Manželství

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Manželství je právní a společenská instituce, která tvoří legislativní základ pro rodiny.

Muž a žena, kteří chtějí spolu uzavřít manželství, mají předem poznat navzájem své charakterové vlastnosti a svůj zdravotní stav, aby mohli založit manželství, které splní svůj účel.[1]

Manželství je třeba vnímat v kontextu s ostatními jevy a vývojem světa. Svět se mění, s ním se mění i situace rodiny a manželství. Autority dokonce mluví o tom, že rodina a resp. manželství je ovlivňováno změnami jako žádná jiná instituce.[2]

Tradice manželského obřadu, práva a povinnosti v manželství, způsob výběru partnera, počet a pohlaví partnerů i právo vstoupit do manželství se mohou lišit v závislosti na kultuře. Dlouhodobě je manželství ekonomicky, právně, nábožensky a sociálně uznáváno jako primární společenská instituce pro výchovu dětí.[zdroj?]

V České republice je manželství dobrovolným, v zásadě trvalým soužitím dvou osob různého pohlaví, které je založeno zákonem stanoveným způsobem – sňatkem. Jeho hlavním účelem je dle zákona založení rodiny, řádná výchova dětí,[3] tedy biologická a výchovná funkce a vzájemná pomoc a podpora.

Formy manželství

V závislosti na struktuře se rodinné svazky dělí na:

  • monogamické – soužití 2 partnerů, obvykle 1 muže a 1 ženy.
  • polygamické – soužití s více než jedním partnerem (tento termín se často používá i ve smyslu polygynie), bigamie. Soužití je buď paralelní (účastí jednoho člena v několika rodinách či domácnostech) nebo skupinové (jedna vícečlenná rodina či domácnost).
    • polygynické – soužití 1 muže a více žen, tj. jeden muž může mít zároveň účast ve více manželstvích.
    • polyandrické – soužití 1 ženy a více mužů.
    • pokud spolu žije větší počet mužů a žen, lze to nazvat například polygamní skupinové manželství.
  • nově se můžeme setkat též s pojmem stejnopohlavní manželství, neboli registrované partnerství

Požadavek monogamie je historicky poměrně novou, nedlouho uplatňovanou zásadou, na českém území dle zákona od poloviny 11. století.[4]

Účel a definice manželství

Definice manželství

Manželství je v právním řádu České republiky chápáno jako dlouhodobé, respektive trvalé životní společenství jednoho muže a jedné ženy (nikoliv osob téhož pohlaví). Může být uzavřeno pouze na základě svobodného dobrovolného a uváženého rozhodnutí snoubenců. Cílem manželství je harmonické soužití obou manželů, jejich podpory a pomoci a v první řadě výchova jejich dětí.[5] Vznikem manželství vznikají práva a povinnosti manželů. Zákon počítá s tím, že lidé nejsou dokonalí a ne každý dokáže žít po celý život v jednom svazku. Proto zákon o rodině počítá i s rozvodem.[6]

Účel manželství

Hlavním účelem manželství je vzájemná pomoc a podpora partnerů. Dále také plození potomků a jejich výchova.

Manželstvím vzniká rodina, která však není nijak zákonem definována. Pojem rodina je tedy potřeba vykládat v obecném slova smyslu. Rodinu tvoří manželé, jejich děti, eventuálně další příbuzní, kteří s nimi společně žijí a kteří ve smyslu občanského zákoníku tvoří společnou domácnost a kteří vůči sobě mají vzájemná práva a povinnosti.[6]

Maggie Gallagherová, americká spisovatelka, komentátorka a aktivistka ve své publikaci uvádí, že každá nám známá lidská společnost uplatňuje nějakou formu manželství. V každé komplexní lidské společnosti řízené zákonem existuje manželství jako veřejnoprávní akt, a nikoli pouze jako soukromý svazek nebo náboženský rituál. Účel manželství jakožto univerzálního lidského konceptu je regulovat reprodukci ve společnosti. Manželství tedy můžeme definovat jako veřejný sexuální svazek, který vytváří příbuzenské závazky a sdílení zdrojů mezi muži, ženami a dětmi vzešlými z tohoto svazku.[7]

Jaroslav Skupnik v Antropologickém slovníku uvádí, že manželství je kulturně vysoce variabilní a obecněji platí, že jde o „sociální instituci, jejímž obsahem je kulturně akceptovaný typ svazku mezi dvěma či více partnery, u něhož se předpokládá dlouhodobé trvání a který transformuje sociální status partnerů, je výrazem jejich akceptace společenských norem; definuje či implikuje vzájemné nároky partnerů (a jejich příbuzných) na sebe, rodičovské povinnosti a práva k dětem vzešlým z této unie, práva a povinnosti těchto dětí k rodičům, definuje či implikuje sociální status dětí vzešlých z této unie a vytváří vazby mezi příbuznými partnerů."[8]

Vznik manželství

Ačkoliv manželství existuje ve všech kulturách na celém světě, jeho podstata se neliší, toliko formy uzavírání. Manželství vzniká na základě manželské smlouvy. Ta je obvykle doprovázená svatbou - speciálním obřadem přechodu ze stavu svobodných.[9]

V českém právním řádu upravuje manželství občanský zákoník. Jeho vzniku se věnují zejména § 656 až § 675.

Předpoklady vzniku platného manželství

Podle stávajícího českého práva musí být pro platnost sňatku splněny tyto předpoklady:

  • osobní předpoklady, ve kterých může být překážka:
    • překážka absolutní, týkající se konkrétní osoby snoubence, či
    • překážka relativní, týkající se vztahu mezi snoubenci.
  • předpoklady sňatečního prohlášení a
  • formální předpoklady, procedurální.
  • manželství nemohou uzavřít ani osoby, jejichž příbuzenství vzniklo osvojením,
  • ani poručník a poručenec,
  • pěstoun a jemu svěřené dítě.

Mezi relativní překážky patří:

Mezi absolutní překážky patří:

  • nesvéprávnost,[p 1]
  • omezená způsobilost k právním úkonům; soud ale sňatek může povolit,
  • duševní porucha, která by měla za následek omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům; soud může rovněž sňatek povolit,
  • nezletilost; soud může z výjimečných důvodů povolit u osoby starší 16 let,
  • manželství nebo registrované partnerství, viz polygamie,
  • nedobrovolnost, nevědomost: jeden z manželů nebyl informován o rozhodných skutečnostech nebo bylo prohlášení učiněno pod fyzickým či psychickým nátlakem.

Způsoby uzavření manželství

Manželství lze podle stávajícího českého práva uzavřít dvěma způsoby sňatku:

  1. Občanský sňatek je prohlášením o uzavření manželství orgánem státu. Orgánem státu v tomto případě může být obecní úřad pověřený vést matriky; úřad, který plní jeho funkci (matriční úřad), případně i nematriční obecní úřad, pokud je jeden ze snoubenců přihlášen k trvalému pobytu v jeho správním obvodu. Manželství se uzavírá v místě určeném úřadem pro konání slavnostních obřadů. Uzavřít manželství na kterémkoli vhodném místě může povolit matriční úřad, do jehož správního obvodu toto místo spadá. Takovým místem může být i například stanice metra či dno rybníka. V případě manželství uzavíraného v cizině může být orgánem zastupitelský úřad České republiky. Pokud je život jednoho se snoubenců přímo ohrožen, může prohlášení snoubenců přijmout i kapitán lodi plující pod vlajkou České republiky, kapitán letadla registrovaného v České republice a velitel vojenské jednotky České republiky v zahraničí.
  2. Církevní sňatek je prohlášením o uzavření manželství před orgánem registrované církve či náboženské společnosti. Manželství se uzavírá v místě určeném předpisy církve nebo náboženské společnosti pro náboženské obřady nebo náboženské úkony. Církevní orgán je povinen do tří pracovních dnů doručit protokol o uzavření manželství s uvedením skutečností dle matričního zákona příslušnému matričnímu úřadu, v jehož obvodu bylo uzavřeno.

Bez ohledu na způsob sňatku manželství vzniká přesně okamžikem souhlasného prohlášení muže a ženy, že spolu do manželství vstupují.[10] Po uzavření občanského sňatku lze podstoupit i církevní obřad (ovšem bez účinků uzavření manželství). Naopak po uzavření církevního sňatku nelze uzavřít sňatek občanský, neboť takový svazek již nabyl práv a povinností daných zákonem.

Vznik manželství ve světě

Afrika

Předpokladem pro vznik manželství je tzv. zasvěcení. Jde o rituál přechodu dívky či chlapce z dětství do dospělosti, který je často doprovázen obřízkou.

Velký důraz je zde kladen na plodnost, neboť jednou ze základních mravních i právních povinností muže je soulož za účelem plození. Základní povinností ženy je pak rodit děti

Další důležitou náležitostí platnosti Afrického manželství je zaplacení rodině nevěsty tzv. obvěnění.[11]

Manželství v Islámu

Manželství je vykládáno jako náboženská povinnost, morální pojistka a společenský závazek. V Islámu je povolena polygamie, avšak omezena počtem čtyř žen.

Existují dvě podmínky platnosti manželské smlouvy:

- Přítomnost dvou plnoletých svědků

- Neexistence zákonných překážek: nezletilost, velký věkový rozdíl, nepřípustný stupeň příbuzenství, jiná víra nebo ateizmus – platí jen někde[11]

Indie

V Indii je manželství prakticky v rukou rodičů. V Indii je totiž svatba a následné manželství spíše spojením rodin, než spojení pouze partnerů. Rodiče organizují svatbu i vybírají dětem partnery, a to většinou inzerátem v novinách. Rozhodující je společenská třída a postavení, vzdělání, plat a v neposlední řadě i astrologické znamení. Jednou z nejdůležitějších položek je věno. Vzdělaná dívka, která si chce vzít za manžela muže s vysokoškolským vzděláním získaném na některé zahraniční univerzitě nebo lékaře, musí přinést do manželství minimálně 20000 amerických dolarů. Zcela samozřejmou věcí je panenství nevěsty. Svatba je obrovskou události, a rodiny za ni utratí většinou veškeré úspory.[12]

Práva a povinnosti manželů

Manželství obvykle přináší práva a povinnosti manželům, které se týkají výchovy dětí, společného vlastnictví, sexuálního chování, příbuzenských vazeb, členství v kmeni, vztahu ke společnosti, pozůstalosti a lásce. Ve specifických případech manželství též ustanovuje právní otcovství dítěte ženy nebo právní mateřství dítěte otce. Manželství je tradičně jedním z požadavků na založení rodiny, o což se opírá i fungování společnosti. Manželství tedy neslouží pouze manželskému páru, ale též zájmům dětí a společnosti, jíž jsou součástí.

V židovství, islámu a křesťanství je manželství tradičně nezbytným požadavkem pro pohlavní styk. Sexuální vztahy před manželstvím tedy nejsou těmito náboženstvími podporovány, neboť jsou považovány za smilstvo. Ještě menší přízni se těší sexuální vztahy mimo manželství (cizoložství, nevěra) jakožto porušení manželské věrnosti.

Zdánlivé a neplatné manželství

Zásadní rozdíl mezi zdánlivým a neplatným manželstvím je ten, že zdánlivé manželství nikdy nevzniklo, neexistovalo (tudíž např. nevzniklo ani SJM), oproti tomu neplatné manželství je takové, které vniklo, bylo platné, ale jeho neplatnost prohlásí soud. 

Zdánlivé manželství

Neboli také neexistence manželství - nevzniklé manželství

Manželství nevznikne na základě zákonné překážky:

  • pokud nebyly u sňatečného obřadu splněné, zákonem dané, náležitosti na kterých se dle zákona musí trvat[13]
  • pokud nebyly u církevního obřadu splněné náležitosti, jako např. obřad nebyl uzavřen před orgánem oprávněné církve[14]
  • pokud alespoň jeden z manželů nevstoupil do manželství z projevu vůle[15]

Neexistenci manželství může dle Občanského zákoníku platného od 1.1.2014 soud vyslovit i bez návrhu[16]

Neplatné manželství (neplatné=neuzavřené)

Manželství bylo uzavřeno i přes zákonnou překážku.

Neplatné manželství je za takových to okolností:

  • Nedostatečný věk - Do 18 let je v ČR každý jedinec nesvéprávný, s výjimkou, kdy soud udělal svéprávným člověka starší 16 let.[17]
  • Omezení svéprávnosti.[18]
  • Pokud alespoň jeden z manželů již v minulosti uzavřel manželství nebo registrované partnerství.[19]
  • Pokud byl na alespoň jednoho z manželů vytvořen nátlak v podobě vyhrožování či násilí a pod tímto nátlakem bylo manželství uzavřeno[20]

Zánik manželství

Manželství končí:

Dalším způsobem je anulace manželství, jíž se domnělé manželství prohlásí za neplatné od počátku. Pokud se v případě prohlášení jednoho z manželů za mrtvého později ukáže, že žije a mezitím druhý manžel uzavřel manželství nové, to původní se již neobnoví.[21]

Dočasná manželství

Některé kultury mají také dočasné a podmíněné manželství. I naše zákony ovšem počítají s možností zrušení manželství, byť formálně "od samého počátku" a také umožňují rozvod, tedy počítají s dočasností, podmíněností. Rozdíl je v tom, že nelze platně sjednat tyto podmínky předem.

Keltské svazky

Například Keltové měli svazek rukou (ang. handfasting) jako manželství na zkoušku, od 13. století církevními koncily opakovaně zakazované, a proto sjednávané tajně. A ne náhodou i my hovoříme o "svazku" manželském a žádáme "o ruku" nevěsty, ostatně máme "závazek", jsme "vázáni" a také "rozvazujeme" pracovní poměr s plným "úvazkem".

Muslimské dočasné manželství

Je také "manželství na dobu určitou" mezi muslimy. Staroarabská kultura zavedla dočasné manželství, které má pokračování v Nikah Mut'ah, dohodě o manželsví na určitou dobu. Prorok Mohamed potvrdil dočasné manželsví (sigheh v Íránu a muta'a v Iráku), kterým lze také legimitizovat sexuální práci. Muslimské spory o Nikah Mut'ah vedly k tomu, že to platí jen u šíitů.

Křesťanské dočasné manželství

Ale i z historie jsou známé případy zapuzení křesťanských královen a uzavření nových manželství králi, ačkoliv formálně byli oddáni nadosmrti. Faktickým důvodem také mohla být jejich neplodnost.

Náboženské pojetí manželství

Židovské pojetí manželství

Manželství je v židovství základním kamenem pro naplnění prvního Božího příkazu, totiž „Buďte plodní a množte se“ (Gn).

Manželství ve Starém zákoně

Manželství Starý zákon spojuje se stvořením člověka. Jedná se o svazek pohlavně různých, avšak rovnocenných a rovnoprávných lidí podle řádu, který je dán od počátku (Gn 1,27n.). Manželství je smlouvou, která má jako primární záměr zajistit pokračování rodové linie muže. Manželství klade různé požadavky na muže a ženu: muž může porušit pouze cizí manželství, žena pouze manželství vlastní. Starý zákon nezná závazek monogamie a manželství je rozlučitelné. Bezženství (či celibát) je Starému zákonu cizí.

Ketuba (židovská svatební smlouva)

Ketuba je židovská svatební smlouva, která se užívá již po tisíciletí. Byla a stále je důležitým dokladem židovského manželství. Má význam nejenom společenský, ale především právní. Zpočátku sloužila jako zákonná ochrana pro ženu v případě, že by jí muž zapudil, rozvedl se s ní nebo kdyby ovdověla. Jednalo se především o finanční zaopatření a právo ženy na část manželova majetku. Dodnes se do ketuby zaznamenává finanční obnos, který stanoví novomanželé a který se ženě vyplatí po jeho smrti nebo kterým se musí vyplatit v případě rozvodu. Minimální doporučená částka je obnos, ze kterého by rozvedená žena mohla žít přinejmenším po dobu jednoho roku nebo podle zvykového práva třetina majetku. V pozdějších dobách byla svatební smlouva rozšířena o další opatření týkající se také společného života manželů (muž má povinnost svou ženu živit, šatit, vykoupit ji, kdyby byla unesena, zajistit ji lékaře aj.). Při svatebním obřadu stvrzuje muž svým podpisem platnost smlouvy a poté, co se podepíšou i dva přítomní svědci, muž obřadně předává ketubu své ženě. Ketuba je tedy platný dokument právně ochraňující ženu, který u sebe žena přechovává po celou dobu manželství. V případě, že muž nedodrží to, k čemu se ve svatební smlouvě zavázal, má žena právo se obrátit na židovský soud, tzv. bejt din. Pokud bejt din zjistí, že je žena v právu, může na její žádost povolit rozvod manželství.

Křesťanské pojetí manželství

V křesťanství je manželství právoplatným spojením dvou lidí za účelem tělesného a duchovního společenství.[22] Většina křesťanských církví uznává jen manželství dvou osob rozdílného pohlaví, některé křesťanské církve, například United Church of Canada[23], podporují a provádí i sňatky homosexuální. Katolická církev považuje manželství za jednu ze svátostí.

Manželství v Novém zákoně

Ježíš Kristus Nazaretský považuje manželství za ustanovené Hospodinem, za trvalé spojení jednoho muže a jedné ženy. Žena má v manželství rovnoprávné postavení, zajištěné příběhem o stvoření (Mk 10,6-9; Mt 19,4n.). Manželství má podle Nového zákona své místo v dějinách spásy a vztah muže a ženy je podle něho předobrazem vztahu Krista a církve (Ef 5,32). Na manželství se tedy pohlíží jako na znamení milostiplné Boží vůle (tedy jako na svátost). Krom manželství zná Nový zákon též povolání k bezvýhradnému se darování Ježíši, a to bezženským či celibátním způsobem života.

Katolický pohled na manželství

Podle katolického učení se každé platné manželství uzavřené mezi dvěma pokřtěnými považuje za svátost. Vztah v manželství obsahuje v sobě též vztah k Bohu jakožto ke svému základu a cíli a manželství je považováno za způsob zpřítomnění Ježíše a církve ve světě (Mt 18,20). Tuto svátost si udělují navzájem přímo snoubenci, kněz (případně jáhen) působí pouze jako vyžadovaný svědek církevního aktu. Základem manželské úmluvy je tedy manželský slib snoubenců. Pokud neexistují manželské překážky, mohou manželství přijmout všichni pokřtění. Přirozené manželství je v protikladu k svátostnému manželství manželstvím mezi dvěma nepokřtěnými. Účinkem manželství je manželský svazek, který je svou povahou výlučný a uzavírá se na celý život, takže platně uzavřené a dokonané manželství končí teprve smrtí jednoho z manželů.

Přelomovým pro chápání manželství se stal Druhý vatikánský koncil, který se pokusil odpoutat od právního pohledu na manželství a vyzdvihl jako hlavní cíl manželství vzájemnou lásku manželů vedle plození dětí (Gaudium et spes 47-51; Lumen gentium 11).[24]

Manželství v kanonickém právu

Kodex kanonického práva stanovuje právní podmínky pro uzavření sňatku v katolické církvi. Pro platnou formu uzavření manželství se vyžaduje aktivní účast faráře, či kněze farářem delegovaným v místě uzavření manželství a alespoň dvou svědků. V nebezpečí smrti je možná účast pouze 2 svědků. Tato forma je povinná pro všechny, kdo jsou v katolické církvi. Obvyklou přípravou na manželství jsou zásnuby, poučení manželů a ohlášky. Dispens od manželských překážek uděluje diecézní biskup. Mezi tzv. prosté překážky patří: jednoduché řeholní sliby, příbuzenství zákonné či pokrevní, rozdílnost vyznání, nezletilost, pohlavní neschopnost, ještě trvající manželský svazek, různost náboženství, přijetí svátosti svěcení, veřejné doživotní (řeholní) sliby, aj.[25]

Manželství v pravoslavných církvích

Manželství v pravoslaví je vnímáno do značné míry podobně jako v římském katolicismu. Zásadním rozdílem však je, že podle pravoslavných se manželství uzavírá požehnáním, které kněz manželům při svatbě (tzv. korunovaci) udílí. Na rozdíl od katolického kanonického práva může církev fakticky již neexistující manželství prohlásit za mrtvé (např. v případě smrti jednoho z manželů, přičemž smrt může být fyzická, morální /např. zločin/ nebo duchovní /opuštění církve, hereze, nekajícné setrvávání v těžkém hříchu/; důvodem pro rozvod je podle Kristových slov cizoložství). Druhý sňatek toho, kdo nezavinil rozpad manželství, je pak možný, avšak v případě, že uzavírají další sňatek oba snoubenci, nekoná se slavnostní obřad svatby, ale jiný obřad, který je spíše kající bohoslužbou (další sňatky jsou v souladu s Písmem svatým vnímány jako shovívavost k lidské slabosti a jako prevence smilstva).

Manželství v protestantských církvích

Pro protestanty je manželství především osobní volbou dvou snoubenců. Tato volba je sociálně stvrzena civilním sňatkem a obřad v kostele má pouze naznačit duchovní rozměr této volby.[zdroj?] V ČR se však sňatek mezi protestanty uzavírá většinou pouze přímo v kostele.[zdroj?]

Registrované partnerství

Podrobnější informace naleznete v článku Registrované partnerství.

Registrované partnerství je trvalé společenství dvou osob stejného pohlaví. Toto partnerství vzniká projevem vůle dvou osob stejného pohlaví. Projev vůle musí být svobodný, musí se provést formou úplného prohlášení těchto osob o tom, že spolu vstupují do partnerství.[26]

Vznik registrovaného partnerství v ČR

Do partnerství může vstoupit osoba starší 18 let, svéprávná a svobodná. Jeden z partnerů musí být občanem České republiky. Partneři nemohou být sourozenci ani být v příbuzné linii. Děje se tak před matrikářem, který páru položí otázku, zda do partnerství chtějí vstoupit. Dříve, než učiní prohlášení, osoby vstupující do partnerství výslovně uvedou, že jim nejsou známy okolnosti vylučující vstup do partnerství. Protokol, který se o prohlášení sepisuje, podepisují osoby vstupující do partnerství, matrikář, tlumočník, je-li jeho přítomnost nutná. Partnerství se zapíše do knihy registrovaného partnerství.[26]

Stejnopohlavní manželství

Ve většině států euroatlantického prostředí platí zákonná výlučnost různopohlavnosti manželství (manželi se mohou stát jen muž se ženou). V posledních letech rostl počet států umožňujících uzavírat manželství i dvěma osobám stejného pohlaví.[27] Slovinská vláda příslušný zákon předala do parlamentu[28] a finská ministryně spravedlnosti očekává, že většina hlavních stran podporujících zákon jej schválí v roce 2011.[29]

Od roku 1998 více než 30 států USA přijalo ústavní dodatky, které v různé míře stejnopohlavní svazky zakazují.[30] Ústavní dodatek známý jako „Proposition 8“, který od roku 2008 zakazoval stejnopohlavní manželství, byl v Kalifornii v srpnu 2010 federálním soudem shledán neústavním jak podle principu respektování všech práv náležejícím občanům tak podle součásti 14. dodatku americké ústavy o ochraně rovného zacházení, což žalobci doložili zdrcující převahou důkazů s odůvodněním, že Kalifornie nemá žádný zájem diskriminovat gaye a lesby a protože Proposition 8 neumožňuje Kalifornii naplnit její ústavní povinnost poskytovat manželství na rovném principu, přičemž nenaplňuje žádný racionální základ pro odejmutí manželství gayům a lesbám. Ve skutečnosti důkazy ukazují, že pouze do kalifornské ústavy zakotvuje představu, že různopohlavní páry jsou nadřazené stejnopohlavním. Důkazy přednesené u soudu fatálně podkopávají základní premisy předložené pro Proposition 8. Při zpochybnění výsledku referenda odhodlání voličů musí najít aspoň nějakou podporu v důkazech. Domněnky, spekulace a strach nestačí.[31] Federální soud v Massachusetts v červenci 2010 konstatoval, že „iracionální předsudky prostě nikdy nepředstavují legitimní státní zájem“ a že federální zákon Defense of Marriage Act zakazující stejnopohlavní manželství odporuje ochraně podle pátého dodatku ústavy, neboť zasahuje do práv jednotlivých států definovat manželství.[32]

Evropský soud pro lidská práva v roce 2010 jednomyslně konstatoval, že stejnopohlavní manželství není žádné univerzální lidské právo a smluvní státy Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod nemají povinnost jej umožňovat uzavřít. Zavedení či nezavedení stejnopohlavního manželství je věcí svobodného uvážení konkrétních států. Úmluvou chráněné lidské právo uzavřít manželství se týká dvojic různého pohlaví, v případě neumožnění ze strany státu nejde o diskriminaci ani o nerespektování rodinného a soukromého života.[33][34][35]

Postoje veřejnosti

Průzkumy veřejného mínění v ČR

Průzkum CVVM na vzorku 1042 obyvatel České republiky starších 15 let v květnu 2012 v otázce zda by homosexuální ženy a muži měli mít právo uzavřít sňatek zaznamenal, že ke kladné odpovědi se kloní 51 % respondentů (41 % v roce 2011, 36 % v roce 2007) a k záporné 44 % respondentů (48 % v roce 2011, 57 % v roce 2007). Podporu (75 %) má registrované partnerství. Podpora práv homosexuálů klesá s věkem a naopak roste se zlepšujícím se hodnocením životní úrovně. Ve všech případech výrazně častější negativní stanovisko ke zkoumaným právům homosexuálu vyjadřovali lidé hlásící se k římskokatolickému vyznání. Naopak výrazně vstřícnější postoj k právům homosexuálů projevují lidé, kteří mají homosexuály mezi přáteli či známými.[36]

Průzkumy veřejného mínění v USA

Nejnovější průzkumy veřejného mínění v USA ukazují, že mírná většina obyvatel podporuje uznání stejnopohlavních manželství a tato podpora dlouhodobě roste.[37] Podle průzkumů Gallupova ústavu, CNN a ABC News z roku 2011 má manželství osob stejného pohlaví menšinovou podporu z hlediska věkových skupin u lidí starších 50 let a z hlediska politických preferencí u republikánů a konzervativců.[38][39][40] Průzkum CNN ukázal menšinovou podporu u osob s hrubým příjmem do 50 000 dolarů ročně a u osob bez vysokoškolského vzdělání.[39]

V průzkumu pro Fox News v srpnu 2010 na vzorku 900 registrovaných voličů v USA 37 % respondentů odpovědělo, že si myslí, že by homosexuálům měla být povolena legalizace manželství, 29 % si myslí, že by mělo být povoleno partnerství, nikoliv manželství a 28 % si myslí, že by neměla být povolena žádná legalizace jejich vztahů.[41]

Knižně vydaná studie Counted Out sociologa Briana Powella z roku 2010 udává dlouhodobý trend nárůstu podpory stejnopohlavního manželství, přičemž aktuální hodnoty byly 52 % respondentů podporujících stejnopohlavní manželství a 48 % respondentů proti němu.[42]

Odkazy

Poznámky

  1. Podobné absolutní překážky vzniku manželství, které nelze zhojit a subjekty takto vymezené tedy nemohou uzavřít manželství nikdy, jsou stavěny dlouhodobě. Např. podle § 48 císařského patentu č. 946/1811 ř. z., všeobecný zákoník občanský, „zuřiví, šílení, blbí a nedospělí nemohou učiniti platnou manželskou smlouvu.“

Reference

  1. http://zakony.centrum.cz/zakon-o-rodine/cast-1-hlava-1
  2. 4 Manželství v současném světě [online]. Dostupné online. 
  3. Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině. In: Sbírka zákonů. 13. 12. 1963, roč. 1963. PDF online. ISSN 0322-8037 § 1. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné online.
  4. PLECITÝ, Vladimír; SKŘEJPEK, Michal; SALAČ, Josef; ŠÍMA, Alexander. Základy rodinného práva. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009. ISBN 978-80-7380-139-7. S. 19-20. 
  5. KRÁLÍČKOVÁ,Z.: Rodinné právo v otázkách a odpovědích. Computer Press, Praha 2000. ISBN 80-7226-365-X
  6. a b CHODĚRA,O.: Partnerství, manželství a paragrafy. GRADA,Praha 2002. ISBN 80-247-0217-7
  7. What is Marriage For? The Public Purposes of Marriage Law
  8. MALINA, Jaroslav, a kol. ANTROPOLOGICKÝ SLOVNÍK (s přihlédnutím k dějinám literatury a umění) aneb co by mohl o člověku vědět každý člověk [online]. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2009 [cit. 2010-08-27]. Heslo Manželství, s. 2372. Autor hesla Jaroslav Skupnik. Dostupné online. ISBN 978-80-7204-560-0. 
  9. http://iuridictum.pecina.cz/w/Man%C5%BEelstv%C3%AD
  10. § 3 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině
  11. a b HUNGER,P.,KALVODOVÁ,V.;Afroasijské právní kultury
  12. GEISSELREITER, Miroslav. Svatba v Indii [online]. Dostupné online. 
  13. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975), 1. vydání, 2014, s. 50 - 55
  14. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975), 1. vydání, 2014, s. 50 - 55
  15. MS brožura rodinné právo
  16. Občanský zákoník
  17. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975), 1. vydání, 2014, s. 50 - 55
  18. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975), 1. vydání, 2014, s. 50 - 55
  19. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975), 1. vydání, 2014, s. 50 - 55
  20. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975), 1. vydání, 2014, s. 50 - 55
  21. § 22 odst. 2 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině
  22. Manželství a rozhodnutí pro život bez manželství
  23. http://www.religioustolerance.org/hom_ucc.htm
  24. Dokumenty II. vatikánského koncilu. Mádr, O. [tr.]. Praha : Zvon, 1995. ISBN 80-7113-089-3.
  25. Kodex kanonického práva, Zvon 1994, ISBN 80-7113-082-6
  26. a b Zákon č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství. In: Sbírka zákonů. 2006. Dostupné online. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné online.
  27. CBC News: Same-sex marriage around the world
  28. STA: Family Law Bill Ready for Parliament
  29. YLE: http://www.yle.fi/uutiset/news/2010/07/gender-neutral_marriage_law_possible_by_2012_1804013.html
  30. The Money Behind the 2006 Marriage Amendments,The Political Climate
  31. Perry v. Schwarzenegger
  32. CNN: Judge rules federal same-sex marriage ban unconstitutional
  33. Strasbourg court rules that states are not obliged to allow gay marriage
  34. [1]
  35. Právo osob stejného pohlaví na uzavření manželství v dnešním rozhodnutí ESLP
  36. CVVM: Postoje veřejnosti k právům homosexuálů – květen 2012
  37. NYTimes.com: Gay Marriage Opponents Now in Minority
  38. Gallup: For First Time, Majority of Americans Favor Legal Gay Marriage
  39. a b CNN Opinion Research: April 9-10, 2011
  40. ABC News/Washington Post poll: Support for Gay Marriage Reaches a Milestone
  41. Polling report, FOX News/Opinion Dynamics Poll. Aug. 10-11, 2010
  42. Associated Press, David Crary, Who's a family? New study tracks shifting US views

Literatura

  • PLECITÝ, Vladimír; SKŘEJPEK, Michal; SALAČ, Josef; ŠÍMA, Alexander. Základy rodinného práva. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009. ISBN 978-80-7380-139-7. 
  • RAHNER, Karl; VORGRIMLER, Herbert. Teologický slovník. Praha: Zvon, 1996. ISBN 80-7113-212-8. 

Související články

Externí odkazy

Šablona:Link FA