Duchcov
| Duchcov | |
|---|---|
 |
|
|
|
|
| status: | město |
| NUTS 5 (obec): | CZ0426 567515 |
| kraj (NUTS 3): | Ústecký (CZ042) |
| okres (NUTS 4): | Teplice (CZ0426) |
| obec s rozšířenou působností: | Teplice |
| pověřená obec: | Duchcov |
| historická země: | Čechy |
| katastrální výměra: | 15,40 km² |
| počet obyvatel: | 8 685 (1. 1. 2012[1]) |
| zeměpisné souřadnice: | 50° 36′ 14″ s. š., 13° 44′ 46″ v. d. |
| nadmořská výška: | 201 m |
| PSČ: | 419 01 |
| zákl. sídelní jednotky: | 13 |
| části obce: | 1 |
| katastrální území: | 3 |
| adresa městského úřadu: | Městský úřad Duchcov náměstí Republiky 5 419 37 Duchcov |
| starosta / starostka: | Ing. Jitka Bártová |
| Oficiální web: http://www.duchcov.cz E-mail: mu@duchcov.cz |
|
 |
|
 Zdroje k infoboxu a částem obce |
|
Duchcov (německy Dux) je město v severních Čechách, v okrese Teplice, v Ústeckém kraji a má přes 8 tisíc obyvatel. Město se rozkládá v podkrušnohorské uhelné pánvi cca 7 km západním směrem od okresního a lázeňského města Teplice.
Obsah |
Popis města[editovat]
Město je známé pobytem Giacoma Casanovy, který zde 13 let pracoval jako knihovník, napsal paměti a také umřel.[2]
Na těžbu uhlí navazoval elektrotechnický a strojnický průmysl, dodnes zde sídlí firma Vitrablok vyrábějící známé[zdroj?] duchcovské luxfery. Sídlí zde také porcelánová manufaktura Royal Dux Bohemia.
Střed města byl[kdy?] zrenovován a prohlášen za městskou památkovou rezervaci.
Na severním konci města leží zastávka na hlavní železniční trati Ústí nad Labem – Chomutov. Staré nádraží blíže centra slouží od roku 1968 pouze nákladní dopravě.
Historie[editovat]
V dobách pravěku byl dnešní Duchcov osídlen různými kmeny – dochovaly se po nich prsteny a náramky. Obec samotná vznikla nejspíše ve 11. století, kdy je o ní první písemná zmínka[3]. Město mělo mnoho jmen: ves Hrabišín pochází z 13. století, Tokczau (1352), Dokczaw a roku 1663 Duchcov.
V době třicetileté války (1618–1648) bylo město zpustošeno, ale zároveň se stalo sídlem rodu Valdštejnů, kteří zde podnítili další stavební činnost. V 18. století na valdštejnském zámku působil i Giacomo Casanova.
Na počátku 19. stol. měl Duchcov cca 150 obytných domů s cca 800 obyvateli.[2] První snaha o zahájení těžby hnědého uhlí je datována k roku 1761.[2] Roku 1763 v Duchcově vzniká manufaktura na výrobu punčoch. Tento rok také vzniká první obecní důl- Sv. Trojice. S rozvojem železnice v 19. století dochází k zvýšení významu Duchcova jako dopravní křižovatky, zahájena je také povrchová těžba uhlí. Ta s postupem techniky v minulém století narostla do takových rozměrů, že ohrozila samotnou existenci města (v okolí Duchcova zanikly v důsledku těžby desítky obcí).
Roku 1849 vzniká duchcovský cukrovar a první sklárna v severozápadních Čechách.[4]
V 80. letech 20. století byla vážně zvažovaná možnost likvidace Duchcova a využití zásob hnědého uhlí, které jsou údajně ukryty pod městem. Došlo už k zbourání několika významných památek – v roce 1959 zejména barokní špitál v zámecké zahradě (do dnešních dní se z něj zachovala pouze klenutá freska Václava Vavřince Reinera, která byla přenesena do kopule pavilonu v zámeckém zahradě). Paradoxně hlavním argumentem proti zboření města, který nakonec porazil zájmy těžařů, nebyl zámek nebo významné sakrální stavby, ale existence tzv. duchcovského viaduktu. Z hlediska architektury jde o zcela průměrnou stavbu, vázala se však k němu pro komunistický režim významná událost. U duchcovského viaduktu došlo v období velké hospodářské krize v 30. letech 20. století ke střetu stávkujících dělníků s četnictvem, označovanému jako Duchcovská stávka. Čtyři dělníci byli zastřeleni, několik dalších zraněno. Na základě této události se ujalo (po roce 1948) heslo „Masaryk střílel do dělníků", přestože TGM akci odsoudil až do personálních důsledků (odvolání ministra vnitra). Viadukt byl vyhlášen národní kulturní památkou, ale tento status jí byl odebrán nařízením vlády ze 16. srpna 1995.[5][6]
V ulici Giacoma Casanovy (dříve ulice Mostecká[zdroj?]) se nachází Český dům, jenž nese pamětní desku Tomáše G. Masaryka.[7] V restauraci U Fričů bývala první česká škola na severu Čech.[7] V letech 1853 - 1960 byl Duchcov okresním městem.[2]
10. dubna 1881 byla ve starém nádraží zavedena první telefonní linka v Čechách. Byla propojena se správní budovou dolu Richarda Hartmanna v Ledvicích[8]. Okolí nádraží je ve zachyceno ve filmu Případ pro začínajícího kata. V současnosti (listopad 2011) jedná město se Správou železniční dopravní cesty o koupi[9]. Dále se ve městě točily scény z filmu Henry IV. a také z akčního seriálu Missing (Pohřešovaní)[10][11].
O městě, resp. o duchcovském viaduktu pojednává v pořadí 26. dokument Osudové okamžiky – Duchcov 1931 - byl Masaryk odpovědný za střelbu do dělníků u duchcovského viaduktu?[12] (Rudé Právo tehdy přineslo "zdařilou" karikaturu Tomáše Garrigua Masaryka v běhu, ověšeného granáty a puškami s bajonety s nápisem: "Sociálfašistický vůdce Masaryk spěchá na pomoc severočeským havířům" - není známo, jak a zda prezident Masaryk tento umělecký výtvor komentoval).
V roce 2009 probíhala v okolí rekultivace vytěžených ploch.
Duchcovské noviny
První noviny zajímající se o dění města byly Duchcovské listy. Jednalo se o čtrnáctideník rodáků, občanů a přátel Duchcova. První číslo vyšlo 15. ledna 1991, celkem vyšlo sedm čísel – poslední 15. dubna 1991. Vydavatel a šéfredaktor PhDr. Jaroslav Drbohlav. Obnoveny byly v březnu 1992 nyní jako měsíčník. Vydavatel kulturní agentura PRODUXART Duchcov. Vedoucí redaktor PhDr. Jaroslav Drbohlav. Vyšlo 20 čísel – poslední v prosinci 1993.
Měsíčník vydávaný městem (resp. MÚ v Duchcově) - Duchcovské noviny vyšly v květnu 1994. Vedoucí redaktor byl do srpna 1997 Miroslav Ptáček, od prosince 1997 až dosud je šéfredaktorkou Ing. Renata Kounovská.
Sestřelení amerických letců nad dolem Alexander v Hrdlovce[editovat]
Zdroj: Teplický deník[13]
24. srpna 1944, ráno v 7:30 odstartovala z britského letiště Knettishall formace šestatřiceti letounů 388. bombardovací skupiny 8. letecké armády USA. Ve 12:45 se formace blížila k chemickým závodům v Záluží. Letoun B-17G, zvaný „Výtržnická kráska“, krátce před cílem zasáhla protiletadlová baterie, umístěna západně od velkostatku Nový Dvůr nad obcí Libkovice. Pouze čtyřem členům posádky se podařilo vyskočit, přistáli na okraji lesa mezi Osekem a Hrdlovkou. Letoun dopadl do areálu dolu Alexandr a po chvíli vybuchl. V troskách zahynulo pět členů posádky, včetně velitele Charlese W. Edwardse. Na zemi pak zahynul velitel protiletadlové baterie oberleutnant Koch a deset civilistů ze závodní protiletecké obrany, mezi nimiž byli i dva mladí nasazení Češi. Ostatky pilotů posbírali ruští zajatci a pohřbili je u ohradní zdi. Na tomtéž místě byl v létě 1945 vybudován památník ozdobený originální vrtulí ze sestřeleného letadla. V listopadu 1947 došlo k exhumaci amerických pilotů, ale pomník zde zůstal do roku 1952. Pokyn pro zrušení pomníku přišel z vyšších míst. Vrtule i pamětní deska byly zničeny, zachoval se pouze korpus pomníku. Pomník však byl 8. května 1990 obnoven. Pomník byl osazen novou vrtulí z Turboletu L - 410, jenž město dostalo darem z letecké opravny ve Kbelích. Důl Alexander byl později zlikvidován a to z důvodů povrchové důlní činnosti. Pomník byl tedy přenesen na duchcovský hřbitov, kde byl v srpnu 1996 znovuodhalen. Každý rok se zde koná pietní shromáždění.
Pomník byl roku 1945 opatřen nápisem: „Na věčnou paměť hrdinných amerických letců, kteří dne 24. 8. 1944 položili své životy za osvobození Evropy“.
V roce 2009 se při pietní akci konané k 65. výročí zúčastnili: představitelé města Duchcova, zástupci Československé obce legionářské, zástupci Českého svazu bojovníků za svobodu, zástupci Severočeského leteckého archivu Teplice i občané.
Památky[editovat]
Zámek Duchcov[editovat]
- Související informace naleznete v článku Duchcov (zámek).
Zámek byl založen v 13. století jako pevnost hrabišické dynastie. Po roce 1570 byla pro Václava Popela z Lobkovic přestavěna stará sulevická tvrz v zámek, ve kterém bydlel Václav Popel až do své smrti roku 1584. Zámek vybudoval Ital Filip podle plánů Ulrica Aostaliho. V letech 1675 – 1685 byly další přestavby podle plánů architekta Jeana Baptista Matheye. Další úpravy probíhaly v době, kdy panství převzal Jan Josef z Valdštejna. Práce nejdříve vedl Marcantonio Canevalle (od něhož pochází i stavba přilehlého zámeckého kostela Zvěstování Panny Marie).
Podobu trojkřídlé budovy, kterou má zámek dodnes, dala až významná přestavba v roce 1707, provedená arcibiskupem Janem Bedřichem z Valdštejna, který z Duchcova vytvořil základ nového valdštejnského fideikomisu. Zámeckou zahradu projektoval Jan Ferdinand Schor.[14]
Od roku 1785 zde jako knihovník působil Giacomo Casanova, až do své smrti (1798), jenž zde také napsal své paměti.
Rodina Valdštejnů prodala panství státu a opustila zámek v roce 1921. Zámek je otevřen veřejnosti.
Morový sloup Nejsvětější Trojice[editovat]
Morový sloup Nejsvětější Trojice dal vybudovat František Josef Jiří z Valdštejna. Barokní sousoší vytvořil v letech 1750-1760 duchcovský sochař Matyáš Kühnel.[15]
Kostel Zvěstování Panny Marie[editovat]
- Související informace naleznete v článku Kostel Zvěstování Panny Marie (Duchcov).
Plány na stavbu kostela nechal udělat Arnošt Josef z Valdštejna již v roce 1696 u stavitele Marca Antonia Canevalla, který byl také prvním stavitelem. Dokončen byl F. M. Kaňkou v roce 1721. Vysvěcen byl v roce 1722.
10. května 1945 byl kostel vypálen sovětskými vojsky, čímž přišel o veškeré vnitřní vybavení, především však o oltářní obrazy od V. V. Reinera a dřevěné nadživotní plastiky od Matyáše Bernarda Brauna. V současnosti je kostel využíván na výstavu výtvarných děl a na divadelní představení o vánoční mši (24. 12). Kostel čeká na schválení památkářů ohledně rekonstrukce podlahy.
Kostel Církve československé husitské[editovat]
- Související informace naleznete v článku Kostel Církve československé husitské (Duchcov).
Kostel Církve československé husitské je secesní evangelický kostel postavený drážďanskými architekty Juliem Willi Gräbnerem a Rudolfem Schillingem. Postaven byl 12. listopadu 1899-1902. Vysvěcen byl 20. dubna 1902.[16]
Věž kostela-Soví věž je vysoká necelých 42 m a slouží k vyhlídkovým účelům.[17]
V současnosti je kostel uzavřen veřejnosti až na příležitostné dětské umělecké výstavy a pěvecká vystoupení. Bohoslužby se konají každou 2. a 4. neděli v přilehlé farní budově.[18][18][19]
Kostel je zapsán ve státním seznamu památek.[18]
Kaple sv. Barbory[editovat]
Hřbitovní kaple se sochou sv. Jana Nepomuckého je barokní stavba postavena podle plánu Octavia Broggia z roku 1726 a dokončena F. I. Préem roku 1731. Na místě kaple stála dříve kaplička postavená zřejmě již v 16. století. Stavbu obklopoval hřbitov s branou a s kostnicí. Do roku 1702 se také v kapli pohřbívalo. V kapli se dochovaly dodnes náhrobky z první poloviny 18. století. Bývalý hřbitov u sv. Barbory je i pravděpodobně místem posledního odpočinku Giacoma Casanovy, který zde žil a zemřel. Kaple nese i jeho pamětní desku.
Heymannova kaple[editovat]
Kaple se nachází v Havířské ulici, v domě č. 30. Je to stavba v barokním slohu a jejím zakladatelem byl P. Johann Christoph Heymann z roku (okolo) 1700[20] (nebo 1600[21]). Sloužila jako domácí kaple svému majiteli a jedná se o poslední stavbu tohoto typu v Duchcově. V současnosti (2008) není kaple přístupná.[20]
Zaniklé památky[editovat]
- Stará radnice. Radnice vyhořela i s velkou částí města v roce 1709. Následně byla opravena a roku 1714 pro ni vyrobil Zachariáš Dietrich nový zvon. V roce 1855 byla zbořena.[22]
- Kostel sv. Jiří. Kostel je doložen ve 13. století. V roce 1845 byl odstraněn.[23]
- Kostel sv. Kříže. Kostel ze 14. století byl v 18. století nahrazen zámeckým špitálem s kaplí Nanebevzetí Panny Marie, který byl zbořen v 60. letech 20. století.[23]
- Kostel sv. Petra a Pavla ve zbořené obci Liptice. Kostel z roku 1727 zanikl spolu s obcí při těžbě uhlí v 70. letech 20. století. Kostelní zvony byly už předtím zrekvírovány za I. světové války, a to zcela spontánně, bez vědomí děkana. Nacházely se zde dva zvony z roku 1585. Roku 1929 dostal kostel nový zvon od Rudolfa Pernera. Ten byl zrekvírován za II. světové války.[24]
Další památky[editovat]
- Sloup Nejsvětější Trojice v Zámecké zahradě
- Sfingový rybník
- Sloup sv. Vavřince
- Socha Walthera von der Vogelweide
- Zahradní dům
- Zámecká zahrada
- Dům v Husově ul. 13
- Duchcovský viadukt
- Kašna se sochou sv. Floriana
- Knížecí zahrada
- památník obětem střelby u Duchcovského viaduktu od Karla Lercha
Kultura[editovat]
Dům kultury Duchcov[editovat]
Dům kultury Duchcov pořádá kulturní a společenské akce. Velký sál má kapacitou 160 míst, malý sál potom 40-80 míst. Je zde také učebna, občerstvení a šatna.[25] Vystoupily zde známé osobnosti Ladislav Potměšil, Saša Hemala[26] a jiné.
Kino Lípa[editovat]
Kino Lípa bylo postaveno v letech 1928-1929 podle plánů architekta Richarda Brosche z České Lípy. Kinosál má kapacitu 470 sedadel a je ho možné pronajmout pro pořádání kulturních akcí.[25] První diváky kino uvítalo 30. listopadu 1929, kdy byl promítán film Duxein Stadtbild. Ve vestibulu kina lze nalézt pamětní desku, která byla pořízena ku příležitosti 70. výročí otevření kina. Deska byla odhalena 30. listopadu 1999.[27]
Ve vestibulu kina jsou v průběhu roku pořádány výstavy výtvarných prací dětí ze základních a mateřských škol.[27]
Divadlo M[editovat]
První soukromé kamenné divadlo v ČR. V repertoáru divadla jsou hry pro děti i dospělé, kabaretní pořady a externí akce na hradech a zámcích.[25]
Muzeum[editovat]
Muzeum města Duchcova bylo založeno v jedné místnosti radnice, v roce 1896 starostou, jenž byl však v té době ještě městský radní, Františkem Xaverem Reidlem.[28] F. X. Reidl také vyzval obyvatelstvo aby darovalo nejrůznější předměty kulturního či přírodně historického významu na vzniklé muzeum.[29] Roku 1898 zde byla otevřena první muzejní expozice, která byla neustále doplňována, přesouvána a nakonec zrušena. Roku 1901 bylo muzeum přemístěno do (pravděpodobně) Bílinské ulice č. 12,[29] do domu, jenž věnoval městu zámečnický mistr a městský radní Dreiunker ke vzdělávacím účelům.[30] Muzeum ukončilo svou činnost v 80. letech 20. století, až roku 1994 byla činnost opět obnovena a to v památkově chráněném objektu v Masarykově ulici č. 7., jenž musel projít náročnou rekonstrukcí, aby v něm byly zřízeny kanceláře, depozitář, badatelna a archiv muzea. Ve výstavní síni, pojmenované po duchcovském sochaři Janu Ignáci Poppelovi, jsou po celý rok výstavy zaměřené na život a umění v Duchcově a okolí. Lze také navštívit atrium se zachovalou částí téměř zaniklých hradeb a jsou zde umístěny historické kamenné prvky.
Muzeum má jednu stálou expozici - expozice Historie města Duchcova,[28] jež byla po dlouholetých přípravách v muzeu slavnostně otevřena dne 1. června 2001.[29]
Náboženský život[editovat]
Při sčítání lidu v roce 2001 se z 8 780 obyvatel přihlásilo 1 133 k nějakému náboženskému vyznání, 7 161 se profilovalo jako bez vyznání a zbytek (486) odmítl na otázku odpovědět.[31]
Největší počet obyvatel Duchcova se hlásí k římskokatolické církvi (897 podle sčítání lidu z roku 2001). Ve městě sídlí děkanství Duchcov. K českobratrské církvi evangelické se hlásilo 40 lidí, k církvi československé husitské se hlásilo 27 lidí, k pravoslaví pak 11 lidí, náboženská společnost Svědkové Jehovovi měla zastoupení 32 věřících.
Školy[editovat]
V Duchcově se v roce 2009 nacházely dvě základní školy, střední odborné stavební učiliště, základní umělecká škola, střední průmyslová škola, gymnázium a čtyři mateřské školy.[32]
ZŠ Antonína Sochora[editovat]
ZŠ Antonína Sochora sídlí v budově bývalého chlapeckého německého gymnázia, které bylo otevřeno 16. září 1914. Během 2. světové války sloužila částečně i českému školství. Škole je příspěvková organizace a nese jméno po generálmajoru Antonínu Sochorovi.[33]
K hlavní budově školy je přidružena vedlejší budova s 1 speciální třídou. Pro žáky na prvním stupni funguje v budově školy oddělení školní družiny.
V roce 2005 získala škola ocenění Ekoškola, tím se stala první školou v Ústeckém kraji s tímto oceněním.[34]1. září 2008 zde studovalo 284 žáků.[35]
V roce 2009 byla ředitelkou školy Mgr. Ivana Kulhavá.
ZŠ Jaroslava Pešaty[editovat]
ZŠ Jaroslava Pešaty byla zřízena výnosem ZŠR v Praze ze dne 1. července 1919 jako Česká měšťanská škola chlapecká a dívčí v Duchcově. 12. března 1996 byla škola pojmenována podle duchcovského rodáka, učitele a náčelníka sokolské župy Krušnohorské– Kukaňovy, Jaroslava Pešaty.[36]
Škola je rozdělena na dvě budovy. Budova 1. stupně (na obrázku) se nachází ve Smetanově ulici - odtud také pochází místní slangové označení „Smetanka“. Druhá budova - 2. stupeň a ředitelství se nachází v ulici Jaroslava Pešaty. Jedná se o panelovou tříkřídlovou budovu na okraji města.
K 1. září 2008 zde studovalo 405 žáků.[37]
Ředitelkou školy byla v roce 2009 Mgr. Milena Wolfová.
SOU stavební[editovat]
Střední odborné učiliště stavební Fráňi Šrámka funguje v Duchcově od roku 1961.[38]
ZUŠ Ivana Kawaciuka[editovat]
Jméno škola má po jejím nejvýznamnějším absolventovi Ivanovi Kawaciukovi od roku 2008,[39] slavnostní převzetí jména proběhlo na 14. Casanovských slavnostech v Duchcově, které se uskutečnily 6.-7. června 2008.[40] V roce 2006 bylo sídlo školy přesunuto do SPŠ Duchcov.[41]
Demografický vývoj[editovat]
| Rok | 1995 | 1996 | 1997 | 1998 | 1999 | 2000 | 2001 | 2002 | 2003 | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel | 8 936 | 8 963 | 8 998 | 9 073 | 9 137 | 9 128 | 8 789 | 8 820 | 8 898 | 8 947 | 8 989 | 8 931 | 8 968 |
Pověsti[editovat]
Když v roce 1590 zemřel zdejší pán Jiří Popel z Lobkovic, zvony z kostela Zvěstování Panny Marie prý zvonily samy od sebe [43] (pravděpodobnější datum smrti Jiřího Popela z Lobkovic je však 1613- více v článku o něm. Navíc plány na stavbu kostela vznikly v roce 1696, dostavěn byl 1721, tedy je obzvlášť pravděpodobné, že se jedná pouze o pověst).
Zajímavosti[editovat]
- Od roku 1994 se každoročně 8.-9. června ve městě pořádají Casanovské slavnosti na počest pobytu Giacoma Casanovy.
- Jméno Casanova nese penzion a kavárna, dále pak má Duchcov pěveckou soutěž: Růže od Casanovy, která se pořádá od roku 1997. V roce 2007 se jako host soutěže zúčastnil Miroslav Moravec a v porotě zasedli: Uršula Kluková, Petr Kolář a Zdeněk Podhůrský jako předseda poroty[44].
- V květnu 2013 došlo v Duchcově k brutálnímu napadení skupinou místních Romů. Dva lidé odnesli tento útok zraněním a situace vyvolala bouřlivé protesty proti romské kriminalitě v této oblasti.
Osobnosti města[editovat]
- František Xaver Parč (1760–1822) – hudební skladatel
- Josef Vogel (1870–1896) – malíř
- Alois Šefl (1874–1938) – horník, novinář, spisovatel
- Bohumil Bydžovský (1880–1969) – matematik
- František Lašek (1883–1957) – český herec
- Josef Marcel Sedlák (1895–1964) – spisovatel a učitel působící v Duchcově
- Hermann Zettlitzer (1901–1957) – sochař, autor busty Bedřicha Smetany a Ludwiga van Beethovena, odhalené v roce 1932
- Jaroslav Pešata (1912–1954) – učitel a náčelník sokolské župy Krušnohorské – Kukaňovy, oběť komunistického režimu
- Antonín Sochor (1914–1950) – generálmajor, nositel Řádu Bílého lva, řádu Hrdina Sovětského svazu a dalších jednadvaceti řádů a vyznamenání celkem pěti států
- Jan Bůžek (1927–2005) – hudební skladatel a pedagog, vrcholem jehož tvorby jsou skladby In memoriam Duchcov 1931
- Věra Bartošková (* 1946) – česká publicistka a básnířka
- Iva Budařová (* 1960) – tenistka
- Martin Kasal (* 1971) – kulturista
- Michal Pěchouček (* 1973) – výtvarník
- Štěpán Vachoušek (* 1979) – fotbalista
- Eva Birnerová (* 1984) – tenistka
Partnerská města[editovat]
Miltenberg, Německo (16. 11. 2004)- Mulda, Německo (6. 12. 2005)[45]
Odkazy[editovat]
Reference[editovat]
- ↑ Počet obyvatel v obcích České republiky k 1. 1. 2012 [online]. Český statistický úřad, 31.5.2012. Dostupné online.
- ↑ a b c d Cenová mapa stavebních pozemků města Duchcova (.doc)
- ↑ Historie města Duchcova [online]. duchcov.cz, [cit. 2008-08-25]. Dostupné online. (česky)
- ↑ http://www.duchcov.cz/mesto/historie.htm
- ↑ SKÁLA, Petr. Víme - Víte o cestování ( leden - únor 2006) [online]. 6-1-2006, [cit. 2008-08-23]. Dostupné online. (česky)
- ↑ NAŘÍZENÍ VLÁDY ze dne 16. srpna 1995 o prohlášení a zrušení prohlášení některých kulturních památek za národní kulturní památky [online]. [cit. 2008-08-23]. Dostupné online. (česky)
- ↑ a b Společnost přátel Duchcova [online]. duchcov.cz, 4-1997, [cit. 2008-08-23]. Dostupné online. (česky)
- ↑ Před 130 lety byla zavedena první telefonní linka v Čechách [online]. financninoviny.cz, 08-04-2011, [cit. 2011-11-24]. Dostupné online. (česky)
- ↑ HRADILEK, Ludvík. Historie města Duchcova [online]. aktualne.centrum.cz, 22-11-2011, [cit. 2011-11-24]. Dostupné online. (česky)
- ↑ LOMIČKOVÁ, Radka. Natáčení filmu Henry IV. v areálu kláštera Plasy [online]. npu.cz, 05-10-2008, [cit. 2011-11-24]. Dostupné online. (česky)
- ↑ KOUKAL, Pavel. Duchcov objevili američtí filmaři. [noviny] [online]. [cit. 24-11-2011], s. 11. Dostupné online.
- ↑ Osudové okamžiky (TV seriál) [online]. csfd.cz, [cit. 2011-11-24]. Dostupné online. (česky)
- ↑ KOUKAL, Pavel. Před 65 lety byli sestřeleni američtí letci nad dolem Alexander v Hrdlovce. Teplický deník. srpen 2009, čís. 24, s. 5.
- ↑ VYBÍRALOVÁ, Bc. Ilona. Duchcovské noviny - Francouzská Zahrada v Duchcově [online]. duchcov.cz, 1-12-2007, [cit. 2008-08-25]. Dostupné online. (česky)
- ↑ Město DUCHCOV - pro návštěvníky [online]. duchcov.cz, [cit. 2008-08-23]. Dostupné online. (česky)
- ↑ soubor pdf: Zamyšlení zvané Trnovany - část první: Němečtí stavitelé- osudy jejich secesních staveb z let 1890-1926 - citováno 29. dubna 2008
- ↑ Vyhlídková věž v Duchcově [online]. turistik.cz - CzechGate s.r.o., [cit. 2009-05-11]. Dostupné online. (český)
- ↑ a b c Historie sboru náboženské obce Duchcov [online]. ccshteplice.cz, [cit. 2009-05-11]. Dostupné online. (český)
- ↑ http://www.ccsh.cz/no.php?obec=51
- ↑ a b TŮMA, Vlastimil. Duchcovské noviny - Z historie: HEYMANNOVA KAPLE [online]. duchcov.cz, 1-4-1999, [cit. 2008-08-25]. Dostupné online. (česky)
- ↑ Slovníček Duchcovských pamětihodností [online]. duchcov.cz, 1-11-1998, [cit. 2008-08-25]. Dostupné online. (česky)
- ↑ KOUKAL, Pavel. Duchcov v zrcadle dějin. Kapucín, Duchcov 2000, str.18.
- ↑ a b Umělecké památky Čech 1, Academia, Praha 1977, heslo Duchcov.
- ↑ HONYS, Vít. Renesanční zvony na Teplicku. IN: Renesanční sochařství a malířství v severozápadních Čechách. Ústí nad Labem 2001, str. 281 – 296.
- ↑ a b c Duchcov [online]. kamzajit.cz, 4-7-2005, [cit. 2008-08-25]. Dostupné online. (česky)
- ↑ iteplice.cz, 26-3-2008, [cit. 2008-08-25]. Dostupné online. (česky)
- ↑ a b http://www.duchcov.cz/vismo/dokumenty2.asp?id_org=3371&id=1054&p1=1078
- ↑ a b Muzeum města Duchcova [online]. duchcov.cz, [cit. 2008-08-25]. Dostupné online. (česky)
- ↑ a b c Teplicko [online]. WebActive s.r.o, [cit. 2008-08-25]. Dostupné online. (česky)
- ↑ Nové silnice, Železnice, dolování a továrny [online]. duchcov.cz, [cit. 2008-08-25]. Dostupné online. (česky)
- ↑ Souhrn výsledků sčítání lidu 2001 pro obec Duchcov, dostupné: http://www.czso.cz/sldb/sldb2001.nsf/obce/567515?OpenDocument
- ↑ Přehled škol a školských zařízení [online]. duchcov.cz, 23-7-2009, [cit. 2010-03-17]. Dostupné online. (česky)
- ↑ Historie školy na Oficiálních stránkách
- ↑ Seznam škol s titulem Ekoškola (PDF)
- ↑ http://www.zssochora.cz/index3.php?cil=skola.htm
- ↑ Historie školy na oficiálních stránkách
- ↑ http://zsjpesaty.webskoly.cz/Oskole/Seznamzaku/tabid/1701/language/cs-CZ/Default.aspx
- ↑ HLUBOCKÝ, Mgr. Jaroslav. Představujeme Střední odborné učiliště stavební Duchcov [online]. duchcov.cz, červenec - srpen 1998, [cit. 2009-05-11]. Dostupné online. (český)
- ↑ http://www.duchcov.cz/noviny/200807/posta.htm
- ↑ www.czecot.com/results/soubor.php?id=777
- ↑ Historief [online]. duchcov.cz, [cit. 2009-05-11]. Dostupné online. (česky)
- ↑ Zdrojem je stránka České statistického úřadu, Demografická ročenka vybraných měst ČR, 1991 až 2007, dostupné online v pdf
- ↑ SVÁTEK, Josef. Pražské pověsti a legendy. Praha : Paseka, 1997. ISBN 80-7185-133-7. S. 62.
- ↑ KOUKAL, Pavel. Základní umělecká škola v Duchcově ve školním roce 2007/2008 nabízí: [online]. duchcov.cz, 1-9-2007, rev. 25-8-2008. Dostupné online. (česky)
- ↑ http://testy18.webhouse.cz/vismo/dokumenty2.asp?id_org=3371&id=1021&p1=1024
