Tyrannosaurus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o dinosaurovi. O kapele s původním názvem Tyrannosaurus Rex pojednává článek T. Rex.
Wikipedie:Jak číst taxoboxTyrannosaurus
Stratigrafický výskyt: Svrchní křída, asi 68-66,0 mil. let
alternativní popis obrázku chybí
Největší známý jedinec tyranosaura, "Sue"
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída plazi (Reptilia)
Nadřád dinosauři (Dinosauria)
Řád plazopánví (Saurischia)
Podřád Theropoda
Nadčeleď Tyrannosauroidea
Čeleď Tyrannosauridae
Podčeleď Tyrannosaurinae
Rod Tyrannosaurus
Binomické jméno
Tyrannosaurus rex
Osborn, 1905
Synonyma
  • Manospondylus
  • Dynamosaurus
  • Stygivenator
  • Dinotyrannus
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tyrannosaurus rex („tyranský královský ještěr“ – odvozeno ze starořeckého τύραννος – tyrannos = vládce, resp. krutovládce, a latinského rex = král) byl jeden z největších masožravých dinosaurů (teropodů) a zároveň jedním z největších suchozemských predátorů všech dob. Přesto, že již ztratil primát největšího dravého dinosaura, svou tělesnou stavbou patřil k nejmohutnějším a nejnebezpečnějším. Žil před asi 68–66 miliony let (na konci křídové periody druhohorní éry) na území celého západu dnešních Spojených států amerických a části Kanady a Mexika. Nedávný nález však ukazuje na fakt, že tento rod mohl jiným druhem existovat již o několik milionů let dříve. Podle jisté vědecké studie z roku 2016 možná přišli předkové tyranosaurů do Severní Ameriky z východní Asie.[1] Dnes je tento druh zřejmě nejznámějším dinosaurem vůbec. V posledních letech byly odhaleny zkameněliny velkého množství tyranosauroidů, mezi které mohli patřit i přímí předkové samotného tyranosaura.[2]

Velikost[editovat | editovat zdroj]

Velikost člověka ve srovnání s velikostí tyranosaura

Největší dosud objevený exemplář, zvaný podle své objevitelky, paleontoložky Sue HendricksonovéSue“, měří na délku 12,3 metru[3] a vážil za živa asi 6,5 až 10,2 tuny.[4] Jde zároveň o nejlépe zachovanou kostru tohoto dinosaura, kompletní z více než 80%. Některé objevy izolovaných kostí však svědčí o ještě větších jedincích. Odhaduje se, že největší tyranosauři mohli dosahovat délky kolem 13 metrů a hmotnosti přes 8 tun (nejvyšší odhad je dokonce přes 10 tun), čímž by překonali i obří karcharodontosauridní teropody (např. giganotosaura). Nejdelší dosud objevená lebka měla být dlouhá rovných 150 cm (MOR 008 v Museum of the Rockies; Bozeman, Montana). Ukazuje se ale, že mohla být špatně zrekonstruována a její skutečná délka dosahuje asi 134 cm, takže nepřekonává Sue.[5]

Moderní rekonstrukce opeřeného tyranosaura.

Paleoekologie a palebiologie[editovat | editovat zdroj]

Početnost[editovat | editovat zdroj]

Tyrannosaurus patřil k dominantním dravcům svrchnokřídových ekosystémů. Je zajímavé, že navzdory své ohromné velikosti a síle představoval velmi početný druh dinosaura ve svých ekosystémech, v rámci souvrství Hell Creek dokonce druhý nejpočetnější, a to hned za ceratopsidem rodu Triceratops a před kachnozobým dinosaurem rodu Edmontosaurus. Dominantní predátoři přitom bývají naopak poměrně vzácní, obvykle nepřesahují zhruba 10% počtu populace.[6]

Inteligence a smysly[editovat | editovat zdroj]

Podle výzkumů mozkové dutiny lebky měl tyranosaurus výborný čich a zrak a dokázal tak aktivně vyhledávat potravu, kterou zřejmě tvořili především rohatí a kachnozobí dinosauři. Vysoce inteligentním tvorem zřejmě nebyl, přesto měl encefalizační kvocient přibližně 2,5krát vyšší než dnešní krokodýl.[7]

Rychlost pohybu[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem k silným nohám se pravděpodobně pohyboval na svou velikost velmi rychle (snad až kolem 40 km/h) a dělal při běhu kroky dlouhé až 5,6 metru (velikost největší objevené stopy byla 86 cm). Rychlost byla u tohoto teropoda kalkulována již mnohokrát a různé fundované předpoklady mají rozmezí od 15 km/h až po 75 km/h.[8] V roce 2007 byla publikována další studie, která přichází s výsledkem maximálně 29 kilometrů za hodinu (18 mil/h), což je v poměru k dané hmotnosti zvířete (přes 6 tun) stále dosti vysoká rychlost.[9] Vědecká studie z roku 1995 nicméně naznačila, že tyranosauři zřejmě neběhali rychle příliš často, protože v případě pádu jim hrozilo nebezpečí těžkého zranění nebo i okamžité smrti.[10] Jiné odhady jsou také spíše nižší.[11]

Síla čelistního stisku[editovat | editovat zdroj]

Síla stisku čelistí tyranosaura byla vzhledem k mohutným úponům pro čelistní svalovinu na lebce zřejmě enormní. Při jednom pokusu bylo vypočteno, že dospělý jedinec mohl mít sílu stisku mezi 50 až 80 kN.[12][13] Jeho čelisti k tomu byly také velmi dobře přizpůsobeny. Tyranosaurus měl na rozdíl od většiny teropodů srostlé nasální kůstky a celkově mohutnější lebku. Jeho lebka byla velmi pevná a dokázala vydržet obrovské nárazy a tlaky, které by jiným teropodům při souboji (i větším než tyranosaurus) lebku téměř rozdrtily. Novější studie z roku 2017 upravila odhad síly čelistního stisku tyranosaura na necelých 35 000 newtonů (odpovídá zhruba působení hmotnosti 3600 kg) a tlaku na korunkách zubů až o hodnotě 2974 MPa, tedy asi 30,3 tuny na čtvereční centimetr.[14][15]

Růst[editovat | editovat zdroj]

Do dneška bylo objeveno již více než 35 fragmentárních koster tohoto obřího dravého dinosaura. Tyranosauři dospívali v asi 18 letech a dožívali se věku nejspíše kolem 30 let (tento rod již známe podle jedinců různých věkových stádií). Největší známý jedinec „Sue“ se dožil pravděpodobně 28 let[16]. Kritickým obdobím života přitom byl věk 14–18 let, kdy ještě nedospělí jedinci museli bojovat o potravu s jedinci dospělými, i když podle nálezu příbuzného, albertosaura je zřejmé, že tyranosauři žili v rodinných smečkách, kde se dospělí starali o mláďata a společně s nimi i lovili.[17]

Potrava a trus[editovat | editovat zdroj]

V kanadském Saskatchewanu byl objeven také fosilizovaný trus (koprolit) o objemu asi dvou litrů, patřící zřejmě tomuto teropodovi[18]. Některé objevy dokládají, že tito obří predátoři mohli být příležitostní kanibalové[19]. Podle vědecké studie z roku 2011 nebyl tyranosaurus vrcholovým predátorem, ale spíše potravním oportunistou, živícím se jak živou kořistí, tak i zdechlinami. Podle této studie byl tyranosaurus neobyčejně hojným druhem a ve své době údajně představoval okolo 24% z celkového počtu všech velkých dinosaurů v rámci souvrství Hell Creek.

Pohlavní dimorfismus[editovat | editovat zdroj]

V roce 2005 byla publikována studie Mary H. Schweitzerové, ze které vyplývalo, že exemplář B-rex (MOR 1125), objevený v Montaně roku 2000, byl v době smrti gravidní samicí[20]. Poukazovala na to přítomnost zvláštní kostní tkáně (tzv. medulární kosti), přítomné na průřezu stehenní kosti dinosaura. V roce 2016 pak byl tento původní výzkum potvrzen dalšími laboratorními experimenty Schweitzerové a jejích kolegů.[21].

Vnitřní orgány[editovat | editovat zdroj]

Velikost jednotlivých tělních orgánů není jistá, ale předpokládá se, že například žaludek tyranosaura mohl měřit v průměru kolem jednoho metru (vešlo by se do něho na výšku pětileté dítě) a srdce dosahovalo rozměrů asi 75 x 50 cm, mělo tedy přibližně velikost standardní mikrovlnky.[22]

Přední končetiny[editovat | editovat zdroj]

Tyranosaurus je známý také pro velmi malé rozměry svých předních končetin, které dosahovaly jen délky lidské paže (asi 1 metr, kost pažní měřila na délku kolem 40 cm). Přesto byly svaly na pažích mnohem mohutnější a podle odhadů byla paže tyranosaura asi 3,5krát silnější než paže dospělého muže (dokázala uzvednout objekt o hmotnosti asi 200 kilogramů). Přesto není jasné, jakému účelu krátké paže sloužily a zda byly vůbec pravidelně a aktivně využívány.[23]

Tělesná teplota[editovat | editovat zdroj]

Nevíme s jistotou, zda mohl být tyranosaurus teplokrevný. Podle vědecké studie z roku 1994 nebyl mezi trupem a končetinami tyranosaura větší rozdíl než asi 4,2 °C, což by odpovídalo homoiotermii (schopnosti udržovat si stálou tělesnou teplotu, nezávislou na okolní teplotě). Je ale také možné, že tyranosauři nebyli v dospělosti endotermní ("teplokrevní" ve smyslu savců a ptáků) ale tzv. gigantotermní a využívali tedy k udržení stále teploty svoji velikost.[24]

Opeření[editovat | editovat zdroj]

Rekonstrukce opeření tyranosaura.

Nevíme s jistotou, zda mohl být tyranosaurus opeřený, pokud však byl, pak nejspíš jen jako mládě nebo pouze na určitých částech těla. Jisté je, že někteří čínští raně křídoví tyranosauroidi (Dilong paradoxus a Yutyrannus huali), kteří žili zhruba o 60 milionů let dříve, částečně opeření byli. U tyranosaura známe jen několik otisků zachované kůže (zejména jedinec zvaný "Wyrex", kat. ozn. BHI 6230, objevený roku 2002 v Montaně), to ale nic neznamená. S jistotou prokázat přítomnost opeření u tyranosaura by vyžadovalo objevit přímo otisky pernatého pokryvu u některého z velmi dobře zachovaných exemplářů.[25] Podle nové studie z roku 2017 však byl tyranosaurus (stejně jako další tyranosauridi) přinejmenším na většině těla neopeřený.[26][27]

Bronzová replika kostry tyranosaura, známá jako "Big Mike" před Museum of the Rockies v Bozemanu (Montana, USA).

Objev[editovat | editovat zdroj]

První pozůstatky tohoto obřího teropoda byly objeveny již roku 1874, nebyly však správně rozeznány. První již rozeznané fosílie pak byly objeveny ve východní Montaně 12. srpna roku 1902 (je však uváděn i Wyoming, kde některé fosílie nalezl Barnum Brown) již v roce 1898, popsán byl pak 5. října roku 1905 paleontologem Henrym F. Osbornem[28]. Místem objevu byl dnešní Hell Creek State Park v souvrství Hell Creek nedaleko současné přehradní nádrže Fort Peck. V roce 1908 byl pak nedaleko Brownem objeven další jedinec, ještě lépe zachovaný. Oba exempláře byly v roce 1915 zrestaurovány a vystaveny v Americkém přírodovědeckém muzeu v New Yorku. Stáří fosílií se pohybuje mezi 68 a 66 miliony let. Nejblíže příbuzným rodem je zřejmě asijský Tarbosaurus, podle některých autorů dokonce jiný druh tyranosaura. Blízce příbuzné jsou také menší severoamerické rody Albertosaurus, (zejména) Daspletosaurus a Gorgosaurus. Podle názoru většiny paleontologů je dříve samostatný rod Nanotyrannus pouze nedospělým exemplářem tyranosaura. Někteří paleontologové pokládají tyranosaura za mrchožrouta, odvolávajíce se na malou rychlost, kterou mohl být schopen vyvinout (viz odhady rychlosti), jiní jej považují za aktivního lovce.[29]

Kladogram tyranosauridů[editovat | editovat zdroj]

Tyrannosauridae
Albertosaurinae

Gorgosaurus libratusGorgosaurus flipped.png



Albertosaurus sarcophagus



Tyrannosaurinae

Dosud nepopsaný tyranosaurid ze souvrství Dinosaur Park




Daspletosaurus torosusDaspletosaurus torosus steveoc flipped.jpg




Dosud nepopsaný tyranosaurid ze souvrství Two Medicine




Teratophoneus curriei




Bistahieversor sealeyi




Lythronax argestesLythronax by Tomopteryx flipped.png




Tyrannosaurus rexRjpalmer tyrannosaurusrex (white background).jpg




Tarbosaurus baatarTarbosaurus Steveoc86 flipped.jpg



Zhuchengtyrannus magnus











Nanotyrannus a "Tyrannosaurus X"[editovat | editovat zdroj]

Paleontologové stále nejsou definitivně rozhodnuti v otázce platnosti údajného menšího tyranosaurida, který měl žít ve stejných ekosystémech jako Tyrannosaurus. V roce 1988 dostal vědecké jméno Nanotyrannus lancensis a na základě 58 cm dlouhé lebky objevené v roce 1942 v Montaně byla jeho délka odhadnuta na 5 až 6 metrů. V současnosti ale převažuje názor, že jde ve skutečnosti jen o mládě druhu T. rex, nikoliv o samostatný rod tyranosauridního teropoda.[30][31] Již od 80. let se také objevuje názor, že ve skutečnosti existovaly dva druhy rodu Tyrannosaurus, přičemž kromě druhu T. rex mělo jít ještě o dosud formálně nepopsaný druh, zvaný "Tyrannosaurus X". Rozdíly měly být nápadné zejména ve stavbě lebky a umístění a počtu zubů. V současnosti však pro toto tvrzení není mnoho průkazných fosilních dokladů.[32]

Rekordy[editovat | editovat zdroj]

Tyrannosaurus byl až do poloviny 90. let považován za největšího dravého dinosaura vůbec a tuto „slávu“ si prodloužil i díky úspěšnému filmu Jurský park z roku 1993. Ve stejném roce byl však v Argentině objeven a o dva roky později i popsán ještě větší teropod, Giganotosaurus carolinii, který byl dlouhý až téměř 14 metrů a vážil zřejmě přes 8 tun. Jeho lebka byla dlouhá možná až 195 cm.[33] Jsou nicméně známy další fosílie tyranosaura, které ukazují na ještě větší jedince tohoto rodu (větší než je „Sue“ a také než Giganotosaurus), takže neoficiální titul největšího teropoda všech dob se možná v budoucnu vrátí do jeho držení. Některé izolované kosti svědčí o jedincích dlouhých přes 14 metrů a vážících kolem 9 tun. Ostatně i exemplář FMNH PR2081 ("Sue") možná vážil více než 10 metrických tun.[34]

V současnosti je však za největšího dravého dinosaura vůbec považován Spinosaurus, kterého by ani největší tyranosauři s vysokou pravděpodobností nepřekonali, jelikož se u spinosaura odhaduje délka možná až přes 16 metrů.[35]

Výhled do terénu Hell Creek State Park ve východní Montaně (souvrství Hell Creek). V těchto místech byl roku 1902 objeven první exemplář druhu T. rex.

Měkké tkáně a proteiny[editovat | editovat zdroj]

Již v roce 1993 byl poprvé izolován fragment „měkké tkáně“ ze stehenní kosti tyranosaura. V roce 2005 a také 2007 oznámila americká paleobioložka Mary Higby Schweitzerová, že se jejímu týmu podařilo extrahovat strukturální protein kolagen ze 68 milionů let staré stehenní kosti tohoto teropoda[36]. Již dříve přitom byly objeveny sférické struktury mající vzhled červených krvinek a jakési kolagenní částice. Podle vyjádření Schweitzerové se tyranosauří protein svým typem podobá mnohem více ptačímu proteinu, což opět dokazuje blízkou příbuznost ptáků a dinosaurů[37].

Slavné exempláře[editovat | editovat zdroj]

Mezi nejslavnější exempláře tyranosaura patří například Sue z Chicaga, která je nejkompletnějším a dosud největším objeveným jedincem. V Evropě byly po roce 2010 vystaveny dva tyranosauří exempláře z Montany, které dostaly přezdívky "Trix" (holandský Leiden) a "Tristan" (Berlín).[38] Z nedospělých (subadultních) exemplářů tyranosaura je významný například jedinec zvaný "Jane", objevený v Montaně roku 2001.[39]

V populární kultuře[editovat | editovat zdroj]

Tyranosaurus je nepochybně jedním z nejpopulárnějších dinosaurů vůbec[zdroj?], zřejmě dokonce ten nejpopulárnější[40]. Objevil se v již nespočetně[zdroj?] velkém množství knih i filmů, zejména pak v kasovním trháku Stevena Spielberga Jurský park a jeho pokračováních. Objevuje se také v četných dalších novelách a scifi románech, například Údolí tyrannosaura, Cretaceous Dawn nebo Poslední dny dinosaurů.

Příbuzné články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SOCHA, Vladimír. Byl T. rex asijským imigrantem?. OSEL.cz [online]. , 23. března 2017. Dostupné online.  
  2. SOCHA, Vladimír. Úvod k tyranosauroidům. OSEL.cz [online]. , 3. srpna 2009. Dostupné online.  
  3. Hutchinson, J. R.; Bates, K. T.; Molnar, J.; Allen, V.; Makovicky, P. J. (2011). "A Computational Analysis of Limb and Body Dimensions in Tyrannosaurus rex with Implications for Locomotion, Ontogeny, and Growth". PLoS ONE. 6 (10): e26037. doi:10.1371/journal.pone.0026037
  4. Therrien, F.; Henderson, D. M. (2007). "My theropod is bigger than yours ... or not: estimating body size from skull length in theropods". Journal of Vertebrate Paleontology. 27 (1): 108–115. doi:10.1671/0272-4634(2007)27[108:MTIBTY]2.0.CO;2
  5. SOCHA, Vladimír. Který z tyranosaurů je ten největší. OSEL.cz [online]. , 20. října 2016. Dostupné online.  
  6. Horner J. R., Goodwin M. B., Myhrvold N. (2011). Dinosaur Census Reveals Abundant Tyrannosaurus and Rare Ontogenetic Stages in the Upper Cretaceous Hell Creek Formation (Maastrichtian), Montana, USA. PLoS ONE 6(2): e16574. doi:10.1371/journal.pone.0016574
  7. Witmer, Lawrence M.; Ridgely, Ryan C. (September 2009). "New Insights Into the Brain, Braincase, and Ear Region of Tyrannosaurs (Dinosauria, Theropoda), with Implications for Sensory Organization and Behavior". The Anatomical Record. 292 (9): 1266–1296. doi:10.1002/ar.20983
  8. SOCHA, Vladimír. Jak rychle běhal tyranosaurus?. OSEL.cz [online]. , 3. dubna 2017. Dostupné online.  
  9. SOCHA, Vladimír. Dohnal by nás Tyrannosaurus?. OSEL.cz [online]. , 13. března 2009. Dostupné online.  
  10. SOCHA, Vladimír. Mohl se tyranosaurus zabít při pádu?. OSEL.cz [online]. , 11. ledna 2016. Dostupné online.  
  11. Hutchinson JR, Garcia M (February 2002). "Tyrannosaurus was not a fast runner". Nature. 415 (6875): 1018–21. doi:10.1038/4151018a. PMID 11875567
  12. Bates, K.T & Falkingham P.L. (2012). Estimating maximum bite performance in Tyrannosaurus rex using multi-body dynamics. Biological Letters. doi:10.1098/rsbl.2012.0056
  13. SOCHA, Vladimír. Smrtící stisk T. rexe. OSEL.cz [online]. , 22. dubna 2009. Dostupné online.  
  14. SOCHA, Vladimír. Jak drtivý byl skutečně čelistní stisk tyranosaura?. OSEL.cz [online]. , 22. května 2017. Dostupné online.  
  15. Paul M. Gignac & Gregory M. Erickson (2017). The Biomechanics Behind Extreme Osteophagy in Tyrannosaurus rex. Scientific Reports 7, č. 2012; doi:10.1038/s41598-017-02161-w.
  16. SOCHA, Vladimír. Jak rychle rostli tyranosauři. OSEL.cz [online]. , 28. února 2011. Dostupné online.  
  17. Erickson, Gregory M.; Makovicky, Peter J.; Currie, Philip J.; Norell, Mark A.; Yerby, Scott A.; Brochu, Christopher A. (2004). "Gigantism and comparative life-history parameters of tyrannosaurid dinosaurs". Nature. 430 (7001): 772–775. doi:10.1038/nature02699. PMID 15306807
  18. SOCHA, Vladimír. Kouzlo dinosauřích koprolitů. OSEL.cz [online]. , 8. dubna 2009. Dostupné online.  
  19. http://news.nationalgeographic.com/news/2010/10/101015-t-rex-cannibals-paleontology-science/
  20. SOCHA, Vladimír. Jak svět poznal březí tyranosauřici. OSEL.cz [online]. , 17. února 2015. Dostupné online.  
  21. SOCHA, Vladimír. Tyranosauří gravidita potvrzena. OSEL.cz [online]. , 17. března 2016. Dostupné online.  
  22. SOCHA, Vladimír. Srdce jako mikrovlnka. OSEL.cz [online]. , 7. července 2016. Dostupné online.  
  23. SOCHA, Vladimír. K čemu byly tyranosaurovi jeho ručky. OSEL.cz [online]. , 7. listopadu 2016. Dostupné online.  
  24. SOCHA, Vladimír. Byli tyranosauři teplokrevní?. OSEL.cz [online]. , 29. listopadu 2016. Dostupné online.  
  25. SOCHA, Vladimír. Byl T. rex opeřený?. OSEL.cz [online]. , 20. října 2015. Dostupné online.  
  26. SOCHA, Vladimír. Tyranosauří šupiny. OSEL.cz [online]. , 8. června 2017. Dostupné online.  
  27. Phil R. Bell, Nicolás E. Campione, W. Scott Persons, Philip J. Currie, Peter L. Larson, Darren H. Tanke, Robert T. Bakker (2017). Tyrannosauroid integument reveals conflicting patterns of gigantism and feather evolution, Biol. Lett. 13 20170092; doi: 10.1098/rsbl.2017.0092.
  28. SOCHA, Vladimír. Jak byl objeven Tyrannosaurus rex. OSEL.cz [online]. , 21. dubna 2015. Dostupné online.  
  29. Carpenter, K. (1998). "Evidence of predatory behavior by theropod dinosaurs". Gaia. 15: 135–144.
  30. Yun, C (2015). "Evidence points out that "Nanotyrannus" is a juvenile Tyrannosaurus rex".". PeerJ PrePrints. 3: e1052. doi:10.7287/peerj.preprints.852v1
  31. SOCHA, Vladimír. Je Nanotyrannus platným rodem?. OSEL.cz [online]. , 14. listopadu 2016. Dostupné online.  
  32. SOCHA, Vladimír. Stále záhadný Tyrannosaurus X. OSEL.cz [online]. , 27. dubna 2017. Dostupné online.  
  33. Calvo, J. O.; Coria, R. A. (1998). "New specimen of Giganotosaurus carolinii (Coria & Salgado, 1995), supports it as the largest theropod ever found". Gaia. 15: 117–122.
  34. Therrien, F.; Henderson, D. M. (2007). "My theropod is bigger than yours ... or not: estimating body size from skull length in theropods". Journal of Vertebrate Paleontology. 27 (1): 108–115. doi:10.1671/0272-4634(2007)27[108:MTIBTY]2.0.CO;2
  35. dal Sasso, C.; Maganuco, S.; Buffetaut, E.; Mendez, M.A. (2005). "New information on the skull of the enigmatic theropod Spinosaurus, with remarks on its sizes and affinities". Journal of Vertebrate Paleontology. 25 (4): 888–896. doi:10.1671/0272-4634(2005)025[0888:NIOTSO]2.0.CO;2
  36. Schweitzer, Mary H.; Wittmeyer, Jennifer L.; Horner, John R.; Toporski, Jan K. (March 2005). "Soft-tissue vessels and cellular preservation in Tyrannosaurus rex". Science. 307 (5717): doi:10.1126/science.1108397.
  37. http://www.zshorakhk.cz/tvorba/ucitele/rex.pdf
  38. SOCHA, Vladimír. Nejstarší tyranosaurus je čestným Holanďanem. OSEL.cz [online]. , 2. února 2017. Dostupné online.  
  39. Larson, Peter L.; Carpenter, Kenneth (2008). Tyrannosaurus rex, the Tyrant King. Bloomington, Ind.: Indiana University Press. ISBN 9780253350879.
  40. Bakker, Robert (2000). "Prologue". In Fiffer S. Tyrannosaurus Sue. New York: W. H. Freeman & Company. pp. xi–xiv. ISBN 0-7167-4017-6.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]