Aero L-29 Delfín
| L-29 Delfín | |
|---|---|
.jpg) Aero L-29 Delfín, Vzdušné síly AČR | |
| Určení | Vojenský cvičný letoun |
| Původ | Československo |
| Výrobce | Aero Vodochody |
| Šéfkonstruktér | Ing. Jan Vlček, Z. Rublič a K. Tomáš |
| První let | 5. dubna 1959 |
| Zařazeno | 1963 |
| Uživatel | Sovětské letectvo Československé letectvo |
| Výroba | 1963–1974 |
| Vyrobeno kusů | 3 665 ks |
| Cena za kus | exportní cena v roce 1963: 915 200 Kčs[1] |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Aero L-29 Delfín (v kódu NATO "Maya") byl vojenský proudový cvičný letoun, který se během 60. let stal standardním cvičným proudovým letounem států Varšavské smlouvy. Šlo o první proudový letoun navržený a vyráběný v Československu.
Vývoj
Na konci padesátých let sovětské letectvo hledalo proudový letoun, který by nahradil cvičné letouny s pístovým motorem; tento požadavek se později objevil ve všech zemích východního bloku. Firma Aero odpověděla prototypem XL-29 navrženým Zdeňkem Rubličem a Karlem Tomášem. Letoun poprvé vzlétl 5. května 1959 a byl poháněn britským motorem Bristol Siddeley Viper.
Pro letoun byl souběžně vyvíjen československý motor Motorlet M-710 s moderním axiálním kompresorem. Později v září 1956 hlavní předpokládaný zákazník, letectvo Sovětského svazu, požadovalo jednodušší motor s radiálním kompresorem a pro letoun začal být vyvíjen později úspěšný motor Motorlet M-701. Z důvodu zpoždění vývoje tohoto motoru létaly první dva prototypy s britským motorem Bristol-Siddeley Viper.
V roce 1961 byl Delfín porovnáván s letouny TS-11 Iskra a Jak-30 a stal se vítězem. Polsko dále pokračovalo ve vývoji letounu TS-11 Iskra, ale ostatní státy Varšavské smlouvy se rozhodly pro Delfína.
Výroba začala v roce 1963 a trvala 11 let, vyrobilo se okolo 3 500 ks. Vyvinuta byla i jednomístná verze L-29A Akrobat. Průzkumná verze s kamerami v přídi letounu se vyráběla jako L-29R. Odstraněním průzkumného vybavení a zadní sedačky bylo 31 kusů konvertováno na jednomístnou variantu L-29RS pro pokročilý výcvik.
Nasazení
Letouny sloužily pro základní, pokračovací a zbraňový výcvik. Pro ten byly opatřeny závěsy na kulomety, pumy a rakety. Takto vyzbrojené egyptské letouny byly v roce 1973 během jomkipurské války nasazeny proti izraelským tankům. Později byly v mnoha zemích Delfíny nahrazeny následníkem L-39 Albatros.
Verze
- L-129 verze s vysokotlakým hydraulickým systémem
- L-229 jednomístná, lehká speciální verze
- L-29R průzkumná verze
- L-29RS odlehčená, jednomístná verze po pokročilý výcvik
- L-29A (L-429) speciální, akrobatická verze
Specifikace (L-29)
Technické údaje
- Posádka: 2 (žák, instruktor)
- Délka: 10,81 m
- Rozpětí: 10,29 m
- Výška: 3,13 m
- Nosná plocha: 19,8 m²
- Plošné zatížení: 166 kg/m²
- Prázdná hmotnost: 2 280 kg
- Hmotnost (naložen): 3 286 kg
- Maximální vzletová hmotnost : 3 540 kg
- Pohonná jednotka: 1× proudový motor Motorlet M-701C
- Tah pohonné jednotky: 8,7 kN
Výkony
- Maximální rychlost: 655 km/h
- Dolet: 900 km
- Dostup: 11 500 m
- Stoupavost: 14 m/s
- Poměr tah/hmotnost: 0,25
Výzbroj
- 200 kg různých zbraní (kulomety, pumy, rakety, střely) na vnějších závěsech
Uživatelé
Letadlo se vyrábělo ve velkých sériích. Do roku 1974 bylo celkem vyrobeno kolem 3 500 kusů.
Vojenští
Civilní
- Bývalé vojenské stroje jsou populární na trhu s letouny pro letecké přehlídky
Reference
- ↑ HURT, Zdeněk; KUČERA, Pavel; CHALAS, Oliver. De Havilland Tiger Moth, Avia/Letov C-2 (Arado Ar 96), Aero L-29 Delfin. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1992. ISBN 80-206-0219-4. S. 113.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Aero L-29 Delfín na Wikimedia Commons - military.cz
- techmag.valka.cz
- (anglicky) Aircraft.co.za
- (anglicky) Warbird Alley
