Tyrannosaurus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o dinosaurovi. O kapele s původním názvem Tyrannosaurus Rex pojednává článek T. Rex.

Wikipedie:Jak číst taxobox Tyrannosaurus
Stratigrafický výskyt: Svrchní křída, asi 68-66,0 mil. let

alternativní popis obrázku chybí
Největší známý jedinec tyranosaura, "Sue"
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: plazi (Reptilia)
Nadřád: dinosauři (Dinosauria)
Řád: plazopánví (Saurischia)
Podřád: Theropoda
Nadčeleď: Tyrannosauroidea
Čeleď: Tyrannosauridae
Podčeleď: Tyrannosaurinae
Rod: Tyrannosaurus
Binomické jméno
Tyrannosaurus rex
Osborn, 1905
Synonyma
  • Manospondylus
  • Dynamosaurus
  • Stygivenator
  • Dinotyrannus
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tyrannosaurus rex („tyranský královský ještěr“ – odvozeno ze starořeckého τύραννος – tyrannos = vládce, resp. krutovládce, a latinského rex = král) byl jeden z největších masožravých dinosaurů (teropodů) a zároveň jedním z největších suchozemských predátorů všech dob. Přesto, že již ztratil primát největšího dravého dinosaura, svou tělesnou stavbou patřil k nejmohutnějším a nejnebezpečnějším. Žil před asi 68–66 miliony let (na konci křídové periody druhohorní éry) na území celého západu dnešních Spojených států amerických. Nedávný nález však ukazuje na fakt, že tento rod mohl jiným druhem existovat již o několik milionů let dříve. Dnes je tento druh zřejmě nejznámějším dinosaurem vůbec. V posledních letech byly odhaleny zkameněliny velkého množství tyranosauroidů, mezi které mohli patřit i přímí předkové samotného tyranosaura.[1]

Velikost[editovat | editovat zdroj]

Největší dosud objevený exemplář, zvaný podle své objevitelky, paleontoložky Sue HendricksonovéSue“, měří na délku 12,3 metru[2] a vážil za živa asi 6,5 až 10,2 tuny.[3] Jde zároveň o nejlépe zachovanou kostru tohoto dinosaura, kompletní z více než 80%. Některé objevy izolovaných kostí však svědčí o ještě větších jedincích. Odhaduje se, že největší tyranosauři mohli dosahovat délky kolem 13 metrů a hmotnosti přes 8 tun (nejvyšší odhad je dokonce přes 10 tun), čímž by překonali i obří karcharodontosauridní teropody (např. giganotosaura). Nejdelší dosud objevená lebka měla být dlouhá rovných 150 cm (MOR 008 v Museum of the Rockies; Bozeman, Montana). Ukazuje se ale, že mohla být špatně zrekonstruována a její skutečná délka dosahuje asi 134 cm, takže nepřekonává Sue.[4]

Moderní rekonstrukce opeřeného tyranosaura.

Paleobiologie[editovat | editovat zdroj]

Rychlost pohybu[editovat | editovat zdroj]

Tyrannosaurus patřil k dominantním dravcům svrchnokřídových ekosystémů. Podle výzkumů mozkové dutiny lebky měl výborný čich a zrak a dokázal tak aktivně vyhledávat potravu, kterou zřejmě tvořili především rohatí a kachnozobí dinosauři. Inteligenčně na tom nebyl nejlépe, přesto měl EQ přibližně 2,5krát vyšší než dnešní krokodýl. Vzhledem k silným nohám se pravděpodobně pohyboval na svou velikost velmi rychle (snad až kolem 40 km/h) a dělal při běhu kroky dlouhé až 5,6 metru (velikost největší objevené stopy byla 86 cm). Rychlost byla u tohoto teropoda kalkulována již mnohokrát a různé fundované předpoklady mají rozmezí od 15 km/h až po 75 km/h. V roce 2007 byla publikována další studie, která přichází s výsledkem maximálně 29 kilometrů za hodinu (18 mil/h), což je v poměru k dané hmotnosti zvířete (přes 6 tun) stále dosti vysoká rychlost.[5] Vědecká studie z roku 1995 nicméně naznačila, že tyranosauři zřejmě neběhali rychle příliš často, protože v případě pádu jim hrozilo nebezpečí zranění nebo smrti.[6] Jiné odhady jsou také spíše nižší.[7]

Síla čelistního stisku[editovat | editovat zdroj]

Síla stisku čelistí tyranosaura byla vzhledem k mohutným úponům pro čelistní svalovinu na lebce zřejmě enormní. Při jednom pokusu bylo vypočteno, že dospělý jedinec mohl mít sílu stisku mezi 50 až 80 kN.[8][9] Jeho čelisti k tomu byly také více než dobře přizpůsobeny. Tyranosaurus měl na rozdíl od většiny teropodů srostlé nasální kůstky a celkově mohutnější lebku. Jeho lebka byla velmi pevná a dokázala vydržet obrovské nárazy, které by jiným teropodům při souboji (i větším než tyranosaurus) lebku téměř rozdrtily. Samozřejmý je také předpoklad, že tyranosauři byli teplokrevní a jejich mláďata pravděpodobně měla pernatý pokryv těla jako opeření dinosauři.

Růst[editovat | editovat zdroj]

Do dneška bylo objeveno již více než 35 fragmentárních koster tohoto obřího dravého dinosaura. Tyranosauři dospívali v asi 18 letech a dožívali se věku nejspíše kolem 30 let (tento rod již známe podle jedinců různých věkových stádií). Největší známý jedinec „Sue“ se dožil pravděpodobně 28 let[10]. Kritickým obdobím života přitom byl věk 14–20 let, kdy ještě nedospělí jedinci museli bojovat o potravu s jedinci dospělými, i když podle nálezu příbuzného, albertosaura je zřejmé, že tyranosauři žili v rodinných smečkách, kde se dospělí starali o mláďata a společně s nimi i lovili.[11]

Potrava a trus[editovat | editovat zdroj]

V kanadském Saskatchewanu byl objeven také fosilizovaný trus (koprolit) o objemu asi dvou litrů, patřící zřejmě tomuto teropodovi[12]. Některé objevy dokládají, že tito obří predátoři mohli být příležitostní kanibalové[13]. Podle vědecké studie z roku 2011 nebyl tyranosaurus vrcholovým predátorem, ale spíše oportunistou, živícím se jak živou kořistí, tak i zdechlinami. Podle této studie byl tyranosaurus neobyčejně hojným druhem a ve své době údajně představoval okolo 24% z celkového počtu všech dinosaurů v Severní Americe.[14].

Pohlavní dimorfismus[editovat | editovat zdroj]

V roce 2005 byla publikována studie Mary H. Schweitzerové, ze které vyplývalo, že exemplář B-rex (MOR 1125), objevený v Montaně roku 2000, byl v době smrti gravidní samicí[15]. Poukazovala na to přítomnost zvláštní kostní tkáně (tzv. medulární kosti), přítomné na průřezu stehenní kosti dinosaura. V roce 2016 pak byl tento původní výzkum potvrzen dalšími laboratorními experimenty Schweitzerové a jejích kolegů.[16].

Vnitřní orgány[editovat | editovat zdroj]

Velikost jednotlivých tělních orgánů není jistá, ale předpokládá se, že například žaludek tyranosaura mohl měřit v průměru kolem jednoho metru (vešlo by se do něho na výšku pětileté dítě) a srdce dosahovalo rozměrů asi 75 x 50 cm, mělo tedy přibližně velikost standardní mikrovlnky.[17]

Přední končetiny[editovat | editovat zdroj]

Tyranosaurus je známý také pro velmi malé rozměry svých předních končetin, které dosahovaly jen délky lidské paže (asi 1 metr, kost pažní měřila na délku kolem 40 cm). Přesto byly svaly na pažích mnohem mohutnější a podle odhadů byla paže tyranosaura asi 3,5krát silnější než paže dospělého muže (dokázala uzvednout objekt o hmotnosti asi 200 kilogramů). Přesto není jasné, jakému účelu krátké paže sloužily a zda byly vůbec pravidelně a aktivně využívány.[18]

Tělesná teplota[editovat | editovat zdroj]

Nevíme s jistotou, zda mohl být tyranosaurus teplokrevný. Podle vědecké studie z roku 1994 nebyl mezi trupem a končetinami tyranosaura větší rozdíl než asi 4,2 °C, což by odpovídalo homoiotermii (schopnosti udržovat si stálou tělesnou teplotu, nezávislou na okolní teplotě). Je ale také možné, že tyranosauři nebyli v dospělosti endotermní ("teplokrevní" ve smyslu savců a ptáků) ale tzv. gigantotermní a využívali tedy k udržení stále teploty svoji velikost.[19]

Velikost člověka ve srovnání s velikostí tyranosaura.

Opeření[editovat | editovat zdroj]

Nevíme s jistotou, zda mohl být tyranosaurus opeřený, pokud však byl, pak nejspíš jen jako mládě nebo pouze na určitých částech těla. Jisté je, že někteří čínští raně křídoví tyranosauroidi (Dilong paradoxus a Yutyrannus huali), kteří žili zhruba o 60 milionů let dříve, částečně opeření byli. U tyranosaura známe jen několik otisků zachované kůže (zejména jedinec zvaný "Wyrex", kat. ozn. BHI 6230, objevený roku 2002 v Montaně), to ale nic neznamená. S jistotou prokázat přítomnost opeření u tyranosaura by vyžadovalo objevit přímo otisky pernatého pokryvu u některého z velmi dobře zachovaných exemplářů.[20]

Bronzová replika kostry tyranosaura, známá jako "Big Mike" před Museum of the Rockies v Bozemanu (Montana, USA).

Objev[editovat | editovat zdroj]

První pozůstatky tohoto obřího teropoda byly objeveny již roku 1874, nebyly však správně rozeznány. První již rozeznané fosílie pak byly objeveny ve východní Montaně 12. srpna roku 1902[21] (je však uváděn i Wyoming, kde některé fosílie nalezl Barnum Brown) již v roce 1898, popsán byl pak 5. října roku 1905 paleontologem Henrym F. Osbornem[22]. Místem objevu byl dnešní Hell Creek State Park v souvrství Hell Creek nedaleko současné přehradní nádrže Fort Peck. V roce 1908 byl pak nedaleko Brownem objeven další jedinec, ještě lépe zachovaný. Oba exempláře byly v roce 1915 zrestaurovány a vystaveny v Americkém přírodovědeckém muzeu v New Yorku. Stáří fosílií se pohybuje mezi 68 a 66 miliony let. Nejblíže příbuzným rodem je zřejmě asijský Tarbosaurus, podle některých autorů dokonce jiný druh tyranosaura. Blízce příbuzné jsou také menší severoamerické rody Albertosaurus, (zejména) Daspletosaurus a Gorgosaurus. Podle názoru většiny paleontologů je dříve samostatný rod Nanotyrannus pouze nedospělým exemplářem tyranosaura. Někteří paleontologové pokládají tyranosaura za mrchožrouta, odvolávajíce se na malou rychlost, kterou mohl být schopen vyvinout (viz odhady rychlosti), jiní jej považují za aktivního lovce.[23]

Kladogram tyranosauridů[editovat | editovat zdroj]

Tyrannosauridae
Albertosaurinae

Gorgosaurus libratusGorgosaurus flipped.png



Albertosaurus sarcophagus



Tyrannosaurinae

Dosud nepopsaný tyranosaurid ze souvrství Dinosaur Park




Daspletosaurus torosusDaspletosaurus torosus steveoc flipped.jpg




Dosud nepopsaný tyranosaurid ze souvrství Two Medicine




Teratophoneus curriei




Bistahieversor sealeyi




Lythronax argestesLythronax by Tomopteryx flipped.png




Tyrannosaurus rexRjpalmer tyrannosaurusrex (white background).jpg




Tarbosaurus baatarTarbosaurus Steveoc86 flipped.jpg



Zhuchengtyrannus magnus











Nanotyrannus[editovat | editovat zdroj]

Paleontologové stále nejsou definitivně rozhodnuti v otázce platnosti údajného menšího tyranosaurida, který měl žít ve stejných ekosystémech jako Tyrannosaurus. V roce 1988 dostal vědecké jméno Nanotyrannus lancensis a na základě 58 cm dlouhé lebky objevené v roce 1942 v Montaně byla jeho délka odhadnuta na 5 až 6 metrů. V současnosti ale převažuje názor, že jde ve skutečnosti jen o mládě druhu T. rex, nikoliv o samostatný rod.[24]

Rekordy[editovat | editovat zdroj]

Tyrannosaurus byl až do poloviny 90. let považován za největšího dravého dinosaura vůbec a tuto „slávu“ si prodloužil i díky úspěšnému filmu Jurský park z roku 1993. Ve stejném roce byl však v Argentině objeven a o dva roky později i popsán ještě větší teropod, Giganotosaurus carolinii, který byl dlouhý až téměř 14 metrů a vážil zřejmě přes 8 tun. Jeho lebka byla dlouhá možná až 195 cm.[25] Jsou nicméně známy další fosílie tyranosaura, které ukazují na ještě větší jedince tohoto rodu (větší než je „Sue“ a také než Giganotosaurus), takže neoficiální titul největšího teropoda všech dob se možná v budoucnu vrátí do jeho držení. Některé izolované kosti svědčí o jedincích dlouhých přes 14 metrů a vážících kolem 9 tun. V současnosti je však za největšího dravého dinosaura vůbec považován Spinosaurus, kterého by ani největší tyranosauři s vysokou pravděpodobností nepřekonali, jelikož se u spinosaura odhaduje délka 16–18 metrů.[26]

Výhled do terénu Hell Creek State Park ve východní Montaně (souvrství Hell Creek). V těchto místech byl roku 1902 objeven první exemplář druhu T. rex.

Izolovaný protein[editovat | editovat zdroj]

Již v roce 1993 byl poprvé izolován fragment „měkké tkáně“ ze stehenní kosti tyranosaura. V roce 2005 a také 2007 oznámila americká paleobioložka Mary Higby Schweitzerová, že se jejímu týmu podařilo extrahovat strukturální protein kolagen ze 68 milionů let staré stehenní kosti tohoto teropoda[27]. Již dříve přitom byly objeveny sférické struktury mající vzhled červených krvinek a jakési kolagenní částice. Rekord však stále drží protein extrahovaný v roce 1991 ze 150 milionů let starých fosílií seismosaura (dnes Diplodocus hallorum). Podle vyjádření Schweitzerové se tyranosauří protein svým typem podobá mnohem více ptačímu proteinu, což opět dokazuje blízkou příbuznost ptáků a dinosaurů[28].

V populární kultuře[editovat | editovat zdroj]

Tyranosaurus je nepochybně jedním z nejpopulárnějších dinosaurů vůbec[zdroj?], zřejmě dokonce ten nejpopulárnější[29]. Objevil se v již nespočetně[zdroj?] velkém množství knih i filmů, zejména pak v kasovním trháku Stevena Spielberga Jurský park a jeho pokračováních. Objevuje se také v četných dalších novelách a scifi románech, například Údolí tyrannosaura, Cretaceous Dawn nebo Poslední dny dinosaurů.

Příbuzné články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://dinosaurusblog.wordpress.com/2009/07/31/800977-uvod-k-tyrannosauroidum/
  2. Hutchinson, J. R.; Bates, K. T.; Molnar, J.; Allen, V.; Makovicky, P. J. (2011). "A Computational Analysis of Limb and Body Dimensions in Tyrannosaurus rex with Implications for Locomotion, Ontogeny, and Growth". PLoS ONE. 6 (10): e26037. doi:10.1371/journal.pone.0026037
  3. Therrien, F.; Henderson, D. M. (2007). "My theropod is bigger than yours ... or not: estimating body size from skull length in theropods". Journal of Vertebrate Paleontology. 27 (1): 108–115. doi:10.1671/0272-4634(2007)27[108:MTIBTY]2.0.CO;2
  4. http://www.osel.cz/9055-ktery-z-tyranosauru-je-ten-nejvetsi.html
  5. http://dinosaurusblog.wordpress.com/2009/03/12/772500-dohnal-by-nas-tyrannosaurus/
  6. http://dinosaurusblog.com/2016/01/11/mohl-se-tyranosaurus-zabit-pri-padu/
  7. Hutchinson JR, Garcia M (February 2002). "Tyrannosaurus was not a fast runner". Nature. 415 (6875): 1018–21. doi:10.1038/4151018a. PMID 11875567
  8. Bates, K.T & Falkingham P.L. (2012). Estimating maximum bite performance in Tyrannosaurus rex using multi-body dynamics. Biological Letters. doi:10.1098/rsbl.2012.0056
  9. http://dinosaurusblog.wordpress.com/2009/04/21/781516-smrtici-stisk-t-rexe/
  10. http://dinosaurusblog.wordpress.com/2011/02/25/884732-jak-rychle-rostli-tyranosauri/
  11. Erickson, Gregory M.; Makovicky, Peter J.; Currie, Philip J.; Norell, Mark A.; Yerby, Scott A.; Brochu, Christopher A. (2004). "Gigantism and comparative life-history parameters of tyrannosaurid dinosaurs". Nature. 430 (7001): 772–775. doi:10.1038/nature02699. PMID 15306807
  12. http://dinosaurusblog.wordpress.com/2009/04/07/778055-kouzlo-dinosaurich-koprolitu/
  13. http://news.nationalgeographic.com/news/2010/10/101015-t-rex-cannibals-paleontology-science/
  14. http://dinosaurusblog.wordpress.com/2012/03/21/923597-tyranosauru-bylo-prilis-mnoho/
  15. http://dinosaurusblog.com/2015/02/17/jak-svet-poznal-tehotnou-tyranosaurici/
  16. http://dinosaurusblog.com/2016/03/17/tyranosauri-gravidita-potvrzena/
  17. http://dinosaurusblog.com/2016/07/07/srdce-jako-mikrovlnka/
  18. http://dinosaurusblog.com/2016/11/07/k-cemu-byly-tyranosaurovi-jeho-rucky/
  19. http://dinosaurusblog.com/2016/11/29/byli-tyranosauri-teplokrevni/
  20. http://dinosaurusblog.com/2015/10/20/byl-t-rex-opereny/
  21. http://dinosaurusblog.wordpress.com/2009/08/12/802616-dvojite-vyroci-krale-dinosauru/
  22. http://www.osel.cz/index.php?clanek=8202
  23. Carpenter, K. (1998). "Evidence of predatory behavior by theropod dinosaurs". Gaia. 15: 135–144.
  24. http://dinosaurusblog.com/2016/11/14/je-nanotyrannus-platnym-rodem/
  25. Calvo, J. O.; Coria, R. A. (1998). "New specimen of Giganotosaurus carolinii (Coria & Salgado, 1995), supports it as the largest theropod ever found". Gaia. 15: 117–122.
  26. dal Sasso, C.; Maganuco, S.; Buffetaut, E.; Mendez, M.A. (2005). "New information on the skull of the enigmatic theropod Spinosaurus, with remarks on its sizes and affinities". Journal of Vertebrate Paleontology. 25 (4): 888–896. doi:10.1671/0272-4634(2005)025[0888:NIOTSO]2.0.CO;2
  27. https://dinosaurusblog.wordpress.com/2015/02/17/jak-svet-poznal-tehotnou-tyranosaurici/
  28. http://www.zshorakhk.cz/tvorba/ucitele/rex.pdf
  29. Bakker, Robert (2000). "Prologue". In Fiffer S. Tyrannosaurus Sue. New York: W. H. Freeman & Company. pp. xi–xiv. ISBN 0-7167-4017-6.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]