částí komplexu císařských velkostatků, kde setrvalo do roku 1918, kdy se stalo majetkem Československé republiky jako státní velkostatek.

V letech 19151919 patřil Buštěhrad mezi místa, v nichž byli ubytováni obyvatelé jihotyrolského údolí Ledro (rakouští příslušníci italské národnosti), nuceně evakuovaní do Čech před frontou 1. světové války. Celkem v městečku našlo svůj dočasný domov přibližně 129 osob (27 rodin), část z těchto obyvatel (cca. 45 osob) bylo ubytováno v restaurantu U Bečvářů, který stojí v městečku Buštěhrad necelých 200 let. V Buštěhradě tehdy pro potřeby vysídlenců působili i italská učitelka a kněz.

Územněsprávní začlenění[editovat | editovat zdroj]

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti.

V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost města v roce, kdy ke změně došlo:

  • 1850 země česká, kraj Praha, politický okres Smíchov, soudní okres Unhošť[1]
  • 1855 země česká, kraj Praha, soudní okres Unhošť[1]
  • 1868 země česká, politický okres Smíchov, soudní okres Unhošť[1]
  • 1878 země česká, politický okres Smíchov, soudní okres Kladno[2]
  • 1893 země česká, politický i soudní okres Kladno[3]
  • 1939 země česká, Oberlandrat Kladno, politický i soudní okres Kladno[4]
  • 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický i soudní okres Kladno[5]
  • 1945 země česká, správní i soudní okres Kladno[6]
  • 1949 Pražský kraj, okres Kladno[7]
  • 1960 Středočeský kraj, okres Kladno[8]

Rok 1932[editovat | editovat zdroj]

Ve městě Buštěhrad (přísl. Bůhzdař, 3435 obyvatel, poštovní úřad, telegrafní úřad, telefonní úřad, četnická stanice, katol. kostel, evangel. kostel, chudobinec, Společenstvo živností obchodních, sbor dobrovolných hasičů) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody (výběr):[9]

lékař, cukrárna, 2  autodopravci, nákladní autodoprava, biograf Skála, 2 cihelny, drogerie, 2 galanterie, hodinář, 12 hostinců, 2 hotely Bůhzdař a Buštěhrad, 2 kapelníci, knikupec, konsum Včela, lékárna, 2 modistky, obchod s obuví Baťa, pila, pivovar, sklenář, Živnostenská záložna v Buštěhradě, stavební a bytové družstvo, stavební podnikatel, státní velkostatek, vetešník, 3 zahradnictví, zubní ateliér

Rozvoj města od války do dnes[editovat | editovat zdroj]

Druhá polovina 20. století byla ve znamení stavebního boomu. Byla vybudována nová budova ZŠ, došlo k rekonstrukci bývalé fary (dnes sídlo ZUŠ), proběhla rozsáhlá výstavba rodinných i panelových domů. K rozvoji infrastruktury přispěla rekonstrukce komunikací, plynofikace, výstavba kanalizace a ČOV. Nyní život města nejvíce ovlivňuje jeho rychlý rozvoj v souvislosti s novou vlnou výstavby rodinných domů v dosud neobydlených částech města. Rovněž probíhá rozsáhlá rekonstrukce objektu zámku.

Památky[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam kulturních památek v okrese Kladno#Buštěhrad.
  • areál hradu - jeho zbytky jsou zakomponovány do pozdější domovní zástavby a vytváří tak zajímavý architektonický unikát
  • barokní zámek s parkem - dlouhou dobu chátrající zámek v současnosti prochází rozsáhlou rekonstrukcí
  • klasicistní kostel Povýšení sv. Kříže - v těsné blízkosti zámku, s působivou vnitřní výzdobou
  • raně barokní budova ZUŠ - bývalé sídlo správce, později fara
  • morový a toskánský sloup - oba v blízkosti zámku
  • pozdněgotický pivovar - přestaven v barokním stylu dle stavitele Anselma Luraga, poslední pivo vyexpedováno v roce 1967
  • barokní kapličky - rozeseté po městě i okolí. Jde celkem o pět staveb – dvě nevelké uzavřené kaple se zvoničkou a tři výklenkové kapličky:
    • kaple sv. Maří Magdalény, na Náměstí u býv. pivovaru pod zámkem
    • kaple sv. Prokopa, v západní části města v Prokopově ulici. Zatímco ostatní čtyři pocházejí z 18. století, tato je mladší, z roku 1898.
    • kaplička sv. Anny, na jv. kraji města u hřbitova (křižovatka silnic na Číčovice a Lidice)
    • kaplička sv. Salvátora, jv. od města, při téže silnici blíže k Lidicům
    • kaplička Nejsvětější Trojice, severně od města, v poli po levé straně silnici do Vrapic.

Významné osobnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Joachim Barrande - slavný geolog, vychovatel francouzského následníka trůnu Jindřicha de Chamborde, jehož rodina byla na útěku od červencové revoluce 1830. Rakouský císař poskytl rodině azyl na buštěhradském zámku, odkud je vyhnala v roce 1832 epidemie cholery.
  • Karel Žabera - rodák z Buštěhradu, ředitel Ústředního ústavu geologického.
  • Ota Pavel - slavný spisovatel, který se s rodiči přistěhoval do Buštěhradu jako malý chlapec do malého domku svého dědečka. Byl Žid, vzhledem k věku ale nemusel do koncentračního tábora (bratři a otec ano). Po válce začíná zkoušet psát a v mnoha ze svých povídek se vrací do míst svého dětství - do Buštěhradu. V jednom z domů v centru města se dnes nalézá Buštěhradské muzeum Oty Pavla u Rotta, věnované spisovatelově životu a dílu.
  • František Kohlíček - rodák z Buštěhradu, vystudoval teologii v Římě, kde byl v roce 1939 vysvěcen na kněze. Strávil deset let v komunistických věznicích a další desetiletí komunistické persekuce na svobodě. Sloužil na farnosti v Karlíně až do své smrti v roce 2007. Pohřben je v rodném Buštěhradě.
  • Karel Václav Vacek - první ředitel buštěhradské hudební školy, zakladatel pěveckého sboru Buštěhrad, náměstek ředitele pražské konzervatoře. Věnoval se hře na housle a také dirigování. V době druhé světové války významně rozvíjel kulturní činnost v Buštěhradě.
  • Josef Velc - hudebník, člen Východoslovenského národního divadla v Košicích, který se vrátil v roce 1932 do rodného města. Spolupracoval i s kladenskou Středočeskou filharmonií.
  • Jiří Krampol - herec, rodák z Buštěhradu

Kultura a zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Muzeum Oty Pavla
  • ZŠ a MŠ Oty Pavla
  • ZUŠ Buštěhrad
  • Muzeum Oty Pavla
  • Cukrárna
  • „Naučná stezka historií Buštěhradu“
  • Kulturní středisko „Seifertovna“
  • Městská knihovna
  • Pěvecký sbor
  • Psí útulek na Bouchalce
  • Sběratelské trhy
  • Pivovar Taschenberg

Doprava[editovat | editovat zdroj]

  • Silniční doprava
Okolo zastavěného území města po jižní straně vede silnice 61 exit Makotřasy (silnice R7) - Buštěhrad - Kladno.
Východním okrajem katastrálního území města vede rychlostní silnice R7 s exity 7 (Makotřasy) a 9 (Buštěhrad).
  • Železniční doprava
Železniční trať ani stanice na území obce nejsou.
Nejblíže městu je železniční zastávka (jen pro osobní dopravu) Kladno-Vrapice ve vzdálenosti 3 km ležící na trati 093 z Kralup nad Vltavou do Kladna (ve starších materiálech lze tuto stanici najít pod názvem Buštěhrad).
Ve vzdálenosti 5 km leží železniční stanice Kladno-Dubí (pro veškerou dopravu) ležící na téže trati.
  • Autobusová doprava
Ve městě zastavovaly v červnu 2011 autobusové linky jedoucí do těchto cílů: Kladno, Praha, Slaný, Smečno, Středokluky.[10] Přesněji řečeno, přímo ve městě staví velká část autobusů, spojujících Kladno s Prahou. Na silnici R7 se pak u osady Bouchalka (přibližně 1,5 km východně od centra města) nalézá zastávka pro spoje mezi Slaným (popř. Smečnem) a Prahou.

Partnerské obce[editovat | editovat zdroj]

Dne 28. června 2008 byla podepsána dohoda o partnerství mezi Svazem obcí Valle di Ledro (sestávajícím z obcí: Molina di Ledro, Pieve di Ledro, Bezzecca, Concei, Tiarno di Sotto a Tiarno di Sopra; od roku 2010 jsou sloučeny do jedné obce s názvem Ledro) na straně jedné a osmi českými městy a obcemi (Příbram, Všeň, Milín, Buštěhrad, Nový Knín, Ptice, Chyňava, Doksy) na straně druhé.[11]

Další fotografie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Správní uspořádání Předlitavska 1850-1918
  2. Nařízení ministeria práv č. 97/1877 Sb.
  3. Vyhláška ministeria věcí vnitřních č. 130/1893 Sb.
  4. Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren
  5. Nařízení ministra vnitra č. 185/1942 Sb.
  6. Dekret presidenta republiky č. 121/1945 Sb.
  7. Vládní nařízení č. 3/1949 Sb.
  8. Zákon č. 36/1960 Sb.
  9. Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, strana 100-101. (česky a německy)
  10. Portál CIS o jízdních řádech
  11. Sekce věnovaná partnerství na oficiálním webu města Nového Knína. Kromě toho zpráva o podepsání dohody se nachází na úvodní straně novoknínského městského webu. Zmínka o podepsání partnerství je i ve zápisu za zasedání buštěhradského městského zastupitelstva na buštěhradském webu.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]