Trichomonóza ptáků

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Trichomonóza)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Trichomonóza je protozoární infekce horní části trávicího traktu ptáků. Je to onemocnění všeobecně rozšířené, nejčastěji se vyskytuje u holubů a dravců, ale postihuje také Psittaciformes, pěvce a jiné volně žijící ptáky; u domácí drůbeže a bažantů je výskyt nemoci sporadický, trichomonády se zde působí jako příležitostní (fakultativní) patogen.

Vznik a příčina nemoci (etiologie)[editovat | editovat zdroj]

Původcem onemocnění je prvok bičenka drůbeží Trichomonas gallinae (Rivolta 1878), (syn. T. columbae). Má tělo hruškovitého tvaru, jeho délka kolísá v rozmezí 6-18 µm a šířka 2-9 µm. Z předního konce odstupují 4 volné bičíky a bičík tvořící undulující membránu, která dosahuje asi do 3/4 těla. Úzký axostyl mírně přesahuje zadní část těla. Trichomonády se rozmnožují podélným dělením. Energii v anaerobním prostředí získávají glykolýzou sacharidů pomocí hydrogenosomů, buněčných organel nahrazujících mitochrondrie. Vyskytují se i kmeny nepatogenní a kmeny rozdílné patogenity. Trichomonády lze kultivovat na umělých pevných půdách.

Průběh a šíření nemoci (epizootologie)[editovat | editovat zdroj]

Přirozené infekce T. gallinae se vyskytují u holubů, kura domácího, krůt, papoušků (amazoňan modročelý, korely, andulky), kanárů, amadin, sokolů a dalších ptáků. Rezervoárem trichomonád v přírodě jsou latentně infikovaní dospělí ptáci (celoživotní nosičství). Nejzávažnější jsou však infekce holubů, kteří také představují trvalý zdroj (rezervoár) infekce. U holubů parazitují trichomonády v horní části trávicího traktu (dutina zobáku, jícen, vole), při generalizované formě (transport krevní cestou) také na serózách a v orgánech dutiny tělní. K prvotní infekci holoubat dochází při krmení rodiči tzv. holubím mlékem.

Trichomonády nevyžadují mezihostitele nebo vektory a jsou přenášeny přímým kontaktem vnímavých ptáků s infikovanými jedinci; mohou se také šířit prostřednictvím kontaminovaného krmiva a pitné vody, volně poletujícím ptactvem a latentně infikovanými holuby. U sokolovitých ptáků držených v zajetí dochází k trichomonóze po zkrmování trichomonádami infikovaných holubů. Nemoc se u nich zpravidla projevuje postižením jater; změny na sliznicích horního trávicího traktu nemusí být vždy přítomny.

Příznaky onemocnění (symptomatologie)[editovat | editovat zdroj]

Inkubační doba u holubů se pohybuje v rozmezí 4-14 dní. Klinické příznaky jsou variabilní, závisejí na virulenci původce, věku,kondici a imunitě hostitele. Rozlišují se formy onemocnění: (1) slizniční, (2) generalizovaná (střevní, septická), a (3) tvrdý pupek (omphalitis necrotica). Průběh nemoci může být akutní nebo chronický.

U infikovaných holubů se pozoruje matné peří, anorexie, vomitus, dyspnoe, celková slabost a vyhublost; u poštovních holubů klesá výkonnost a někdy i ztráta orientace. V dutině zobáku se může nacházet nazelenalá nebo nažloutlá tekutina, která odkapává ze zobáku. Nejvíce postižena bývají holoubata ve věku do 10-20 dní, u nichž mortalita může dosahovat 50-80 %. Postižená holoubata jsou slabá, špatně se vyvíjejí a rostou pomaleji. Nedostatečně přijímají potravu, mají průjem a špatně přepeřují. V dutině zobáku se zjišťuje zarudnutí sliznice a ložiskové sýrovité (kaseózní) nekrotické změny, které mohou postupně splývat v difteroidní povlaky a zasahovat až do hltanu, případně obturovat vstup do jícnu. Mohou také penetrovat do okolní tkáně a prominovat přes kůži hlavy a krku. U holoubat se někdy zjišťují nekrotické tuhé masy v okolí pupku, jako tzv. "tvrdý pupek". Při generalizované formě se pozorují dýchací potíže a pinguinní postoj; holubi mohou i náhle uhynout bez předchozích příznaků onemocnění.

Také u papouškovitých ptáků může trichomonóza představovat vážné onemocnění. Výskyt trichomonád ale u nich bývá často přehlédnut vzhledem k unikátní intracelulární lokalizaci parazita. U postižených andulek byly pozorovány stomatitida, dysfagie, vomitus, průjem a úhyn, doprovázené nálezem žlutých sýrovitých pablán v jícnu a voleti. Zpravidla bývají postiženy starší andulky, ve věku 1-3 roky, a změny mají proliferativní charakter. U 10týdenního amazoňana modročelého se trichomonóza projevovala nálezem velkých kasózních mas v distální části průdušnice.

U výletků korel, amazoňana fialovotemenného, zelenolícího, aratinga zlatého a dlouhoocasého se trichomonóza projevovala nekrotickou dermatitidou v komisuře zobáku, depresí, stází volete a nálezem bílých kaseózních povlaků na jazyku a hltanu.

U rekonvalescentů vzniká imunita, která pravděpodobně vysvětluje normální kondici u holubů s masivním nálezem trichomonád ve voleti. Může se ale také jednat o infekce méně virulentním kmenem trichomonád.

Diagnostika[editovat | editovat zdroj]

Diagnóza trichomonózy se stanovuje mikroskopickým nálezem trichomonád ve výtěru z volete navlhčeným tamponem nebo v otiskových preparátech z orgánových lézí (nativní nebo barvené preparáty); trichomonády také mohou být kultivovány in vitro. Diagnózu podporuje klinický a pitevní nález. Změny připomínající trichomonózu se mohou vyskytovat při slizniční formě neštovic, herpesvirové infekci holubů, kandidóze a hypovitaminóze A.

Terapie a prevence[editovat | editovat zdroj]

K léčbě se používají nitrofuranové a nitroimidazolové preparáty. Existují ale již kmeny trichomonád rezistentní na tyto preparáty. Antibiotika jsou indikována při podezření na sekundární bakteriální kontaminace. V pokročilých případech, kdy je postižena velká část sliznice horní části trávicího traktu, je prognóza nejistá.

Prevence je založena na zoohygienických opatřeních (pravidelné umývání a dezinfikování krmítek a napáječek), v opakované kontrole zdravotního stavu holubů a zejména v kontrole zdravotního stavu u nově nakupovaných holubů (případně karanténa), kontrole a přeléčení rodičovských párů před líhnutím holoubat apod.

Trichomonóza dinosaurů[editovat | editovat zdroj]

Podle vědecké studie, publikované v roce 2009 je možné, že mnozí tyranosauridi trpěli obdobou současné trichomonózy, tedy onemocněním, způsobeným parazitickými prvoky. V současnosti tímto onemocněním trpí měkkozobí a hrabaví ptáci, potažmo dravci, u kterých je způsobeno prvokem bičenkou drůbeží (Trichomonas gallinae). U tyranosaurů, daspletosaurů a albertosaurů bylo toto onemocnění diagnostikováno na základě výrazných lézí (kruhových otvorů) na čelistech. Přenos nastával při krmení mláďat, s nakažené kořisti nebo vzájemným kousáním při soubojích těchto obřích dravých dinosaurů.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SOCHA, Vladimír. Tyranosauří trichomonóza. OSEL.cz [online]. 2. dubna 2020. Dostupné online.  (česky)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOGEL, K. et al. Die Taube – Taubenkrankheiten. 4. vyd. Berlin: VEB Deutscher Landwirtschaftverlag Berlin, GDR, 1983. 448 s. (německy) 
  • JURAJDA, Vladimír. Nemoci drůbeže a ptactva – metabolické poruchy, parazitární infekce a nemoci trávicího ústrojí. 1. vyd. Brno: ES VFU Brno, 2003. 167 s. ISBN 80-7305-456-6. 
  • SAIF, Y.M. et al. Diseases of Poultry. 11. vyd. Ames, USA: Iowa State Press, Blackwell Publ. Comp., 2003. 1231 s. ISBN 0-8138-0423-X. (anglicky)