Antonín Kurš

Antonín Kurš
Antonín Kurš
	Antonín Kurš
Narození	6. dubna 1901; Praha ; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	23. září 1960 (ve věku 59 let); Praha ; Československo
Povolání	pedagog, režisér, překladatel, učitel, herec, teatrolog, divadelní režisér, dramaturg, divadelní herec a literární publicista
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Kurš (6. dubna 1901 Praha^[1] – 23. září 1960 Praha) byl český divadelní režisér, herec, překladatel a pedagog.

Život a divadlo

Narodil se v rodině pražského zlatnického pomocníka Jana Kurše (původem z Vodňan).^[2] Na Dramatickém oddělení Pražské konzervatoře byl posluchačem v letech 1930–1933^[3]. V letech 1934–1935 byl režisérem Komorního divadla v Moskvě. Poté se vrátil do Prahy a mezi lety 1935–1937 působil v Pražském dětském divadle Míly Mellanové. V letech 1937–1938 byl šéfem činohry divadla v Ostravě. Po krátkém působení v Košicích (1938) založil v Praze v roce 1939 „Lidovou scénu“ v pražské Unitárii v Karlově ulici, kam se uchýlili někteří z herců Osvobozeného divadla. V letech 1939–1943 pak působil v Pardubicích, Kladně a Třebíči.

V letech 1943–1944 byl šéfem divadla v Plzni,^[4] od roku 1944 do konce války byl režisérem Městských divadel pražských.^[5]

Již v roce 1944 připravil založení nového divadla v Praze (založeno následně v květnu 1945), pojmenovaného pak jako Divadlo 5. května (D5K). Soubor divadla vznikl spojením dvou skupin herců – členů Svazu DDOČ (Dělničtí divadelní ochotníci Československa) a Českého lidového divadla. Jednalo se převážně o herce z holešovického divadla Uranie – v souboru působili např.: Rudolf Deyl ml., Vítězslav Vejražka, Otýlie Beníšková, Blanka Waleská, Felix le Breux. K souboru se dále připojili František Kovářík, Vladimír Hlavatý, Jindřich Plachta, Vojtěch Plachý-Tůma, Světla Amortová, Rudolf Hrušínský st.

Divadlo 5. května působilo na dvou scénách:

Malá scéna: Komorní divadlo v Hybernské ulici
Velká scéna: bývalé Nové německé divadlo (pozdější Státní opera)

V Divadle 5. května vykonával funkci uměleckého ředitele činohry a režiséra. Pod jeho režijním vedením nastudoval soubor 8 premiér^[6]. V polovině roku 1946 však z Divadla 5. května po vyslovení nedůvěry souborem odešel^[7].

Následně spoluzaložil v září 1947 v žižkovské Akropoli Divadlo města Žižkova (pozdější Divadlo pod Palmovkou, též známé jako Divadlo S. K. Neumanna), odkud však odešel v roce 1948.

Přešel do Ostravy a v letech 1948–1952 byl ředitelem Státního divadla Ostrava, kde pak v letech 1952–1954 působil již jen jako režisér. Od roku 1957 do roku 1960 byl režisérem v Městském divadle (Divadlo bratří Mrštíků) v Brně.

Celý svůj život byl levicově orientován, byl členem KSČ. Jeho inscenaci Tylových Kutnohorských havířů ocenil v roce 1949 tehdejší president Klement Gottwald osobním dopisem, který byl zveřejněn v tisku.^[8]

Vybrané divadelní režie

1935 R. L. Stevenson: Poklad na ostrově, Národní divadlo
1939 Alois Jirásek: Jan Roháč, Lidová scéna v Unitarii
1939 Simeon Karel Macháček: Ženichové, Lidová scéna v Unitarii
1941 William Shakespeare: Večer tříkrálový, Horácké divadlo
1941 Carlo Goldoni: Naše paní hostinská, Horácké divadlo
1941 Gerhart Hauptmann: Před západem slunce, Horácké divadlo
1941 Alois Jirásek: Vojnarka, Horácké divadlo
1942 Sofoklés: Antigona, Horácké divadlo
1942 Frank Tetauer: Úsměvy a kordy, Horácké divadlo
1945 A. Serafimovič: Železný potok, Divadlo 5. května (Velká scéna) – uvedeno 19. června 1945 jako oficiální zahajovací představení Divadla 5. května^[9]
1945 Alois Jirásek: Jan Žižka, Divadlo 5. května (Velká scéna)
1946 Jean Anouilh: Antigona, Divadlo 5. května (Velká scéna)
1946 Jiří Mahen: Mrtvé moře, Divadlo 5. května (Velká scéna)
1946 L. M. Leonov: Obyčejný člověk, Divadlo 5. května (Malá scéna)
1946 K. Beníško: Arabská devítka, Divadlo 5. května (Malá scéna)
1952 Maxim Gorkij: Nepřátelé, Tylovo divadlo

Poslední Kuršovou režijní prací v Divadle 5. května bylo v roce 1946 spolunastudování několika her s režisérem Fr.Salzerem pro Vesnické divadlo (konkrétně pro zájezdovou skupinu Jindřicha Plachty – Divadlo pod Plachtou):

P. A. Karatygin: Cizí uniforma; A. P. Čechov: Bezděčný tragik; I. Ščeglov: Před obchodem; P. P. Gnědič: Hořící listy (uvedeno jako večer slovanských aktovek pod názvem Bože, to je člověk)^[6]

Pro Vesnické divadlo později spolupracoval také na nastudování dalších her:

A. P. Čechov: Bankovní jubileum
I. A. Krylov: Medvěd námluvčím
A. P. Čechov: Labutí píseň (uvedeno na scéně Velké operety)
V. Petrovičová: Růžové dopisy (uvedeno na scéně Velké operety)
G. Gradov: Směšná práce (uvedeno na scéně Velké operety)

Vybrané divadelní role

1932 Vladislav Vančura: Alchymista, role: Filip Jakub Güstenhöfer, Stavovské div., režie J.Honzl
1933 Alois Jirásek: Jan Hus, role: M. John Stokem, ND, režie Jiří Frejka

Filmografie

1947 Jan Roháč z Dubé (role kněze Jakuba Vlka) – režie Vladimír Borský

Překladatelská činnost

1945 A. N. Arbuzov: Šest zamilovaných, vyd. ÚRO Praha
1952 A. N. Ostrovskij: Pozdní láska, překlad pro ND (režie František Salzer)
1952 Maxim Gorkij: Nepřátelé, překlad pro ND společně s Otto Haasem (režie A. Kurš)
1954 S. K. Stanislavskij: Režisérský plán Othella, vyd. Orbis Praha

Literární činnost

1932 A. Kurš, M. Disman: Teorie a prakse sborového přednesu s ukázkami nácviků, Praha, Spisy „Dědictví Komenského, č. 315“

Pedagogická činnost

1952–1959 děkan Divadelní fakulty Janáčkovy akademie múzických umění v Brně a profesor herecké a režijní tvorby

Odkazy

Reference

↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv. Petra a Pavla na Vyšehradě v Praze
↑ Policejní přihlášky, Praha, rodina Jana Kurše
↑ Vlastimil Blažek: Sborník na paměť 125 let Konservatoře hudby v Praze, Vyšehrad, Praha, 1936, str. 510
↑ Národní politika, 14.8.1943, s.3 (dostupné online v NK ČR)
↑ V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 179
↑ ^a ^b Kolektiv autorů: Divadlo nové doby (1945–1948), Panorama, Praha, 1990, str. 54, ISBN 80-7038-140-X
↑ Vladimír Hlavatý: Monolog herce z Vinohrad, 1984, Praha, Melantrich, str. 177
↑ Rudé právo, 23.9.1949, s.1 (dostupné online v NK ČR)
↑ Kolektiv autorů: Divadlo nové doby (1945–1948), Panorama, Praha, 1990, str. 48, ISBN 80-7038-140-X

Literatura

František Černý: Hraje František Smolík, 1983, Praha, Melantrich, str. 320
František Černý: Kalendárium dějin českého divadla, Svaz českých dramatických umělců a Český literární fond, Praha, 1989, str. 84, 98, 102, ISBN 80-85096-02-1
František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 319, 322, ISBN 80-200-0782-2
František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 242, 253, 274
František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 17–20, 27, 124, 126, 146–7, 168, 178, 192, 194, 198, 344, 349, 358, 360, 383
Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Praha, Academia, 2007, str. 21, 27, 29–31, 43, 86, 88, 131–2, 134, 178, 185, 189, 208, 231–2, 273, 290, 318, 352–3, 355, 357, 410, 465, 470, 466, 492, ISBN 978-80-200-1502-0
Divadelní zápisník, roč.I, 1945–1946, Praha, Sdružení pro divadelní tvorbu v Umělecké besedě, str. 425
Zdeněk Hedbávný: Divadlo Větrník, Panorama, Praha, 1988, str. 168
Vladimír Hlavatý: Monolog herce z Vinohrad, 1984, Praha, Melantrich, str. 174–5, 177
Ljuba Klosová: Život za divadlo (Marie Hübnerová), Odeon, Praha, 1987, str. 49, 104
Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 106, 189, 272, 327–9, 332–4, 296–9, 402, 410, 414–5, 417, 422, 424, 436, 452, 479, 493–5, 514–5, 521, 523–4, 538, 553, 588, 597, 620–3, 627, 630, 635, 656–7, 661
Kolektiv autorů: Divadlo nové doby (1945–1948), Panorama, Praha, 1990, str. 10, 19, 32, 35–7, 39, 41–3, 46–56, 61, 70, 71, 76–9, 81, 83, 481, ISBN 80-7038-140-X
František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, 1982, Praha, Odeon, str. 265, 273, 308
Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, str. 130
Jaromír Pelc: Zpráva o Osvobozeném divadle, Práce, Praha, 1982, 216 s.
Jaromír Pelc: Osvobozené divadlo, Mladá fronta, Praha, 1990, 488 s., ISBN 80-204-0165-2. Blíže in: http://www.obrys-kmen.cz/index.php?rok=2012&cis=26&tisk=04
Alena Urbanová: Vítězslav Vejražka, 1963, Praha, Orbis, str. 32–3, 98–9
Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, 1994, Praha, Odeon, str. 76, 84–5
Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 28, 44, 158, 163–4, 190, 208–210, ISBN 80-85625-19-9

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Antonín Kurš na Wikimedia Commons
Antonín Kurš ve Filmovém přehledu
Antonín Kurš v Česko-Slovenské filmové databázi
Antonín Kurš ve Filmové databázi
Antonín Kurš na Kinoboxu
Antonín Kurš v Internet Movie Database (anglicky)

[matrika-1] Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv. Petra a Pavla na Vyšehradě v Praze

[2] Policejní přihlášky, Praha, rodina Jana Kurše

[3] Vlastimil Blažek: Sborník na paměť 125 let Konservatoře hudby v Praze, Vyšehrad, Praha, 1936, str. 510

[4] Národní politika, 14.8.1943, s.3 (dostupné online v NK ČR)

[5] V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 179

[#1-6] Kolektiv autorů: Divadlo nové doby (1945–1948), Panorama, Praha, 1990, str. 54, ISBN 80-7038-140-X

[7] Vladimír Hlavatý: Monolog herce z Vinohrad, 1984, Praha, Melantrich, str. 177

[8] Rudé právo, 23.9.1949, s.1 (dostupné online v NK ČR)

[9] Kolektiv autorů: Divadlo nové doby (1945–1948), Panorama, Praha, 1990, str. 48, ISBN 80-7038-140-X

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]