Přeskočit na obsah

Anexe Krymu Ruskou federací: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Verze 11749045 uživatele Palu (diskuse) zrušena. Nemůžeme na Wikipedii přejímat zcela subjektivní líčení situace a pochybná srovnání se situací ČSR v r. 1938. To sem nepatří, prosím o poc
Verze 11752448 uživatele Zbrnajsem (diskuse) zrušena - Pazderka je uznávaný reportér a je jasně uvedeno, že to je jeho pohled
Řádek 58: Řádek 58:
| datum_přístupu = 2014-03-01
| datum_přístupu = 2014-03-01
| url = http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/264169-kam-dal-na-ukrajine-krym-ma-jasno-do-ruska/
| url = http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/264169-kam-dal-na-ukrajine-krym-ma-jasno-do-ruska/
}}</ref> Po převratu a příklonu země k [[Evropská unie|Evropské unii]] vypukly na východě Ukrajiny a na Krymu protesty podobné těm v [[Kyjev]]ě či ve [[Lvov]]ě, ale opačně zaměřené. Zvlášť na Krymu, kde byla vždy nejsilnější ruskojazyčná menšina na Ukrajině, zavládla silná proruská nálada. Na Krymu se začali objevovat neoznačení vojáci vydávaní za proruské ozbrojence domobrany, které obyvatelstvo v nastalé atmosféře vítalo velmi vřele. Přitom docházelo také k vyhrožování a únosům nesouhlasících spoluobčanů či nestranných reportérů.
}}</ref> Po převratu a příklonu země k [[Evropská unie|Evropské unii]] vypukly na východě Ukrajiny a na Krymu protesty podobné těm v [[Kyjev]]ě či ve [[Lvov]]ě, ale opačně zaměřené. Zvlášť na Krymu, kde je nejsilnější ukrajinská menšina Rusů, zavládla silná proruská nálada, která se podle přítomného reportéra [[Josef Pazderka|Josefa Pazderky]] podobala leckdy až fanatismu podobnému [[Německá okupace Čech, Moravy a Slezska|německému přebírání českého pohraničí v roce 1938]]. Na Krymu se začali objevovat ruští neoznačení vojáci vydávaní za proruské ozbrojence domobrany, které obyvatelstvo v nastalé fanatické atmosféře vítalo velmi vřele. Lidé nebyli schopní jakékoliv polemiky např. ohledně nelegálnosti přítomnosti ruských vojsk na území cizího státu, o správnosti byli přesvědčeni a na diskusi reagovali nepřátelsky. Přitom docházelo také k vyhrožování a únosům nesouhlasících spoluobčanů či nestranných reportérů. Pazderka to označil za nástup sovětské mentality v novém hávu.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Gazdík
| jméno = Jan
| titul = Zpravodaj ČT z Krymu: Nástup sovětské mentality mě vyděsil
| periodikum = Aktuálně.cz
| datum_vydání = 2014-03-26
| datum_aktualizace =
| datum_přístupu = 2014-03-27
| url = http://zpravy.aktualne.cz/zahranici/zpravodaj-ct-z-krymu-zazival-jsem-sok-z-fanatismu/r~90628d3eb3f311e3b9c60025900fea04/?utm_source=centrumHP&utm_medium=dynamicleadbox&utm_campaign=A&utm_term=position-16
}}</ref>


Neoznačení vojáci rychle obsadili klíčové krymské objekty, jako jsou např. letiště, přístavy, vládní budovy a další objekty infrastruktury. Tito ozbrojenci také obsadili budovu regionálního parlamentu. [[Rada ministrů Autonomní republiky Krym]] (vláda republiky) byla tím přiměna k rezignaci; následně došlo k volbě rady nové.<ref>{{Citace elektronického periodika
Ruští<ref>http://czech.ruvr.ru/2014_04_17/Putin-priznal-pritomnost-ruskych-vojaku-na-Krymu-2196/</ref> neoznačení vojáci rychle obsadili klíčové krymské objekty, jako jsou např. letiště, přístavy, vládní budovy a další objekty infrastruktury. Tito ozbrojenci také obsadili budovu regionálního parlamentu. [[Rada ministrů Autonomní republiky Krym]] (vláda republiky) byla tím přiměna k rezignaci; následně došlo k volbě rady nové.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Supernak
| příjmení = Supernak
| jméno = Pawel
| jméno = Pawel
Řádek 125: Řádek 134:
[[Soubor:Selbstverteidigung.jpg|náhled|Krymská domobrana se štíty v&nbsp;barvách Autonomní republiky Krym]]
[[Soubor:Selbstverteidigung.jpg|náhled|Krymská domobrana se štíty v&nbsp;barvách Autonomní republiky Krym]]


V noci na pátek [[28. únor]]a proruští ozbrojenci zablokovali letiště u [[Sevastopol]]u a v [[Simferopol]]u. U krajinské úřady tvrdily, že na Krymu už jsou dva tisíce ruských vojáků.<ref>{{Citace elektronického periodika
V noci na pátek [[28. únor]]a proruští ozbrojenci zablokovali letiště u [[Sevastopol]]u a v [[Simferopol]]u. Ukrajinské úřady tvrdily, že na Krymu už jsou dva tisíce ruských vojáků.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení =
| příjmení =
| jméno =
| jméno =

Verze z 18. 8. 2014, 13:36

ikona
Tento článek reaguje na aktuální nebo nedávné události.
Informace zde uvedené se vzhledem k neustálému vývoji mohou průběžně měnit. Je třeba je se zvýšenou péčí aktualizovat a doplňovat.
anexe Krymu Ruskou federací
Trvání23. února - 19. března 2014
MístoPoloostrov Krym
VýsledekRuské vítězství
Strany
UkrajinaUkrajina Ukrajina RuskoRusko Rusko

Republika KrymRepublika Krym Republika Krym

Některá data mohou pocházet z datové položky.
Postsovětské války

Krymská krize na konci února a v březnu 2014 byla reakcí na sérii občanských protestů, tzv. Euromajdanu, jež vedly k pádu vlády na Ukrajině a posílení prozápadní orientace Ukrajiny. Prorusky orientované orgány Autonomní republiky Krym se odmítly podřídit kyjevské "revoluční" prozatímní vládě a místo toho vyhlásily záměr připojení Krymu k Ruské federaci. Současně byl poloostrov včetně místního parlamentu a vlády postupně obsazen ruskými vojsky a místní domobranou. Záměrem předsedy krymského parlamentu bylo připojit k Ruské federaci nejen Krym, ale celou Ukrajinu.[1] Zatímco Rusko události představovalo jako obranu obyvatel Krymu před novou Kyjevskou vládou, Evropská unie a USA protestovaly proti narušování suverenity Ukrajiny ze strany Ruska.

Průběh

Původ

Ruská námořní přítomnost na Krymu se datuje od roku 1783, kdy bylo přístavní město Sevastopol založeno ruským knížetem Grigorijem Potěmkinem. Krym byl také oficiálně součástí Ruské sovětské federativní socialistické republiky (RSFSR) až do roku 1954, kdy sovětský vůdce Nikita Chruščov daroval toto území o své vůli Ukrajině.

Předmětem sporu je oblast ukrajinského poloostrova Krymu, na níž leží Autonomní republika Krym a město Sevastopol a místní obyvatelstvo je většinově ruské.[2] Po převratu a příklonu země k Evropské unii vypukly na východě Ukrajiny a na Krymu protesty podobné těm v Kyjevě či ve Lvově, ale opačně zaměřené. Zvlášť na Krymu, kde je nejsilnější ukrajinská menšina Rusů, zavládla silná proruská nálada, která se podle přítomného reportéra Josefa Pazderky podobala leckdy až fanatismu podobnému německému přebírání českého pohraničí v roce 1938. Na Krymu se začali objevovat ruští neoznačení vojáci vydávaní za proruské ozbrojence domobrany, které obyvatelstvo v nastalé fanatické atmosféře vítalo velmi vřele. Lidé nebyli schopní jakékoliv polemiky např. ohledně nelegálnosti přítomnosti ruských vojsk na území cizího státu, o správnosti byli přesvědčeni a na diskusi reagovali nepřátelsky. Přitom docházelo také k vyhrožování a únosům nesouhlasících spoluobčanů či nestranných reportérů. Pazderka to označil za nástup sovětské mentality v novém hávu.[3]

Ruští[4] neoznačení vojáci rychle obsadili klíčové krymské objekty, jako jsou např. letiště, přístavy, vládní budovy a další objekty infrastruktury. Tito ozbrojenci také obsadili budovu regionálního parlamentu. Rada ministrů Autonomní republiky Krym (vláda republiky) byla tím přiměna k rezignaci; následně došlo k volbě rady nové.[5] Nová dosazená rada byla prorusky orientována a neuznávala legitimitu prozápadní vlády v Kyjevě, která vzešla z převratu během Euromajdanu.[6]

Soubor:Protest against Russia invading banner.jpg
Protest na kyjevském Náměstí nezávislosti, proti obsazení Krymu ruskou armádou, 3. března 2014

Nedlouho poté tato nově ustavená oblastní rada vyhlásila referendum o rozšíření autonomie republiky Krym. Z původního 25. května[7] byl ale termín později přesunut na 30. března.[8] Na billboardech po celém Krymu se objevil propagandistický plakát, který referendum propagoval jako volbu mezi nacismem a Ruskem.[9] V souvislosti s chaotickou situací požádal nově zvolený krymský premiér Sergej Aksjonov o pomoc Ruskou federaci.[10] Ruská Rada federace pak na přelomu února a března 2014 schválila vyslání jednotek ruské armády na Krym pro ochranu krymských Rusů. Tou dobou tam ale asi už 6 000 ruských vojáků bylo, nehledě na legálně přítomné vojenské síly v prostorách ruských základen na Krymském poloostrově.[11] Schválení rezoluce vysílala živě i ruská televize.

Mezi Ukrajinou a Ruskem se poté rozpoutala informační přestřelka. Ruská média např. v souvislosti s kritickou situací na Ukrajině uvedla, že prozápadní ukrajinská vláda je pod diktátem Euromajdanu, a že přes 143 000 Ukrajinců zažádalo o azyl na území Ruska. Nicméně ruská imigrační služba neevidovala žádný zvýšený počet azylantů z Ukrajiny ani větší množství ukrajinských žádostí o trvalý pobyt. Hlasování krymské Rady, ve kterém se 59 přítomných poslanců vyslovilo pro použití ozbrojených sil, mělo být pouze pro dočasnou dobu k překonání krizové situace a normalizaci stavu. Ruská strana rovněž vyjádřila obavy o svou černomořskou flotilu, které slouží Sevastopol na Krymu jako domovský přístav.

Soubor:Selbstverteidigung.jpg
Krymská domobrana se štíty v barvách Autonomní republiky Krym

V noci na pátek 28. února proruští ozbrojenci zablokovali letiště u Sevastopolu a v Simferopolu. Ukrajinské úřady tvrdily, že na Krymu už jsou dva tisíce ruských vojáků.[12] V průběhu dne 1. března 2014 se počet vojáků Ruské federace na území poloostrova Krym zvýšil až na šest tisíc.[11] Ruští kozáci rovněž ustanovili kontrolní stanoviště na příjezdové silnici na poloostrov, aby znemožnili příchod stoupenců prozápadních ukrajinských sil.[13] Dle slov zástupce Ukrajiny při OSN se jednalo dokonce o 15 tisíc ruských vojáků.

Moskva opakovaně popřela, že by došlo k nasazení jejích vojáků na Krymu mimo sevastopolskou základnu. Tisíce ozbrojenců operujících na krymském poloostrově neměli na svých uniformách žádné insignie určující jejich státní příslušnost. Moskva je označovala za místní domobranu. Tito ozbrojenci byli nicméně vyzbrojeni moderní ruskou vojenskou technikou, jako například tichými odstřelovačskými puškami VSS Vintorez, nebo vojenskou verzí moderního ruského terénního vozu GAZ Tigr. Některá vozidla používaná ozbrojenci navíc nesla ruské státní poznávací značky. Kód 21 na jedné z poznávacích značek odpovídá znaku jižního vojenského okruhu ruské armády. Ruský ministr obrany Sergej Šojgu nicméně i nadále tvrdil: „Lidé v uniformách bez označení, kteří se pohybují na Krymu, žádný vztah k ruské armádě nemají. Je to absolutní nesmysl.“[14] Po anexi Krymu už ale byla ruská příslušnost neoznačených vojáků nesporná.

Demonstrace na východě

Krymskotatarská menšina politicky podpořila prozápadní vládu v Kyjevě, což situaci na poloostrově také vyostřilo. Většinově ruské obyvatelstvo Krymu však ruská vojska přivítalo s nadšením jako osvoboditele. Ne všichni krymští Rusové ale s přítomností ruských vojáků souhlasili, někteří natočili video, ve kterém ukázali své ruské pasy a vzkázali Rusku, aby je nezachraňovalo.[15]

Soubor:МИТИНГ ТАТАР В КРЫМУ! Евромайдан.WebM
Proukrajinská demonstrace Krymských Tatarů na Krymu, 26. února 2014.

Ve stejné době došlo k rozsáhlým demonstracím na východě Ukrajiny. Demonstranti na nich odmítli prozápadní vládu v Kyjevě a žádali Rusko o pomoc. Proruská většina zaútočila na hlavním náměstí v Charkově na menší skupinku ukrajinských nacionalistů. Dle ruských zdrojů však ukrajinští nacionalisté házeli na autobusy a trolejbusy v blízkosti náměstí dělbuchy. V druhém největším ukrajinském městě se 1. března v odpoledních hodinách shromáždilo okolo 7–10 tisíc lidí a vztyčili na budově radnice ruskou vlajku. Podobné protesty se uskutečnily i v Kerči, Melitopolu, Jevpatorii a Mariupoli. I na dalších místech byly vztyčeny ruské vlajky namísto ukrajinských.[16]

Reakce Kyjeva

Ukrajinská vláda v čele s prozatimním prezidentem Oleksandrem Turčynovem odsoudila reakce Moskvy na krizi jako agresi. Vydala nařízení, aby ukrajinské lodě opustily přístavy na Krymu a vyhnuly se tak možnosti obsazení proruskými ozbrojenci.[17] Vlajková loď ukrajinského námořnictva Hetman Sahajdačnyj se však podle ruských zdrojů přidala na ruskou stranu.[18] K Rusům přeběhl také velitel námořnictva kontradmirál Denys Berezovskyj, proti kterému ukrajinská prokuratura následně zahájila trestní řízení pro vlastizradu.[19] Internetové zpravodajství BBC nicméně citovalo prohlášení Andrije Tarasova, dalšího ukrajinského kontradmirála, který popírá informaci o dezerci posádky vlajkové lodi. Ta se podle něj nachází pod ukrajinskou vlajkou na námořní základně na Krétě.[20]

Ukrajinský politik Vitalij Kličko rovněž 1. března 2014 vyzval, aby ukrajinská armáda vyhlásila mobilizaci vojska. K podobnému kroku vyzvala i nacionalistická strana Svoboda[21] i Pravý sektor, který vyzval k mobilizaci „proti imperialismu bez ohledu na národnostní příslušnost jednotlivých občanů Ukrajiny“.

Oleg Turčynov dne 1. března ve večerních hodinách vydal rozkaz ukrajinské armádě k bojové pohotovosti. Kroky, které provedlo Rusko ještě během téhož dne označil za „neodůvodnitelnou agresi“. Premiér dodal, že ruská vojska se musí stáhnout do svých základen, neboť jakákoliv další eskalace napětí by mohla vést k otevřenému ozbrojenému konfliktu. Ruská média na tento krok reagovala, že použije-li prozápadní ukrajinská vláda sílu pro pacifikaci východních oblastí země, prohlásí Rusko prezidenta Turčynova za válečného zločince.

Rozhodnutí Krymu a referendum

Hlasovací lístek v ruštině, ukrajinštině a krymské tatarštině
Podrobnější informace naleznete v článku Krymské referendum (2014).

Dne 6. března přijala Nejvyšší rada Autonomní republiky Krym rozhodnutí o připojení Krymu k Rusku, podle slov vicepremiéra Rustama Těmirgalijeva má okamžitou platnost. Ukrajinské síly, jež mají na Krymu své základny, Krym prý „okupují“ a buď mají přijmout ruské občanství a připojit se k ruským vojskům nebo mají z poloostrova odejít. Několikatisícový dav proruských aktivistů shromážděný před simferopolským parlamentem přijal zprávu s výkřiky radosti.[22] Rozhodnutí ještě Kreml nepotvrdil. Datum konání referenda, na němž se má kromě zvýšení autonomie Krymu v rámci Ukrajiny rozhodnout i o jeho připojení k Rusku, bylo opět posunuto, tentokrát na 16. března.[22]

Před referendem dorazila na Krym skupina 30 mezinárodních pozorovatelů, zahrnuje národnosti rakouské, bulharské, německé, řecké, maďarské, italské, lotyšské, francouzské a polské.[23] Dne 15. března 2014 ukrajinský parlament rozpustil parlament Krymu, ve snaze zastavit na poslední chvíli konání referenda o odtržení. Rozhodnutí doprovázely demonstrace ruské menšiny po celé Ukrajině. Tentýž den byl unesen neznámými lidmi vůdce strany Ruský blok a poslanec městské rady Sevastopolu Gennadij Basov.[24] Referendum se uskutečnilo v dojednaném datu a poté, co velká většina voličů v referendu připojení k Rusku schválila, krymský parlament 17. března vyhlásil nezávislý svrchovaný stát s názvem Republika Krym, který požádal o vstup do Ruské federace jako její nový subjekt. Referendum provázela řada pochybností a Ukrajina a ani žádná jiná demokratická země jeho legitimitu neuznává a Krym považují stále za integrální součást Ukrajiny, jejíž celistvost zaručují platné mezinárodní úmluvy a ukrajinská ústava.[zdroj?]

Po proběhnutí referenda ruští kartografové dostali pokyn vydat nové atlasy, ve kterých už je Krym součástí Ruska.[25] Naopak u projektu Wikimapia, který má ruské zakladatele, změna příslušnosti Krymu zatím neproběhla.[25]

Referendum se stalo inspirací pro Podněstří, které rovněž požádalo o připojení k Rusku.[26]

Anexe Krymu

Podrobnější informace naleznete v článku Anexe Krymu.

Poté, co Rusko anektovalo Krym, se tamní Ukrajinci cítí ohroženi, protože zastávají jiný než radikálně proruský postoj.[27] Ukrajinské ministerstvo sociálních věcí spustilo podporu pro Ukrajince, kteří se stěhují z Krymu do pevninské Ukrajiny. Někteří studenti ukončili kvůli anexi své studium na Krymu.[27] Alexandr Lukašenko se o anexi Krymu vyjářil jako o špatném precedentu.[28] Jelikož Bělorusko je v obtížné situaci, protože sousedí jak s Ruskem, tak s Ukrajinou a současně má na svém území ruské vojáky a ruskou menšinu a je součástí celní unie s Ruskem a Kazachstánem, je možné vyjádření Alexandra Lukašenka chápat jako snahu neznepřátelit si ani Ukrajinu, ani Rusko.[29] Později i sám Janukovyč označil svou žádost o vyslání ruských vojáků na Krym za špatnou, protože připojení Krymu k Rusku nechtěl.[30] Německý ministr financí Wolfgang Schäuble přirovnal anexi Krymu k uchvácení Sudet Hitlerem v roce 1938, kvůli čemuž si ruská diplomacie předvolala německého velvyslance.[31][32] Podobné přirovnání použila i Hillary Clintonová a Karel Schwarzenberg. Podle portálu independent.co.uk připojení Krymu k Rusku Putinovi nebude stačit a bude se snažit k Rusku připojit i Bělorusko, pobaltské státy a Finsko.[33] Podle ruských poslanců, kteří podali žádost generálnímu prokurátorovi Juriji Čajkovi,aby prověřil okolnosti rozpadu Sovětského svazu a zahájil stíhání odpovědných osob, byla nezávislost pobaltských států uznána nelegálně díky tomu, že Michail Gorbačov vytvořil nový vládní vrcholný orgán, který neměl oporu v ústavě.[34] Podle dříve provedené studie by se Švédsko a Finsko v případě ruského útoku nedokázali bránit ani dva dny.[35] Nálet na Stockholm a další místa ve Švédku byl námětem jednoho ruského vojenského cvičení začátkem roku 2013.[36]

Anexi Krymu podpořil maďarský poslanec poslanec Tamás Gaudí-Nagy, s tím, že Zakarpatská Ukrajina, která byla několik set let součástí Uher, by měla opět patřit Maďarsku.[37] Maďarsko samotné však územní nároky vůči svým sousedům nevznáší.[37]

Krymští Tataři požadují po Rusku autonomii oblastí, ve kterých žijí, o které připravují referendum, Krymská vláda chce naopak od Krymských Tatarů vrátit část pozemků.[38]

Po anexi Krymu

Podrobnější informace naleznete v článku Proruské nepokoje na Ukrajině 2014.
Oslav dne vítězství se zůčastnilo až 100 000 lidí
Den vítězství v krymském Sevastopolu

Nějakou dobu po anexi Krymu bylo kyjevským soudem nařízeno pozastavení vysílání ruských televizních stanic na Ukrajině. Moskva se proti tomuto kroku ohradila s tím, že cílem je odstřihnout miliony rusky mluvících lidí od pravdivých informací o dění na Ukrajině, zatímco ukrajinská Rada národní bezpečnosti označila za důvod šíření informací, které ohrožují národní bezpečnost a svrchovanost a celistvost Ukrajiny.[39] V souvislosti s tímto zákazem někteří Rusové upozorňují na blokádu nezávislé televize Dožď v Rusku, která často kritizovala Putina.[40] V Loyšsku byla v souvislosti s děním na Ukrajině na tři měsíce odebrána licence pobočce ruské televize RTR, což Rusko označilo za omezování práv ruskojazyčných občanů na území Lotyšska.[41] Ukrajina také zpřísnila vstup ruských občanů na území Ukrajiny, znemožnila tak vstup některým pasažérům a pilotům Aeroflotu, takže piloti museli strávit noc v letadle za přítomnosti ukrajinské pohraniční stráže.[42] Po anexi Rusko slíbilo stáhnout své vojáky od hranic s Ukrajinou, podle NATO se tak ale neděje.[43] Podle Philipa Breedlova by v případě invaze ruských vojáků na Ukrajinu tito dosáhli svých cílů za tři až pět dnů.[44] Prezident Putin na toto téma prohlásil, že nemá zájem na dalším dělení Ukrajiny a že se nemá věřit těm, kteří vykřikují, že po Krymu budou následovat další oblasti.[45] O tom, že ruská vojska nechystají vpád na východní Ukrajinu, ujišťoval amerického ministra obrany Chucka Hagela ruský ministr obrany Sergej Šojgu.[46] Britský Královský institut pro obranná a bezpečnostní studia vypracoval studii čtyř možných scénářů (autoři poznamenali, že se jedná pouze o možnosti, nikoliv o předpověď vývoje), kterými by mohla pokračovat ruské cvičení u hranic s Ukrajinou, od prosté demonstrace síly ruské armády bez vstupu na Ukrajinu po nutnost vstupu na Ukrajinu kvůli vytvoření koridoru, kterým by byl zásobován Krym, protože jeho obslužnost trajektem přes Kerčský průliv je nedostatečná.[47] Potenciálním důvodem možného vpádu Rusů na východ Ukrajiny může být ruská závislost na dodávkách vojenské techniky, které činí sice pouze 4,4 % z nich je ale část klíčová a současně nenahraditelná ruskou produkcí.[47] V případě, že by Rusko vstoupilo na další území Ukrajiny, navrhuje Miloš Zeman zásah NATO. Podle Bohuslava Sobotky by NATO ani v případě pokračující Ruské agrese zasahovat nemělo, pokud nepůjde o napadení některého ze členských států NATO nebo o nasazení nerozhodne OSN.[48]

Po anexi Krymu se objevila vlna nepokojů ve východní části Ukrajiny. Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov navrhl jako podle něj jedinou možnost jak zaručit stabilitu a neutralitu Ukrajiny, aby se Ukrajina stala federací, což Ukrajina odmítla s tím, že se rovnají kapitulaci, a ukrajinské ministerstvo zahraničí doporučilo Rusku, aby přestalo diktovat ultimáta suverénním a nezávislým zemím,[49] a že pánové Lavrov, Putin a Medveděv, mohou navrhovat jakékoli scénáře, ale jen pro Ruskou federaci.[50] Federalizaci Ukrajiny chce prosadit organizace Jihovýchod, jejímiž členy jsou podle ukrajinských médií i organizace Veliká Rus a hnutí Trojjediná Rus, které prosazuje spojení Ruska, Ukrajiny a Běloruska.[50]

Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) pozastavil spolupráci s Ruskem, kromě prací týkajících se Mezinárodní vesmírné stanice, na které společná práce s Roskosmosem bude pokračovat.[51] V ostaních případech zaměstnanci NASA nesmí cestovat do Ruska, přijímat Ruské návštěvy ani udržovat elekronický kontakt se svými ruskými protějšky. Po anexi Krymu se ochladily i obchodní vztahy mezi Ukrajinou a Ruskem, Ukrajina zakázala na svém území prodej výrobků sedmi ruských potravinářských výrobců.[52] Na to reagovalo Rusko zákazem dovozu produktů šesti ukrajinských mlékárenských společností. Oficiálně tyto firmy porušily předpisy a zákaz přišel kvůli ochraně práv spotřebitelů. Rusko také zakázalo dovoz výrobků polské mlékárenské firmy Mlekovita, kde byla údajně objevena bakterie z čeledi Enterobacteriaceae. Možnost výskytu této bakterie však šéf společnosti popřel. Předtím už Rusko zakázalo dovoz firem ROTR a Hochland.[53] Putin také informoval některé evropské představitele, včetně českého prezidenta Miloše Zemana, o možném zastavení dodávek plynu na Ukrajinu, dokud nebude splacen její dluh za již dodaný plyn ve výši 2,2 miliardy USD.[54] To se ale může obrátit proti Rusku samotnému, protože Rusko je dle některých názorů závislé na platbách za dodávky energetických surovin do Evropy.[55] Eurokomisař pro energetiku Günther Oettinger oznámil, že připravuje řešení, takže žádný důvod panikařit.[56] V případě zastavení dodávek plynu z Ruska existuje kromě nabídky dodávky zkapalněného plynu z USA také nabídka dodávky plynu z Íránu, ovšem díky neexistujícímu plynovodu také ve zkapalněné formě.[57]

Ruská polostátní televize NTV oznámila, že ruské zvláštní služby zadržely 25 Ukrajinců, kteří byli podezřelí z přípravy teroristických útoků v období od 14. do 16. března v Rostovské, Volgogradské, Tverské, Orlovské a Belgorodské oblasti, Kalmycké republice a Tatarstánu podle instrukcí ukrajinské tajné služby SBU.[58] Podle ukrajinské tajné služby SBU byla dopadena ruská občanka plnící úkol zvláštních služeb Marija Koledová, která se prý podílela na potyčkách mezi separatisty a policií u jihoukrajinského přístavu Mykolajiv.[59]

Na oslavách dne vítězství (9. května) se v krymském Sevastopolu sešlo okolo stovky tisíc lidí, mávali ruskými vlajkami a zpívali mimo jiné ruskou hymnu.[60]

Smlouva o postavení a podmínkách Černomořského loďstva

V Sevastopolu sídlí ruské Černomořské loďstvo (zvané též Černomořská flotila). Podle ukrajinsko-ruské „Smlouvy o postavení a podmínkách Černomořského loďstva“ má Rusko na Krymském poloostrově povoleno umístit až 25 000 vojáků, 24 dělostřeleckých systémů, 132 obrněných vozidel a 22 vojenských letadel. Rusko také získalo 81,7 procent původně sovětských lodí Černomořské flotily po zaplacení 526,5 milionů US dolarů ukrajinské vládě. Smlouva byla podepsána v roce 1997, její účinnost nastala dva roky poté. Původně smlouva platila do roku 2017, byla však prodloužena v roce 2010 o dalších 25 let do roku 2042. Moskva dále každoročně platí 97,75 milionů US-$ Kyjevu za právo používat ukrajinské výsostní vody, rádiové kmitočty a k vyrovnání dopadu flotily na životní prostředí.[61]

Mezinárodní reakce

Státy, které dosud uznaly výsledky Krymského referenda

V souvislosti s nárůstem počtu ruských vojsk na poloostrově Krym došlo k zostření rétoriky západních politiků. Představitelé zemí Evropské unie a USA vyzvali Rusko k respektu teritoriální integrity Ukrajiny. Vysoká představitelka pro jednotnou zahraniční politiku Evropské unie, Catherine Ashtonová, označila rozhodnutí Rady federace vyslat na Ukrajinu ozbrojené síly za bezprecedentní eskalaci napětí.[62] Ruská strana se hájí tím, že na Krymském poloostrově nepřekročila legálně domluvený počet vojáků na mezinárodní úrovni.

Čeští politici se odvážili srovnat současný vývoj s okupací Československa v roce 1968. Prezident Miloš Zeman označil darování Krymu Ukrajině, jež proběhlo na Chruščovův popud v roce 1954, za nesmyslné, nicméně rovněž připomněl okupaci ČSSR zeměmi Varšavské smlouvy.[63] Srovnal ale stav se situací v Kosovu.[64] V Česku rovněž proběhla demonstrace proti ruské intervenci na Ukrajině. Před budovou ruského velvyslanectví v Praze-Bubenči demonstrovalo asi třicet ukrajinských občanů.[65] Bývalý prezident Václav Klaus se vyjádřil, že Rusko bylo do dění na Ukrajině zavlečeno, protože Evropská unie a Spojené státy Americké podpořili protivládní demonstrace.[66] Jiří Dienstbier označil vývoj situace na Krymu za nevratný, ale domnívá se, že mezinárodní společenství by ho nemělo akceptovat a dostatečně razantně zasáhnout.[67]

Kvůli krymské krizi zasedala rovněž i Rada bezpečnosti OSN. Dne 3. března bude o vývoji situace na Krymu jednat i NATO.[68] Americký prezident Barack Obama a ruský prezident Vladimir Putin vývoj krize rozebrali v devadesátiminutovém telefonickém rozhovoru. Ruský prezident se odmítl vzdát práva chránit ruskojazyčnou menšinu na Ukrajině, uváží-li to Rusko za nezbytné. Barack Obama vyzval k uklidnění situace a respektování teritoriální celistvosti Ukrajiny a stažení ruských vojsk do krymských základen.

Litevská prezidentka Dalia Grybauskaitė 1. 3. 2014 odsuzuje události na Krymu a tvrdí, že na ně musí reagovat veškerá mezinárodní společnost. Dle političky se jedná o narušení teritoria suverénního státu, což se – jak tvrdí – nesmí tolerovat. Je to, podle prezidentčina názoru, porušení jak mezinárodních závazků Ruska, tak rusko-ukrajinských dohod, tak i všech konvencí Organizace spojených národů.[69]

Reference

  1. ↑ KANTOR, Sebastian. Rada federace souhlasí s připojením Krymu. Šéf krymského parlamentu chce připojit celou Ukrajinu. zprávy.tiscali.cz [online]. 7. 3. 2014. Dostupné online. 
  2. ↑ hab. Kam dál na Ukrajině? Krym má jasno: Do Ruska. ČT24 [online]. 2014-02-24 16:45, rev. 2014-02-24 19:26 [cit. 2014-03-01]. Dostupné online. 
  3. ↑ GAZDÍK, Jan. Zpravodaj ČT z Krymu: Nástup sovětské mentality mě vyděsil. Aktuálně.cz [online]. 2014-03-26 [cit. 2014-03-27]. Dostupné online. 
  4. ↑ http://czech.ruvr.ru/2014_04_17/Putin-priznal-pritomnost-ruskych-vojaku-na-Krymu-2196/
  5. ↑ SUPERNAK, Pawel. Napětí kolem Krymu nepolevuje, čekají se jednání NATO nebo EU. Týden.cz [online]. 2014-03-02 19:04 [cit. 2014-03-02 20:07]. Dostupné online. 
  6. ↑ Předseda vlády Krymu Aksjonov uznává ze prezidenta Ukrajiny V. Janukovyče. Dobrovolníci postavili „hraniční přechody“ oddělující Krym od „banderovců a fašistů“. Vaše Věc [online]. 2014-03-02 00:28 [cit. 2014-03-02 20:07]. Dostupné online. 
  7. ↑ MÁNERT, Ondřej. Parlament na Krymu obsadili ozbrojenci, poslanci vyhlásili referendum. iDNES.cz [online]. 2014-02-27 7:16, rev. 2014-02-27 22:39 [cit. 2014-03-01]. Dostupné online. 
  8. ↑ čip. Napětí na Krymu se po pátečních bouřlivých událostech ještě více přiostřuje. Reflex [online]. 2014-03-01 [cit. 2014-03-01 20:55]. Dostupné online. 
  9. ↑ redakce, ČTK. Krym zvolí svoji budoucnost 'mezi ruskou vlajkou a hákovým křížem'. lidovky.cz [online]. 2014-03-13 [cit. 2014-03-27]. Dostupné online. 
  10. ↑ ŽILKOVÁ, Věra. Ruský parlament schválil nasazení vojáků na Ukrajině. V zemi už je jich 6000. iDNES.cz [online]. 2014-03-01 8:28, rev. 2014-03-01 13:24 [cit. 2014-03-01 18:50]. Dostupné online. 
  11. ↑ a b RUMANOVÁ, Jolana. Ruský parlament schválil nasazení vojáků na Ukrajině. V zemi už je jich 6000. iHNed.cz [online]. 2014-03-01, rev. 2014-03-01 17:50 [cit. 2014-03-01 18:50]. Dostupné online. 
  12. ↑ han. Moskva chce konflikt, zní z Kyjeva. Ruská letadla už prý dopravila na Krym 2000 vojáků. ihned.cz [online]. 28. 2. 2014, rev. 3. 3. 2014 09:36. Dostupné online. 
  13. ↑ KARAS, Miroslav. Zpravodaj ČT Karas: Ruští kozáci postavili na hranici Krymu závory. ČT24 [online]. 2014-03-01? [cit. 2014-03-01 21:05]. Dostupné online. 
  14. ↑ HÁJEK, Adam; WIRNITZER, Jan. Kreml dál popírá zásah na Krymu, fotky zbraní ho usvědčují ze lži. iDNES.cz [online]. 2014-03-05 20:26 [cit. 2014-03-11]. Dostupné online. 
  15. ↑ Moskva chce ochraňovat Rusy na celé Ukrajině. Deník. Březen 2014, s. 15. Vydáno v sobotu 15. 3. 2014. 
  16. ↑ Thousands rally against 'illegitimate govt', raise Russian flags in eastern Ukraine. RT [online]. 2014-03-01 21:41 [cit. 2014-03-02 00:15]. Dostupné online. 
  17. ↑ Ruský parlament schválil Putinovi nasazení armády na Krymu [online]. ceskatelevize.cz, 2014-03-01 [cit. 2014-03-02]. Dostupné online. 
  18. ↑ Ukrainian Navy flagship takes Russia’s side – report [online]. RT, 2014-03-01 [cit. 2014-03-02]. Dostupné online. 
  19. ↑ ALEXANDER, Harriet. Ukraine live: Head of Ukraine's navy defects to Russia [online]. telegraph.co.uk, 2014-03-02 [cit. 2014-03-02]. Dostupné online. 
  20. ↑ As it happened - Ukraine army on full alert [online]. bbc.com, 2014-03-02 [cit. 2014-03-02]. Dostupné online. 
  21. ↑ Segodnya.ua. "Свобода" призвала к введению военного положения и немедленной мобилизации. Segodnya.ua [online]. [cit. 2014-03-01 20:19]. Dostupné online. 
  22. ↑ a b hab. Krym se odtrhává od Ukrajiny s okamžitou platností, oznámil vicepremiér. ČT24 [online]. 2014-03-06 11:12, rev. 2014-03-06 14:42 [cit. 2014-03-06 15:21]. Dostupné online. 
  23. ↑ Ukraine turmoil LIVE UPDATES. RT.com [online]. 2014-02-18 15:03, rev. 2014-03-15 15:55 [cit. 2014-03-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. ↑ V Sevastopolu byl unesen předák strany Ruský blok. Hlas Ruska [online]. 2014-03-15 19:24 [cit. 2014-03-16]. Dostupné online. 
  25. ↑ a b Kreml už maže Krym z mapy Ukrajiny. A co české atlasy?, týden.cz, 19.03.2014
  26. ↑ Krym jim dal příklad, separatisté z Podněstří chtějí připojit k Rusku, idnes.cz, 18.03.2014
  27. ↑ a b Ukrajinci na Krymu pomalu balí kufry: 'Být tady člověku nahání strach'. lidovky.cz [online]. 23. března 2014. Dostupné online. ISSN 1213-1385. 
  28. ↑ Lukašenko: Krym už je ruský, anexe je ale špatný precedent. ČeskéNoviny.cz [online]. 23. 3. 2014. Dostupné online. ISSN 1213-5003. 
  29. ↑ PROCHÁZKOVÁ, Petra. Spojenec Moskvy Lukašenko kritizoval Putina za Krym. sme.sk [online]. 23. 3. 2014. Dostupné online. 
  30. ↑ Janukovyč: Je to tragédie. Metro Praha. Duben 2014, čís. 64, s. 8. Dostupné online. ISSN 1211-7811. 
  31. ↑ Krym jako Sudety? To se Moskvě nelíbí. Metro Praha. Duben 2014, čís. 65, s. 13. Dostupné online. ISSN 1211-7811. 
  32. ↑ POLOCHOVÁ, Iveta. Rusku vadí německé přirovnání Sudet ke Krymu. Předvolalo si velvyslance. iDNES.cz [online]. 3. dubna 2014 16:23. Dostupné online. 
  33. ↑ Putin. Chce i Pobaltí?. Metro Praha. Březen 2014, čís. 61, s. 9. Dostupné online. ISSN 1211-7811. 
  34. ↑ Ruští poslanci chtějí vyšetřovat Gorbačova kvůli rozpadu SSSR. iDNES.cz [online]. 10. dubna 2014 16:15. Dostupné online. 
  35. ↑ PALATA, Luboš. Ruské tanky by mohly být ve Stockholmu za pár dní, zděsili se Švédové. iDNES.cz [online]. 18. února 2013 7:38. Dostupné online. 
  36. ↑ Rusové prý simulovali útok na Stockholm, Švédové nezareagovali. iDNES.cz [online]. 22. dubna 2013 15:32. Dostupné online. 
  37. ↑ a b PALATA, Luboš. Krym Rusku, Zakarpatská Ukrajina Maďarsku, šokoval maďarský poslanec. iDNES.cz [online]. 10. dubna 2014 18:50. Dostupné online. 
  38. ↑ Krymští Tataři připravují referendum o autonomii. Wikizprávy [online]. 30. března 2014, rev. 20. 4. 2014, 19:16. . 
  39. ↑ BARBOŘÍKOVÁ, Romana. Kyjev zakázal ruské televize. Metro Praha. Březen 2014, čís. 59, s. 8. Dostupné online. ISSN 1211-7811. 
  40. ↑ HÁJEK, Adam. Kyjev vypnul ruské televize. Chtějí umlčet pravdu, protestuje Moskva. iDNES.cz [online]. 26. března 2014, 10:04, rev. 10:33. Dostupné online. 
  41. ↑ Východ Ukrajiny ovládlo násilí. Metro Praha. Duben 2014, čís. 66, s. 7. Dostupné online. ISSN 1211-7811. 
  42. ↑ Ukrajina prý nutí ruské dopravní piloty spát v letadlech. Ohrožujete bezpečnost cestujících, křičí Aeroflot. EuroZprávy.cz [online]. 14. března 2014, 09:53, rev. Aktualizováno 14.03.. Dostupné online. ISSN 2336-257X. 
  43. ↑ Rusko podle NATO vojáky nestahuje. Metro Praha. Duben 2014, čís. 63, s. 10. Dostupné online. ISSN 1211-7811. 
  44. ↑ Rusko. Dobýt Ukrajinu může za tři dny. Metro Praha. Duben 2014, čís. 64, s. 8. Dostupné online. ISSN 1211-7811. 
  45. ↑ Rusko prý plánuje další invazi na Ukrajině. Ta evakuuje vojáky z Krymu, ČT24, 20. 3. 2014 11:07, aktualizováno 20. 3. 2014 15:18
  46. ↑ MÁNERT, Oldřich. Na Ukrajinu nevpadneme, nevyhrocujte situaci, vzkázal USA ruský ministr. iDNES.cz [online]. 20. března 2014 22:02. Dostupné online. 
  47. ↑ a b WIRNITZER, Jan. Vojáků u hranic přibývá, čas se krátí. Čtyři scénáře pro Ukrajinu. iDNES.cz [online]. 9. dubna 2014 19:29. Dostupné online. 
  48. ↑ WIRNITZER, Jan. Neposílejme vojáky NATO na Ukrajinu ani při ruské invazi, řekl Sobotka. iDNES.cz [online]. 10. dubna 2014 10:44. Dostupné online. 
  49. ↑ MÁNERT, Oldřich. Ukrajina by se měla stát neutrální federací, navrhuje řešení krize Rusko. iDNES.cz [online]. 30. března 2014, 19:45, rev. 20:29. Dostupné online. 
  50. ↑ a b MÁNERT, Oldřich. Na Ukrajině se formují separatisté. Krym bude vzkvétat, slíbilo Rusko. iDNES.cz [online]. 31. března 2014 13:15, rev. 14:36. Dostupné online. 
  51. ↑ NASA pozastavuje kosmickou spolupráci s Ruskem. Výjimkou bude jen ISS. iDNES.cz [online]. 3. dubna 2014, 7:24. Dostupné online. 
  52. ↑ Ukrajina zakazuje prodej ruských potravin. novinky.cz [online]. 2. dubna 2014, 20:56. Dostupné online. 
  53. ↑ ČTK. Rusko zakázalo dovoz výrobků šesti mlékárenských firem z Ukrajiny. agris.cz [online]. 2014-04-08 [cit. 2014-04-10]. Dostupné online. 
  54. ↑ Putin pohrozil Evropě, že zastaví dodávky plynu na Ukrajinu. iDNES.cz [online]. 10. dubna 2014 16:28, rev. 20:24. Dostupné online. 
  55. ↑ PALATA, Luboš. KOMENTÁŘ: Tak si ten plyn, pane Putine, zavřete. Bude konec váš, ne náš. iDNES.cz [online]. 10. dubna 2014 19:56. Dostupné online. 
  56. ↑ Brusel: Žádnou paniku, s dluhem za ruský plyn Ukrajině pomůžeme. novinky.cz [online]. Pátek 11. dubna 2014, 12:48 - Brusel, rev. pátek 11. dubna 2014, 13:14. Dostupné online. 
  57. ↑ TRACHTOVÁ, Zdeňka. Írán vytušil šanci v ukrajinské krizi. Dodáme vám plyn, lanaří Evropu. iDNES.cz [online]. 6. května 2014 3:01. Dostupné online. 
  58. ↑ Rusko zadrželo 25 Ukrajinců. Chystali u nás teror, tvrdí FSB. iDNES.cz [online]. 3. dubna 2014 19:26, rev. 19:39. Dostupné online. 
  59. ↑ Východu Ukrajiny odtikává ultimátum, naděje na dialog slábne, ČT24, 10. 4. 2014 05:26, aktualizováno 10. 4. 2014 05:44
  60. ↑ Hundreds of thousands gather in Sevastopol watch Victory Day parade
  61. ↑ Russia’s 25,000-troop allowance & other facts you may not know about Crimea
  62. ↑ White House meeting discusses tension between Russia and Ukraine in Crimea. The Guardian [online]. 2014-03-01 19:43 [cit. 2014-03-01 21:10]. Dostupné online. (anglicky) 
  63. ↑ ČTK. Zeman nesouhlasí s ruskou vojenskou intervencí na Ukrajině a varuje: Vykopete příkop pro celou generaci. EuroZprávy.cz [online]. 2014-03-01 17:50, rev. 2014-03-01 19:23 [cit. 2014-03-01 19:57]. Dostupné online. 
  64. ↑ http://www.rozhlas.cz/zpravy/politika/_zprava/zeman-krym-je-jako-kosovo-kazdemu-se-musi-merit-stejne--1324282 - Zeman: Krym je jako Kosovo, každému se musí měřit stejně
  65. ↑ ČTK. Před ruskou ambasádou se večer sešly asi tři desítky demonstrantů. prazsky.denik.cz [online]. 2014-03-01 20:26 [cit. 2014-03-01 23:08]. Dostupné online. 
  66. ↑ Klaus. Putin podle něj jedná zcela racionálně. Metro Praha. Březen 2014, čís. 45, s. 8. Dostupné online. ISSN 1211-7811. 
  67. ↑ Jiří Dienstbier: Žít na dávkách? Jen ať si to každý kritik zkusí. Deník. Březen 2014, s. 11-12. Vydáno v sobotu 15. 3. 2014. Dostupné online. 
  68. ↑ Interfax. NATO to consider situation in Ukraine on March 3. KyivPost [online]. 2014-03-01 16:40 [cit. 2014-03-01 20:08]. Dostupné online. (anglicky) 
  69. ↑ Rasa Lukaitytė-Vnarauskienė; BNS. D. Grybauskaitė: veiksmai Kryme - suverenios valstybės teritorijos pažeidimas. Delfi.lt [online]. 2014-02-28 12:00 [cit. 2014-03-02 17:50]. Dostupné online. (litevsky) 

Externí odkazy

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu anexe Krymu Ruskou federací na Wikimedia Commons

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Anexe_Krymu_Ruskou_federací&oldid=11752455“