Jazyky Evropské unie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Evropská unie
Vlajka Evropské unie

Tento článek je o:
Politice a institucích
Evropské unie

 z  d  e 

Jazyky Evropské unie jsou jazyky užívané v členských státech Evropské unie (EU).

EU má 24 úředních jazyků, z toho tři (angličtina, francouzština a němčina) mají vyšší status "pracovních" jazyků Evropské komise (Evropský parlament akceptuje všechny úřední jazyky jako pracovní jazyky).[1][2] Jeden jazyk (irština) měl nižší status „smluvního jazyka“, než byl v roce 2007 povýšen na úřední a pracovní jazyk. Dočasně, až do roku 2022, bylo však zrušeno jeho postavení jako pracovního jazyka kvůli problémům s hledáním kvalifikovaných překladatelů a tlumočníků. [3][4] Tři pracovní jazyky (angličtina, francouzština a němčina) jsou jazyky používané při každodenní práci institucí EU. Označení irštiny jako „smluvního jazyka“ znamená, že do irštiny byly překládány pouze smlouvy Evropské unie, zatímco právní akty Evropské unie přijaté na základě těchto smluv (jako směrnice a nařízení) nemusely být překládány. Lucemburština a turečtina (které mají oficiální status úředních jazyků v Lucembursku a na Kypru) jsou jedinými dvěma úředními jazyky členských států EU, které nejsou úředními jazyky EU.

EU tvrdí, že je nakloněna jazykové rozmanitosti. Tato zásada je zakotvena v Listině základních práv EU (článek 22) a ve Smlouvě o Evropské unii (čl. 3 odst. 3 SEU).

V Evropské unii za jazykovou politiku odpovídají členské státy. EU nemá společnou jazykovou politiku. Instituce Evropské unie hrají v této oblasti podpůrnou roli na základě principu „subsidiarity“. EU vybízí všechny své občany, aby hovořili vícejazyčně; konkrétně je povzbuzuje, aby byli schopni mluvit kromě svého rodného jazyka i dvěma dalšími jazyky. Přestože má EU v této oblasti velmi omezený vliv, protože za obsah vzdělávacích systémů odpovídají jednotlivé členské státy, řada programů financování EU aktivně podporuje studium jazyků a jazykovou rozmanitost.[5]

Nejrozšířenějším jazykem v EU je angličtina, které rozumí 44 % všech dospělých. Němčina je nejpoužívanějším mateřským jazykem, hovoří jí 18 % populace. Všechny úřední jazyky EU jsou přijímány jako pracovní jazyky, ale v praxi se běžně používají pouze tři - angličtina, francouzština a němčina - z nich je angličtina nejčastěji používaná.[6][7][8][9] Francouzština je úředním jazykem ve všech třech městech, která jsou politickými centry Unie: Brusel (Belgie), Štrasburk (Francie) a Lucemburk (Lucembursko).

Úřední jazyky EU[editovat | editovat zdroj]

Tabule u vchodu do budovy Evropského parlamentu v Bruselu ve všech úředních jazycích používaných v Evropské unii.

Od 1. července 2013 jsou úředními jazyky Evropské unie, jak je stanoveno v poslední změně Nařízení č. 1 o užívání jazyků v Evropském hospodářském společenství z roku 1958, tyto jazyky:[10][11]

Jazyk Úřední v (de iure nebo de facto) Od
Na národní úrovni Na regionální úrovni
Angličtina Irsko

Malta

1973
Bulharština Bulharsko 2007
Čeština Česká republika Slovensko[12] 2004
Dánština Dánsko Německo[13] 1973
Estonština Estonsko 2004
Finština Finsko Švédsko[14] 1995
Francouzština Belgie

Francie

Lucembursko

Itálie[15] 1958
Chorvatština Chorvatsko Rakousko[16] 2013
Irština Irsko 2007
Italština Itálie Chorvatsko[17]

Slovinsko[18]

1958
Litevština Litva Polsko 2004
Lotyština Lotyšsko 2004
Maďarština Maďarsko Rakousko[16]

Rumunsko[12]

Slovensko[12]

Slovinsko[19]

2004
Maltština Malta 2004
Němčina Belgie

Lucembursko

Německo

Rakousko

Dánsko[20]

Itálie[21]

Polsko

1958
Nizozemština Belgie

Nizozemsko

1958
Polština Polsko 2004
Portugalština Portugalsko 1986
Rumunština Rumunsko 2007
Řečtina Kypr

Řecko

1981
Slovenština Slovensko Česká republika[22]

Maďarsko[23]

2004
Slovinština Slovinsko Itálie[24]

Maďarsko[25]

Rakousko[26]

2004
Španělština Španělsko 1986
Švédština Finsko

Švédsko

1995

Počet členských států převyšuje počet úředních jazyků, protože několik národních jazyků sdílejí dvě nebo více zemí EU. Nizozemština, angličtina, francouzština, němčina, řečtina a švédština jsou úředními jazyky na národní úrovni ve více zemích (viz tabulka výše). Chorvatština, čeština, dánština, maďarština, italština, slovenština a slovinština jsou navíc úředními jazyky na regionální úrovni.

Navíc ne všem národním jazykům byl přiznán status úředních jazyků EU. Patří mezi ně lucemburština, úřední jazyk Lucemburska od roku 1984, a turečtina, úřední jazyk Kypru.

Všechny jazyky EU jsou rovněž pracovními jazyky. Dokumenty, které členský stát nebo osoba podléhající jurisdikci členského státu zasílá orgánům Unie, mohou být vyhotoveny v kterémkoli z úředních jazyků vybraných odesílatelem. Odpověď je sepsána ve stejném jazyce. Předpisy a další dokumenty s obecnou působností jsou vypracovávány ve dvaceti čtyřech úředních jazycích. Úřední věstník Evropské unie je vydáván ve dvaceti čtyřech úředních jazycích.

Překlady jsou drahé. Podle webové stránky EU činily náklady na zachování mnohojazyčnosti evropských institucí - tj. náklady na překlad a tlumočení - v roce 2005 1 123 milionů EUR, což je 1 % ročního souhrnného rozpočtu Evropské unie, nebo jinak 2,28 EUR na osobu za rok.

Jazykové rodiny[editovat | editovat zdroj]

Rodokmen úředních jazyků EU

Drtivá většina jazyků EU patří do indoevropské jazykové rodiny: tři dominantní jazykové pod-rodiny jsou germánská, románská a slovanská. Ve střední a severní Evropě se mluví germánskými jazyky, mezi něž patří dánština, nizozemština, angličtina, němčina a švédština. Románskými jazyky se mluví v regionech západní a jižní Evropy; zahrnují francouzštinu, italštinu, portugalštinu, rumunštinu a španělštinu. Slovanskými jazyky se mluví ve střední Evropě a na Balkáně v jižní Evropě. Patří mezi ně bulharština, chorvatština, čeština, polština, slovenština a slovinština. Baltské jazyky, lotyština a litevština; keltské jazyky, včetně irštiny; a řečtina jsou také indoevropské jazyky.

Co se týče jazyků mimo indoevropskou jazykovou rodinu, estonština, finština a maďarština patří k uralským jazykům. Maltština je jediným afroasijským jazykem s úředním statusem v EU.

Písemné systémy[editovat | editovat zdroj]

Většina úředních jazyků EU používá latinku. Dvě výjimky jsou řečtina psaná řeckým písmem a bulharština psaná cyrilicí. Se vstupem Bulharska do Evropské unie dne 1. ledna 2007 se azbuka stala po latinském a řeckém písmu třetím oficiálním písmem Evropské unie.[27]

Předpisy specifické pro daný jazyk[editovat | editovat zdroj]

Maltština[editovat | editovat zdroj]

Ačkoli je maltština úředním jazykem, stanovila Rada od 1. května 2004 přechodné období v délce tří let, během nichž nebyly orgány povinny vypracovávat všechny dokumenty v maltštině.[28] Bylo dohodnuto, že Rada může toto přechodné období prodloužit o další rok, ale rozhodlo se, že se tak nestane.[29] Všechny nové dokumenty orgánů musely být od 30. dubna 2007 přijaty a zveřejněny v maltštině.

Jihoslovanské jazyky[editovat | editovat zdroj]

Kvůli podobnostem mezi chorvatštinou, srbštinou, bosenštinou a černohorštinou se objevily neoficiální návrhy přijmout pouze jeden hybridní jazyk jako oficiální jazyk EU, na rozdíl od čtyř samostatných, aby se snížily náklady na překlad. Při jednáních s Chorvatskem však bylo dohodnuto, že chorvatština se stane samostatným úředním jazykem EU.[30]

Regionální, menšinové a jiné jazyky[editovat | editovat zdroj]

Ruština[editovat | editovat zdroj]

Ačkoli není úředním jazykem Evropské unie, ruštinou se mluví ve všech členských státech, které byly součástí Sovětského svazu (a předtím Ruského impéria). Ruština je rodným jazykem přibližně 1,6 milionu pobaltských Rusů pobývajících v Lotyšsku, Estonsku a Litvě, stejně jako početné komunity přibližně 3,5 milionu lidí v Německu a je hlavním jazykem přistěhovalců jinde v EU, např. v Paříži a okolí. Ruštině rozumí také většina etnických Lotyšů, Estonců a Litevců narozených před rokem cca 1980, protože jako oficiální jazyk Sovětského svazu byl v těchto zemích během sovětské éry povinným školním předmětem. V menším měřítku toto platí i u starší generace v zemích EU, které bývaly součástí východního bloku, jako je například NDR.

Jazyky přistěhovalců[editovat | editovat zdroj]

V Německu[31] a ve Francii je mnoho rusky mluvících přistěhovalců.

Mnoho přistěhovaleckých rodin už žije v EU po generace a jejich členové jsou bilingvní. To znamená, že mluví plynně jak místním, tak i mateřským jazykem.[32]

Vietnamština[editovat | editovat zdroj]

Vietnamština je jedním ze 14 uznávaných menšinových jazyků v České republice.[33]

Znalost[editovat | editovat zdroj]

Jazyky podle procenta mluvčích v populaci EU k únoru 2020[34] na základě průzkumu z roku 2012[35]
Oficiální jazyky Mateřský jazyk Druhý jazyk Celkem
Angličtina 1 % 43 % 44 %
Bulharština 2 % 0 % 2 %
Čeština 2 % 1 % 3 %
Dánština 1 % 0 % 1 %
Estonština <1 % 0 % <1 %
Finština 1 % 0 % 1 %
Francouzština 14 % 16 % 30 %
Chorvatština 1 % 0 % 1 %
Irština <1 % 0 % <1 %
Italština 15 % 3 % 18 %
Litevština 1 % 0 % 1 %
Lotyština <1 % 0 % <1 %
Maďarština 3 % 0 % 3 %
Maltština <1 % 0 % <1 %
Němčina 20 % 16 % 36 %
Nizozemština 5 % 1 % 6 %
Polština 9 % 1 % 10 %
Portugalština 2 % 1 % 3 %
Rumunština 6 % 0 % 6 %
Řečtina 2 % 1 % 3 %
Slovenština 1 % 1 % 2 %
Slovinština <1 % 0 % <1 %
Španělština 9 % 8 % 17 %
Švédština 2 % 1 % 3 %
Neoficiální jazyky Mateřský jazyk Druhý jazyk Celkem
Arabština 1 % 1 % 2 %
Baskičtina <1 % 0 % <1 %
Čínština <1 % 0 % <1 %
Galicijština <1 % 0 % <1 %
Hindština <1 % 0 % <1 %
Katalánština 1 % 1 % 2 %
Lucemburština <1 % 0 % <1 %
Ruština 1 % 5 % 6 %
Tamilština 1 % 0 % 1 %
Turečtina 1 % 0 % 1 %
Urdština <1 % 0 % <1 %
Ostatní 2 % 3 % 5 %

Pracovní jazyky[editovat | editovat zdroj]

Evropská centrální banka[editovat | editovat zdroj]

Pracovním jazykem Evropské centrální banky je angličtina.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Languages of the European Union na anglické Wikipedii.

  1. Press corner. European Commission - European Commission [online]. [cit. 2021-07-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. EU. europarlamentti.info [online]. [cit. 2021-07-25]. Dostupné online. 
  3. Irish lost in translation. POLITICO [online]. 2017-03-10 [cit. 2021-07-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Publications Office – Interinstitutional Style Guide – 7.2.4. Rules governing the languages in the institutions. publications.europa.eu [online]. [cit. 2021-07-25]. Dostupné online. 
  5. EUROPA - Education and Training - Action Plan Promoting language learning and linguistic diversity. web.archive.org [online]. 2010-04-18 [cit. 2021-07-25]. Dostupné online. 
  6. European parliament has 24 official languages, but MEPs prefer English. the Guardian [online]. 2014-05-21 [cit. 2021-07-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. CAREY, Donal. English will remain the working language of the EU after Brexit. The Irish Times [online]. [cit. 2021-07-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. English will not be an official EU language after Brexit, says senior MEP. POLITICO [online]. 2016-06-27 [cit. 2021-07-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Britain is leaving the EU, but its language will stay. The Economist. 2017-05-13. Dostupné online [cit. 2021-07-25]. ISSN 0013-0613. 
  10. EUR-Lex - 31958R0001 - EN - EUR-Lex. eur-lex.europa.eu [online]. [cit. 2021-07-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Translation. European Commission - European Commission [online]. [cit. 2021-07-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. a b c Status regionálního jazyka v obcích, kde velikost menšinového obyvatelstva splňuje zákonnou hranici 20 %.
  13. Spolková země Šlesvicko-Holštýnsko
  14. Uznávaný menšinový jazyk.
  15. Údolí Aosty
  16. a b Status regionálního jazyka v určitých obcích ve spolkové zemi Burgenland
  17. V Istrijské župě
  18. Status regionálního jazyka v určitých obcích v oblasti slovinské Istrie
  19. Status regionálního jazyka v určitých obcích v regionu Zámuří
  20. Jižní Jutsko
  21. Jižní Tyrolsko
  22. Status regionálního jazyka v České republice za určitých okolností, které jsou definovány několika zákony.
  23. Uznávaný menšinový jazyk.
  24. Furlánsko-Julské Benátsko
  25. Vašská župa
  26. Status regionálního jazyka v některých obcích ve spolkové zemi Korutany
  27. Press corner. European Commission - European Commission [online]. [cit. 2021-07-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. EUR-Lex - 32004R0930 - EN - EUR-Lex. eur-lex.europa.eu [online]. [cit. 2021-07-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. EUR-Lex - 32006R1738 - EN - EUR-Lex. eur-lex.europa.eu [online]. [cit. 2021-07-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. Croatian to become 24th EU language. EUobserver [online]. [cit. 2021-07-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. Embassy of the Russian Federation in the Greek Republic. web.archive.org [online]. 2011-02-27 [cit. 2021-07-26]. Dostupné online. 
  32. UNION, Publications Office of the European. Many tongues, one family : languages in the European Union.. op.europa.eu [online]. 2004-11-12 [cit. 2021-07-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. Česko má nové oficiální národnostní menšiny. Vietnamce a Bělorusy. iDNES.cz [online]. 2013-07-03 [cit. 2021-07-26]. Dostupné online. (česky) 
  34. KEATING, Dave. Despite Brexit, English Remains The EU’s Most Spoken Language By Far. Forbes [online]. [cit. 2021-07-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  35. Wayback Machine. web.archive.org [online]. 2016-01-06 [cit. 2021-07-26]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]