Přeskočit na obsah

Koclířov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
O rybníku na Třeboňsku pojednává článek Koclířov (rybník).
Možná hledáte: Kocléřov.
Koclířov
Znak obce KoclířovVlajka obce Koclířov
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecSvitavy
Obec s rozšířenou působnostíSvitavy
(správní obvod)
OkresSvitavy
KrajPardubický
Historická zeměČechy + Morava
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel750 (2024)[1]
Rozloha17,28 km²[2]
Katastrální územíKoclířov
Nadmořská výška502 m n. m.
PSČ569 11
Počet domů229 (2021)[3]
Počet částí obce2
Počet k. ú.1
Počet ZSJ2
Kontakt
Adresa obecního úřaduKoclířov 123
569 11 Koclířov
obec.koclirov@tiscali.cz
StarostaJiří Tesař
Oficiální web: www.koclirov.cz
Koclířov
Koclířov
Další údaje
Kód obce578231
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Koclířov (německy Ketzelsdorf[4]) je obec v okrese Svitavy v Pardubickém kraji. Leží v oblasti Hřebečsko východně od města Svitavy. Protáhlá zástavba se nachází v údolí potoka Třebovka. Katastr obce zasahuje na obě strany historické česko-moravské zemské hranice, přičemž k Moravě náleží jen les a zemědělské plochy na jihovýchodě a asi polovina osady Hřebče, která k obci také náleží.[5][6][7] Tato moravská část obce původně náležela ke katastrálním územím Moravská Kamenná Horka (dnes součást obce Kamenná Horka) a Boršov u Moravské Třebové (dnes součást města Moravské Třebové), a ke Koclířovu byla připojena až k 1. lednu 1953.[8] Nadmořská výška obce je 502 metrů nad mořem. Žije zde 750[1] obyvatel. Obec patří do správního obvodu obce s rozšířenou působností Svitavy. Obec je součástí Mikroregionu Svitavsko a Místní akční skupiny MAS Svitava.

Prvním pojmenováním vesnice v roce 1347 byl Cunczendorf (Kuncova ves). Od roku 1412 se nazývala jako Kecendorf a patřila pod správu Litomyšlského panství. V roce 1815 se již začal používat český název obce, nejprve však jako Kocléřov a až později Koclířov. Mezi lety 1850 až 1950 Koclířov (Ketzelsdorf) patřil k okresu Litomyšl, od roku 1950 k okresu Svitavy.

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1347, kdy vratislavský biskup Přeclav z Pohořelé (1342–1376) rozdělil majetek premonstrátského kláštera v Litomyšli. V období třicetileté války, a jakož i za švédského tažení na Moravu byla obec několikrát vypálena a vyrabována. Další utrpení čekalo za slezských válek. V letech 1938 až 1945 bylo území obce v důsledku uzavření Mnichovské dohody přičleněno k nacistickému Německu.[9]

Reformy císařovny Marie Terezie přinesly v roce 1766 Koclířovu založení školy, ke které byla přiškolena také osada Hřebeč.

Poštovní spojení

[editovat | editovat zdroj]

Pro obec bylo významné zavedení poštovního spojení v roce 1754 z Olomouce přes Koclířov a Svitavy do Polabí.

Válečná příkoří

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1799 se vesnicí prohnala ruská vojska generála Suvorova, v roce 1809 francouzské ležení a roku 1866 rakouský armádní sbor.

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]

Složení obyvatel

[editovat | editovat zdroj]

V polovině 19. století zde žilo obyvatelstvo vesměs německé národnosti. V roce 1930 žilo v obci 1564 obyvatel.[9]

Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[10][11]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 1 604 1 714 1 682 1 623 1 653 1 578 1 564 824 1 059 886 832 682 660 709 671
Počet domů 220 221 215 216 216 215 261 232 204 194 187 200 217 225 229

Náboženský život

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1848 přišel do obce první člen redemptoristického řádu a v roce 1855 zde vznikl první hospic v českých zemích. V roce 1871 byl hospic povýšen na kolej a v roce 1896 se redemptoristé přestěhovali do nově zřízeného kláštera ve Čtyřiceti Lánech u Svitav. Vystěhovanou budovu získaly školní sestry III. řádu svatého Františka a zřídily zde školu pro dívky. Činnost školy byla za okupace pozastavena a dům byl využíván jako chudobinec, po válce pak jako domov pro řádové sestry a v roce 1995 se stal sídlem Českomoravské Fatimy – Fatimského apoštolátu v ČR.

Hospodářství

[editovat | editovat zdroj]
Kostel svatého Jakuba Staršího a svaté Filomeny

Zemědělství

[editovat | editovat zdroj]

Díky své nadmořské výšce obec patří do oblastí s důrazem na pastevectví. Půda je zde málo úrodná.

Z průmyslových odvětví zde bylo[kdy?] drtivou většinou zastoupeno kamenictví a zejména tkalcovství.

Obecní správa a politika

[editovat | editovat zdroj]

Části obce

[editovat | editovat zdroj]

V letech 1990 až 1997 působil jako starosta obce František Blaha, mezi lety 1997 a 2006 RSDr. Jaroslav Drozdek, mezi lety 2006 a 2008 Bohumil Kysílko, v letech 2008 až 2009 jako zastupující starosta RSDr. Jaroslav Drozdek, mezi lety 2009 a 2013 Jaromír Lenoch a od roku 2013 Jiří Tesař.

Obecní symboly

[editovat | editovat zdroj]

Znak a vlajka byly obci uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 20. ledna 2005.[12]

V letech 1813 až 1815 byla vybudována silnice přes Koclířov spojující Moravskou Třebovou se Svitavami, což pomohlo obyvatelstvu pro lepší spojení do práce a pro rozvoj živností. V době ČSSR se stala silnicí I. třídy I/35 a silný provoz přes obec ukončila až přeložka v souvislosti s vybudováním tunelu v Hřebči. U západního okraje obce je zaústěna silnice I/34 do trasy E442.

Nejbližší železniční stanice je ve Svitavách.

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]
Boží muka z roku 1698
Křížová cesta u kostela
  • Farní kostel svatého Jakuba Staršího a svaté Filomény postavený v roce 1347, dnešní podoba je z roku 1771. Ve zdi kostela nad vchodem se nachází kamenný kříž s datem 1771 / 18. Pod křížem je kamenná deska s letopočtem 1925. U kostela se do roku 1773 nacházela poustevna, dnes je zde poutní místo, na němž je uctívána Panna Maria Fatimská.
  • Socha svatého Jana Pavla II. (2011)
  • Řady barokních soch světců v ambitu a na bráně hřbitova
  • Křížová cesta s kamennými reliéfy (1856-80) v ohradní zdi u kostela
  • Náhrobní deska při zdi kostela s postavou rytíře v brnění a erbem. Nápis (část): A D 1594 WENCZEL FORBRIGER KETZENDORF
  • Náhrobky rodiny Bierových a Lamatschových
  • Bývalá římskokatolická fara (1834)
  • Letohrádek (před 1701 či 1791)
  • Klášter redemptoristů, dnes Českomoravská Fatima, s kostelem svatého Alfonse a Panny Marie Fatimské. Byl vybudován na svahu nad obcí roku 1844.
  • Kaple svatého Josefa na Hřebči
  • Tunel pod Hřebčí
  • Česko-moravský hraniční kámen na Hřebči
  • Zbořená barokní rychta
  • Boží muka z roku 1698
  • Množství soch a křížů, například pískovcový křížek na dolním (severozápadním) konci obce (u č.p. 188), s dedikací rodiny Ebertových
  • Památný strom (buk) na dolním konci obce
  • Pomník obětem válek[13] s úryvkem básně:

PŘIŠLI VČAS JAK
LEGENDÁRNÍ VOJSKA
Z DÁVNÝCH KRONIK
ZVÍTĚZILI

VÍTĚZSLAV NEZVAL

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. Ketzelsdorf bei Zwittau
  5. http://www.mapy.cz/#centerX=138035712@centerY=134770048@typ=army2@zoom=13@vizType=none@vizIds=none
  6. http://archivnimapy.cuzk.cz
  7. http://geoportal.cenia.cz/mapmaker/cenia/portal/
  8. částka 28 Úředního listu republiky Československé ze dne 28. února 1953
  9. a b Seznam obcí a okresů republiky Česko–Slovenské, které byly připojeny k Německu, Maďarsku a Polsku (Stav ke dni 28. listopadu 1938). Praha. 1938. Str. 12.
  10. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  11. Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  12. Udělené symboly – Koclířov [online]. 2005-01-20 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online. 
  13. Radim Chrást, Martin Brynych. Pomník Obětem válek [online]. Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2021-12-01]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]