Emil František Burian: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
→‎Literatura: doplnění - životopisné dílo od Jana Buriana
HypoBOT (diskuse | příspěvky)
113 777 editací
m Přidání šablony commonscat dle ŽOPP z 28. 7. 2016; kosmetické úpravy
Řádek 37: Řádek 37:
V sezóně [[1930]]/[[1931]] jej angažoval ředitel [[Antonín Drašar]] jako režiséra do divadla v [[Olomouc]]i, kde Burian využíval i svého voicebandu a sám se také uplatnil jako jazzový zpěvák. Ve druhé polovině roku [[1931]] se vrátil Burian krátce do [[Brno|Brna]] do [[Národní divadlo Brno#Historie|Zemského divadla]].<ref>Jaroslav Kladiva: ''E. F. Burian'', [[Jazzová sekce]], Praha, [[1982]], str.&nbsp;98–9</ref>
V sezóně [[1930]]/[[1931]] jej angažoval ředitel [[Antonín Drašar]] jako režiséra do divadla v [[Olomouc]]i, kde Burian využíval i svého voicebandu a sám se také uplatnil jako jazzový zpěvák. Ve druhé polovině roku [[1931]] se vrátil Burian krátce do [[Brno|Brna]] do [[Národní divadlo Brno#Historie|Zemského divadla]].<ref>Jaroslav Kladiva: ''E. F. Burian'', [[Jazzová sekce]], Praha, [[1982]], str.&nbsp;98–9</ref>


Koncem roku [[1933]] založil [[divadlo D 34|divadlo D&nbsp;34]], kde uskutečňoval svůj program politicky vyhraněného levicového divadla – každý rok název divadla posouval o jedno číslo (v roce [[1935]] se tedy jmenovalo D&nbsp;35 a tak dále až do D&nbsp;41). V&nbsp;předválečných letech mimo jiné ve svém divadle zorganizoval protestní petici proti uvěznění slavného ruského režiséra [[Vsevolod Emiljevič Mejerchold|Mejercholda]], jenž byl později na [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalinův]] příkaz zavražděn. Pro řadu komunistických funkcionářů byl proto, ač byl přesvědčeným stoupencem jejich hnutí, nepohodlným a nevypočitatelným členem.
Koncem roku [[1933]] založil [[divadlo D 34|divadlo D&nbsp;34]], kde uskutečňoval svůj program politicky vyhraněného levicového divadla – každý rok název divadla posouval o jedno číslo (v roce [[1935]] se tedy jmenovalo D&nbsp;35 a tak dále až do D&nbsp;41). V&nbsp;předválečných letech mimo jiné ve svém divadle zorganizoval protestní petici proti uvěznění slavného ruského režiséra [[Vsevolod Emiljevič Mejerchold|Mejercholda]], jenž byl později na [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalinův]] příkaz zavražděn. Pro řadu komunistických funkcionářů byl proto, ač byl přesvědčeným stoupencem jejich hnutí, nepohodlným a nevypočitatelným členem.


V roce [[1941]] byl zatčen a celý zbytek [[Druhá světová válka|druhé světové války]] prožil v [[koncentrační tábor|koncentračních táborech]]. Nejprve byl v [[Koncentrační tábor Terezín|Terezíně]], poté v [[Koncentrační tábor Dachau|Dachau]] a nakonec v [[Koncentrační tábor Neuengamme|Neuengamme]] (předměstí [[Hamburg]]u), zde pracoval v továrně s válečnou výrobou, ve volném čase se, podle svých vzpomínek, podílel na organizaci ilegálních kulturních pořadů pro vězně. [[3. květen|3.&nbsp;května]] [[1945]] se mu za dramatických okolností podařilo zachránit se z lodi [[Cap Arcona]] po sporném útoku britského královského letectva [[Royal Air Force|RAF]].
V roce [[1941]] byl zatčen a celý zbytek [[Druhá světová válka|druhé světové války]] prožil v [[koncentrační tábor|koncentračních táborech]]. Nejprve byl v [[Koncentrační tábor Terezín|Terezíně]], poté v [[Koncentrační tábor Dachau|Dachau]] a nakonec v [[Koncentrační tábor Neuengamme|Neuengamme]] (předměstí [[Hamburg]]u), zde pracoval v továrně s válečnou výrobou, ve volném čase se, podle svých vzpomínek, podílel na organizaci ilegálních kulturních pořadů pro vězně. [[3. květen|3.&nbsp;května]] [[1945]] se mu za dramatických okolností podařilo zachránit se z lodi [[Cap Arcona]] po sporném útoku britského královského letectva [[Royal Air Force|RAF]].
Řádek 52: Řádek 52:
Roku [[1951]] poté, co hrozil bezprostřední zánik jeho divadla, převedl své D&nbsp;51 do svazku [[Československá armáda|Československé armády]], a to se pak stalo Armádním uměleckým divadlem. V&nbsp;roce [[1955]] z armády odešel a toto divadlo přejmenoval opět na D&nbsp;34.
Roku [[1951]] poté, co hrozil bezprostřední zánik jeho divadla, převedl své D&nbsp;51 do svazku [[Československá armáda|Československé armády]], a to se pak stalo Armádním uměleckým divadlem. V&nbsp;roce [[1955]] z armády odešel a toto divadlo přejmenoval opět na D&nbsp;34.


V poválečné době se stal jedním z předních účastníků nastupující [[nomenklatura (politika)|nomenklatury]] komunistické kultury. Patřil však k osobnostem, které byly do značné míry režimu nepohodlné a nevypočitatelné a byl často kritizován zprava i zleva. Krátce řídil týdeník ''Kulturní politika'', v němž působila řada později známých novinářů – [[Antonín Jaroslav Liehm]], [[Stanislav Budín]] aj.
V poválečné době se stal jedním z předních účastníků nastupující [[nomenklatura (politika)|nomenklatury]] komunistické kultury. Patřil však k osobnostem, které byly do značné míry režimu nepohodlné a nevypočitatelné a byl často kritizován zprava i zleva. Krátce řídil týdeník ''Kulturní politika'', v němž působila řada později známých novinářů – [[Antonín Jaroslav Liehm]], [[Stanislav Budín]] aj.


V roce [[1954]] byl jmenován [[národní umělec|národním umělcem]].
V roce [[1954]] byl jmenován [[národní umělec|národním umělcem]].


V roce [[1958]] navštívil [[Sovětský svaz|SSSR]] a pod vlivem [[Nikita Sergejevič Chruščov|Chruščovovy]] kritiky Stalina a jeho praktik vystoupil ve [[Španělský sál|Španělském sále]] [[Pražský hrad|Pražského hradu]] se zásadním sebekritickým projevem.
V roce [[1958]] navštívil [[Sovětský svaz|SSSR]] a pod vlivem [[Nikita Sergejevič Chruščov|Chruščovovy]] kritiky Stalina a jeho praktik vystoupil ve [[Španělský sál|Španělském sále]] [[Pražský hrad|Pražského hradu]] se zásadním sebekritickým projevem.


Byl několikrát ženatý – s první ženou [[Ludmila Matějovská|Ludmilou Matějovskou]] (nar.&nbsp;[[1902]]), absolventkou mistrovské školy pražské konzervatoře, se oženil v roce [[1927]] a rozvedl v roce [[1931]]. V roce [[1934]] se oženil s [[Marie Šubrtová|Marií Šubrtovou]] (nar.&nbsp;[[1906]]), se kterou se seznámil v Brně, kde studovala na Filosofické fakultě [[Masarykova universita|Masarykovy university]].<ref>Jaroslav Kladiva: ''E. F. Burian'', [[Jazzová sekce]], Praha, [[1982]], str.&nbsp;14, 103, 355 </ref> Jeho poslední manželkou byla [[Zuzana Kočová]] ([[1922]]-[[1988]]).
Byl několikrát ženatý – s první ženou [[Ludmila Matějovská|Ludmilou Matějovskou]] (nar.&nbsp;[[1902]]), absolventkou mistrovské školy pražské konzervatoře, se oženil v roce [[1927]] a rozvedl v roce [[1931]]. V roce [[1934]] se oženil s [[Marie Šubrtová|Marií Šubrtovou]] (nar.&nbsp;[[1906]]), se kterou se seznámil v Brně, kde studovala na Filosofické fakultě [[Masarykova universita|Masarykovy university]].<ref>Jaroslav Kladiva: ''E. F. Burian'', [[Jazzová sekce]], Praha, [[1982]], str.&nbsp;14, 103, 355 </ref> Jeho poslední manželkou byla [[Zuzana Kočová]] ([[1922]]-[[1988]]).


=== Smrt ===
=== Smrt ===
Zemřel [[9. srpen|9. srpna]] [[1959]] v Praze, za dosud nevyjasněných okolností ve státním [[sanatorium|sanatoriu]] na selhání [[játra|jater]].
Zemřel [[9. srpen|9. srpna]] [[1959]] v Praze, za dosud nevyjasněných okolností ve státním [[sanatorium|sanatoriu]] na selhání [[játra|jater]].


== Dílo ==
== Dílo ==
Řádek 95: Řádek 95:
* ''Mistr Ipokras, mastičkář drkolenský'' ([[1928]]),
* ''Mistr Ipokras, mastičkář drkolenský'' ([[1928]]),
* ''Maryša'' ([[1940]]),
* ''Maryša'' ([[1940]]),
* ''Císařovy nové šaty'' ([[1947]]),
* ''Císařovy nové šaty'' ([[1947]]),
* ''Opera z pouti'' ([[1955]]),
* ''Opera z pouti'' ([[1955]]),
* ''Račte odpustit'' ([[1956]]),
* ''Račte odpustit'' ([[1956]]),
Řádek 101: Řádek 101:


==== Balety ====
==== Balety ====
* ''Autobus'' ([[1928]]),
* ''Autobus'' ([[1928]]),
* ''Fagot a flétna'' ([[1920]]).
* ''Fagot a flétna'' ([[1920]]).


Řádek 113: Řádek 113:


==== Divadelní dramatizace a režie ====
==== Divadelní dramatizace a režie ====
* ''Vojna'' ([[1935]], dramatická montáž z lidové poezie sebrané [[Karel Jaromír Erben|K. J. Erbenem]]),
* ''Vojna'' ([[1935]], dramatická montáž z lidové poezie sebrané [[Karel Jaromír Erben|K. J. Erbenem]]),
* [[Jaroslav Hašek]]: ''Dobrý voják Švejk'' ([[1935]]),
* [[Jaroslav Hašek]]: ''Dobrý voják Švejk'' ([[1935]]),
* [[Karel Hynek Mácha]]: ''Máj'' ([[1935]]) Hudba Karel Reiner. Premiéra 35' a 36' v D 36. Roku 36' natočil EFB s Voicebandem v Čs rozhlasu inscenaci, ta se stala podle pamětníků legendou, avšak záznam se nepodařilo v archivu ČsR nalézt. Existuje jen několik natočených snímků Máchových znělek.{{Doplňte zdroj}} Rok 1936 bylo právě 100. výročí Máchova úmrtí.
* [[Karel Hynek Mácha]]: ''Máj'' ([[1935]]) Hudba Karel Reiner. Premiéra 35' a 36' v D 36. Roku 36' natočil EFB s Voicebandem v Čs rozhlasu inscenaci, ta se stala podle pamětníků legendou, avšak záznam se nepodařilo v archivu ČsR nalézt. Existuje jen několik natočených snímků Máchových znělek.{{Doplňte zdroj}} Rok 1936 bylo právě 100. výročí Máchova úmrtí.
Řádek 125: Řádek 125:
* [[Charles De Coster]]: ''Ulenspiegel'' ([[1946]]),
* [[Charles De Coster]]: ''Ulenspiegel'' ([[1946]]),
* [[Fjodor Michajlovič Dostojevskij]]: ''Bílé noci'' ([[1946]]),
* [[Fjodor Michajlovič Dostojevskij]]: ''Bílé noci'' ([[1946]]),
* [[Marie Majerová]]: ''Siréna'' ([[1950]]),
* [[Marie Majerová]]: ''Siréna'' ([[1950]]),
* a další
* a další


==== Divadelní hry ====
==== Divadelní hry ====
Vlastní [[Divadelní hra|divadelní hry]] začal Burian psát až po roce [[1945]], kdy se zcela přiklonil k modelu [[Socialistický realismus|socialistického realismu]] a stal se jeho zaujatým obhájcem.
Vlastní [[Divadelní hra|divadelní hry]] začal Burian psát až po roce [[1945]], kdy se zcela přiklonil k modelu [[Socialistický realismus|socialistického realismu]] a stal se jeho zaujatým obhájcem.
* ''Hráze mezi námi'' ([[1947]]),
* ''Hráze mezi námi'' ([[1947]]),
* ''Krčma na břehu'' ([[1948]]),
* ''Krčma na břehu'' ([[1948]]),
* ''Láska ze všech nejkrásnější'' ([[1948]]),
* ''Láska ze všech nejkrásnější'' ([[1948]]),
* ''Není pozdě na štěstí?'' ([[1948]]),
* ''Není pozdě na štěstí?'' ([[1948]]),
* ''Pařeniště'' ([[1950]]),
* ''Pařeniště'' ([[1950]]),
* ''Ani láska není sama'' ([[1957]]).
* ''Ani láska není sama'' ([[1957]]).
* ''Proč žiješ, Václave Řího?'' ([[1958]]),
* ''Proč žiješ, Václave Řího?'' ([[1958]]),
Řádek 141: Řádek 141:


=== Literární dílo ===
=== Literární dílo ===
Burianovo literární dílo zahrnuje [[film]]ové [[scénář]]e, [[Libreto|libreta]], [[Divadelní hra|divadelní hry]] a dramatizace (viz výše), [[Báseň|básně]], [[Beletrie|beletrii]] a práce o [[Hudba|hudbě]] a [[Divadlo|divadle]].
Burianovo literární dílo zahrnuje [[film]]ové [[scénář]]e, [[Libreto|libreta]], [[Divadelní hra|divadelní hry]] a dramatizace (viz výše), [[Báseň|básně]], [[Beletrie|beletrii]] a práce o [[Hudba|hudbě]] a [[Divadlo|divadle]].
* ''Idioteon'' ([[1926]]), básně,
* ''Idioteon'' ([[1926]]), básně,
* ''O moderní ruské hudbě. Populární úvod'' ([[1926]]), studie,
* ''O moderní ruské hudbě. Populární úvod'' ([[1926]]), studie,
* ''Polydynamika'' ([[1926]]), studie,
* ''Polydynamika'' ([[1926]]), studie,
* ''Jazz'' ([[1928]]), studie,
* ''Jazz'' ([[1928]]), studie,
* ''Černošské tance'' ([[1929]]), stať k fotografiím,
* ''Černošské tance'' ([[1929]]), stať k fotografiím,
* ''Divadlo práce''. Studie divadelního prostoru'' ([[1938]]),
* ''Divadlo práce''. Studie divadelního prostoru'' ([[1938]]),
* ''O nové divadlo 1930–1940'' ([[1946]]), výbor z prací, obsahuje např. ''Zameťte jeviště'' ([[1936]]) nebo ''Pojďte, lidé, na divadla s železnýma kladivama'' ([[1940]]).
* ''O nové divadlo 1930–1940'' ([[1946]]), výbor z prací, obsahuje např. ''Zameťte jeviště'' ([[1936]]) nebo ''Pojďte, lidé, na divadla s železnýma kladivama'' ([[1940]]).
* ''Jeden ze všech'' ([[1947]]), román ve verších (v tom samém roce také inscenováno),
* ''Jeden ze všech'' ([[1947]]), román ve verších (v tom samém roce také inscenováno),
* ''Viděno slzami'' ([[1947]]), básně z let 1925–1947,
* ''Viděno slzami'' ([[1947]]), básně z let 1925–1947,
* ''Atomový mír'' ([[1950]]), báseň (v tom samém roce také inscenováno),
* ''Atomový mír'' ([[1950]]), báseň (v tom samém roce také inscenováno),
* ''Horkým srdcem'' ([[1950]]), básně,
* ''Horkým srdcem'' ([[1950]]), básně,
* ''Osm odtamtud'' ([[1954]]), povídky, rozšířeno [[1956]] s titulem ''Osm odtamtud a další z řady'',
* ''Osm odtamtud'' ([[1954]]), povídky, rozšířeno [[1956]] s titulem ''Osm odtamtud a další z řady'',
* ''Vítězové'' ([[1955]]), román, roku [[1965]] rozšířeno o druhou část s titulem ''Trosečníci z Cap Arcony'',
* ''Vítězové'' ([[1955]]), román, roku [[1965]] rozšířeno o druhou část s titulem ''Trosečníci z Cap Arcony'',
Řádek 193: Řádek 193:


=== Externí odkazy ===
=== Externí odkazy ===
* {{commonscat}}
* {{NK ČR|jk01020348}}
* {{NK ČR|jk01020348}}
* {{SČL|267}}
* {{SČL|267}}

Verze z 6. 12. 2016, 07:38

Emil František Burian
Voice-band E. F. Buriana na festivalu v Sieně, cca 1928
Voice-band E. F. Buriana na festivalu v Sieně, cca 1928
Narození11. června 1904
Plzeň, Čechy
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí9. srpna 1959 (ve věku 55 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Příčina úmrtíonemocnění trávícího traktu
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
Alma materPražská konzervatoř
Povoláníspisovatel, hudební skladatel, teatrolog, básník, novinář, zpěvák, herec, dramatik, dramaturg, divadelní režisér, filmový režisér, režisér, politik, dirigent, hudebník, učitel, scénograf a divadelní herec
Oceněnínárodní umělec (1954)
Politická stranaKomunistická strana Československa
ChoťZuzana Kočová
DětiJan Burian
Kateřina Burianová
RodičeEmil Burian
PříbuzníJiří Burian[1] a Jan Burian ml.[1] (vnoučata)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Emil František Burian (11. června 1904 Plzeň[2] – 9. srpna 1959 Praha) byl český básník, publicista, zpěvák, herec, hudebník, hudební skladatel, dramaturg, dramatik a význačný režisér.

Život

Narodil se v Plzni, kde byl jeho otec operním pěvcem. Dostal se v Praze na konzervatoř, do její mistrovské školy.[3]

E. F. Burian byl členem levicově orientované literární skupiny Devětsilu. V letech 1926–1927 spolupracoval s Osvobozeným divadlem,[4] odkud po rozepřích s Jindřichem Honzlem spolu s Jiřím Frejkou odešli a založili si vlastní Divadlo Dada. Poté spolupracoval s Frejkovou scénou Moderní studio.

V roce 1923, tj. ve svých devatenácti letech, vstoupil z přesvědčení do KSČ, což ovlivnilo jeho další činnost, která byla často až agitační.

Roku 1927 založil hudebně recitační soubor Voiceband.

V sezóně 1930/1931 jej angažoval ředitel Antonín Drašar jako režiséra do divadla v Olomouci, kde Burian využíval i svého voicebandu a sám se také uplatnil jako jazzový zpěvák. Ve druhé polovině roku 1931 se vrátil Burian krátce do Brna do Zemského divadla.[5]

Koncem roku 1933 založil divadlo D 34, kde uskutečňoval svůj program politicky vyhraněného levicového divadla – každý rok název divadla posouval o jedno číslo (v roce 1935 se tedy jmenovalo D 35 a tak dále až do D 41). V předválečných letech mimo jiné ve svém divadle zorganizoval protestní petici proti uvěznění slavného ruského režiséra Mejercholda, jenž byl později na Stalinův příkaz zavražděn. Pro řadu komunistických funkcionářů byl proto, ač byl přesvědčeným stoupencem jejich hnutí, nepohodlným a nevypočitatelným členem.

V roce 1941 byl zatčen a celý zbytek druhé světové války prožil v koncentračních táborech. Nejprve byl v Terezíně, poté v Dachau a nakonec v Neuengamme (předměstí Hamburgu), zde pracoval v továrně s válečnou výrobou, ve volném čase se, podle svých vzpomínek, podílel na organizaci ilegálních kulturních pořadů pro vězně. 3. května 1945 se mu za dramatických okolností podařilo zachránit se z lodi Cap Arcona po sporném útoku britského královského letectva RAF.

Po válce založil ještě divadlo D 46 a D 47, mimo těchto divadel řídil ještě tři brněnské scény a karlínskou operetu, které byly sdruženy do tzv. Družstva divadla práce.

Ve volbách roku 1948 byl zvolen do Národního shromáždění za KSČ ve volebním kraji Kladno. Zasedal zde do konce funkčního období, tedy do roku 1954.[6]

Roku 1951 poté, co hrozil bezprostřední zánik jeho divadla, převedl své D 51 do svazku Československé armády, a to se pak stalo Armádním uměleckým divadlem. V roce 1955 z armády odešel a toto divadlo přejmenoval opět na D 34.

V poválečné době se stal jedním z předních účastníků nastupující nomenklatury komunistické kultury. Patřil však k osobnostem, které byly do značné míry režimu nepohodlné a nevypočitatelné a byl často kritizován zprava i zleva. Krátce řídil týdeník Kulturní politika, v němž působila řada později známých novinářů – Antonín Jaroslav Liehm, Stanislav Budín aj.

V roce 1954 byl jmenován národním umělcem.

V roce 1958 navštívil SSSR a pod vlivem Chruščovovy kritiky Stalina a jeho praktik vystoupil ve Španělském sále Pražského hradu se zásadním sebekritickým projevem.

Byl několikrát ženatý – s první ženou Ludmilou Matějovskou (nar. 1902), absolventkou mistrovské školy pražské konzervatoře, se oženil v roce 1927 a rozvedl v roce 1931. V roce 1934 se oženil s Marií Šubrtovou (nar. 1906), se kterou se seznámil v Brně, kde studovala na Filosofické fakultě Masarykovy university.[7] Jeho poslední manželkou byla Zuzana Kočová (1922-1988).

Smrt

Zemřel 9. srpna 1959 v Praze, za dosud nevyjasněných okolností ve státním sanatoriu na selhání jater.

Dílo

Jeho dílo bylo ovlivněno dadaismem, futurismem a poetismem, je silně levicové a prakticky místy až agitační. Přesto především svou divadelní tvorbou pozitivně ovlivnil celé moderní české divadlo. Jeho inscenační postupy byly na svou dobu objevné (metafora jako hlavní výrazový prostředek, poezie, symbol, „vynálezy“ theatergraph a voice-band atd.) a divadlo z nich čerpá dodnes.

Filmová režie

Hudební dílo

Kromě filmové hudby, oper a baletů psal také scénickou hudbu a koncertních skladby.

Filmová hudba

Burian složil hudbu ke dvaceti filmům[8], například

Opery

  • Alladina a Palomid (1923),
  • Před slunce východem (1925),
  • Bubu z Montparnassu (1927),
  • Mistr Ipokras, mastičkář drkolenský (1928),
  • Maryša (1940),
  • Císařovy nové šaty (1947),
  • Opera z pouti (1955),
  • Račte odpustit (1956),
  • Evžen Oněgin (1957), melodrama.

Balety

Divadlo

Libreta

  • U muziky (1940), libreto k baletu J. Zicha,
  • Maryša (1940), libreto k vlastní opeře,
  • Císařovy nové šaty (1947), libreto k vlastní opeřče,
  • Opera z pouti (1956), libreto k vlastní opeře,
  • Evžen Oněgin (1957), libreto k vlastnímu melodramatu.

Divadelní dramatizace a režie

Divadelní hry

Vlastní divadelní hry začal Burian psát až po roce 1945, kdy se zcela přiklonil k modelu socialistického realismu a stal se jeho zaujatým obhájcem.

  • Hráze mezi námi (1947),
  • Krčma na břehu (1948),
  • Láska ze všech nejkrásnější (1948),
  • Není pozdě na štěstí? (1948),
  • Pařeniště (1950),
  • Ani láska není sama (1957).
  • Proč žiješ, Václave Řího? (1958),
  • Dálky (1959),
  • Rozcestí (1959).

Literární dílo

Burianovo literární dílo zahrnuje filmové scénáře, libreta, divadelní hry a dramatizace (viz výše), básně, beletrii a práce o hudbě a divadle.

  • Idioteon (1926), básně,
  • O moderní ruské hudbě. Populární úvod (1926), studie,
  • Polydynamika (1926), studie,
  • Jazz (1928), studie,
  • Černošské tance (1929), stať k fotografiím,
  • Divadlo práce. Studie divadelního prostoru (1938),
  • O nové divadlo 1930–1940 (1946), výbor z prací, obsahuje např. Zameťte jeviště (1936) nebo Pojďte, lidé, na divadla s železnýma kladivama (1940).
  • Jeden ze všech (1947), román ve verších (v tom samém roce také inscenováno),
  • Viděno slzami (1947), básně z let 1925–1947,
  • Atomový mír (1950), báseň (v tom samém roce také inscenováno),
  • Horkým srdcem (1950), básně,
  • Osm odtamtud (1954), povídky, rozšířeno 1956 s titulem Osm odtamtud a další z řady,
  • Vítězové (1955), román, roku 1965 rozšířeno o druhou část s titulem Trosečníci z Cap Arcony,
  • Básně (1955).

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Discogs. Dostupné online. [cit. 2021-03-11].
  2. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  3. ↑ BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc: ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Burian Emil František, s. 38. 
  4. ↑ Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo. Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, 248 s. Týž: Zpráva o Osvobozeném divadle. Práce, Praha, 1982, 216 s. Týž: Osvobozené divadlo. Mladá fronta, Praha, 1990, 488 s., ISBN 80-204-0165-2. Zde v oddílu „Osvobozené divadlo neznámé“ podrobněji o akcích kulturní levice, při nichž postupovalo D 34 E. F. Buriana v součinnosti s Osvobozeným divadlem J. Voskovce a J. Wericha.
  5. ↑ Jaroslav Kladiva: E. F. Burian, Jazzová sekce, Praha, 1982, str. 98–9
  6. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-14]. Dostupné online. 
  7. ↑ Jaroslav Kladiva: E. F. Burian, Jazzová sekce, Praha, 1982, str. 14, 103, 355
  8. ↑ http://www.fdb.cz/lidi/18260.html

Literatura

  • BEZOUŠKA, Bohumil. Jak jsem proskotačil život. Praha: Lunarion, 1993, str. 165–8, 173–4, 191, ISBN 80-85774-08-9
  • BUCHNER, Alexander. Opera v Praze. Praha: PANTON, 1985, str. 28, 38, 49, 59, 201, 212, 214–5
  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A–G. Praha: Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0. 
  • KLADIVA, Jaroslav. E. F. Burian. Praha: Jazzová sekce SH, 1982. 443 s. 
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 85. 
  • PELC, Jaromír. Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo. Praha: Ústav pro kulturně výchovnou činnost, 1981, str. 7, 19, 25, 27, 45, 75, 93, 115, 119–121, 129–130, 136, 145, 164
  • PELC, Jaromír. Zpráva o Osvobozeném divadle. Praha: Práce, 1982, 216 s.
  • PELC, Jaromír. Osvobozené divadlo. Praha: Mladá fronta, 1990, 488 s., ISBN 80-204-0165-2. Blíže in:[1]
  • SPURNÁ, Helena. Emil František Burian a jeho cesty za operou. Prah: KLP – Koniasch Latin Press, 2013. ISBN 978-80-87773-23-9.
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 160–161. 
  • TUNYS, Ladislav. Hodně si pamatuju…Perličky v duši Raoula Schránila. Praha: Ametyst, 1998, str. 103, 117, 144, ISBN 80-85837-35-8
  • TUNYS, Ladislav. Otomar Korbelář. Praha: nakl. XYZ, 2011, str. 110, 120, 121, 180, 213, ISBN 978-80-7388-552-6
  • VALTROVÁ, Marie. ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských. Praha: Brána, 2001, str. 7, 9, 10, 24, 89, ISBN 80-7243-121-8
  • VALTROVÁ, Marie – ORNEST, Ota. Hraje váš tatínek ještě na housle?. Praha: Primus, 1993, str. 18, 51, 55, 82, 87–8, 90, 154–5, 157, 159, 174, 187, 189, 224, 226, 237, 240, 241, 249, 253, 300, 326, ISBN 80-85625-19-9
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 8. sešit : Brun–By. Praha: Libri, 2007. 225–368 s. ISBN 978-80-7277-257-5. S. 340–341. 
  • BURIAN, Jan. Nežádoucí návraty E. F. Buriana, Praha: vydavatelství Galén, 2012, 494 ., ISBN 978-80-7262-847-6.

Související články

Externí odkazy

Devětsil (1920–1930)
zakladatelé
vůdčí osobnosti
architekti
básníci
hudebníci
režiséři
spisovatelé
výtvarníci
fotografové
kritici, teoretici, vědci
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Emil_František_Burian&oldid=14397234“