Muchovník

Muchovník
	Muchovník velkokvětý (Amelanchier grandiflora)
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta);
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta);
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida);
Řád	růžotvaré (Rosales);
Čeleď	růžovité (Rosaceae);
Rod	muchovník (Amelanchier); Medik., 1789
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Muchovník (Amelanchier) je rod s asi 20 druhy keřů a malých opadavých stromů z čeledi růžovitých.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Rod je původní v teplých oblastech severní polokoule, roste především v těchto oblastech na stanovištích, kde probíhá stadium rané sukcese. Nejvíce druhů je v Severní Americe, obzvláště v USA a Kanadě. V Evropě je původní muchovník oválný (Amelanchier ovalis), výskytem zasahuje až na jižní Slovensko. Dříve se vyskytoval jen na vápencích Karpat, nyní i díky pěstování v zahrádkách zplaňuje. V USA muchovník roste jako původní dřevina ve všech státech, kromě Havaje. Dva druhy muchovníku najdeme v Asii. Tyto rostliny jsou zahradnicky cenné a jejich plody jsou důležité pro divoká zvířata. Lidem je ovoce muchovníku téměř neznámé, k jídlu jej průmyslově pěstují jen v některých lokalitách, dříve se sušené užívaly jako náhražka hrozinek. Dříve nebylo jasné druhové řazení muchovníků.^{[L 1]} ^{[L 2]}^[1]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Muchovníky rostou do 0,2–20 m výšky jako řídké dřevité keře nebo malé stromy se vzpřímenými kmínky. Kůra je šedá nebo méně často hnědá, hladká nebo popraskaná u starších stromů. Listy jsou opadavé, řapíkaté, střídavé, jednoduché, různě eliptické až kulaté, 0,5–10 × 0,5–5,5 cm velké, od tenkých po kožovité, s povrchy hladkými nebo hustě ochlupenými v květu a v dospělosti. Listy se na podzim výrazně barví do červena, nebo oranžova. Květenství je sestavené ve vzpřímených, nebo převislých hroznech, s 1–20 květy, a to buď v seskupení jednoho až čtyř květů, nebo hroznu s 4–20 květy. V květu je pět bílé (vzácně poněkud růžových) kulatých lístků, 2,6–25 mm dlouhých. Květy některých druhů se objevují na začátku jara, v březnu, další kvetou ještě v červnu.^[1] Letní kvetení je cenné, protože jde o období, kdy kvete jen málo keřů. Plodem je malvice, v barvě od červené přes fialovou až po téměř černou, 5–15 mm velká, ve škále chutí od nasládlé, šťavnaté po suchou a mdlou. Zraje v létě. Chuť plodů je v popisech zkreslována.

Vybrané druhy[editovat | editovat zdroj]

Severoamerické druhy v taxonomii jsou uvedeny ve Flora of North America^[1] ^{[L 3]}. Asijské druhy jsou uvedeny ve Flora of China^[2] a evropské druhy ve Flora Europaea.^[3]

Amelanchier alnifolia – muchovník olšolistý^[4]
Amelanchier amabilis – ^[5]
Amelanchier arborea – m. stromovitý^[6]
Amelanchier asiatica – m. asijský,^[7]
Amelanchier bartramiana – m. Bertramův ^[8]
Amelanchier canadensis muchovník kanadský^[9]
Amelanchier cusickii – m. Cusického
Amelanchier fernaldii –
Amelanchier florida – m. květnatý
Amelanchier gaspensis –
Amelanchier grandiflora – m. velkokvětý
Amelanchier humilis – ^[10]
Amelanchier laevis – m. hladký^[11]
Amelanchier lamarckii^[12]
Amelanchier interior^[13]
Amelanchier neglecta – m. přehlížený
Amelanchier nantucketensis – Nantucket serviceberry
Amelanchier obovalis – m. opakvejčitý
Amelanchier ovalis – m. oválný ^[14]
Amelanchier sanguinea – m. krvavý ^[15]
Amelanchier sinica – ^[16]
Amelanchier spicata – m. klasnatý Thicket shadbush, amélanchier en épis^[17]
Amelanchier utahensis – m. utažský, Utah serviceberry^[18]

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

Název Amelanchier je pravděpodobně odvozen od provensálského slova pro strom Amelanchier ovalis. Americké jméno serviceberry pochází z podobnosti s ovocem podobajícím se evropským jeřabinám. Juneberry odkazuje na určitý druh ovoce zrající v červnu. Jméno Saskatoon vzniklo z indiánských jmen misâskwatômina (misāskwatōmina, misaaskwatoomina) pro Amelanchier alnifolia. Město Saskatoon, Saskatchewan je pojmenováno podle něj. České botanické jméno pro Amelanchier je muchovník.

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Okusem zvěří netrpí, ale průchod skrze muchovníky si oblíbili jeleni a králíci a těžké ušlapání může potlačovat přirozenou obnovu. Housenky můr a jiný býložravý hmyz mají také chuť na muchovníky. Mnoho hmyzu a chorob, které napadají ovocné stromy, napadají také muchovníky, především rzi a houby. V letech, kdy se květ muchovníků kryje s květem divokých růží, mohou včely šířit bakteriální choroby. V ČR muchovníky významnými chorobami a škůdci netrpí.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Plody muchovníku mají místo v lidovém léčitelství, obsahují velké množství vitamínu C, vitamín B₂, barviva (anthokyany, kterým se přisuzuje účinnost proti rakovinnému bujení) a zdraví prospěšné minerály. Plody celkově podporují odolnost organismu, působí preventivně proti žaludečním chorobám a při onkologických onemocněních je možné plody muchovníku podávat jako podpůrný doplněk stravy. Při žaludečních a střevních potížích může být podáván čaj ze sušených listů.

V Kanadě se plod zvaný Saskatoon Berry sklízí komerčně. Známé jídlo původních amerických obyvatel (indiánů), pemikan (pemmican) často obsahovalo kromě sušeného masa s tukem právě sušené plody muchovníku. Stonky muchovníku byly pak často používány k výrobě šípů. Některé druhy muchovníků jsou velmi oblíbené okrasné keře, pěstované pro květy, kůru a pro krásu podzimního barevného listí.

Pěstování[editovat | editovat zdroj]

Všechny muchovníky potřebují podobné podmínky. Pokud mají dobře růst, vyžadují zejména dobré osvětlení, ale všechny snášejí i polostín. Důležitá je dobrá drenáž a proudění vzduchu (jinak trpí listovými chorobami). Snášejí zakouřené ovzduší. Většina druhů je v ČR mrazuvzdorná. Muchovník olšolistý snáší mrazy až –40 °C. Vhodná je vláha během suchého období, ale snášejí dobře i sucho. Na zvláštní péči tedy náročné nejsou, můžeme je přihnojovat běžnými průmyslovými hnojivy, jejich vegetativní růst není po dosažení asi 1m výšky i s přihnojováním nijak silný. Přijatelné půdní podmínky pro muchovníky jsou téměř všude mimo vlhká místa. Dřevo je hnědé, pevné a těžké. Vnitřní část je načervenale hnědá a dřevo je světlejší barvy. Může být použito pro rybářské pruty.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Rozmnožuje se výsevem na jaře, dělením a štěpováním. Muchovník se štěpuje snadno, roubování na další druhy, jako jsou hloh (Crataegus) a jeřáb (Sorbus), jsou často úspěšné. Po naroubování pozorujeme po určité době slábnutí růstu.

Je běžně uváděno, že Amelanchier lamarckii, široce pěstovaný a naturalizovaný v Evropě, kam byl přivezen v 17. století, je původem ze Severní Ameriky, pravděpodobně z východní Kanady. V současné době není známo, že by se vyskytoval ve volné přírodě, a je pravděpodobně hybridního původu, jako kříženec mezi A. laevis, a buď A. arborea nebo A. canadensis.^{[L 4]}^{[L 5]}

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Amelanchier na anglické Wikipedii.

↑ ^a ^b ^c University of Maine: Amelanchier Systematics and Evolution
↑ Flora of China: Amelanchier
↑ Flora Europaea: Amelanchier
↑ University of Maine: Amelanchier alnifolia var. alnifolia
↑ University of Maine: Amelanchier amabilis
↑ University of Maine: Amelanchier arborea
↑ Flora of China: Amelanchier asiatica
↑ University of Maine: Amelanchier bartramiana
↑ University of Maine: Amelanchier canadensis var. canadensis
↑ University of Maine: Amelanchier humilis
↑ University of Maine: Amelanchier laevis
↑ Missouri Botanical Garden, St. Louis MO
↑ University of Maine: Amelanchier interior Archivováno 18. 6. 2009 na Wayback Machine.
↑ Flora Europaea: Amelanchier ovalis
↑ University of Maine: Amelanchier sanguinea
↑ Flora of China: Amelanchier sinica
↑ University of Maine: Amelanchier spicata
↑ University of Maine: Amelanchier utahensis

Literatura[editovat | editovat zdroj]

↑ Landry, P. (1975). Le concept d'espece et la taxinomie du genre Amelanchier (Rosacees). Bull. Soc. Bot. France 122: 43-252.
↑ Phipps, J. B., Robertson, K. R., Smith, P. G., & Rohrer, J. R. (1990). A checklist of the subfamily Maloideae (Rosaceae). Canad. J. Bot. 68: 2209-2269.
↑ Campbell, C. S., Dibble, A. C., Frye, C. T., & Burgess, M. B. (2008; přijato k zveřejnění) Amelanchier. V FNA Editorial Committee, Flora of North America 9. Magnoliophyta: Rosidae (část): Rosales (část). Oxford University Press, New York
↑ Bean, W. J. (1976). Trees and Shrubs Hardy in the British Isles 8th ed., vol. 1. John Murray ISBN 0-7195-1790-7.
↑ Rushforth, K. (1999). Trees of Britain and Europe. Collins ISBN 0-00-220013-9.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Felsenbirnen na Wikimedia Commons
Taxon Amelanchier ve Wikidruzích

[umaine-3] University of Maine: Amelanchier Systematics and Evolution

[foc-5] Flora of China: Amelanchier

[fe-6] Flora Europaea: Amelanchier

[umaine1-7] University of Maine: Amelanchier alnifolia var. alnifolia

[umaine2-8] University of Maine: Amelanchier amabilis

[umaine3-9] University of Maine: Amelanchier arborea

[foc1-10] Flora of China: Amelanchier asiatica

[umaine4-11] University of Maine: Amelanchier bartramiana

[umaine5-12] University of Maine: Amelanchier canadensis var. canadensis

[umaine6-13] University of Maine: Amelanchier humilis

[umaine8-14] University of Maine: Amelanchier laevis

[15] Missouri Botanical Garden, St. Louis MO

[umaine7-16] University of Maine: Amelanchier interior Archivováno 18. 6. 2009 na Wayback Machine.

[fe1-17] Flora Europaea: Amelanchier ovalis

[umaine9-18] University of Maine: Amelanchier sanguinea

[foc2-19] Flora of China: Amelanchier sinica

[umaine10-20] University of Maine: Amelanchier spicata

[umaine11-21] University of Maine: Amelanchier utahensis

[1] Landry, P. (1975). Le concept d'espece et la taxinomie du genre Amelanchier (Rosacees). Bull. Soc. Bot. France 122: 43-252.

[2] Phipps, J. B., Robertson, K. R., Smith, P. G., & Rohrer, J. R. (1990). A checklist of the subfamily Maloideae (Rosaceae). Canad. J. Bot. 68: 2209-2269.

[4] Campbell, C. S., Dibble, A. C., Frye, C. T., & Burgess, M. B. (2008; přijato k zveřejnění) Amelanchier. V FNA Editorial Committee, Flora of North America 9. Magnoliophyta: Rosidae (část): Rosales (část). Oxford University Press, New York

[bean1-22] Bean, W. J. (1976). Trees and Shrubs Hardy in the British Isles 8th ed., vol. 1. John Murray ISBN 0-7195-1790-7.

[rushforth-23] Rushforth, K. (1999). Trees of Britain and Europe. Collins ISBN 0-00-220013-9.

[L 1]

[L 2]

[1]

[L 3]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]

[13]

[14]

[15]

[16]

[17]

[18]

[L 4]

[L 5]